Josef Aleš Cihlář (1914–2008)

Aleš Cihlář se narodil v Rovečném, poblíž Bystřice nad Pernštejnem. Vyrůstal ve velmi chudých poměrech; od devíti let navíc jako sirotek u své babičky. Díky návštěvě kapucína P. Vavřince Rabase v Alešově farnosti se tomuto chlapci otevřela možnost získat vzdělání. V roce 1929 tedy začal studovat na serafínské internátní škole při klášteře kapucínů na Hradčanech, kde v srpnu 1934 vstoupil do noviciátu a v září 1938 složil doživotní sliby. Po studiu filozofie a teologie přijal v červenci 1942 kněžské svěcení.

Ales Cihlar 01

V roce 1943 nastoupil jako kaplan do Sušice, odtud byl na podzim 1945 přeložen jako český správce do litoměřického kláštera. V té době zde ještě bylo několik sudetských kapucínských bratrů, kterým kvůli nízkým přídělům jídla zajišťoval něco na přilepšenou. Pokoušel se také na úřadech vymoci, aby byli tito spolubratři vyřazeni z vlny divokého odsunu a mohli odejít do Německa alespoň trochu důstojně. Poté krátce působil v Mostě a Opočně a v roce 1948 se opět vrátil do Sušice. A protože velmi dobře znal zdejší pohraniční stezky, pomohl několika lidem přejít do Bavorska. Sám se však rozhodl zůstat. Násilný zábor klášterů v roce 1950 ho zastihl v sanatoriu v Semilech, kde se léčil kvůli tuberkulóze. Odtud byl převezen do internačního tábora v Broumově a v září téhož roku nastoupil k Pomocným technickým praporům do Komárna. Kvůli nemoci ho však brzy propustili do civilu a poslali do rodné obce. Koncem roku 1950 se opět léčil v sanatoriu, tentokrát v Pasece u Šternberka.

V roce 1951 odmítl podepsat petici „pro socialistický a komunistický mír“, čímž si vysloužil cejch „zrádce národa“. V srpnu 1954 byl pak odsouzen za velezradu na 12 let. Šest let si odseděl ve Rtýni, Valdicích a Leopoldově. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960. Když se vrátil do svého rodiště, nesměl být nikde zaměstnaný. Až koncem roku 1961 získal práci staničního dělníka na vlakovém nádraží v Bojkovicích. Bez nářků a stížností vykonával ty nejhrubší práce za nejmenší možný plat až do důchodu v roce 1975. I ten mu vyměřili velmi nízký. Existenční tíseň i nesnáze spojené s nemocí a v posledních letech i s téměř úplnou slepotou pomáhala bratru Alešovi mírnit obětavá pomoc paní Anny Prchlíkové z Krhova.

Protože bratr Aleš neměl „státní souhlas“ k vykonávání kněžské služby, vypomáhal alespoň jako zpovědník v okolních farnostech a zaopatřoval nemocné svátostmi. Mnoho lidí ho vyhledávalo ke zpovědi a rozhovoru i mimo kostel. Doma tajně sloužil mše svaté, na které přicházeli i další lidé. Po Listopadu 1989 se kvůli nemoci a stáří do komunitního řeholního života už nevrátil a poslední léta strávil v Krhově a v Bojkovicích v modlitbě a oběti za Českomoravskou provincii.

  • Narození: 29. červen 1914
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpna 1934
  • Věčné sliby: 8. září 1938
  • Kněžské svěcení: 5. července 1942
  • Úmrtí: 30. prosince 2008
  • Pohřben na hřbitově v Bojkovicích.