Řehole

Text Řehole byl prodiskutován na svatodušní kapitule r. 1223 a až pak byl předložen Honoriovi III. ke schválení. To se však, podle sv. Bonaventury, jednalo již o druhý text, neboť ten první ztratil světcův vikář. Originální text se nachází v bule Honoria III. Solet annuere, která byla vydána 29. listopadu 1223 a která se jako vzácná relikvie uchovává v bazilice sv. Františka v Assisi. Její autentická kopie je ve vatikánských archívech. Je plodem spolupráce sv. Františka, bratří a papežské kurie, která však neudusila hlas sv. Františka, jenž v ní často promlouvá v první osobě. Podle sv. Františka Řehole obsahuje „jádro evangelia“ (2Cel 208). Nepředpisuje pouze vnější formu jednání, ale i vnitřní postoje bratří, a tak zůstává pro bratry čistým pramenem inspirujícím jejich duchovní život.

Číst dál...

Rituál Františkánské mládeže

 

Následující texty nejsou závazné.

 

a. Iniciace

 

Tímto obřadem začíná období formace k příslibu ve FraM. Koná se po homilii při bohoslužbě slova nebo při mši.

 

Předseda FraM:

Bratři a sestry, oč žádáte?

 

Kandidáti:

Bratře (sestro) N. * povoláni Duchem svatým * a přitahováni františkánským ideálem * chceme jít společnou cestou s vámi * a v bratrském společenství * žít svůj křesťanský život.

 

Předseda:

Co od Pána žádáte?

 

Kandidáti:

Chceme, aby náš Pán Ježíš Kristus * osvítil temnoty našeho srdce * a dal mám pravou víru * pevnou naději * a dokonalou lásku, * abychom ve všem mohli jednat * ve shodě s jeho pravou a svatou vůlí.

 

Předseda (ke všem):

A já vás jménem bratří a sester přijímám do našeho bratrského společenství Františkánské mládeže, abychom společně kráčeli cestou, kterou nám ukáže Pán.

 

Kandidáti:

Amen.

 

Předávání stanov FraM.

 

Předseda (každému jednotlivě):

Bratře (sestro) N. , přijmi náš způsob života, aby ti pomohl objevit a prohloubit tvé křesťanské a františkánské povolání.

 

Kandidát:

Amen.

 

Následuje předání znamení příslušnosti k FraM.

Předseda (každému jednotlivě):

Přijmi toto znamení tvé příslušnosti k Františkánské mládeži, aby tě vedlo k tomu, abys svým životem vydával(a) svědectví evangeliu.

 

Kandidát:

Amen.

 

Celebrant:

Modleme se.

Bože, požehnej a osviť tyto nové bratry a sestry, aby ve všem vždy chtěli žít podle tvé vůle. Provázej svým požehnáním a posiluj jejich předsevzetí sloužit ti jako svatý František radostně, pokorně a prostě svým životem ve Františkánské mládeži. Skrze Krista, našeho Pána.

 

Všichni:

Amen.

 

Na konci bohoslužby:

 

Celebrant:

Pán ať vám žehná a ať vás chrání.

 

Všichni:

Amen.

 

Celebrant:

Ať vám ukáže svou tvář a smiluje se nad vámi.

 

Všichni:

Amen.

 

Celebrant:

Ať k vám obrátí svou tvář a obdaří vás pokojem.

 

Všichni:

Amen.

 

Celebrant:

Požehnání všemohoucího Boha, Otce i Syna † i Ducha svatého, ať na vás sestoupí a vždy s vámi zůstává.

 

Všichni:

Amen.

 

b. Příslib ve FraM

 

(Svátek „ano“)

Tento obřad se slaví za přítomnosti bratří a sester pokud možno při slavení mše svaté. Nejvhodnější den pro příslib ve FraM je 25. březen – den, kdy Marie řekla své ano Bohu. Ať jsou pozváni také bratři a sestry místního bratrského společenství SFŘ a místní františkánští řeholníci a řeholnice.

 

Povolání

 

Po kázání se celebrant obrátí k bratřím a sestrám, kteří chtějí složit příslib ve FraM:

Celebrant:

Bratři a sestry, Panna Maria řekla své ano na volání Boží. Také vy máte v úmyslu říci své ano na volání Ducha svatého, které vnímáte ve svém srdci. Je to výzva, která je určena každému z vás, kdo chcete prohloubit své povolání s pomocí svých bratří a sester. Proto vyzývám vašeho formátora, aby zavolal každého z vás jménem, abyste se v přítomnosti bratří a sester postavili před Boha.

 

Formátor volá jménem každého bratra či sestru, kteří chtějí složit příslib ve FraM. Každý z nich na to odpovídá svým ano:

Kandidát:

Ano, zde jsem.

 

Předseda FraM:

Bratři a sestry, oč žádáte?

 

Kandidáti:

Bratře (sestro) * chceme odpovědět své ano, * ano na volání Boží, * ano na snahu žít evangelium, * ano na věrnou lásku, * ano na společný život s vámi, bratři a sestry.

 

Všichni:

Ano, budeme vám pomáhat.

 

Předseda:

Každé ano v sobě obsahuje také ne, ne hříchu, ne beznaději, ne smrti. Vyslovte proto tedy i své ne.

 

Kandidáti:

Říkáme ne ďáblu, * ne násilí, * ne sobectví.

 

Všichni:

Ano, budeme vám pomáhat.

 

Kandidáti:

Říkáme ne závisti, * ne nenávisti, * ne nespravedlnosti.

 

Všichni:

Ano, budeme vám pomáhat.

 

Kandidáti:

Říkáme ne apatii, * ne nezájmu, * ne věčné smrti.

 

Všichni:

Ano, budeme vám pomáhat.

 

Předseda:

Teď, bratři a sestry, vyslovte své ano.

 

Kandidáti:

Říkáme ano Ježíši Kristu, * ano pokoji, * ano péči o všechno stvoření.

 

Všichni:

Ano, budeme vám pomáhat.

 

Kandidáti:

Říkáme ano životu, * ano nenarozenému lidskému životu, * ano životu, který je ohrožen smrtí.

 

Všichni:

Ano, budeme vám pomáhat.

 

Kandidáti:

Říkáme ano lidskosti, * ano církvi, * ano společnosti založené na lásce.

 

Všichni:

Ano, budeme vám pomáhat.

 

Předseda:

Předstup bratře, předstup sestro, jeden po druhém, a potvrď toto své osobní ano před Bohem i před námi, tvými bratry a sestrami.

 

Každý čte svůj příslib, který napsal vlastní rukou a vyjadřuje rozhodnutí žít evangelium a ochotu následovat volání Boží a používá při tom následující slova:

Kandidát:

Ano, Abba, Otče, budu se snažit žít podle tvé vůle; * ano, Ježíši Kriste, budu se snažit žít tvé evangelium; * ano, Duchu svatý, budu se snažit naslouchat tvému volání.

Ano, bratři a sestry, budu se snažit prohlubovat své povolání ve světle poselství svatého Františka.

 

Všichni:

Ano, budeme ti pomáhat

 

Pak se předává evengelium:

 

Předseda (ke každému):

Bratře (sestro) N., přijmi evengelium, slovo živého Boha, Pánovo ano, které se obrací na tebe. Odpovídej na tuto dobrou zvěst svým každodenním ano.

 

Kandidát:

Amen.

 

Ti, kdo složili příslib přinesou text svého příslibu na oltář, nebo ho položí k soše Panny Marie.

Celebrant vztáhne ruce nad bratry a sestry, kteří složili příslib.

Celebrant:

Bůh ať utvrdí vaše ano, abyste mu z hloubi srdce dokázali zůstat věrní.

 

Kandidáti:

Amen.

 

Celebrant:

Bůh ať utvrdí vaše ano, abyste ho dokázali vyjadřovat slovem.

 

Kandidáti:

Amen.

 

Celebrant:

Bůh ať utvrdí vaše ano, abyste ho dokázali naplňovat v pokoji a s radostí.

 

Kandidáti:

Amen.

 

Závěrečné požehnání

 

Celebrant:

Pán ať vám žehná a ať vás chrání.

 

Všichni:

Amen.

 

Celebrant:

Ať vám ukáže svou tvář a smiluje se nad vámi.

 

Všichni:

Amen.

 

Celebrant:

Ať k vám obrátí svou tvář a obdaří vás pokojem.

 

Všichni:

Amen.

 

Celebrant:

Požehnání všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, ať na vás sestoupí a vždy s vámi zůstává.

 

Všichni:

Amen.

SvVavrinec mRok sv. Vavřince z Brindisi

Okružní list generálního ministra – Vyhlášení roku svatého Vavřince

(Prot. N. 00678/18)

Všem bratřím Řádu
sestrám klariskám-kapucínkám

Číst dál...

Rudolf Viktricius Berndt (1915–2003)

 

Viktricius Berndt se narodil v Nepomyšli na Karlovarsku, kde až do 2. světové války společně pokojně žili Němci i Češi. Starousedlíci nazývali tento kraj českoněmecky Bohemií, protože se nepovažovali ani za Čechy, ani za Němce. Také jejich dialekt byl pozoruhodnou směsicí němčiny a češtiny.

 

Bratr Viktricius nastoupil do Serafínské internátní školy v Mostě, kde studoval gymnázium, které v roce 1924 vybudovali německy mluvící kapucíni pro německy mluvící chlapce. V srpnu 1933 vstoupil do noviciátu, což znamenalo přerušení studia na gymnáziu a vstoupení do kapucínského studijního programu, který ovšem nezahrnoval maturitu. A protože bratr Viktricius chtěl pokračovat ve studiu, byl v roce 1934 poslán na gymnázium do švýcarského Stansu, aby si dokončil středoškolské vzdělání a složil maturitní zkoušku. Zde absolvoval také dva roky studia filozofie jako přípravy na kněžství. Třetí rok pak dokončil ve švýcarském Sittenu. Od roku 1938 pokračoval ve studiu teologie v Olomouci, kde v září 1938 složil věčné sliby.

 

Situace v Evropě se po podepsání Mnichovské dohody začala vyostřovat. Bratr Viktricius se spolu s ostatními německy mluvícími kapucínskými studenty rozhodl odejít do kláštera v Litoměřicích, který se po uzavření malého semináře (gymnázia) v Mostu nacisty stal jediným (neoficiálním) studijním domem v oblasti Sudet. V červnu 1940 pak byli studenti přesunuti do bavorského Eichstättu, kde pokračovali ve studiu.

 

Když vypukla válka, bratr Viktricius dobrovolně narukoval, aby mohl zůstat beze zbraně. Nejdříve se dostal do Lipska jako nosič nemocných. Od nasazení do první linie ho zachránila dobrá znalost francouzštiny, díky které se stal tlumočníkem. Pracoval hlavně pro francouzské zajatce. V druhé polovině války byl kvůli udání, které se týkalo jeho antifašistických názorů, poslán na ruskou frontu do Demjanska, kde strávil devět měsíců v zákopech jako sanitář. Někdo však nad ním zřejmě držel ochrannou ruku, protože v kritické chvíli dostal rozkaz vrátit se zpět do Berlína jako tlumočník. Poslední válečnou zimu strávil na italské frontě, kde na konci války upadl do americko-anglického zajetí. Propuštěn byl na Popeleční středu roku 1946.

 

Po návratu ze zajetí už bratr Viktricius zůstal v Německu, kam by byl stejně odsunut. Podařilo se mu dosáhnout dispense od nedokončeného studia a v roce 1946 byl v Eichstättu vysvěcen na kněze. Jeho prvním místem byl kapucínský kostel svatého Josefa v Mnichově, pak se dva roky staral o vyhnance v Altöttingu (1946–1948), než se opět vrátil do Mnichova (1948–1954). Složitá poválečná situace způsobila, že první roky bratr Viktricius v podstatě bezradně bloudil po různých farnostech Horního i Dolního Bavorska a snažil se pomáhat svým podobně postiženým krajanům, sudetským Němcům.

