František Emil Boreček (1915–2001)

František Emil Boreček se narodil v Němčicích nad Hanou v nemajetné rodině, která vychovávala pět dětí. Jeho život významně ovlivnila dobrodinkyně, která se rozhodla podporovat na gymnaziálních studiích chlapce, jenž by se chtěl stát knězem. Ředitel školy tedy Františka připravil na přijímací zkoušky, jejichž složení mu otevřelo dveře Slovanského gymnázia v Olomouci. Po dobu svých studií (1929–1934) bydlel v Serafínské škole, jejímž prefektem tehdy byl P. Josef Zatloukal a kvardiánem kláštera P. Timotej Kyselý.

Emil Borecek 01

František se rozhodl být nejen knězem, ale také kapucínem. Prvního srpna 1934 oblékl hábit a přijal řeholní jméno Emil. O rok později složil první sliby a spolu s dalšími bratry odjel studovat filozofii do holandského Breust-Eijsdenu. V roce 1938, po nacistické okupaci, se však studenti museli vrátit do Olomouce, kde pokračovali ve studiu teologie. Aby se br. Emil vyhnul totálnímu nasazení, byl už v roce 1940 vysvěcen na jáhna a následující rok na kněze – o ty totiž nacisté neměli zájem. Ovšem ještě dalších 16 měsíců nemohl ani kázat, ani zpovídat, a pokud to bylo možné, pokračoval ve studiu.

Jeho prvním kněžským působištěm se stal klášter na Hradčanech, ale už po měsíci odjel vystřídat P. Bernardina do Olomouce, kde zůstal až do konce války. Tři měsíce strávil ve Fulneku, kde přebíral klášter po německých bratřích, pak byl poslán do Třebíče, kde měl na starost dvě vesnice a školu ve městě. Ale ani tam dlouho nezůstal. V roce 1947 byl přeložen do Brna a před Vánoci 1949 opět do Fulneku, kde jej zastihla akce „K“.

Emil Borecek 02

Zleva: Anastáz Polášek, Emil Boreček (1999)

Nejdříve byl internován v Broumově, pak v Králíkách a nakonec v Oseku. V prosinci 1951 absolvoval v Praze školení, které bylo podmínkou pro působení v diecézi. S pomocí vládního zmocněnce se mu podařilo získat státní souhlas pro místo kaplana v brněnské katedrále; jeho úkolem bylo zpovídat kněze a řeholní sestry. Tím pádem se také vrátil domů: od roku 1952 až do své smrti totiž bydlel v kapucínském klášteře, respektive v tom, co po odebrání Trenckova křídla a celé kvadratury pro potřeby Moravského muzea zbylo.

Kapucínský kostel měl v letech 1950–1961 na starost Mons. Karel Černý. Poté došlo k reorganizaci a tento kostel se stal filiálkou katedrály svatých Petra a Pavla. To znamená, že začal podléhat přímo petrovskému faráři, kterým byl tehdy Ludvík Horký. Mons. Černý přestal být nejen správcem, ale také mu byl odebrán státní souhlas k duchovní činnosti. Bratr Emil se stal v našem kostele kooperátorem a v roce 1965 byl jmenován konzistorním radou.

Po Pražském jaru se bratři pokusili posílit komunitu. Z Moravce (zřejmě v roce 1970) přijel P. Eduard Dospiva, který se stal kvardiánem. Zemřel však už následující rok, stižen mozkovou mrtvicí. Ve zpovědnici jej poté nahradil P. Longin Novák († 1977). Do kostela občas přicházeli vypomáhat i další bratři, nejvíce však P. Felicián Macháč († 2003), který už v roce 1968 dostal souhlas pro pomoc u kapucínů a na farách. Docházel i P. Martin Ptáček († 1993) a P. Klétus Petěrka († 1987).

Emil Borecek 03

Bratr Emil žil od konce 70. let v klášteře sám a zdejší provoz zvládal jen díky spolupráci tehdy už kapitulního vikáře Ludvíka Horkého. Vrátit se k řeholnímu životu uprostřed komunity bratří mohl až v roce 1990. Ještě dalších deset let vykonával službu zpovědníka. Zemřel po krátké nemoci.

  • Narození: 6. června 1915
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1934
  • Věčné sliby: 16. srpna 1938
  • Kněžské svěcení: 6. dubna 1941
  • Úmrtí: 19. května 2001
  • Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc