Václav Bonfil Bošek (1917–2008)

Bonfil Bošek se narodil v chudé rodině se sedmi dětmi nedaleko Klatov (osada Malý Bezděkov). Nejdostupnější možností na vzdělání proto pro něj byla serafínská škola u kapucínů na Hradčanech, kam po ukončení šesté třídy obecné školy v roce 1929 odešel. A protože se mu zde zalíbilo, v srpnu 1934 vstoupil do noviciátu. Po roce pak složil své první sliby a začal se připravovat na kněžství, nejdříve studiem filozofie v Holandsku, od roku 1938 pak studiem teologie v Olomouci. Zde také v září 1938 složil věčné sliby. V dubnu 1941 ho arcibiskup Leopold Prečan vysvětil na kněze.

Bonfil

Nejdříve působil jako kaplan v klášteře v Opočně, po skončení války pak v Sokolově a od roku 1948 v Liberci, kde měl na přání představeného zůstat jako administrátor kapucínského kostela i po násilném záboru klášterů v dubnu 1950. Bratra Bonfila to tenkrát nepotěšilo, chtěl být se svými spolubratry, byť třeba v internaci. Nakonec ho stejně ještě v dubnu téhož roku přeložili do Jablonného v Podještědí. A protože si zatím se svými zkušenostmi na vedení farnosti netroufal, požádal o přeložení zpět do Liberce. Už v listopadu 1952 byl znovu přesunut, tentokrát do Litoměřic, odkud spravoval farnost Křešice. Po třech měsících si znovu musel sbalit kufry a odjet do Loun, kde působil asi rok.

Od ledna 1954 až do října 1992 už ale zůstal na jednom místě – ve farnosti v Lenešicích u Loun, ke které dostal i správu sousedních farností Raná a Břvany. Služba zde byla náročná, k víře se hlásilo jen pár lidí. V samotných Lenešicích chodilo v neděli na mši svatou kolem 30 lidí, v Rané a Břvanech pět až sedm. Tomu odpovídalo i skromné farní zázemí. Generální vikář v propouštěcím dekretu pro bratra Bonfila označil toto území jako „severočeský kamenolom Páně“.

Zacharias Tucek 01

Zleva: Antonín Kovář, Zachariáš Tuček, Bonfil Bošek, Robert Viktorín (1999)

Do řeholní komunity se mohl vrátit až v říjnu 1992, ve svých 75 letech. Nejdříve strávil rok na Hradčanech a poté sedm let v Sušici, kde byl oblíbeným zpovědníkem a také vypomáhal v duchovní správě v okolních obcích. Od května 2000 se opět stal členem a srdcem hradčanské komunity.

  • Narození: 9. března 1917
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpna 1934
  • Věčné sliby: 8. září 1938
  • Kněžské svěcení: 6. dubna 1941
  • Úmrtí: 29. října 2008
  • Pohřben v kapucínském hrobě na hřbitově v Praze na Břevnově.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc