Tomáš Libor Pinkava (1919–2010)

Libor Pinkava pocházel ze samoty Bělá u obce Kladky na Prostějovsku. Díky svému faráři Ferdinandu Funkovi se dozvěděl o serafínské škole na Hradčanech, kam se v roce 1934 vydal na studia. A zde – stejně jako někteří další studenti – objevil své řeholní povolání. V srpnu 1939 vstoupil do noviciátu, po jehož ukončení začal studovat filozofii v Olomouci.

Anastaz 12

Zleva: Anastáz Polášek, Libor Pinkava, Bonfil Bošek

Na podzim 1942 však byl spolu s dalšími bratry odveden na nucené práce do Vídně, kde se jim podařilo navázat kontakt s tamními bratry kapucíny. Studia filozofie dokončil až v roce 1945 v Opočně, v srpnu 1946 složil věčné sliby a v Praze začal studovat teologii. Na kněze byl vysvěcen v červnu 1948 arcibiskupem Josefem Beranem. Po dokončení teologického studia v roce 1949 byl poslán na výpomoc do třebíčské serafínské školy, což příliš brzy zmařilo násilné zabrání klášterů státní mocí. V noci 29. dubna 1950 byl rovnou převezen do internačního kláštera v Želivě. Propuštěn byl v červenci 1955.

Po ročním obtížném hledání slušného pracovního místa se nakonec uchytil v Mostě, v podniku Rico, který vyráběl zdravotnický obvazový materiál. Zde byl svědkem likvidace místního kapucínského kláštera i celého starobylého královského města, které kvůli těžbě uhlí zmizelo z povrchu země. Zůstal pouze gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Anastaz 11

Zleva: Anastáz Polášek, Libor Pinkava, Jozef Timko (Slovensko)

Díky politickému uvolnění v roce 1968 získal bratr Libor „státní souhlas“ a mohl působit jako kněz v Bohosudově a Krupce. Od roku 1969 byl kaplanem v Kolíně a po roce byl přeložen do Poříčí na Sázavě. Pramalé zkušenosti de facto začínajícího kněze v kombinaci s rozsáhlou oblastí působnosti, která zahrnovala několik kostelů včetně rozdělaných stavebních oprav, a stálý dozor ze strany státu ho však přiměly k tomu, že se po čase vrátil do civilního zaměstnání v Mostě a o nedělích vypomáhal v okolních kostelích. Po odchodu do důchodu v roce 1980 mu bylo dovoleno spravovat farnost Luká na Prostějovsku, kterou mu „dohodil“ spolubratr P. Matouš Vícha, jenž zde působil.

Bratr Libor se do plného řeholního života vrátil v roce 1995. Až do své smrti žil v kapucínské komunitě v Olomouci, kterou obohacoval svou životní moudrostí a charakteristickým humorem.

Vzpomínky br. Libora: protektorát, komunistická totalita (Radio Proglas)

  • Narození: 19. července 1919
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpna 1939
  • Věčné sliby: 2. srpna 1946
  • Kněžské svěcení: 20. června 1948
  • Úmrtí: 15. listopadu 2010
  • Pohřben v kapucínském hrobě na hřbitově v Olomouci-Neředíně.