Josef Bohumil Podhorný (1915–2002)

Bohumil Podhorný pocházel z Vojtěchova (dnes součást obce Hvozd) na Prostějovsku. Pravděpodobně od roku 1928 se stal studentem internátního kapucínského gymnázia v Olomouci (Serafínská škola). V srpnu 1933 vstoupil do noviciátu v Praze na Hradčanech a po složení prvních slibů (1934) odjel na studia filozofie do holandského Breust-Eijsdenu. V roce 1937 se vrátil a na kapucínském teologickém učilišti v Olomouci pokračoval v přípravě na kněžství. V září 1937 zde složil věčné sliby a v červnu 1940 přijal kněžské svěcení. Následující rok ještě věnoval studiu teologie a poté začal v Olomouci působit především jako zpovědník. V roce 1942 byl přeložen na Hradčany, po dvou letech do Olomouce, pak ještě do Brna a od roku 1946 se stal členem komunity ve Fulneku, kde byl veden jako „conventualis“, tedy bratr konající nejrůznější práce podle rozhodnutí kvardiána.

Bohumil 11

V roce 1949 vtrhla do kláštera Státní bezpečnost a zatkla některé členy fulnecké komunity kvůli poskytnutí azylu dvěma lidem, kteří o něj žádali. P. Agathangel Sovadina (1912–1975) byl v roce 1950 odsouzen na čtyři roky vězení a br. Rajmund Zrebený na deset měsíců. V souvislosti s tímto případem byli zatčeni a pět měsíců drženi ve vazbě také P. Fidél Hořín (1904–1977) a bratr Bohumil, který se po propuštění v únoru 1950 vrátil do svého kláštera ve Fulneku.

Dlouho si v něm však nepobyl, protože v dubnu téhož roku navštívila Státní bezpečnost klášter znovu (akce „K“) a řeholníky odvezla do internace. Další osud bratra Bohumila není zcela znám. Pravděpodobně strávil nějaký čas v internaci v bývalém redemptoristickém klášteře v Králíkách a velmi pravděpodobně v červnu 1950 absolvoval komunistické politické školení v České Kamenici, což byla tehdy podmínka pro propuštění z internace a navrácení do duchovní správy. V polovině září 1951 se nacházel v internačním klášteře v Broumově, odkud StB odstěhovala všechny řeholníky a naopak sem začala koncentrovat nejrůznější řeholní sestry. Bratr Bohumil zde působil jako zpovědník školských sester.

V říjnu 1954 se ve svých 39 letech musel přestěhovat do kněžského domova důchodců na Moravci, což byl trest za to, že odmítl jít k volbám. V červnu 1956 se však sestrám svatého Vincence podařilo obměkčit příslušné orgány, takže bratr Bohumil dostal „státní souhlas“ a mohl se přestěhovat k vincentkám na Černou Horu (okres Blansko). Po třech letech služby však opět skončil na Moravci. Nicméně od května 1960 začal znovu působit u řeholních sester, tentokrát šlo o Kongregaci Školských sester de Notre Dame ve Vejprtech; později za nimi jezdil také do Turčianských Teplic. Od listopadem 1966 už byl veden v oficiální evidenci jako kněz Arcidiecéze pražské.

Bohumil Podhorny 01

Zleva: Bohumil Podhorný, Serafín Beníček, Ezechiel Kindermann

Další kněžská etapa bratra Bohumila byla spojena se Šedými sestrami svatého Františka: v letech 1969–1974 působil v Broumově, poté v Rudné u Karlových Varů, odkud se v roce 1977 přestěhoval do Oseku u Duchcova a v roce 1993 opět do Prahy. U „šedých sester“ zůstal až do jara 2000, kdy si zlomil ruku a musel se přestěhovat na Hradčany, aby se o něj mohli bratři postarat. A protože se časem (mimochodem ve svých 85 letech) začal cítit pastoračně málo vytížený a k „šedým sestrám“, které rekonstruovaly jeho pokoj, se zatím vrátit nemohl, rozhodil sítě, aby zjistil, kde by ještě mohl být k užitku. A tak se dostal do kněžského Charitního domova ve Staré Boleslavi, kam odjel v červnu 2000 s rozzářeným obličejem, protože, jak často opakoval, „tam má úkol“. Nicméně po půl roce provizoria do domova nastoupil řádný duchovní správce. Bratr Bohumil se stáhl do ústraní, aby udělal místo mladším; poté i jemu začalo ubývat sil a brzy onemocněl; následoval osud stařečků, kterým sloužil. Poslední dva roky svého pozemského putování prožil povětšinou na lůžku, v tiché modlitbě; smysl pro humor ho však neopustil. Těšil se na pravidelné návštěvy bratra Josefa, společnou modlitbu breviáře i výměnu nejnovějších vtipů. Zemřel 30. prosince 2002.

Při vzpomínkách na bratra Bohumila je ještě nutné zmínit dva jeho charakteristické rysy: neúnavnost v hlásání evangelia a všudypřítomnost. Ze svých nejkrásnějších promluv sestavil sbírku listů, které neustále kopíroval a rozdával lidem na rušných pražských křižovatkách. Na tento svůj tiskový apoštolát pravděpodobně utratil všechny prostředky, které si vydělal nebo vyžebral, a nutně je nepotřeboval k obživě. Co se týká jeho všudypřítomnosti, i přes potíže s chůzí nikdy nechyběl na žádných věčných slibech bratří, kněžském svěcení či jiné celoprovinční akci. V roce 1997 se dokonce – i přes snahu ochranky – vetřel do blízkosti papeže Jana Pavla II., aby mu předal svůj dopis. Z téže doby se také zachovala fotografie spolkového kancléře Helmuta Kohla, který v rámci hnutí „Víra bez hranic“ navštívil Prahu. Kdo myslíte, že stojí vedle něj a třepe mu rukou?

  • Narození: 16. května 1915
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpna 1933
  • Věčné sliby: 17. září 1937
  • Kněžské svěcení: 29. června 1940
  • Úmrtí: 30. prosince 2002
  • Pohřben v kapucínském hrobě na hřbitově v Praze na Břevnově.