Bratrství pro Evropu:
Úvahy a návrhy po setkání ve Fatimě


(Prot. N.00119/15)


Všem bratřím Řádu
a všem sestrám klariskám kapucínkám

 

Drazí bratři
Drahé sestry

 

Ať vás Pán obdaří pokojem

 

Tímto listem vás oslovuji o něco déle než než po měsíci od setkání ve Fatimě. Jak dobře víte, od 1. do 5. prosince 2014 se generální rada, provinční ministři, kustodi a delegáti z Evropy spolu s předsedy konferencí našeho Řádu setkali, aby spolu „mluvili o Evropě“. Vše se odehrálo ve velmi bratrské atmosféře. Portugalští spolubratři se o nás starali vynikajícím způsobem. Kromě toho, že v tomto listu se chci s vámi chci podělit o některé dojmy, chci vás také seznámit s tím, jak chceme dále pokračovat a uskutečňovat to, co vyšlo na povrch ve Fatimě.

 


Průběh setkání


V listu z 16. prosince 2013 jsem všem, kteří byli pozváni na setkání, napsal:


„Generální rada považuje za vhodné svolat setkání všech ministrů a kustodů správních oblastí Evropy. Účelem setkání, kromě výměny zkušeností, což je nepochybně obohacující, je jednat o některých naléhavých tématech pro náš život v Evropě, jako je vytváření mezinárodních bratrských společenství, bratrská spolupráce mezi správními oblastmi, nová evangelizace v sekulárním prostředí a složení konferencí.“ Následně pak rada spolu s předsedy čtyř evropských konferencí upřesnila cíle setkání, způsoby komunikace a jeho organizaci. Stručně nyní vyjádřím, co jsme během setkání zažili.


Ráno prvního dne jsme vyslechli zprávy předsedů čtyř evropských konferencí, které jsme požádali o to, aby zjistili, jestli existuje touha po obnově našeho života a jaké jsou o to pokusy a zkušenosti. Odpoledne jsem vzhledem ke své službě generálního ministra mluvil o naléhavosti vložit se do procesu evangelizace v Evropě, kde sekularizace rychle postupuje. Jako na způsob, kterým toho můžeme dosáhnout, jsem poukázal na vytváření mezikulturních bratrských společenství, které se budou snažit prostě a radikálně žít naše bratrské kapucínské charisma.


Dopoledne druhého dne jsme vyslechli tři zkušenosti ze současnosti: sestra Rosella Baima, od sester Mariiných františkánských misionářek (FMM), nám ukázala krásu a výzvu mezikulturních komunit. Dávala důraz na jejich formaci a na život v komunitách. Bratr Jacopo Pozzerle OFM nám vyprávěl o zkušenostech misijního bratrského společenství v Palestrině, které založil br. Giacomo Bini, bývalý generální ministr menších bratří, kterého si Pán povolal k sobě loňského roku. Nakonec br. Eric Bidot a br. Raffaele Fuffo nám podali svědectví o tom, jak se žije v bratrském společenství v Clermont Ferrand ve Francii. Odpoledne jsme vyslechli prof. Maura Magattiho, sociologa, který učí na katolické univerzitě „Sacro Cuore“ v Miláně. Ten nám popsal situaci proměňující se Evropy a vyzval nás, abychom využívali nové cesty, abychom byli inspirací a byli „plodní“. Jeho příspěvek vynesl na světlo strohým a znepokojivým způsobem problémy naší společnosti, ale zároveň ukázal, že máme mnohé možnosti, jak jednat, abychom se pokusili o něco nového. Příspěvek prof. Magattiho, po němž následovalo i krátké sdělení jeho ženy Chiary, byl velmi oceňován všemi přítomnými. Během každého pracovního dne byl dán široký prostor pro setkání různých jazykových skupin, ve kterých byly náměty jednotlivých přednášejících prohloubeny a probrány.


Třetího dne, napřed ve skupinách a pak i na plenárním shromáždění jsme zkoumali možnost ustanovovat evangelizační mezikulturní bratrská společenství v Evropě. Sdíleli jsme se o tom, jak jednotlivé evropské konference chápou tuto nabídku a jak hodnotí možnost, aby bratři z jiných kontinentů přijímali pastorační péči o farnosti v Evropě.


Poslední den, brzy ráno, když vycházelo slunce, jsme slavili eucharistii na místě zjevení a budoucnost jsme svěřili do rukou Panny Marie.


S vírou a nadějí připravujme budoucnost


Z obsahu svého projevu během prací a z toho, co vyšlo najevo při rozhovorech a sdílení, doporučuji vaší pozornosti některé úvahy a návrhy pro budoucnost.


Jsme svědky velmi silného úbytku našich bratří a našich domů v různých provinciích Evropy, a to nejen v její severní části. Od roku 2 000 jsme se zmenšili o více než tisíc bratří. Průměrný věk v některých správních oblastech značně vzrostl až na hranici osmdesáti let. Už léta pozorujeme silný úbytek povolání. V mnoha provinciích a bratrských společenstvích jsou bratři silně zaměstnáni tím, aby se postarali o důstojnou péči starým a nemocným bratřím – těmto bratřím posílám srdečnou vzpomínku plnou vděčnosti.


Souběžně s touto vnitřní situací našeho Řádu jsme svědky pokračování procesu sekularizace v zemích severní Evropy, ale také v Itálii a Španělsku. Roste počet těch, kdo zanechávají náboženské praxe. Z různých míst je podporován nástup náboženství bez Boha.


Co nám říká situace, kterou jsem popsal, k čemu nás vybízí? To, co vyplynulo ze setkání ve Fatimě a má osobní úvaha sdílená s mou radou, mě přivedlo k tomu, abych vytyčil cestu, která zůstává otevřená konfrontaci i dialogu s vámi všemi.


Správní oblasti, které stárnou a početně se zmenšují jak co do bratří tak i míst, musíme doprovázet s pozorností a s úctou. Mám na mysli různé provincie, které Řádu daly mnoho, které evangelizovaly s velmi silným personálním i finančním nasazením, které organizovaly charitativní a sociální projekty pro velmi mnoho chudých. S velkou vděčností za to, co bylo vykonáno, si musíme být vědomi toho, že tyto struktury našeho Řádu nemohou být udržovány při životě za každou cenu. Personální spolupráce, která se v některých evropských provinciích rozběhla, nevyřešila existující problémy a nebyla schopná přinést nový život. Chceme zkusit novou cestu a vytvořit mezikulturní bratrská společenství, která by ve světle evangelia a našich Konstitucí žila modlitbu, bratrský život a misii autenticky a věrně. Bohatstvím mezikulurnosti bude svědectví, které bratři pocházející z různých kultur, budou-li patřit na Krista přítomného mezi nimi, budou moci dávat životem, sebedarováním a společnou prací. Podporuje nás v tom vědomí, že charisma svatého Františka z Assisi, žité a dosvědčované, má ještě stále mnoho co říci a sdělit mužům i ženám naší doby. Ještě nevíme, co tato cesta přinese, ale s nadějí v srdci chceme přejít k prvním krokům. Komu budou tato bratrská společenství podřízena? Naše Konstituce dovolují vytvořit bratrská společenství přímo podřízená generálnímu ministrovi a na základě této teze chceme pracovat a uvažovat.


Toužím po tom, abych spatřil vznikat bratrská společenství, která by žila ryzí a hlubokou vírou, v nichž kvalita bratrských vztahů by byla svědectvím lásky Boží a místem přijetí, která budou schopná plodit pobídky k následování Pána Ježíše. Chceme evangelizovat svým každodenním životem a chceme to dělat ve spojení s místními církvemi a s církevními subjekty tam, kde nám Pán dá, abychom byli přítomni. Tváří v tvář těm, kdo popírají Boha nebo ho ignorují, my Ho chceme učinit středem svého života a snažení a umožnit Mu, aby přebýval v našich chválách (srov. Žalm 22).


V této chvíli jsme v bratrském společenství v Clermont Ferrand rozeznali první bratrské společenství, které už žije tímto způsobem života a nedávno bylo posíleno díky příchodu dvou italských bratří, jednoho z janovské provincie a druhého z benátské provincie. Vedeme dialog s některými provinciemi, které jsou připraveny přijmout projekt bratrského společenství popsaného výše, a zároveň tlučeme na různé dveře, aby provincie, které ještě mají dost bratří rády darovaly bratry, kteří by se cítili být přitahováni tímto projektem. Drazí ministři, zatluču-li na vaše dveře, ochotně otevřete, a bratři, kteří se cítí být zainteresováni na „evropské misii“, ať ochotně zatlučou na mé dveře! Ani ty nejmenší provincie nejsou z tohoto projektu automaticky vyloučeny. Naším úkolem bude připravit a pak doprovázet tato bratrská společenství. V souladu s přáním, které někteří bratři vyjádřili ve Fatimě, nic nebrání, ba silně se doporučuje, aby vznikala bratrská společenství s výše popisovanými charakteristikami i v jednotlivých správních oblastech.


Drazí bratři, díky za vaši pozornost. Žádám všechny ministry a kustody Řádu, aby každému bratrovi předali tento list.


Chceme důvěřovat, ne se poddávat pesimismu a rezignaci. Sestry klarisky–kapucínky žádám, aby nás doprovázely modlitbou.


Svěřme pokračování toho, co z milosti Boží začalo ve Fatimě, Panně Marii, která na tomto místě začala příběh obrácení a dobra – ať nám pomáhá a podporuje nás.


Řím, 28. ledna 2015
na památku sv. Tomáše Akvinského



br. Mauro Jöhri
generální ministr OFMCap.