SvVavrinec mRok sv. Vavřince z Brindisi

Okružní list generálního ministra – Vyhlášení roku svatého Vavřince

(Prot. N. 00678/18)

Všem bratřím Řádu
sestrám klariskám-kapucínkám

 

Drazí bratři!
Bylo to v září 1993, kdy jsem chtěl připravovat dva bratry juniory k věčným slibům, a tak jsem jim navrhl, abychom se vydali na pouť do Santiaga. Po příchodu do Léonu nás tam bratři přijali velmi bratrsky, stejně jako pak v Pamploně, Estelle a Logroňu – a oznámili nám, že ve Villafranca del Bierzo budeme moci přenocovat u sester klarisek. Když jsme do tohoto kláštera dorazili, byl jsem překvapen, když mi sestry řekly, že v jejich kostele jsou uloženy ostatky našeho svatého Vavřince z Brindisi.
V příštím roce uplyne 400 let od smrti svatého Vavřince – proto považuji za velmi důležité, aby se od 21. července 2018 do 21. července 2019 slavil rok k jeho poctě a tento list je aktem jeho vyhlášení.
Krátce se o něm zmíním, ale především chci, aby si Řád v tomto roce připomenul svatého Vavřince různými iniciativami s cílem prohloubit jeho historické poznání i jeho poselství. Chci poznamenat, že svatý Vavřinec z Brindisi je až do dneška jediným generálním ministrem našeho Řádu, kterému se dostalo cti svatořečení a jenž byl prohlášen učitelem církve.
Narodil se v Brindisi 22. července 1559 jako Giulio Cesare Russo, v sedmi letech mu zemřel otec a několik let poté zemřela i jeho matka. Roku 1574 se odebral do Benátek ke strýci donu Pietrovi, kde strávil asi rok a pak zaklepal na bránu kapucínského konventu Giudecca v Benátkách. Jeho žádosti, aby byl přijat mezi bratry kapucíny, bylo vyhověno. Pak následovaly roky noviciátu a studia teologie, až byl v lednu roku 1582 vysvěcen na kněze. Po dokončení teologických studií se bratr Vavřinec věnoval výuce teologie, formaci noviců a kázání.
Ale velmi brzy byl povolán k tomu, aby přijal i zodpovědnost a úkoly ve vedení – roku 1590 byl zvolen za provinciála v Toskánsku, roku 1594 se stal provinciálem v Benátkách, roku 1596 generálním definitorem. Roku 1598 už byl provinciálem ve Švýcarsku a roku 1599 znovu generálním definitorem. Téhož roku dostal poslání založit konvent v Praze.
Na generální kapitule 24. května 1602 byl bratr Vavřinec zvolen za generálního ministra menších bratří kapucínů. Služba, k níž byl povolán, obsahovala i úkol vizitovat všechny provincie Řádu. Během tří let svého mandátu generálního ministra bratr Vavřinec prošel Itálií, odebral se do Švýcarska, do Nizozemí, do Francie a pak i do Španělska, kde pěšky vizitoval všechny provincie. Po skončení jeho funkčního období mu papežové i různí evropští vládcové svěřovali rozličná diplomatická poslání.
Tyto úkoly mu neumožňovaly, aby se zcela věnoval kontemplativnímu životu a studiu, což vnímal jako důležité prvky svého povolání. Tři roky, 1610 – 1613, bratr Vavřinec pobýval v Mnichově jako vyslanec Svatého stolce. Byla to léta, během nichž se katoličtí vládcové připravovali, aby zastavili postup protestantských knížat. V těchto letech býval bratr Vavřinec volán k tomu, aby přinášel pokoj do těch nejspletitějších konfliktů.
Kromě intenzivní diplomatické činnosti byl bratr Vavřinec i nadále velmi vyhledávaným kazatelem a byl také znovu povolán, aby vykonával službu provinčního ministra.
Na generální kapitule roku 1613 byl potřetí zvolen generálním definitorem. Poslali ho jako vizitátora do Janovské provincie, kde ho pak zvolili za provinčního ministra. Lidé ho znali a velmi si ho vážili. Pokaždé, když budoucí světec přišel do nějakého města, lidé se ve velkém počtu seběhli, aby ho mohli spatřit, a také mu bylo připisováno mnoho uzdravení. Navzdory intenzivní činnosti trávil dlouhé hodiny ponořen do modlitby, která se protahovala do dlouhých kontemplací během slavení eucharistie.
Poslední diplomatická mise ho přivedla do Lisabonu, kde se zastával lidu Neapole, který se cítil být utlačován španělským vicekrálem, knížetem z Osuny.
Bratr Vavřinec zemřel 22. července 1619 v Lisabonu ve věku 60 let. Jeho tělo bylo přeneseno a pohřbeno v klášteře klarisek ve Villafanca del Bierzo.
Pius VI. ho blahořečil roku 1783 a Lev XIII. ho roku 1881 prohlásil za svatého. Navzdory času, který strávil na cestách, navzdory obtížným úkolům ve vedení řádu a diplomatickým aktivitám bratr Vavřinec nacházel čas i inspiraci k sepsání mnoha děl, která nebyla publikována až do vydání jeho Opera omnia roku 1928 a 1956.
Publikování všech jeho spisů v uceleném svazku sehrálo důležitou roli při rozhodování papeže Jana XXIII., který 19. března 1959 prohlásil sv. Vavřince z Brindisi »učitelem církve« s označením Doctor Apostolicus.
Představil jsem jen některé črty ze života svatého Vavřince, který byl životem nabitým cestováním, pověřeními různého druhu, ale také studiem, vyučováním a hlubokou modlitbou. Jak jsem naznačil v úvodu tohoto listu, vyzývám Řád, aby připravil důstojnou oslavu svatosti Vavřince z Brindisi při příležitosti čtyřstého výročí jeho úmrtí.
Přeji si, aby této oslavě byla přikládána zvláštní pozornost v naší Mezinárodní koleji svatého Vavřince z Brindisi v Římě.
Drazí bratři, toto je poslední list, který vám píšu a využívám této příležitosti, abych vám poděkoval za trpělivost a velkorysost, kterou jste mi prokazovali. Jsem si vědom, že jsem nemohl odpovědět na očekávání všech. Děkuji vám za pohostinnost, kterou jste mi všude prokazovali a pokorně vás prosím, abyste se i nadále za mne modlili.

Jsem šťasten, že každému z vás mohu poslat své bratrské pozdravení spolu s františkánským přáním pokoje a dobra.
Řím, 21. července 2018
na Svátek sv. Vavřince z Brindisi

S bratrským pozdravem

br. Mauro Jöhri
generální ministr OFMCap.

Dáno v Římě, na generální kurii, 21. července 2018
na Svátek svatého Vavřince z Brindisi