Postni rozjimani 150Křesťanská meditace

V církevním prostředí mluvíme často o nutnosti rozjímání, meditace či kontemplace. Jak na to nám obvykle řekne už jen málokdo.

 

Nejdůležitější není způsob, jak meditovat, ale přesto metoda v modlitbě pomáhá. Je to jako když chcete uvařit dobré jídlo, je vhodné postupovat podle receptu někoho, kdo to již uvařil a povedlo se to.


Meditace pomáhá v našem růstu. V čem máme růst? Máme růst do podoby Ježíše Krista. Máme mu být podobni v jeho postojích, v jeho smýšlení.


Jestliže jako křesťan nebudu rozjímat, je nebezpečí, že se můj křesťanský život zúží jen na zachovávání určitých pravidel a zákazů. Jen na dodržování přikázání. Riskuji, že přijdu o vnitřní život.


Na druhou stranu, když je můj život naplněn meditací, je to jinak. Mění a zachraňuje to můj život, nejsem sám a cítím se milovaný.


Nejde o to, že si řeknu: „Tak teď na kolena, budu před Pánem a to stačí!“ Ne, to nestačí. Protože, když to neděláme dobře, nerosteme. My všichni máme být mistry v modlitbě, abychom tomu mohli učit další. Jestliže nebudeme mít zkušenost živé meditace, pak druhým předáme jen to, že křesťanství jsou nějaké suché normy a pravidla, předáme jen morálku. Křesťanský život to není toto. Křesťanský život je zkušenost s Bohem a až pak s touto zkušeností se může žít morálně.


Meditace je především vztah s Bohem, komunikace s Bohem. Toto je cílem meditace. Není to tedy najít sám sebe, ale je to díky vstoupení do sebe, do svého vnitřního světa najít Hospodina, který na dně každého lidského srdce čeká. Vstupuji dovnitř, abych uslyšel hlas Boha, to co mluví ke mně, abych zakusil Boží přítomnost uvnitř sebe a v mém životě. Pro nás samotné je nezbytné modlit se tímto způsobem meditace.


Už tím, když jsem připraven meditovat, sedím s vědomím, že se chci modlit, už je tu Duch svatý, který nás vede, který nám dává toto rozhodnutí i chuť. On dělá, co může, a je to On, kdo velmi stojí o to, abych okusil, že mě Bůh miluje. Dělá mu radost, když žijeme v postoji, že si všímáme, jak Bůh nás miluje. Je to tedy Duch svatý, který v nás působí.

 

Jak mám postupovat při křesťanské meditaci? Metoda!

 

1. Vybereme si nějaký úryvek z Písma (klidně evangelium ze dne nebo třeba otče náš, marnotratný syn nebo něco, co nás napadne) a tento výběr vyjadřuje, že my přijímáme to, že Bůh v nás uskuteční svou vůli. Že v nás udělá, co On chce.


2. Vstoupíme do uvědomění si jeho přítomnosti a akceptujeme, že v nás bude jednat.

Když volím konkrétní úryvek Písma, vyjadřuji tím a vnitřním hlasem Pánu říkám: „Dovoluji ti být tu přítomen, akceptuji tvou přítomnost a přijímám to, jak budeš jednat.“ S tímto mým postojem Pán může dělat všechno, co On chce. Tento postoj je třeba si uvědomit, a ne rozjímat jen proto, že mi říkají, že to je dobré. Musím v tom být takto aktivní – to je naše činnost při meditaci. Nastavený naslouchat, dát prostor Bohu a nechat ho svobodně jednat, jak chce.


3. Zavřeme oči a uvědomíme si náš dech. Každý výdech i nádech. Tímto způsobem se můžeme dostat do přítomnosti nás samotných, že jsme tu nejen tělem, ale i svou pozorností, tady na tomto místě. Musíme zakusit své já. Prožít, že jsem tu. Protože jsme zvyklí si všímat věcí a událostí, které jsou okolo nás, ale máme potíž uvědomovat si a prožívat sami sebe. Takže pár vteřin ticha a vnímáním vlastního dechu nacházíme sami sebe i vlastní souhlas, že akceptujeme Pánovu přítomnost i to, co bude dělat. Ale pozor! Bůh není nějaká mrtvá socha. Bůh je život, je to dynamika života i síla. On může konat, co chce, jestliže mu dovolíme bez omezování, aby konal.

 

4. Vezměme text a přečtěme si ho. Kolikrát? Kolikrát je třeba.
Obvykle máme v hlavě nekonečně mnoho myšlenek. Toto je nejdůležitější část! Když nebudeme volit, tak co budeme dělat s těmi všemi myšlenkami? Můžeme mít dobré myšlenky i zlé, co s nimi? Musíme udělat toto – nechat je plynout. Jako řeku. Dovolit jim, aby byly, aby existovaly, ale nevěnovat se jim. Teď není čas na to, abychom mluvili s těmito myšlenkami, jenom je necháme protékat, jako pod mostem. A když je tolik těchto myšlenek, tak se vracíme znovu ke čtení zvoleného úryvku. Znovu se vrátíme k uvědomění si, že Bohu chci naslouchat, a dávám mu prostor, aby svobodně jednal. Vracíme se v tomto vnitřním tichu znovu k úryvku z Písma. Možná i tak bude mnoho těch našich myšlenek, je nutné být v klidu a pokoji, neznervozňovat se. Je to přirozené, nejsme andělé. Nejsme totiž zvyklí být v tichu, ale spíše jsme obklopeni hlukem a hlukem žijeme i uvnitř. Proto je nutná trpělivost.


Je to jako v obchodě, kde hraje muzika. My ale jdeme do obchodu za jasným cílem, chceme nakoupit. Muziku necháme znít, ale zaměřujeme se na nákup, ne na to, že si sedneme a místo nákupu posloucháme hudbu. Stejně tak je to s našimi myšlenkami. Jsme tu kvůli něčemu jinému. Pozornost tedy věnuji sobě a mému setkání s Bohem díky Božímu slovu. Toto je tak na 20 minut.


Ovocem toho je dialog s Pánem, který je reálný a přítomný, mluvící ke mně. Obvykle používáme jen intelekt, myšlenky. Nejsme ale navyklí setkání duše s Bohem. My můžeme hodně mluvit, ale o tom to není. Jde o to naslouchat a být s tím, co Bůh mi říká, a taky s tím, co se mnou jeho slovo dělá.


Možná ten dialog s Bohem bude z 20 minut jen dvě či tři sekundy. A z nich si budeme moci uvědomit Boží přítomnost. Jsi tu. Jsi živý ve mně. Skutečný a já z této jistoty mohu žít a konat dobro. Toto jsou plody křesťanské meditace.