 

Když se situace trochu stabilizovala, začal se bratr Viktricius angažovat pro vznikající ostrůvky českého katolicismu v Německu, který se zformoval do tzv. Ackermanngemeinde. Nejprve v rámci farnosti svatého Josefa v Mnichově pracoval s učňovskou mládeží a ministranty, kterou měl svěřenu společně s ostatními vyhnanci (1954–1958), poté se krátce angažoval pro vystěhovalce do Ameriky a Austrálie (1958–1959). V letech 1658–1968 působil jako vzdělávací referent a rektor Bavorského zemského svazu katolických žen. V roce 1960 byl hlavním organizátorem výstavy o katolickém životě v Německu u příležitosti světového eucharistického kongresu v Mnichově.

 

Od roku 1968 učil náboženství na Giselině gymnáziu v Mnichově, po dvou letech přešel na nově založené francouzsko-německé Dantovo gymnázium, kde učil až do svých 80 let (1995). Ve svém bytě pořádal diskusní večery, při který dával nahlédnout do krásy německé literatury a tajů filozofie. V letech 1979–1981 organizoval kurzy pro přípravu katolických katechetů. Zajímavá je i jeho cestovatelská stopa, projezdil snad celý svět.

 

V roce 1984 se začala řešit tristní situace odsunutých kapucínů na území Německa, kteří de facto žili mimo kapucínské struktury, protože Sudetský komisariát, do kterého patřili, se skončením války zanikl. Začátkem roku 1985 se všichni tito bratři mohli rozhodnout, zda chtějí být začleněni do Bavorské nebo Českomoravské provincie. Bratr Viktricius i nadále zůstal mimo, nepovažoval svůj způsob života slučitelný s životem v klášteře. S ohledem na jeho původ a místo složení prvních slibů se dá říct, že i přes to všechno, co se odehrálo, patřil do naší provincie. Proto si ho připomínáme i v našem nekrologiu.

 

V posledním roce svého života vážně onemocněl a ocitl se v pečovatelském domě u řeholních sester, kam dlouhá léta docházel za nemocnými. Zemřel 25. dubna 2003. Své tělo odkázal Anatomickému institutu Univerzity Mnichov.

 

  • Narození: 10. února 1915
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1933
  • Věčné sliby: 8. září 1938
  • Kněžské svěcení: 1. listopadu 1946
  • Úmrtí: 25. dubna 2003
  • Své tělo odkázal Anatomickému institutu Univerzity Mnichov.

 

Co to pro nás znamená kontemplativně-apoštolský život (tedy život, který úzce spojuje nazíravou modlitbu a činnost), to naše současné Konstituce vysvětlují takto:

Číst dál...

Všechno, co svatý František napsal či nadiktoval, je svědectvím o síle Ducha, která se v něm projevovala. Proto je velmi užitečné znát historii každého jeho spisu, ale ještě užitečnější je umět v nich nalézt to, co Pán Františkovi zjevil, a znovu to objevovat pro svůj život.

Jeho spisy jsou bohatým zdrojem inspirace pro všechny, kdo kráčejí životem v duchu Františkově, i pro všechny křesťany, kteří pododobně jako světec z Assisi ve své době chtějí „obnovit Boží dům“. Stejně jako tehdy i dnes František říká svým věrným: „Začněme, bratři, neboť až dosud jsme udělali jen málo nebo nic.“

Svatá Klára nám také zanechala několik písemných svědectví o tom, co inspirovalo život její i jejích sester. Našemu čtenáři budou jistě zvláště blízké čtyři listy svaté Anežce České. A to nejen proto, že píše naší světici, ale i pro svůj velmi bohatý obsah, který může posloužit jako inspirace k rozjímání nad tím, co je vlastně v životě důležité.

 

  • Redigoval, poznámkami a úvody opatřil: Jiří Bonaventura Štivar OFMCap.
  • Překlad: Markéta Koronthályová a J. B. Štivar
  • Vydavatel: Tomáš Ježek – Ottobre 12
  • Rok vydání: 2001
  • Počet stran: 212 ISBN 80-86528-02-2