FRANTIŠKÁNSKÁ MLÁDEŽ – FraM

CESTA FRANTIŠKÁNSKÉHO POVOLÁNÍ



Řím 2004



1. ÚVOD

 

Komu je dokument určen
1. Tento dokument je určen všem, kdo jsou zodpovědní za společenství Františkánské mládeže, což je rada bratrského společenství FraM, formátor, bratrský animátor SFŘ a duchovní asistent.


Účel dokumentu
2. Chceme ve všeobecné rovině objasnit identitu Františkánské mládeže; dát orientační body a doporučení pro animaci a formaci Františkánské mládeže; sjednotit kritéria pro animaci FraM.


Čím tento dokument nechce být
3. Nechceme dávat nějaké nové předpisy, právě naopak, chceme jen zdůraznit to, co už je obsaženo v Generálních konstitucích SFŘ, čl. 96 a 97, a v závěrech generálních kapitul, zvláště pak těch, které se konaly v Mexiku v roce 1993 a v Římě v roce 2002. Rovněž nechceme, aby všechny skupinky Františkánské mládeže byly stejné, ale chceme, aby rostla jednota v různosti.


2. CHARAKTERISTICKÉ PRVKY FRANTIŠKÁNSKÉ MLÁDEŽE

 

4. Na poli pastorace mládeže nalézáme mladé lidi, které přitahuje sv. František a kteří chtějí prohloubit své křesťanské a františkánské povolání. Této mládeži musíme nabídnout informace o životě Františkánské mládeže a o SFŘ, a to s ohledem na požadavky mládí s jeho krizemi, problémy a otázkami.
5. Některé základní prvky jejich cesty k povolání jsou:
cítit se být voláni Duchem svatým k tomu, aby se pokusili žít svůj křesťanský život ve společenství;
postupné objevování sv. Františka, jeho způsobu života a jeho hodnot;
angažovanost v církvi i ve společnosti, která dává příležitost ke konkrétní zkušenosti s apoštolátem.
6. Františkánská mládež, ve smyslu Generálních konstitucí SFŘ, se odlišuje od ostatních skupin mladých františkánů tím, že:
přijímá Řeholi SFŘ jako základní motivační dokument;
před Bohem i před společenstvím přijímá osobní a formální závazek žít touto inspirací;
patří do františkánské rodiny jako integrální součást SFŘ;
doprovázejí ji a animují ji sekulární františkáni;
má organizační strukturu a specifické metody formace rozvoje povolání takové, že normálně, ale ne nezbytně, vedou do SFŘ;
má vlastní Národní stanovy, schválené příslušnou národní radou SFŘ, nebo, když ta schází, předsednictvem mezinárodní rady SFŘ, které vymezují podmínky příslušnosti k FraM.


3. CO JE TO FRANTIŠKÁNSKÁ MLÁDEŽ


a) Duchovní rozměr
7. Františkánskou mládež... tvoří ti mladí... (Konst. 96,2).
Františkánskou mládež tvoří mladí, to znamená, že jde o přechodné období života vymezené mládím, které začíná vstupem do puberty a končí dosažením osobní dospělosti.

8. ...kteří se cítí být voláni Duchem Svatým k tomu, aby... prohloubili své povolání... (Konst. 96,2).
Františkánská mládež je cestou povolání, která na počátku předpokládá pozvání, které se pak rozvíjí až k životní volbě. Pozvání vybízí mladého člověka k osobní odpovědi, která se pak stvrzuje osobním závazkem před Bohem a za přítomnosti bratří a sester.

9. ...aby zakusili křesťanský život v bratrském společenství... (Konst. 96,2).
Františkánská mládež dává zakusit život v bratrském společenství, tj. ve společenství mladých věřících, dětí jediného Otce, kteří na základě lásky sdílejí svou víru. Toto bratrské společenství patří do lůna společenství církve, ve kterém žije a působí.

10. ...ve světle poselství sv. Františka z Assisi a aby prohloubili své povolání v rámci Sekulárního františkánského řádu... (Konst. 96,2).
Františkánská mládež kráčí ve světle poselství sv. Františka z Assisi, tj. postupně objevuje a přijímá tento životní ideál a jeho hodnoty. Jako integrální součást SFŘ také náleží do františkánské rodiny a za svůj inspirativní dokument považuje Řeholi SFŘ. Příslušné řeholní představené žádá o duchovní asistenci a představené sekulárních františkánů zase o bratrskou animaci.

b) Organizační poznámky
11. Františkánská mládež má svou zvláštní organizaci... (Konst. 96,5).
Františkánská mládež má svou vlastní organizaci, která může být stanovena ve vlastních stanovách. Má svá bratrská společenství, své přestavené na různých úrovních, zvláštní bratrskou animaci a duchovní asistenci.

12. ...a metody formace i výchovy, odpovídající potřebám mladých... (Konst. 96,5).
Františkánská mládež vychází vstříc potřebám světa mladých jak obsahem tak i metodikou formace. Tato formace je postavena tak, aby mladý člověk dozrál ve volbě svého povolání a plně vstoupil do světa, v němž žije.

13. ...podle podmínek různých zemí (Konst. 96,5).
Františkánská mládež žije v mnoha zemích a přestavuje velmi pestrou skutečnost, která nemůže být uniformní. Sociálně-kulturní situace určuje realitu bytí mladých, zodpovědnost, kterou mladí na sebe mohou vzít i vlastní možnosti formace a působení.

c) Vtah mezi Františkánskou mládeží a SFŘ
14. Františkánská mládež, za kterou se SFŘ cítí zvláště zodpovědný... (Konst. 96,2).
Františkánská mládež je pro SFŘ zvláštním závazkem, který tvoří součást jeho pastorace mládeže a pastorace povolání. Proto musí mladé doprovázet a pomáhat jim při dozrávání jejich povolání i při vstupu do života v bratrském společenství.

15. Členové Františkánské mládeže považují Řeholi SFŘ za motivační dokument... (Konst. 96,3).
Františkánská mládež přijímá Řeholi SFŘ za motivační dokument pro růst svého vlastního křesťanského a františkánského povolání, a to jak jednotlivě, tak ve společenství. Vztahy mezi Františkánskou mládeží a SFŘ musejí být prostoupeny duchem živoucí vzájemné sounáležitosti. Proto vývoj povolání Františkánské mládeže normálně, i když ne nezbytně, vede do SFŘ.

16. Františkánská mládež, jako součást františkánské rodiny... (Konst. 96,6).
Františkánská mládež tvoří součást františkánské rodiny, neboť je integrální součástí SFŘ, v důsledku čehož má být doprovázena a animována sekulárními františkány. Navíc její představení na mezinárodní a nejméně dva členové národní rady mají být mladí sekulární františkáni s profesí (srov. Konst. 97,3).

17. Jeden zástupce Františkánské mládeže... je členem rady SFŘ (Konst. 97,4).
Na všech úrovních bratrského společenství SFŘ, ať je jeden člen Františkánské mládeže určený vlastní radou, který bude součástí rady společenství SFŘ. Představitel Františkánské mládeže má právo hlasovat v radě SFŘ jen pokud je sekulárním františkánem s profesí. Také jeden člen SFŘ určený vlastní radou je součástí rady Františkánské mládeže na stejné úrovni.

18. Zástupci Františkánské mládeže v mezinárodní radě SFŘ jsou voleni podle směrnic Mezinárodních stanov (Konst. 97,5).
Mezinárodní stanovy SFŘ určují počet představitelů Františkánské mládeže v mezinárodní radě, bratrská společenství, která mají reprezentovat a jejich kompetence.


4. VÝVOJ POVOLÁNÍ

 

19. Mládež ve FraM prohlubuje své vlastní povolání ve světle poselství sv. Františka, a to prostřednictvím postupné formace. Rozlišování povolání při tom je hlavním bodem celého tohoto procesu.
Vývoj povolání obvykle prochází těmito fázemi:
a) Iniciace
20. Je to období hledání, navazování kontaktu, přibližování se a přijetí, které končí rozhodnutím začít formaci, která vede k profesi ve Františkánské mládeži.
Pro mladého člověka jsou to první okamžiky ve Františkánské mládeži, kdy se ptá, co pro něj znamená bratrské společenství a co on této skupině může dát. Františkánská mládež ze své strany informuje mladého člověka o svých ideálech a požadavcích, a také o metodě a stylu, který je pro Františkánskou mládež typický.
Délka tohoto období záleží na osobní situaci každého kandidáta a na společenství FraM. Pokud to společenství uzná za vhodné, národní stanovy FraM mohou stanovit délku trvání tohoto období (např. tři až šest měsíců), s přihlédnutím k těm mladým, kteří přicházejí z ostatních františkánských skupin (např. z františkánských skupin pro děti).
Minimální věk pro vstup do Františkánské mládeže záleží na osobním vývoji mladého člověka a na socio-kulturní situaci. Je třeba však mít na paměti, že FraM je pro mládež a ne pro děti. Je-li to pokládáno za vhodné, mohou národní stanovy FraM určit minimální věk pro vstup do FraM (např. věk mezi 14 až 17 lety).

b) Formace k profesi ve FraM
21. Je to období formace a plného začlenění se kandidátů do života bratrského společenství. Na konci tohoto období kandidáti stvrzují tuto svou volbu osobní profesí před Bohem a v přítomnosti bratří a sester.
Pro mladého člověka je to období poznávání evangelia a života podle něj po vzoru sv. Františka v lůně svého bratrského společenství. Vždy je třeba mít ochotu konfrontovat svůj život s evangeliem a být tomu věrní, aby si postupně osvojili františkánské hodnoty, které by žili s nasazením ve službě druhým. Společenství FraM ze své strany doprovází mladého člověka při jeho hledání a duchovním růstu. Národní stanovy FraM mohou určit minimální délku trvání tohoto období, která nesmí být kratší než jeden rok (a delší než dva roky). Je-li to vhodné, může se také stanovit maximální délka formace k profesi ve FraM.
Připuštění kandidátů k profesi spadá do kompetence místní rady FraM, způsobem určeným v národních stanovách.

c) Prohloubení svého vlastního povolání
22. Je to období osvědčení povolání, ve kterém mladý člověk stvrzuje a prohlubuje hodnoty, které utvářejí sekulární františkánskou spiritualitu a její poslání v církvi a ve společnosti. Pro mladého člověka jsou to chvíle, kdy objevuje a do každodenního života uvádí ideál Řehole SFŘ, aby si ověřil své životní povolání a svou odpověď na Boží volání. To s sebou přinášejí zkušenosti ze života ve společenství a účasti na životě františkánské rodiny, a také zkušenosti s apoštolátem a se službou v církvi a ve společnosti. Bratrské společenství ze své strany pomáhá mladému člověku, aby si vyjasnil a rozlišil, jaké povolání nejvíce odpovídá jeho schopnostem a touhám.
Toto období je přechodné a není možné ho natahovat donekonečna z toho prostého důvodu, že období vybírání si, fáze rozlišování, není ničím jiným, než jen etapou v životě jednotlivce. Národní stanovy FraM určí konec tohoto období, a to podle socio-kulturní situace své země, ale v žádném případě nesmí přesáhnout věk 30-ti let.


5. VZTAH FRAM - SFŘ

 

a) Přechod do SFŘ
23. Členové FraM, kteří chtějí složit profesi v SFŘ, ať se drží toho, co stanoví Řehole, Konstituce a Rituál SFŘ (Konst. 96,4). Vývoj povolání ve FraM normálně, ale ne nutně vede do SFŘ. Proto františkánská formace, kterou mladý člověk dostal ve FraM, může být považována za platné období iniciace ke vstupu do SFŘ, pokud tam bude chtít vstoupit. Období počáteční formace v SFŘ musí probíhat pod vedením rady místního bratrského společenství SFŘ, do kterého chce mladý člověk vstoupit, v souladu s tím, co je stanoveno v Řeholi a v Kontitucích SFŘ. V případě, kdy jde o skupinu mladých z FraM, která chce společně zahájit počáteční formaci, mohou vytvořit vlastní skupinku, a to se souhlasem a pod vedením rady místního bratrského společenství SFŘ, do kterého chtějí vstoupit.

b) Souběžné členství ve FraM a v SFŘ
24. Kvůli kontinuitě v rozvoji povolání FraM směrem k SFŘ, profese v SFŘ nutně nevylučuje mladého člověka z jeho společenství FraM. Mladý člověk, který při profesi přijímá Řeholi za svůj životní program, může pokračovat svou cestou s bratry a sestrami FraM, kteří se inspirují stejnou Řeholí. Z různých důvodů může být užitečné, aby mladý člověk byl souběžně aktivním členem dvou bratrských společenství: svého společenství FraM a svého společenství SFŘ. Může se stát, že společenství FraM může potřebovat mladého profesního člena SFŘ pro animaci dalších mladých, a to jak vedoucího společenství FraM, tak jako prostého aktivního člena společenství.
Každopádně je důležité, aby se mladý profesant aktivně účastnil obou bratrských společenství, i kdyby je jeho aktivity, se souhlasem rady SFŘ, převážně zaměřovaly na FraM.

c) Bratrská animace FraM
25. SFŘ bude hledat co nejvhodnější prostředky pro to, aby podporoval životaschopnost a rozšíření FraM; dále bude nablízku mladým lidem, aby jim dodával odvahu a postaral se jim o prostředky, které by jim mohly pomoci v tom, aby prospívali ve svém lidském i duchovním růstu (Konst. 97,1).
26. Tyto prostředky se budou lišit podle situace, ale jedním z nejdůležitějších prostředků vždy bude živý kontakt s bratrským společenstvím SFŘ. Proto místní bratrská společenství musejí být vůči mladým lidem vstřícná, počítat s nimi i při setkáních a svěřit jim specifické úkoly v rámci společenství. Rovněž tak je důležité, aby setkání bratrského společenství byla organizována pružně vzhledem k možnosti formace zvláštních skupinek pod vedením rady bratrského společenství.
27. Dalším nezbytným prostředkem je přímé doprovázení mladých prostřednictvím vhodných členů SFŘ. Konstituce SFŘ počítají s bratrskou animací FraM a s přítomností zástupce SFŘ v radách FraM na všech úrovních. Obvykle, i když ne nutně, je tento zástupce SFŘ v radě FraM také bratrským animátorem FraM.

 

6. DUCHOVNÍ ASISTENCE

 

28. Stejně nepostradatelná je duchovní asistence FraM ze strany prvního řádu a TOR (srov. Konst.96,6). FraM, jako součást františkánské rodiny, potřebuje duchovní asistenci, aby byla zajištěna její věrnost františkánskému charismatu, její společenství s církví a její sounáležitost s františkánskou rodinou (Konst. 85,2). Jmenování duchovních asistentů náleží příslušným františkánským vyšším představeným, jak to analogicky vyplývá ze Stanov pro duchovní a pastorační asistenci v SFŘ (srov. odst. 5,2; 11,2). Nakolik je to možné, ať službu asistence FraM i SFŘ vykonává tatáž osoba.
29. Někdy mladí dávají přednost některým asistentům, protože se lépe nesou na vlně jejich problémů. Ale tato přirozená schopnost asistenta může také vést k velmi nenápadnému pokušení „vůdcovství“, k přisvojování si moci pro sebe a k ovládání mladých. Proto sv. František často vyzývá k tomu, abychom se vzdali všeho, abychom tak mohli být „pro lásku Boží podřízeni každému člověku.“ Veškeré dobro, které Pán koná prostřednictvím bratří asistentů, nesmí být nikde zadržováno, ale musí být vloženo do pokorné služby mladým.

 

7. ZPŮSOB A OBSAH FORMACE

 

30. Františkánská mládež má ... metody formace i výchovy, odpovídající potřebám mladých... (Konst. 96,5).
Aby metody formace odpovídaly potřebám mladých, musí být flexibilní jak co do způsobu, tak co do obsahu. Vlna mladých se ve všech zemích stále mění a velmi rychle se vyvíjí. Na druhou stranu je nutno uchovat si svou identitu a nenechat se vláčet vrtochy módy.
31. ... podle podmínek různých zemí (Konst. 96,5).
Podmínky, které jsou v různých zemích představují také faktor, který ovlivňuje různost forem a obsahu formace. Z druhé strany tato rozdílnost nesmí zničit základní jednotu kritérií formace. Aby formace dosáhla svého cíle, bude se muset věnovat lidským, křesťanským a františkánským tématům.

 

8. ORGANIZACE FRAM

 

a) Místní bratrské společenství
32. Místní bratrské společenství je základní buňkou FraM a prostředím, ve kterém se mladí lidé nacházejí, aby žili svůj křesťanský život ve světle poselství sv. Františka z Assisi. Bratrské společenství se schází často (např. každý týden), aby společně prožívalo svůj vztah k Bohu i k bratřím a sestrám. Je důležité, aby do setkání byla začleněna modlitba a formace, a to s prvky činnosti a rekreace. Setkání ať jsou organizována tak, aby podporovala začlenění FraM do františkánské rodiny a do místní církve.
33. O uznání místního bratrského společenství FraM se postará rada FraM vyšší úrovně ve spolupráci s místní radou SFŘ, tj. dvě rady, se kterými bude nové bratrské společenství FraM v kontaktu. Pokud struktury FraM ještě scházejí, postarají se o to příslušné rady SFŘ. Ať je o tom informován příslušný řeholní představený, kterého bude třeba požádat o duchovní asistenci.
34. Místní bratrské společenství je animováno a vedeno radou o alespoň třech členech, kteří jsou voleni na dobu určitou z členů místního společenství, kteří mají profes ve FraM. Kromě toho jsou členy rady zástupce místní rady SFŘ a duchovní asistent. Místní radě FraM přísluší přijímat kandidáty do formace k profesi ve FraM a po skončení formace je připouštět k samotné profesi.

b) Oblastní bratrské společenství
35. Má-li se za to, že je to vhodné, Národní stanovy FraM mohou zavést i oblastní bratrská společenství FraM v zemi a stanovit, jak se zřizují. Případně tytéž stanovy určí také složení a kompetence regionálního shromáždění a regionální rady.

c) Národní bratrské společenství
36. Národní bratrské společenství FraM je spojením všech místních bratrských společenství FraM, které existují v rámci rozlohy příslušného národního bratrského společenství SFŘ. Oficiální uznání nových národních bratrských společenství FraM přísluší národní radě SFŘ nebo, když tato schází, předsednictvu mezinárodní rady SFŘ. Národní bratrské společenství FraM si může vytvořit své vlastní stanovy, které musejí být schváleny národní radou SFŘ nebo, když ta schází, předsednictvem mezinárodní rady SFŘ (Konst. 96,5).


9. OSTATNÍ FRANTIŠKÁNSKÉ MLÁDEŽNICKÉ SKUPINY

 

Skupiny dědí a dospívajících
37. Již dlouhou dobu v rámci františkánské rodiny existují skupiny dětí nebo adolescentů, které se nazývají různě, např. heroldíci, heroldi, františkánské děti, kvítky, žongléři, mikro-FraM, Mini-FraM, Pre-FraM. Mnohé tyto skupiny jsou animovány mladými z FraM, sekulárními františkány a řeholníky. Často je mnohem snadnější vytvářet a animovat skupiny dětí, většinou potomků sekulárních františkánů, než skupiny adolescentů nebo mládeže.
38. Život těchto skupin je velmi spjat s místním bratrským společenstvím FraM a SFŘ a jeho rozvoj bude velmi záležet na tom, jak se života skupiny budou účastnit vhodní animátoři. V každém případě je důležité, aby národní rady SFŘ a FraM ve spolupráci se zainteresovanými řeholníky a řeholnicemi koordinovaly tuto službu animace a připravily didaktické pomůcky, které by těmto skupinám mohly pomoci (srov. Konst. 25).

Farmaceutická historie kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech

 

Část I. Klášterní lékárna

 

Karel Nesměrák • Jana Kunešová

(článek zveřejňujeme s laskavým souhlasem autora a webu www.prolekare.cz)

 

Souhrn


Na základě studia archivních materiálů a zachovaného materiálního vybavení podává práce dosud neznámou historii lékárny v kapucínském klášteře v Praze na Hrad­čanech. Tato domácí lékárna vznikla okolo roku 1680 a byla provozována až do roku 1822. Stať přináší přehled a posloupnost v lékárně působících kapucínských lékár­níků. Je popsána farmaceutická literatura nacházející se v klášterní knihovně, včetně některých rukopisů. Je podán podrobný popis zachovaného vrcholně barokního zařízení lékárny spolu s ikonografickým rozborem jeho ojedinělé výzdoby.
Klíčová slova: farmaceutická historie • kapucíni • kláš­terní lékárny • baroko

 

Číst dál...

panas3 mHrdinské ctnosti M. Costanzy Panas

Fabriano, 28. května 2017. Odpoledne o slavnosti Nanebevstoupení Páně ve Fabrianu (Itálie) v katedrále…

Číst dál...

Začleňování členů FraM do SFŘ


1. Úvod


Františkánská mládež jako organizovaná část františkánské rodiny, která náleží do působnosti SFŘ, existuje jen od poloviny minulého století. Předtím nebyla.
Předtím byli jen mladí, kteří přímo přijímali závazek evangelního života v rámci jednoho ze tří řádů františkánské rodiny. František, Klára i Alžběta přijali své definitivní řeholní závazky, když byli ještě velmi mladí. A podobně to bylo s mnoha dalšími františkány.

Číst dál...

Jan Norbert Harant (1920–2001)

Narodil se v Sušici. Matka pracovala v sirkárně, otec jezdil s koňmi a později vedl ne příliš prosperující obchod; vychovávali pět dětí. Jan v Sušici vychodil obecnou školu i dvě třídy školy měšťanské, pak (1933) začal studovat na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Byl tam veden jako „privatista“, což znamená, že byl také žákem kapucínské Serafínské školy.

Po sextě studium přerušil a vstoupil do kapucínského noviciátu; přijal řeholní jméno Norbert. Po prvních slibech (1940) přešel do řádového učiliště v Olomouci, kde studoval filozofii. V roce 1942 však nacisté tuto školu zrušili a studentům hrozilo totální nasazení v Říši. Bratr Norbert byl poslán do olomoucké továrny Heikorn, kde pracoval až do konce války.

Norbert

Novokněží 1948; první řada zleva: Anastáz Polášek, Jan Vícha, Jaromír Křenek, Libor Pinkava; druhá řada zleva: Metoděj Sládek, Norbert Harant, Pavel Knespl

Hned v červenci 1945 se nechal zapsat jako posluchač denního studia na brněnské gymnázium, aby maturitou dokončil své středoškolské vzdělání. Poté odjel do hradčanského kláštera studovat teologii. Zde také v srpnu 1946 složil věčné sliby a o dva roky později jej arcibiskup Josef Beran vysvětil na kněze. Po dalším roku studia teologie nastoupil jako novokněz ke svatému Josefovi.

V rámci akce „K“ byl spolu s ostatními internován v Broumově a po půl roce odveden k PTP do Komárna, později do Hájnika-Silače u Zvolena. Služba mu skončila na silvestra 1953. Dva roky pracoval jako skladový účetní a obalový referent ve Velkoobchodní základně okresního svazu spotřebních družstev v Horažďovicích. V tomto podniku se s ním jen neradi loučili, když získal státní souhlas k duchovní službě.

V červenci 1956 nastoupil jako administrátor v Újezdu u svatého Kříže nedaleko Horšovského Týna a přídavkem dostal ještě farnosti v Bělé, Bernarticích u Tachova a Dubci; od května 1961 také Prostiboř. Na faře mu až do své smrti (1965) pomáhala jeho maminka. Poté za ním tu a tam jezdili příbuzní ze 110 kilometrů vzdálené Sušice. Situace se ukázala jako dlouhodobě neudržitelná také kvůli vleklým zdravotním potížím, kterými bratr Norbert trpěl. Proto požádal, aby byl z pohraničí přeložen někam jinam. Než se tak stalo, skončil v nemocnici, zcela zproštěn služby.

Během dvou týdnů se v péči lékařů zase postavil na nohy a od půlky listopadu 1966 nastoupil jako administrátor v Klenčí pod Čerchovem na Domažlicku; vypomáhal také v Nemanicích, Trhanově a Folmavě. Zde mohl působit plných 27 let – i díky péči Anny Pavlíkové, dietní kuchařky, hospodyně a osobní ošetřovatelky. Pomáhala mu však také s katechezí dětí, která byla časově velmi náročná, ale i finančně – koupila mu nové auto, když to staré vypovědělo službu.

V srpnu 1993 se bratr Norbert i paní Anna mohli přestěhovat do jakž takž opraveného kláštera v Sušici. Norbert se stal kvardiánem a spravoval i farnosti v Mlázovech a Kolinci. Časem mu však začaly ubývat síly a od září 2001 se musel vzdát i pastorace v obou přidružených farnostech. Poslední rok života jej trápila postupující rakovina střev a žaludku, a také počínající slepota. Zemřel 8. listopadu 2001.

  • Narození: 11. ledna 1920
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpna 1939
  • Věčné sliby: 2. srpna 1946
  • Kněžské svěcení: 20. června 1948
  • Úmrtí: 8. listopadu 2001
  • Pohřben v kapucínském hrobě v Sušici.

Jaroslav Agapit Pátek (1913–2002)

Agapit Pátek se narodil v Opočně u Náchoda. Po smrti rodičů se ocitl v sirotčinci, který v Opočně vedly řeholní sestry. V roce 1925 nastoupil do Serafínské školy při kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech. Podle svědectví br. Juvenála Valíčka (1919–2001) se učil velmi dobře, hrával na housle a všechno zvládal s klidem, proto také dostal přezdívku Angličan.

Jak bylo tehdy zvykem, po zakončení kvinty vstoupil v srpnu 1932 do noviciátu v Praze. Po roce složil první sliby a další tři roky pak s ostatními adepty kněžství strávil na studiích filozofie v holandském Breust-Eijsdenu. V roce 1936 se vrátil a na kapucínském teologickém učilišti v Olomouci pokračoval v přípravě na kněžství. V srpnu 1936 zde složil věčné sliby a v červnu 1939 přijal kněžské svěcení. Následující rok ještě věnoval studiu teologie a poté začal v Olomouci působit jako novokněz.

Agapit Patek 01

Zleva: Agapit Pátek, Bernard Bartoň, Ezechiel Kindermann, Lev Eliáš, 1999

V září 1942 byl přeložen do kláštera v rodném Opočně a následující rok v srpnu se stěhoval znovu, tentokrát do kláštera v Mělníku, kde zůstal až do února 1947. Následující tři roky, do násilného zabrání klášterů v dubnu 1950, působil v Kolíně.

Společně s většinou spolubratří byl odvezen do internačního kláštera v Broumově. Zatímco část řeholníků byla v září 1950 povolána k Pomocným technickým praporům (PTP), bratr Agapit byl s několika dalšími poslán na práci do kláštera v Králíkách, který před akcí „K“ patřil redemptoristům. Chování bratra Agapita se zřejmě nezamlouvalo představitelům tehdejšího režimu, takže ho za trest přesunuli do přísnější internace v klášteře v Želivi, kde byl držen až do dubna 1956. Následovalo převelení do Králík a v roce 1958 pak do charitního domu na Moravci, který tehdy sloužil mj. jako „domov předčasných důchodců“ pro nepohodlné kněze.

A protože se bratru Agapitovi podařilo časem získat „státní souhlas“, od března 1963 začal působit u sester boromejek ve Znojmě-Hradišti. V roce 1967 se přestěhoval do Broumova, kam si ho vyžádaly Milosrdné sestry svatého Kříže jako zpovědníka. Od dubna 1971 pak působil v jejich domově důchodců v Červené Vodě.

Agapit Patek 03

Vlevo Ezechiel Kindermann, vpravo Agapit Pátek, 1999

Jeho poslední a zároveň nejdelší kněžská etapa se začala odvíjet od prosince 1978, kdy nastoupil do farnosti Tatenice v okrese Ústí nad Orlicí jako pomocný kněz, tedy bez nároku na plat. Řádným administrátorem farnosti se stal až po smrti oficiálního správce P. Josefa Macíka, který sem dojížděl ze sousední obce Cotkytle. Oba kněze pojilo přátelství i záliba v cestování; společně navštívili všechny země, kam jim tehdejší režim dovolil vycestovat. Dostali se dokonce až na Sibiř. A protože bratr Agapit rád fotografoval, zůstalo po něm – jako vzpomínka z cest – velké množství diapozitivů.

Přestože se velmi zajímal o veškeré dění v provincii, ve své farnosti v Tatenicích zůstal až do své smrti, která přišla 17. listopadu 2002 v podobě náhlé srdeční příhody. Pohřební obřady se konaly 22. listopadu v Tatenicích a o den později také v kapucínském kostele v Olomouci. Jeho tělo bylo uloženo do nového hrobu bratří kapucínů na olomouckém hřbitově.

  • Narození: 4. května 1913
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1932
  • Věčné sliby: 13. srpna 1936
  • Kněžské svěcení: 29. června 1939
  • Úmrtí: 17. listopadu 2002
  • Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově Neředín v Olomouci.