Josef Felicián Macháč (1915–2003)

Felicián Macháč pocházel z Mořkova na Novojičínsku. Po ukončení zdejší obecné školy odešel na gymnaziální studia do serafínské internátní školy při kapucínském klášteře v Olomouci. V roce 1932 vstoupil do noviciátu, který byl tehdy v Praze na Hradčanech. Po prvních slibech (1933) byl spolu s dalšími bratry-juniory poslán na studium filozofie do holanského Breust-Eijsdenu. V roce 1936 se vrátil do Olomouce, kde na čerstvě otevřeném (1935) kapucínském teologickém učilišti studoval další tři roky. V roce 1938 zde složil věčné sliby a v roce 1939 přijal kněžské svěcení.

Felician Machac 01

Následující rok ještě dokončoval teologická studia a poté začal působit v kapucínském klášteře v Chrudimi. V roce 1945 odešel jako kaplan do kláštera v Třebíči, kde pomáhal na tehdejší kapucínské faře v Jejkově. Léta 1947–1948 strávil jako poslední představený (kvardián) kláštera v Chrudimi. V roce 1948 totiž kapucíni přenechali tento klášter Společnosti Božího slova (verbisté), které tak chtěli pomoci při rozšiřování jejich misie ze Slovenska také do Čech. A tak se bratr Felicián znovu ocitl v Třebíči, kde až do násilné komunistické akce „K“ působil jako katecheta, zpovědník sester a nakonec i kvardián.

Po záboru kláštera Státní bezpečností v dubnu 1950 byl bratr Felicián internován ve sběrném klášteře v Želivi, odkud byl propuštěn v roce 1952. A protože nesměl působit jako kněz, začal pracovat jako dělník v brněnských teplárnách. Později přestoupil do Kovopodniku města Brna a poté do Fučíkových závodů, kde pracoval jako pomocný dělník, později jako frézař a nakonec jako slévač u strusky. Deset let před odchodem do důchodu prožil u benzínového čerpadla v brněnském ČSAD.

Felician Machac 02

Díky uvolnění režimu v roce 1968 a díky pozvánkám od spolubratří, kteří žili v zahraničí, se bratr Felicián vydal na cesty po významných poutních místech. Navštívil západní Německo, Rakousko, Francii a Itálii, kde vedle Benátek a Neapole zavítal také do San Giovanni Rotondo a setkal se P. Piem. Pozvání ho zavedlo rovněž do tureckého Efezu, kde jako správce kaple Zesnutí Panny Marie působil jeho spolužák z Breustu P. Filibert.

Rok 1968 přinesl bratru Feliciánovi také „státní souhlas“ pro bezplatnou pomoc v kněžské službě. V rámci svých možností začal vypomáhat v kapucínském kostele Nalezení svatého Kříže v Brně, kde už od roku 1952 žil a jako kooperátor působil jeho spolubratr P. Emil Boreček (1915–2001), zaštítěný kapitulním vikářem Ludvíkem Horkým, oficiálním duchovním správcem kostela. Bývalý klášter, v němž se nacházely depozitáře Moravského muzea, se postupně stal místem setkávání bratří kapucínů, jejichž řád oficiálně neexistoval a případné snahy o obnovení řeholního života podléhaly sankcím podle § 178 trestního zákona o maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi. Bratr Felicián se snažil v klášteře účastnit alespoň společné modlitby breviáře a společného jídla. Kolem roku 1970 se do „komunity“ jako kvardián vrátil také P. Eduard Dospiva (1910–1971). Po jeho smrti jej směl nahradit P. Longin Novák (1914–1977), který do té doby žil v soukromém sklepním bytě. Do kláštera tajně docházel rovněž P. Klétus Petěrka (1914–1987), který nesměl kněžsky působit a rovněž bydlel v soukromém bytě. Od roku 1973 nebo 1974 začal přicházet i P. Martin Ptáček (1920–1993).

Emil Borecek 03

Bratr Felicián se do brněnského kláštera natrvalo přestěhoval těsně před Listopadem, v roce 1988, a po obnovení řeholního života v roce 1990 se stal plnohodnotným členem první komunity. Od roku 1989 dojížděl nějaký čas do Zlína-Štípy, kde duchovně pečoval o komunitu Milosrdných sester svatého Kříže. Zemřel 17. října 2003 v ranních hodinách a byl pohřben 25. října na Ústředním hřbitově v Brně.

  • Narození: 14. března 1915
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1932
  • Věčné sliby: 16. srpna 1938
  • Kněžské svěcení: 26. června 1939
  • Úmrtí: 17. října 2003
  • Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc