Dekret o osvobozování a uzdravování

 


PROVINČNÍ DEKRET

O EXORCISMECH, O MODLITBÁCH ZA OSVOBOZENÍ, ROZVÁZÁNÍ, O UZDRAVOVÁNÍ RODOVÝCH KOŘENŮ A O UZDRAVOVÁNÍ PAMĚTI

Číst dál...

Dumvzahpane2Křest knihy

O čtvrté neděli adventní byla ve fulneckém kapucínském kostele slavnostně pokřtěna nová publikace Dům v zahradě Páně.

Číst dál...

Eduard Štěpán Zimmermann (1921–2006)

Štěpán Zimmermann, rodný bratr Vavřince Zimmermanna, se narodil v Třebíči-Zámostí. Přestože měla rodina devět dětí a patřila mezi ty chudé, Štěpánovi se po obecné škole dostalo ještě čtyřletého studia na třebíčské měšťance. Po delším hledání řemesla se nakonec vyučil zahradníkem a v letech 1942–1945 pracoval v městském a poté zámeckém zahradnictví v Třebíči.

Pak musel nastoupit vojenskou službu, ale už v dubnu 1946 opět pracoval jako zahradník, tentokrát přímo v zahradách Pražského hradu. I přes možnost slibné kariéry vstoupil v srpnu 1947 do řádu kapucínů. O rok později složil první sliby a na doživotní si spolu s bratrem Vavřincem musel počkat až do prosince 1990.

Stepan 11

Dne 26. dubna 1950 přišla v rámci Akce K, tedy likvidace řádů a zábor klášterů komunisty, řada na kapucíny. Bratr Štěpán byl spolu s ostatními internován v Broumově, poté v Hejnicích, v Hájku u Prahy a nakonec v Želivě, odkud jej propustili v září 1955.

Stejně jako jeho bratr Vavřinec i on se vrátil do Třebíče, kde začal pracovat jako zahradník. Oba dva udržovali čilý kontakt se spolubratry kapucíny P. Metodějem Sládkem a P. Markem Mayerem.

Stepan Vavrinec 12

Štěpán (vlevo) se svým bratrem Vavřincem.

Když se oba bratři mohli v roce 1990 vrátit zpátky k řeholnímu životu. Do nově vznikajícího noviciátního domu v Újezdě u Uničova si s sebou vzali hlavně věci do kuchyně a také králíky a slepice. Měli mít totiž na starost vaření a zahradu.

Bratr Štěpán si až do konce života zachoval příslovečný humor, řeholní věrnost v maličkostech, obdivuhodný životní elán a trpělivost v nesení přibývajících obtíží stáří. Zemřel po krátké hospitalizaci v léčebně dlouhodobě nemocných v Zábřehu na Moravě.

  • Narození: 30. května 1921
  • Vstup do řádu (obláčka): 14. srpna 1947
  • Věčné sliby: 8. prosince 1990
  • Úmrtí: 23. listopadu 2006
  • Pohřben v kapucínském hrobě na centrálním hřbitově v Brně.

Setkani formatoru Praha 2017 150Evropské setkání formátorů

Od 27. do 31. srpna probíhá v našem klášteře na Hradčanech evropské setkání našich formátorů.

Číst dál...

Program formace FraM

 

Následující program formace je pouze doporučením.

 

a. Iniciace


Cíl:
Pomoci mladým lidem, aby se naučili naslouchat Božímu hlasu ve svém srdci a aby objevili bratrské společenství FraM jako vhodné prostředí k tomu, aby se vydali vážně míněnou cestou povolání.

Prostředky:
Účast na setkáních bratrského společenství FraM.
Výměna zkušeností ve skupinkách nebo ve dvojicích.
Účast na modlitbě bratrského společenství FraM.
Účast na některých církevních aktivitách FraM.
Snaha o osobní prohloubení, kterou podporuje skupina.
Tématické rozhovory ve skupinkách nebo krátké přednášky.

Obsah:
všeobecně-lidský:
Jak vidět: druhé, přírodu, sebe, Boha a jak naslouchat: druhým, přírodě, sobě i Bohu.
Analýza a ohodnocení skutečnosti: nejprve pozitivně a teprve potom negativně.
Uvědomování si svého osobního života ve vztahu ke společenské, politické a církevní situaci.

křesťanský:
Křesťanský ideál jako plnohodnotná alternativa života.
Evangelium jako dobrá zpráva pro tebe.
Hodnota života od jeho početí až po jeho přirozený konec.
Konkrétní církev, společenství svatých i hříšníků.

františkánský:
Kdo jsou: František, Klára, Alžběta Uherská?
Co je františkánská rodina? (řeholníci, řeholnice, sekulární františkáni).
Co je FraM.


b. Formace k příslibu ve FraM


Cíl:
Plně začlenit mladého člověka do bratrského společenství mladých jako do společenství, které patří k SFŘ a k františkánské rodině.

Prostředky:
Účast na setkáních bratrského společenství FraM.
Účast na modlitbě bratrského společenství FraM.
Účast na církevních aktivitách FraM.
Snaha o osobní prohloubení, kterou podporuje skupina.
Účast na zvláštních setkáních kandidátů.
Osobní doprovázení formátorem a duchovním animátorem.

Obsah:
všeobecně-lidský:
Způsoby sebepoznání.
Osobní růst, schopnost navazovat a udržovat mezilidské vztahy, schopnost dávat, přijímat a dělit se.
Poznat možnosti, kdy jednat a kdy posloužit druhým.

křesťanský:
Způsoby a prvky osobní i společné modlitby.
Kristus, nový člověk, blízký a přátelský.
Obrácení jako obnova a přeorientování života.
Slavení eucharistie.
Prožívání zvláštních liturgických dob (advent, vánoce, doba postní, velikonoce).

františkánský:
Životopisy Františka, Kláry a Alžběty Uherské.
Františkánské hodnoty: společenství, minorita, nenásilný pokoj, úcta k přírodě.
Řehole SFŘ jako motivační dokument.
Příslib ve FraM – obsah a důvod.


c. Prohloubení svého povolání


Cíl:
Pomoci mladému člověku prohloubit své františkánské povolání a učinit své životní rozhodnutí.

Prostředky:
Účast na všech aktivitách bratrského společenství FraM.
Snaha o osobní prohloubení, kterou podporuje skupina.
Účast na letních táborech a na národních a regionálních setkáních.
Účast na setkáních a slavnostech se SFŘ a s dalšími větvemi františkánské rodiny.
Duchovní cvičení zaměřená na rozlišování povolání.
Osobní doprovázení radou bratrského společenství FraM a duchovním animátorem.

Obsah:
všeobecně-liský:
Způsoby sebepoznání a sebepřijetí.
Jak žít citově vyrovnáni.
Zodpovědnost a kreativita ve službě druhým.
Jak si ujasnit svou motivaci (povrchní, niternou).
Láska (láska a sympatie; různé projevy lásky).
Metody dynamiky skupiny (např. vytušit – zhodnotit– uvést ve skutek).
Jak plánovat společné akce skupiny.

křesťanský:
Povolání v bibli.
Různorodost povolání ve světě.
Rozlišování povolání.
Zásadní postoje Ježíšovy.
Blahoslavenství a evangelní rady.
Poslání laika v církvi.
Svátosti a jak je prožívat.
Jak hodnotit skutečnost ve světle evangelia.
Čím křesťanství prospívá společnosti a politice

františkánský:
Aktuálnost Františka, Kláry a Alžběty Uherské.
Prameny františkánské spirituality.
Spisy Františka a Kláry.
Krátké dějiny františkánské rodiny.
Aktuální situace františkánské rodiny.
Řehole SFŘ.
Františkánské pojetí osobnosti.
Sekularita a františkánské sekulární úsilí.
Františkánské příspěvky míru, spravedlnosti a ekologii.

František Emil Boreček (1915–2001)

František Emil Boreček se narodil v Němčicích nad Hanou v nemajetné rodině, která vychovávala pět dětí. Jeho život významně ovlivnila dobrodinkyně, která se rozhodla podporovat na gymnaziálních studiích chlapce, jenž by se chtěl stát knězem. Ředitel školy tedy Františka připravil na přijímací zkoušky, jejichž složení mu otevřelo dveře Slovanského gymnázia v Olomouci. Po dobu svých studií (1929–1934) bydlel v Serafínské škole, jejímž prefektem tehdy byl P. Josef Zatloukal a kvardiánem kláštera P. Timotej Kyselý.

Emil Borecek 01

František se rozhodl být nejen knězem, ale také kapucínem. Prvního srpna 1934 oblékl hábit a přijal řeholní jméno Emil. O rok později složil první sliby a spolu s dalšími bratry odjel studovat filozofii do holandského Breust-Eijsdenu. V roce 1938, po nacistické okupaci, se však studenti museli vrátit do Olomouce, kde pokračovali ve studiu teologie. Aby se br. Emil vyhnul totálnímu nasazení, byl už v roce 1940 vysvěcen na jáhna a následující rok na kněze – o ty totiž nacisté neměli zájem. Ovšem ještě dalších 16 měsíců nemohl ani kázat, ani zpovídat, a pokud to bylo možné, pokračoval ve studiu.

Jeho prvním kněžským působištěm se stal klášter na Hradčanech, ale už po měsíci odjel vystřídat P. Bernardina do Olomouce, kde zůstal až do konce války. Tři měsíce strávil ve Fulneku, kde přebíral klášter po německých bratřích, pak byl poslán do Třebíče, kde měl na starost dvě vesnice a školu ve městě. Ale ani tam dlouho nezůstal. V roce 1947 byl přeložen do Brna a před Vánoci 1949 opět do Fulneku, kde jej zastihla akce „K“.

Emil Borecek 02

Zleva: Anastáz Polášek, Emil Boreček (1999)

Nejdříve byl internován v Broumově, pak v Králíkách a nakonec v Oseku. V prosinci 1951 absolvoval v Praze školení, které bylo podmínkou pro působení v diecézi. S pomocí vládního zmocněnce se mu podařilo získat státní souhlas pro místo kaplana v brněnské katedrále; jeho úkolem bylo zpovídat kněze a řeholní sestry. Tím pádem se také vrátil domů: od roku 1952 až do své smrti totiž bydlel v kapucínském klášteře, respektive v tom, co po odebrání Trenckova křídla a celé kvadratury pro potřeby Moravského muzea zbylo.

Kapucínský kostel měl v letech 1950–1961 na starost Mons. Karel Černý. Poté došlo k reorganizaci a tento kostel se stal filiálkou katedrály svatých Petra a Pavla. To znamená, že začal podléhat přímo petrovskému faráři, kterým byl tehdy Ludvík Horký. Mons. Černý přestal být nejen správcem, ale také mu byl odebrán státní souhlas k duchovní činnosti. Bratr Emil se stal v našem kostele kooperátorem a v roce 1965 byl jmenován konzistorním radou.

Po Pražském jaru se bratři pokusili posílit komunitu. Z Moravce (zřejmě v roce 1970) přijel P. Eduard Dospiva, který se stal kvardiánem. Zemřel však už následující rok, stižen mozkovou mrtvicí. Ve zpovědnici jej poté nahradil P. Longin Novák († 1977). Do kostela občas přicházeli vypomáhat i další bratři, nejvíce však P. Felicián Macháč († 2003), který už v roce 1968 dostal souhlas pro pomoc u kapucínů a na farách. Docházel i P. Martin Ptáček († 1993) a P. Klétus Petěrka († 1987).

Emil Borecek 03

Bratr Emil žil od konce 70. let v klášteře sám a zdejší provoz zvládal jen díky spolupráci tehdy už kapitulního vikáře Ludvíka Horkého. Vrátit se k řeholnímu životu uprostřed komunity bratří mohl až v roce 1990. Ještě dalších deset let vykonával službu zpovědníka. Zemřel po krátké nemoci.

  • Narození: 6. června 1915
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1934
  • Věčné sliby: 16. srpna 1938
  • Kněžské svěcení: 6. dubna 1941
  • Úmrtí: 19. května 2001
  • Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.