U některých katolických křesťanů lze v posledních letech pozorovat zájem o tak zvanou tradiční neboli starou liturgii – tedy liturgii, která se slavila před II. Vatikánským koncilem, a to latinsky a zády k lidu. Často to však zdaleka nekončí jen touhou oslavovat Boha tímto způsobem, ale jde to mnohem dál. Tuto liturgii totiž mohou slouží nejen kněží, kteří k tomu mají souhlas Církve, ale i kněží, kteří se věroučně s Církví rozešli a náleží např. ke Kněžskému bratrstvu sv. Pia X. Bratrstvo samo sice na jednu stranu tvrdí, že papeže uznává, jedním dechem ale dodává, že neuznává II. vatikánský koncil, jeho učení a učení všech papežů po něm. Výslovné výhrady má i ke všem svatořečeným papežům po II. vatikánském koncilu. Tak navenek proklamují něco, co ve skutečnosti pravdou není.

Jak je to se současným postavením Kněžského bratrstva sv. Pia X. vzhledem ke katolické církvi, vysvětluje Nóta vatikánského státního sekretariátu ze 4. února 2009:

„Vzhledem k reakcím, které vyvolal nedávný dekret Kongregace pro biskupy, jímž se snímá exkomunikace ze čtyř biskupů Bratrstva sv. Pia X., ... považujeme za vhodné vyjasnit některé prvky těchto událostí.

1. Odvolání exkomunikace

Jak již bylo dříve zveřejněno, dekret Kongregace pro biskupy z 21. ledna 2009 byl úkonem, kterým Sv. Otec vyšel dobrotivě vstříc opakovaným žádostem generálního představeného Bratrstva sv. Pia X.

Jeho Svatost chtěla odstranit překážku, která bránila otevření brány k dialogu. Nyní očekává, že stejná připravenost bude vyjádřena i ze strany čtyř biskupů úplným přijetím nauky a disciplíny církve.

Velmi vážný trest exkomunikace latae sententiae, do něhož zmínění biskupové upadli 30. června 1988 a který byl pak formálně vyhlášen 1. července téhož roku, byl důsledkem jejich nedovoleného svěcení Mons. Marcelem Lefebvrem.

Snětí exkomunikace zbavilo čtyři biskupy velmi vážného kanonického trestu, ale nezměnilo právní postavení Bratrstva sv. Pia X., kterému se do nynější chvíle nedostalo žádného kanonického uznání v katolické církvi. Ani tito čtyři biskupové, i když jsou zbavení exkomunikace, nemají žádné kanonické postavení v církvi a nevykonávají v ní dovoleně žádnou službu.

2. Tradice, nauka a II. vatikánský koncil

Aby Bratrstvo sv. Pia X. mohlo být v budoucnu uznáno, je nezbytnou podmínkou plné uznání II. vatikánského koncilu a učitelského úřadu papežů Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I., Jana Pavla II. i samotného Benedikta XVI.

Jak již bylo vyjádřeno v dekretu z 21. ledna 2009, Svatý stolec se bude snažit způsoby, které považuje za vhodné, se zainteresovanými dále prohlubovat otázky, které jsou ještě otevřené, aby mohlo být nalezeno plné a uspokojivé řešení problémů, které způsobily toto bolestné rozdělení.“

Dne10. března 2009 pak sám papež v listě adresovaném všem biskupům vysvětluje, co znamená snětí exkomunikace a jaké je postavení Kněžského bratrstva sv. Pia X.:

„Dále mě upřímně zarmoutila skutečnost, že význam a limity opatření ze dne 21. ledna 2009 nebyly dostatečně objasněny v okamžiku zveřejnění. Exkomunikace se týká osob, nikoliv institucí. Biskupské svěcení bez pověření papeže představuje nebezpečí schizmatu, protože zpochybňuje jednotu biskupského sboru s papežem. Církev proto musí reagovat nejpřísnějším trestem, exkomunikací, aby tak vedla potrestané osoby k pokání a návratu k jednotě. Dvacet let po nedovoleném svěcení tohoto cíle bohužel ještě nebylo dosaženo. Zrušení exkomunikace má stejný záměr, ke kterému slouží trest: pozvat čtyři biskupy ještě jednou k návratu. Toto gesto bylo možné poté, co uznali roli papeže a jeho pastýřskou moc, i když s jistými výhradami co do poslušnosti vůči jeho autoritě v otázkách víry a vůči koncilu. Tímto se vracím k rozdílu mezi osobou a institucí. Zrušení exkomunikace bylo opatřením v rámci církevní kázně: osoby byly zbaveny zátěže ve svědomí, která vyplývá z nejtěžšího církevního trestu. Tuto disciplinární rovinu je potřeba rozlišovat od roviny naukové. Skutečnost, že Bratrstvo sv. Pia X. nemá v církvi kanonické postavení, je záležitostí nauky, nikoli disciplíny.

