Oltarni obraz 150 x2Záhady Sandrartova obrazu

V sobotu 10. prosince jsme měli možnost nahlédnout do práce restaurátora a akademického malíře Igora Fogaše a jeho týmu.

Sandrartův obraz Nalezení svatého Kříže zůstává v mnoha ohledech záhadou. Analýza signatury v pravém dolním rohu potvrdila, že byl namalován v roce 1655. Pro jaké prostory byl vytvořen a kdo jej daroval kapucínům, zatím nevíme. Otazník visí také nad spojením obrazu a zasvěcení kostela. Zamýšleli bratři kostel zasvětit Nalezení svatého Kříže, nebo původní záměr přehodnotili kvůli tomuto významnému daru? Na tyto otázky nyní hledá odpověď Štěpán Vácha, vědecký pracovník Ústavu dějin umění AV ČR.

Oltarni obraz 485 2

Odstranění laku a přemaleb odkrylo na obraze nejen „nové“ postavy, ale také architekturu místa, kam Sandrart výjev zasadil – chrám bohyně Afrodity. Podle legendy našla svatá Helena Kristův kříž právě zde. Socha nahé Afrodity či zachycení milenecké dvojice na oblouku chrámu tak není Sandrartova provokace, ale jednoduše klíč k identifikaci místa.

Oltarni obraz 485 4

V pravém horním rohu plátna se otvírá průhled do krajiny s přístavištěm, jehož budovy se odrážejí v mořské hladině. Je to jen kousek ze scenérie, která na obrazu původně byla. Podle všeho mělo totiž plátno na počátku rozměry šest krát čtyři metry; do dnešních dnů se ale dochoval jen centrální motiv o velikosti 411 na 315 centimetrů. Obraz byl tedy ořezán a zřejmě hned dvakrát. Poprvé patrně při prvním umístění (1656?), protože šestimetrové plátno by se do presbytáře kapucínského kostela ani při dobré vůli nevešlo. Podruhé při barokizaci oltáře v letech 1730–1735.

Oltarni obraz 485 5

V této době, konkrétně v roce 1739, však obraz prodělal ještě další, poměrně výraznou proceduru. Kvůli svému velmi špatnému stavu totiž musel být restaurován. Umělec, který na záchraně pracoval, se rozhodl části mimo ústřední scénu přemalovat, zatemnit. Možná ho pohoršovala nahá Afrodita, možná neměl možnost se detailně věnovat celé ploše, nevíme. Výsledkem však bylo, že obraz ztratil svou hloubku. Přemalby zůstaly i po restaurátorském zásahu akademické malířky Hedviky Böhmové–Hájkové v roku 1957.

Oltarni obraz 485 3

Teprve letos můžeme obraz vidět (téměř) v jeho původní kráse, barevnosti a hloubce. Dá se pokládat za zázrak, že se nám Sandrartovo dílo dochovalo až do dnešních dnů. Už na počátku 18. století se do něj pustila plíseň a po druhé světové válce leželo deset let srolované v depozitáři Moravské galerie. Nebýt tehdy intervence historičky umění Vlasty Kratinové, těžko říct, jak by to dopadlo.

Restaurování obrazu podpořil Jihomoravský kraj a Statutární město Brno.

logo jmkbar cz 2logo brno

[11. prosince 2016]

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc