Francesco 06Nepotvrzená řehole: 22. kapitola

Svatý František nás nabádá, abychom sloužili Pánu Bohu, milovali ho, uctívali ho a klaněli se mu čistým srdcem a čistou myslí.

Vývoj Nepotvrzené řehole do r. 1221 ovlivnilo celkem pět hlavních pramenů, které jsou v ní rozlišitelné, a to: 1. hlavní principy původního Františkova ústně schváleného způsobu života; 2. osobní napomenutí a povzbuzení sv. Františka; 3. směrnice vydané bratřími na kapitulách; 4. směrnice IV. lateránského koncilu; 5. papežské dekrety Honoria III. Poslední, 23. kapitola, ve které se František neobrací jen na bratry, ale jejich jménem i na celý svět, mohla být vytvořena teprve následně a přidána k legislativnímu textu.

[Kapitola 22] O napomínání bratří

Věnujme všichni, bratři, pozornost tomu, co říká Pán: Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, neboť náš Pán Ježíš Kristus, v jehož šlépějích máme jít, nazval svého zrádce přítelem a dobrovolně se vydal těm, kdo ho křižovali. Našimi přáteli jsou tedy všichni ti, kdo nám nespravedlivě působí soužení a úzkosti, hanbu a bezpráví, bolesti a muka, mučednictví i smrt; ty máme mnoho milovat, protože díky tomu, co nám působí, máme věčný život.

A mějme v nenávisti své tělo s jeho neřestmi a hříchy, neboť životem podle těla nám chce ďábel vzít lásku Ježíše Krista a věčný život a sám sebe spolu se všemi [ostatními] chce zahubit v pekle. Vždyť my jsme svou vinou ohavní, bídní a protivící se dobru, ke zlu však ochotní a naklonění, jak říká Pán v evangeliu: Ze srdce pocházejí a z něho vycházejí špatné myšlenky, cizoložství, smilstvo, vraždy, krádeže, lakomství, ničemnosti, lest, necudnost, zlý pohled, křivé svědectví, rouhání, pošetilost. Všechna tato zla vycházejí z nitra lidského srdce a toto jsou věci, které poskvrňují člověka.

Nyní však, když jsme opustili svět, nemáme dělat nic jiného, než se řídit vůlí Páně a líbit se jemu samotnému. Velmi si dávejme pozor, abychom nebyli půdou u cesty nebo půdou kamenitou či trnitou, jak říká Pán v evangeliu: Semeno je Boží slovo, které však padlo na kraj cesty a bylo pošlapáno, to jsou ti, kteří vyslechnou slovo a nechápou ho. A hned přichází ďábel a uchvátí, co bylo zaseto do jejich srdcí, a vezme slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli spaseni. Které však padlo na skalnatou půdu, to jsou ti, kdo když slovo slyší, hned ho s radostí přijímají. Když pak pro [to] slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují. Ti v sobě nemají kořen, ale jsou nestálí, protože na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Které však padlo do trní, to jsou ti, kteří slovo Boží slyší, ale starosti a trápení tohoto světa a záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Co však bylo do dobré půdy zaseto, to jsou ti, kdo slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci, rozumí mu a s trpělivostí přinášejí užitek. A proto my, bratři, jak říká Pán, nechme mrtvé ať pohřbívají své mrtvé.

Velmi se mějme na pozoru před zlobou a lstivostí satana, který chce, aby člověk neměl svou mysl a srdce u Boha. Proto obchází a touží uchvátit srdce člověka pod záminkou nějaké odměny nebo pomoci, aby vytěsnil slovo a přikázání Pána z paměti [člověka], a chce zaslepit lidské srdce světskými záležitostmi a starostí a přebývat v něm, jak říká Pán: Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustých a vyschlých místech a hledá odpočinutí. Ale nenalézá, a tak říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. Přijde a nalezne ho prázdný, vyčištěný a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky.

Proto si všichni, bratři, velmi dávejme pozor, abychom pod záminkou nějaké odměny nebo díla či pomoci neztratili nebo neodvrátili svou mysl či srdce od Pána. Ale ve svaté lásce, kterou je Bůh, žádám všechny bratry, jak ministry, tak ostatní, aby odstranili každou překážku a hodili za hlavu každou starost a nepokoj a snažili se, jak jen mohou nejlépe, sloužit Pánu Bohu, milovat ho, uctívat ho a klanět se mu čistým srdcem a čistou myslí, což si on sám také nade vše přeje.

A vždy v sobě budujme dům a příbytek pro toho, který je Pán Bůh všemohoucí, Otec i Syn i Duch svatý, jenž praví: Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli uniknout všemu tomu zlému, co se má stát, a stanout před Synem člověka. A když se postavíte k modlitbě, říkejte: Otče náš, jenž jsi na nebesích. A uctívejme ho čistým srdcem, neboť je třeba stále se modlit a neochabovat; vždyť Otec si vyžaduje takové ctitele. Bůh je duch a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.

Utíkejme se k němu jako k pastýři a strážci našich duší, který říká: Já jsem dobrý pastýř. Pasu své ovce a za své ovce dávám svůj život. Vy všichni jste bratři. A nechtějte [nikoho] na zemi nazývat otcem, neboť jenom jeden je váš Otec a ten je v nebi. Ani se nenechte nazývat učiteli, jenom jeden je váš Učitel, který je v nebi. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, proste, oč chcete, a bude vám dáno. Kdekoli jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. Hle, já jsem s vámi až do konce světa. Slova, která jsem vám říkal, jsou duch a jsou život. Já jsem cesta, pravda a život.

Uchovejme si tedy slova, život, nauku i svaté evangelium toho, který nás uznal za hodné [toho], aby za nás prosil svého Otce a aby nám vyjevil jeho jméno, když řekl: Otče, oslav své jméno a oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe. Otče, zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal; neboť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim; a oni je přijali a poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Já prosím za ně, ne za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji a všechno mé je tvé. Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Toto pronáším na světě, aby v sobě měli radost. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Posvěť je pravdou. Tvé slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.

Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne, ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že sis je zamiloval, jako sis zamiloval mne. Dám jim poznat tvé jméno, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, abych i já byl v nich. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli tvou slávu ve tvém království. Amen.

Tlacitka Facebook 200 40Tlacitka Archiv 200 40

[14. července 2017]