Dokud Bratrstvu toto kanonické postavení schází, ani jeho služebníci nevykonávají v církvi legitimní služby. Je tedy potřeba rozlišovat mezi úrovní disciplinární, která se týká samotných osob, a úrovní naukovou, v níž hrají roli služba a instituce. Takže ještě jednou opakuji: pokud nejsou vyjasněny otázky nauky, nemá Bratrstvo v církvi žádné kanonické postavení a její služebníci – i když byli zbaveni církevního trestu – v ní nevykonávají legitimně žádnou službu.

Na základě této situace mám v úmyslu papežskou komisi „Ecclesia Dei“, která je od roku 1988 institucí zodpovědnou za ta společenství a osoby, které patří k Bratrstvu sv. Pia X. Nebo podobným uskupením a chtějí se vrátit do plného společenství s papežem, spojit v budoucnu s Kongregací pro nauku víry. Objasní se tím, že problémy, které nyní přicházejí na řadu, jsou z podstaty naukové povahy a týkají se především přijetí II. vatikánského koncilu a pokoncilního magisteria papežů. Související instituce (zejména pravidelné středeční shromáždění kardinálů a plenární zasedání, které se koná jednou za rok nebo každé dva roky), se kterými kongregace řeší aktuální otázky, zaručují účast prefektů různých římských kongregací a zástupců světového episkopátu na rozhodnutích, která je třeba učinit. Nelze se zastavit u autority magisteria církve z roku 1962, to musí být jasné i Bratrstvu. Ale některým z těch, kteří se považují za velké obhájce koncilu, je třeba také připomenout, že II. vatikánský koncil v sobě zahrnuje celé dějiny církevní nauky. Kdo se chce podřídit koncilu, musí přijmout víru vyznávanou během staletí a nemůže odříznout kořeny, které strom živí.“

Papež dále vysvětluje i své důvody, které ho k tomuto kroku vedly:

„Může nás nechat zcela lhostejnými společenství, ke kterému patří 491 kněží, 215 seminaristů, 6 seminářů, 88 škol, 2 univerzitní instituty, 117 bratří, 164 sester a tisíce věřících? Můžeme je skutečně klidně nechat jít cestou směřující od církve? Mám na mysli například těch 491 kněží. Nemůžeme znát jejich motivaci. Myslím však, že by se nerozhodli pro kněžství, kdyby vedle zkreslených a nesprávných pohnutek neměli lásku ke Kristu a vůli zvěstovat jeho a s ním živého Boha. Můžeme je jednoduše jako stoupence okrajové radikální skupiny vyloučit ze snahy o smíření a jednotu? Co z nich potom bude?

Jistě, již delší dobu a nyní opět při této příležitosti zaznamenáváme u zástupců tohoto společenství mnoho nevhodných projevů – pýchu a přehánění, podléhání jednostrannosti atd. Z lásky k pravdě musím dodat, že jsem obdržel řadu dojemných projevů vděčnosti, které svědčily také o otevřenosti srdce. Copak by si církev, tak velká, nemohla dovolit ukázat velkorysost, když si uvědomuje svůj dosah a příslib, který jí byl dán? Neměli bychom jako dobří vychovatelé být také schopni povznést se nad nevhodné jednání a vynasnažit se změnit jejich zúžený pohled? A neměli bychom snad připustit, že také v církevním prostředí není vždy všechno v pořádku? Někdy se zdá, jako by naše společnost potřebovala nějakou skupinu, ke které nebude tolerantní a bude ji moci bez výčitek nenávidět. A pokud se k ní někdo opováží přiblížit – v tomto případě papež – také on ztratí právo být tolerován a může s ním být bez obav zacházeno s nenávistí.
(...)
Drazí spolubratři, když jsem se rozhodoval, že napíšu tento list, shodou okolností jsem měl vykládat a komentovat úryvek z Gal 5,13–15. Byl jsem překvapen, jak bezprostředně se tento úryvek týká aktuální situace: „Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ‚Miluj svého bližního jako sebe‘. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili.“ Vždy jsem se klonil k názoru, že tato věta patří k rétorickým nadsázkám, které se někdy u sv. Pavla vyskytují. V jistém smyslu tomu tak skutečně je. Ale bohužel toto „kousání a požírání“ existuje v církvi i dnes, jako důsledek špatně interpretované svobody. Překvapuje nás, že nejsme lepší než Galaťané? Že nám hrozí stejné pokušení? Že se musíme vždy znovu učit správně užívat svobody? A že se stále znovu musíme učit nejvyšší prioritě – lásce? V den, kdy jsem o tom hovořil v semináři, se v Římě slavil svátek Panny Marie, Matky důvěry. Maria nás skutečně učí důvěře. Vede nás k Synu, v něhož všichni můžeme důvěřovat a který nás povede i v bouřlivé době. Chtěl bych srdečně poděkovat všem biskupům, kteří mi v této době projevili dojemnou důvěru i účast a především mě ujistili o svých modlitbách. Toto poděkování patří také všem věřícím, kteří během této doby osvědčili neochvějnou věrnost nástupci sv. Petra.

Pro Kněžské bratrsvo sv. Pia X. a jeho následovníky papež tedy otevřel cestu zpět. Mohou se tedy vrátit, ale musejí být odstraněny překážky doktrinálního rázu (uvedené v nótě státního sekretariátu), která návratu zatím brání. Církev sice dovolila užívat i latinské obřady podle liturgických knih, které se používaly před II. vatikánským koncilem, ale jen za specifických podmínek, které jsou uvedeny v Summorum Pontificium a v následné instrukci papežské komise Ecclesia Dei z 30. dubna 2011. Mezi těmito podmínkami je v čl. 19 také zcela jasně řečeno: „Věřící, kteří žádají o slavení mimořádnou formou, nesmí podporovat skupiny popírající platnost nebo dovolenost oběti mše svaté nebo svátostí slavených řádnou formou a/nebo autoritu papeže jako Nejvyššího pastýře všeobecné církve nebo k nim patřit.

Jak daleko zašla či spíše nezašla jednání Apoštolského stolce s Kněžským bratrstvem sv. Pia X., o tom svědčí tři oznámení z Vatikánu:

SDĚLENÍ: SETKÁNÍ KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY A KNĚŽSKÉHO BRATRSTVA SV. PIA X., 14. 9. 2011

Dne 14. září 2011 se v sídle Kongregace pro nauku víry setkali Jeho Eminence kardinál William Levada, prefekt zmíněné kongregace a předseda Papežské komise Ecclesia Dei, Jeho Excelence Mons. Luis Ladaria, .S. I., sekretář zmíněné kongregace, Mons. Guido Pozzo, sekretář Papežské komise Ecclesia Dei, s Jeho Excelencí Mons. Bernardem Fellayem, generálním představeným Kněžského bratrstva sv. Pia X., a se ctihodnými Niklausem Pflugerem a Alainem-Marc Nélym, s prvním a druhým asistentem téhož bratrstva.

V návaznosti na prosbu, kterou 15. prosince 2008 poslal generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. Jeho Svatosti papeži Benediktu XVI., Svatý Otec rozhodl, že zruší exkomunikaci čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem a zároveň že budou zahájena věroučná kolokvia s tímto bratrstvem za účelem vyjasnit problémy věroučného rázu, aby mohlo být překonáno existující rozdělení.

Studijní komise složená z expertů Kněžského bratrstva sv. Pia X. a z expertů Kongregace pro nauku víry se podle pokynů Svatého Otce setkala na osmi jednáních, ke kterým došlo v Římě v období od října 2009 do dubna 2011. Tato kolokvia, jejichž předmětem bylo přednést a prozkoumat základní věroučné problémy kontroverzních témat, dosáhla svého cíle: byly vyjasněny příslušné pozice a jejich motivace.

S přihlédnutím k obavám a žádostem, které předneslo Kněžské bratrstvo sv. Pia X., aby byla ochráněna integrita katolické víry před hermeneutickým zlomem II. vatikánského koncilu vzhledem k tradici, o čemž se zmínil papež Benedikt XVI. v proslovu k Římské kurii (22. 12. 2005), považuje Kongregace pro nauku víry za základ pro udělení souhlasu k plnému smíření s Apoštolským stolcem to, že bratrstvo přijme text Věroučné preambule, která mu byla předána během setkání 14. září 2011. Tato preambule stanoví některé věroučné principy a kritéria interpretace katolické nauky, která jsou nutná k tomu, aby byla zabezpečena věrnost učitelskému úřadu církve, aby bylo zachováno „sentire cum Ecclesia“ a zároveň aby se legitimní diskuzi a studiu ponechalo teologické vysvětlení jednotlivých vyjádření či formulací, které se nacházejí v dokumentech II. vatikánského koncilu a následného magisteria církve.

Na zasedání byly navrženy některé prvky kanonického řešení pro Kněžské bratrstvo sv. Pia X., aby se mohlo dosáhnout eventuálního a kýženého smíření.

SDĚLENÍ: SETKÁNÍ PREFEKTA KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY A GENERÁLNÍHO PŘEDSTAVENÉHO KNĚŽSKÉHO BRATRSTVA SV. PIA X., 14. 6. 2012

Odpoledne ve středu 13. června 2012 se setkali Jeho Eminence kardinál William Levada, prefekt Kongregace pro nauku víry a předseda Papežské komise Ecclesia Dei, a Jeho Excelence Mons. Bernard Fellay, generální představený Kněžského bratrstva sv. Pia X., a jeden jeho asistent. Byli přítomni také Jeho Excelence Mons. Luis Ladaria, sekretář zmíněné kongregace, a Mons. Guido Pozzo, sekretář Papežské komise Ecclesia Dei.

Účelem setkání bylo seznámit se s tím, jak Svatý stolec hodnotí text, který Kněžské bratrstvo sv. Pia X. odevzdalo v měsíci dubnu jako odpověď na Věroučnou preambuli, kterou Kongregace pro nauku víry předala zmíněnému bratrstvu 14. září 2011. Při následné diskuzi bylo také možno poskytnout příslušná vysvětlení a upřesnění. Mons. Fellay ze své strany vysvětlil aktuální situaci Kněžského bratrstva sv. Pia X. a slíbil, že v rozumném termínu oznámí svou odpověď.

Během tohoto setkání byl také odevzdán návrh dokumentu, v němž se navrhuje osobní prelatura jako nejvhodnější nástroj pro eventuální kanonické uznání bratrstva.

Jak již bylo sděleno v tiskové zprávě 16. května 2012, potvrzujeme, že situace ostatních tří biskupů Kněžského bratrstva sv. Pia X. bude projednávána odděleně a s každým zvlášť.

Na závěr jednání bylo vyjádřeno přání, že také těmito úvahami by se mohlo dojít k plnému společenství Kněžského bratrstva sv. Pia X. s Apoštolským stolcem.

SDĚLENÍ Z 23. ZÁŘÍ 2014

Dnes, tj. v úterý dne 23. září 2014 od 11 do 13 hodin se v srdečné atmosféře v sídle Kongregace pro nauku víry konalo setkání kardinála Gerharda Ludwiga Müllera, prefekta Kongregace pro nauku víry a msgr. Bernarda Fellaye, generálního představeného Kněžského bratrstva sv. Pia X. Setkání byli přítomni i msgr. Luis Francisco Ladaria Ferrer SJ, sekretář téže kongregace, msrg. Joseph Augustine Di Noia OP, pomocný sekretář a msgr. Guido Pozzo, sekretář papežské komise Ecclesia Dei, a dále asistenti FSSPX, Niklaus Ffluger a Alain-Marc Nély.

Během setkání byly prozkoumány některé problémy naukového a kanonického rázu a bylo rozhodnuto, že se bude dále pokračovat postupně a v rozumné době, aby se dosáhlo toho, že budou překonány problémy a bude dosaženo plného smíření.

Kýžené jednoty tedy zatím nebylo dosaženo a „míč“ je na straně Bratrstva. Pokud k jednotě dojde, je z vyjádření Apoštolského stolce jasné, že se to bude řešit prostřednictvím osobní prelatury – tedy způsobem, který byl použit i v případě navrátivších se anglikánů. Členové Bratrstva a jeho příznivci tedy ani potom nebudou patřit do našich diecézí, ale do osobní prelatury řízené některým z biskupů Bratrstva.

Před časem došlo i k tomu, že se u nás skupina laiků pokusila založit tak zvané „Serafínské terciáře“, kteří se hlásili rovněž k tridentské liturgii a snažili se dosáhnout toho, aby o ně duchovně pečovali kněží hlásící se k lefébvristům. Kněžské bratrstvo se však na svých webových stránkách samo distancovalo od laických aktivit, které jsou podle nich výrazem laicismu II. Vatikánského koncilu. Nyní se zdá, že tyto „terciářské“ aktivity poněkud usnuly, nebo alespoň zmizely z kyberprostoru. Ze stejných důvodů se Bratrstvo distancovalo i od Institutu sv. Josefa a od časopisu Te Deum. Navíc se zdá, že Bratrstvo je zmítáno vnitřními problémy, neboť jakákoliv snaha představených Bratrstva o sblížení s Církví vyvolává velmi prudkou reakci některých jeho členů, kterým se takové aktivity jeví jako nepřijatelné.

Bonaventura Štivar OFMCap.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc