Řehole

Text Řehole byl prodiskutován na svatodušní kapitule r. 1223 a až pak byl předložen Honoriovi III. ke schválení. To se však, podle sv. Bonaventury, jednalo již o druhý text, neboť ten první ztratil světcův vikář. Originální text se nachází v bule Honoria III. Solet annuere, která byla vydána 29. listopadu 1223 a která se jako vzácná relikvie uchovává v bazilice sv. Františka v Assisi. Její autentická kopie je ve vatikánských archívech. Je plodem spolupráce sv. Františka, bratří a papežské kurie, která však neudusila hlas sv. Františka, jenž v ní často promlouvá v první osobě. Podle sv. Františka Řehole obsahuje „jádro evangelia“ (2Cel 208). Nepředpisuje pouze vnější formu jednání, ale i vnitřní postoje bratří, a tak zůstává pro bratry čistým pramenem inspirujícím jejich duchovní život.

(Honorius, biskup, služebník služebníků Božích, milovaným synům, bratru Františkovi a ostatním bratřím z Řádu menších bratří, [posílá] pozdrav a apoštolské požehnání. Bývá zvykem, aby Apoštolský stolec vyhověl zbožným přáním a ušlechtilým tužbám prosebníků udělil laskavý souhlas. Proto, synové v Pánu milovaní, nakloněni vašim zbožným prosbám, vám apoštolskou autoritou schvalujeme řeholi vašeho řádu, naším předchůdcem, papežem Inocencem, blahé paměti, schválenou, a předáním tohoto dokumentu, ve kterém je obsažena, ji potvrzujeme. Tato [řehole] je taková:)[a]

[Kapitola 1]

Ve jménu Páně! Začíná život menších bratří:

1 Řehole a život menších bratří je: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě. 2 Bratr František slibuje poslušnost a úctu panu papeži Honoriovi a jeho kanonicky zvoleným nástupcům a římské církvi. 3 A ostatní bratři ať jsou zavázáni poslouchat bratra Františka a jeho nástupce.

[Kapitola 2]

O těch, kteří chtějí tento život přijmout, a jak mají být přijati

1 Pokud někteří budou chtít přijmout tento život a přijdou k našim bratřím, ať je pošlou ke svým provinčním ministrům, jimž jediným, a nikomu jinému, je dovoleno přijímat bratry. 2 Ministři ať je pak pečlivě vyzkoušejí z katolické víry a svátostí církve. 3 Pokud v toto všechno věří a chtějí to věrně vyznávat a až do konce pevně zachovávat 4 anemají manželky nebo pokud mají, a manželky již vstoupily do kláštera nebo jim daly s dovolením diecézního biskupa svolení a již složily slib zdrženlivosti a tyto manželky jsou takového věku, že již o nich nemůže vzniknout podezření[b], 5 ať jim [ministři] řeknou slova svatého evangelia, aby šli a prodali všechen svůj [majetek] a snažili se ho rozdat chudým[1]. 6 Kdyby tak nemohli učinit, stačí jim dobrá vůle.

7 A ať se bratři a jejich představení vyvarují, aby se starali o jejich časné záležitosti, aby [tito] svobodně naložili se svými věcmi, jak by jim Pán vnukl. 8 Kdyby však žádali o radu, ať mají představení dovoleno poslat je k nějakým bohabojným [lidem], na jejichž radu by svůj majetek rozdělili chudým.

9 Pak ať jim dají zkušební šat, totiž dva hábity bez kapuce, cingulum, kalhoty a kaparon[c] až k cingulu, 10 ledaže by někdy titíž ministři před Bohem uznali [za vhodné] něco jiného. 11 Když skončí rok zkoušky, ať jsou přijati k poslušnosti a slíbí vždy zachovávat tento život a Řeholi. 12 A podle příkazu pana papeže jim žádným způsobem nebude dovoleno z tohoto Řádu odejít, 13 neboť podle svatého evangelia žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království[2].

14 Ti pak, kteří již slíbili poslušnost, ať mají jeden hábit s kapucí a druhý bez kapuce, když ho budou chtít. 15 A kteří to nutně potřebují, ať mohou nosit obuv. 16 A všichni bratři ať nosí levné šaty a mohou je vyspravovat pytlovinou a jinými záplatami, s Božím požehnáním. 17 Napomínám je a vybízím, aby s opovržením neodsuzovali lidi, které vidí oblečené do měkkých a barevných oděvů, jak [si dopřávají] vybraná jídla a nápoje, ale spíše každý ať odsuzuje sebe a opovrhuje sám sebou.

[Kapitola 3]

O modlitbě breviáře a o postu, a jak mají bratři jít světem

1 Klerici ať se modlí hodinky podle řádu svaté římské církve, kromě žaltáře. 2 Proto budou moci mít breviáře. 3 Laici pak ať se modlí dvacet čtyřikrát Otče náš[3] místo hodinky se čtením, pětkrát místo ranních chval, sedmkrát místo primy, tercie, sexty a nony, a to za každou z nich, místo večerních chval pak dvanáctkrát a místo kompletáře sedmkrát; 4 a ať se modlí za zemřelé. 5 A ať se postí od svátku Všech svatých až do Narození Páně. 6 Ti, kdo se dobrovolně postí v období svatého postu, který Pán svým svatým postem posvětil, to jest od svátku Zjevení Páně nepřetržitě čtyřicet dní[4], ať jsou požehnáni od Pána, a kdo [se postit] nechtějí, ať [k tomu] nejsou nuceni. 7 Ale o dalším [postě] až do Zmrtvýchvstání Páně ať se postí. 8 Jindy ať nejsou vázáni se postit kromě pátku. 9 Pokud to bratři zjevně potřebují, ať nejsou vázáni tělesným postem.

10 Radím pak, napomínám a povzbuzuji své bratry v Pánu Ježíši Kristu, aby se, kdykoliv jdou světem, nehádali ani se nepřeli o slovíčka[5], ani aby neposuzovali druhé; 11 ale ať jsou mírní, pokojní a skromní, laskaví a pokorní a se všemi ať mluví zdvořile, jak se sluší. 12 A nemají jezdit na koni, pokud je k tomu nevede zjevná potřeba či nemoc. 13 Když vejdou do jakéhokoliv domu, ať nejprve řeknou: Pokoj tomuto domu[6]. 14 A podle svatého evangelia ze všech pokrmů, které jim předloží, ať mohou jíst[7].

[Kapitola 4]

Že bratři nemají přijímat peníze

1 Přísně přikazuji všem bratřím, aby žádným způsobem nepřijímali mince ani peníze, a to ani sami, ani skrze prostředníka. 2 Nicméně o potřeby nemocných a jiných bratří, které je třeba obléknout, ať se, za pomoci duchovních přátel, pečlivě starají pouze ministři a kustodi, a to s ohledem na místo, roční dobu a chladné kraje, jak uznají sami za potřebné[d]. 3 Vždy však ať dodržují to, co bylo řečeno, aby totiž nepřijímali peníze ani majetek.

[Kapitola 5]

O způsobu práce

1 Ti bratři, kterým Pán dal milost pracovat, ať pracují věrně a zbožně 2 tak, aby se vyhnuli zahálce - nepřítelkyni duše, [ale] ať neuhasí ducha[8] svaté modlitby a zbožnosti, jemuž mají ostatní časné věci sloužit.

3 Jako odměnu za práci pro sebe a pro své bratry pak ať přijímají věci potřebné pro tělo, kromě mincí či peněz, 4 a to pokorně, jak se sluší na Boží služebníky a následovníky přesvaté chudoby.

[Kapitola 6]

Že si bratři nemají nic přivlastňovat, o žebrání a o nemocných bratřích

1 Bratři ať si nic nepřivlastňují, ani dům, ani místo, ani žádnou jinou věc. 2 Jako cizinci a poutníci[9], kteří na tomto světě v chudobě a v pokoře slouží Pánu, ať jdou s důvěrou po almužně. 3 Ať se [za to] nestydí, protože Pán se pro nás stal na tomto světě chudým[10].

4 To je ona vznešenost nejvyšší chudoby, která vás, bratři moji nejmilejší, ustanovila za dědice a krále v nebeském království. Učinila vás chudými na věci, ale bohatými na ctnosti[11]. 5 Toto ať je váš úděl, který vede do země živých[12]. 6 K němu, milovaní bratři, zcela přilněte a nic jiného pod nebem na věky nechtějte mít pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.

7 A kdekoliv pak bratři jsou nebo se potkají, ať se mezi sebou chovají jako členové rodiny. 8 Jeden druhému ať dá klidně najevo, co potřebuje, neboť jestliže matka živí a miluje svého tělesného syna[13], oč horlivěji má každý milovat a živit svého duchovního bratra? 9 A pokud někdo z nich onemocní, mají o něj ostatní bratři pečovat tak, jak by chtěli, aby bylo pečováno o ně.

[Kapitola 7]

O pokání, jaké má být uloženo bratřím, kteří hřeší[e]

1 Pokud někdo z bratří, podněcován nepřítelem, smrtelně zhřeší hříchem, který patří mezi ty, o kterých bylo mezi bratřími ustanoveno, že je třeba se [s nimi] obrátit jen na ministry provinciály, musejí se tito bratři na ně obrátit co nejdříve a bez prodlení. 2 Tito ministři pak, jsou-li kněžími, ať jim uloží milosrdné pokání; nejsou-li kněžími, ať nechají uložit [pokání] jinými kněžími řádu, jak se jim to před Bohem bude jevit jako nejlepší[f]. 3 A musejí si dát pozor, aby se nehněvali a nerozčilovali kvůli hříchu někoho jiného, protože hněv a rozčilení brání lásce v nich i v druhých.

[Kapitola 8]

O volbě generálního ministra tohoto bratrského společenství a o svatodušní kapitule

1 Všichni bratři ať jsou zavázáni mít vždy jednoho z bratří tohoto Řádu za generálního ministra a služebníka celého bratrstva, kterého ať jsou pevně zavázáni poslouchat[g]. 2 Když zemře, ať provinční ministři a kustodi zvolí nástupce na svatodušní kapitule, na kterou jsou provinční ministři povinni se sejít vždy, kamkoliv to generální ministr určí; 3 a to jednou za tři roky nebo v jiném termínu, delším či kratším, jak to výše uvedený ministr určí. 4 Kdyby pak někdy všem provinčním ministrům a kustodům bylo zřejmé, že výše uvedený ministr nevyhovuje ke službě a k společnému užitku bratří, musejí výše uvedení bratři, kterým byla svěřena volba, zvolit si ve jménu Páně jiného za kustoda. 5 Po svatodušní kapitule pak jednotliví ministři a kustodi, budou-li chtít a shledají-li to jako prospěšné, mohou [ještě] téhož roku jednou svolat ve svých kustodiích své bratry na kapitulu.

[Kapitola 9]

O kazatelích

1 Ať bratři nekážou v diecézi biskupa, který by jim to zakázal. 2 A nikdo z bratří ať se vůbec neodvažuje kázat lidem, aniž by byl [napřed] vyzkoušen a schválen generálním ministrem tohoto bratrského společenství a ten ho nepověřil kazatelskou službou. 3 Napomínám a také vyzývám tyto bratry, aby v kázání, které konají, byly jejich výroky vytříbené a čisté[14], k prospěchu a vzdělání lidu, 4 aby jim hlásali, [co jsou] neřesti a ctnosti, trest a sláva, a to stručnou řečí; neboť Pán na zemi hovořil jen krátce.

[Kapitola 10]

O napomínání a napravování bratří

1 Bratři, kteří jsou ministry a služebníky ostatních bratří, ať navštěvují své bratry a napomínají je a pokorně a s láskou ať je napravují. Ať jim nepřikazují nic, co je proti jejich svědomí[h] a naší Řeholi. 2 Bratři pak, kteří jsou podřízení, ať pamatují [na to], že se kvůli Bohu vzdali vlastní vůle. 3 Proto jim přísně přikazuji, aby poslouchali své ministry ve všem, co slíbili Pánu zachovávat a co není v rozporu se svědomím a naší řeholí. 4 A kdekoliv jsou bratři, kteří by poznali a zjistili, že nemohou duchovně zachovávat řeholi, mají a mohou se obrátit na své ministry. 5 Ministři pak ať je přijmou s láskou a vlídně a chovají se k nim tak přívětivě, aby oni s nimi mohli mluvit a jednat jako páni se svými služebníky; 6 vždyť tak to má být, protože ministři jsou služebníky všech bratří. 7 Napomínám pak a vybízím v Pánu Ježíši Kristu, aby se bratři měli na pozoru před každou pýchou, marnou slávou, závistí, lakomstvím[15], péčí a starostlivostí o tento svět[16], před pomlouváním a reptáním. A ti, kdo neumějí číst, ať se to nesnaží naučit. 8 Ať však usilují o to, po čem mají nade všechno toužit, aby [totiž] měli Ducha Páně a jeho svaté jednání, 9 aby se vždy k němu modlili s čistým srdcem a měli pokoru, trpělivost v pronásledování i v nemoci 10 a milovali ty, kteří nás pronásledují, kárají a obviňují, protože Pán praví: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují a pomlouvají[17]. 11 Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království[18]. 12 Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen[19].

[Kapitola 11]

Že bratři nemají vstupovat do klášterů mnišek

1 Přísně přikazuji všem bratřím, aby neměli podezřelé vztahy nebo schůzky se ženami a 2 aby nevstupovali do klášterů mnišek, kromě těch, kterým k tomu apoštolský stolec vydal zvláštní povolení. 3 Ať se nestávají kmotry mužům ani ženám, aby při takové příležitosti nevzniklo mezi bratry či o bratrech pohoršení.

[Kapitola 12]

O těch, kteří jdou mezi Saracény a jiné nevěřící

1 Ti z bratří, kteří z Božího vnuknutí by chtěli jít mezi Saracény a jiné nevěřící, ať si k tomu vyžádají dovolení od svých provinčních ministrů. 2 Ministři pak ať nedávají dovolení nikomu [jinému] než těm, kteří se jeví jako vhodní k tomu, aby byli vysláni.

3 Dále pod poslušností zavazuji ministry, aby si vyžádali od pana papeže jednoho z kardinálů svaté římské církve, který by byl správcem, ochráncem a napravovatelem tohoto bratrského společenství, 4 abychom vždy podřízeni a pod nohama této svaté církve, stálí v katolické víře[20], zachovávali chudobu, pokoru a svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, což jsme pevně slíbili.

(Nikomu z lidí není dovoleno tento stvrzující dekret zrušit nebo se mu nepředloženě protivit. Pokud by se však někdo o to pokusil, ať pozná, že bude stižen hněvem všemohoucího Boha i blažených Petra a Pavla, jeho apoštolů. Dáno v Lateránu 29. listopadu, v osmém roce našeho pontifikátu.)

 


[a] Úvodní formule papežské buly není nikterak originální, jde o formulaci, kterou apoštolský stolec již předtím používal např. při udělování privilegií cisterciákům.

[b] Tento text je doslovně převzat z dekretu papeže Inocence III. z roku 1198 a z dalšího dekretu papeže Honoria III., oba pak byly zařazeny do Dekretáře papeže Řehoře IX., III,32,18.

[c] Krátký plášť sloužící jako pláštěnka.

[d] Řehole sv. Benedikta v kapitole 55 rovněž hovoří o nutnosti rozlišovat v oblečení bratří podle místa, ročního období a chladného podnebí. Sv. Benedikt je však v popisu toho, co mají jeho mniši nosit, mnohem podrobnější.

[e] Tato kapitola je výsledkem přání sv. Františka, které vyjádřil ve svém Listě ministrovi 21-22, aby byly sjednoceny a doplněny kapitoly Nepotvrzené řehole, které pojednávaly o hříchu.

[f] Ve srovnání s řeholí sv. Benedikta, je i v tomto případě sv. František velmi stručný a milosrdný. Sv. Benedikt používal metody „cukru a biče“ - tj. různých forem vyloučení ze společenství (od společného jídla, z chóru, až po odchod z kláštera) a tělesných trestů v kombinací s otcovskou péčí opata a vybraných starších bratří.

[g] Jak si sv. František představoval ideálního generálního a provinčního ministra, najdeme ve 2Cel 184-188.

[h] Doslova: proti jejich duši.

 


[1] Srv. Mt 19,21.

[2] Lk 9,62.

[3] Srv. Mt 6,9-13.

[4] Srv. Mt 4,2.

[5] Srv. 2 Tim 2,14.

[6] Srv. Lk 10,5.

[7] Srv. Lk 10,8.

[8] Srv. 1 Thes 5,19.

[9] Srv. 1 Petr 2,11.

[10] Srv. 2 Kor 8,9.

[11] Srv. Jak 2,5.

[12] Srv. Žl 141[142],6.

[13] Srv. 1 Thes 2,7.

[14] Srv. Žl 11[12],7; 17[18],31.

[15] Srv. Lk 12,15.

[16] Srv. Mt 13,22.

[17] Srv. Mt 5,44.

[18] Mt 5,10.

[19] Mt 10,22.

[20] Srv. Kol 1,23.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc