Bohuslav Zachariáš Tuček (1914–2001)

 

Bratr Zachariáš pochází z moravsko-slováckého Lanžhota. Když mu bylo devět let, zemřel mu otec. O tři roky později našel širší rodinu ve společenství chlapců olomoucké Serafínské školy, tedy víceletého internátního kapucínského gymnázia.

 

Kapucínský hábit oblékl v roce 1932, do roka a do dne složil první sliby, po nichž odjel studovat filozofii do holandského Breust-Eijsdenu. Vrátil se po třech letech a v Olomouci složil věčné sliby, poté pokračoval studiem teologie. V roce 1939 byl vysvěcen na kněze a po roce povinného doplňkového studia odešel na své první působiště, do Prahy.

 

Zacharias Tucek 01

Zleva: Antonín Kovář, Zachariáš Tuček, Bonfil Bošek, Robert Viktorín (1999)

 

V hradčanském klášteře měl jako pomocník novicmistra na starost mladé bratry, vedle toho zpovídal novicky a kandidátky Školských sester. V roce 1942 „povýšil“, protože novicmistr P. Tomáš Kolinko byl jako Němec odvelen na ruskou frontu, kde o dva roky později padl. Vzhledem k tomu, že byl bratr Zachariáš na tento post příliš mladý, bylo zapotřebí dispenze z Římské kurie. Nakonec však jen dokončil, co už bylo započato: dovedl devět noviců ke slibům. Až do konce války totiž už žádní další novicové přijímáni nebyli. Od srpna 1943 měl proto bratr Zachariáš na starost bohoslovce, i to však byla jen krátká epizoda. V dubnu 1944 zabraly hradčanský klášter jednotky SS a přeměnili ho na vězení pro uprchlé vojáky. Studenti kvůli tomu museli přestěhovat do kláštera v Opočnu, kde se připojili ke studentům filozofie, kteří byli nuceni se tam uchýlit už v roce 1942.

 

Bratr Zachariáš zůstal v Praze, oficiálně byl sice vikářem komunity u svatého Josefa, prakticky ale žil na Hradčanech. Tam se také v červenci 1945 stal kvardiánem. Situace to nebyla jednoduchá. Po odchodu nacistů zde vznikl internační tábor pro poválečné repatrianty a budovy byly v naprosto havarijním stavu. Sklepy zavlhly navážkou zeminy při přeměně na protiletecké kryty. Chodby porostla plíseň a hniloba, střešní konstrukce byly narušené a na zahradě zůstala betonová kulometná hnízda. A aby toho nebylo málo, koncem roku musel shánět pro 1500 Němců čekajících v klášteře na odsun alespoň tu nejnutnější obživu.

 

Od května 1946 do srpna 1947 jezdil spolu s dalšími bratry vypomáhat do pohraničí a do komunit řeholních sester, což byl v té době jeden z mála zdrojů, jak uživit komunitu 30 hradčanských řeholníků. A protože vyčerpání na sebe nedalo dlouho čekat, byl přeložen na klidnější místo u svatého Josefa, kde zůstal až do akce „K“ (1950).

 

A paradoxně právě do tohoto vypjatého období spadají dvě velká díla bratra Zachariáše. V roce 1943, jakožto vynikající hudebník, založil na Hradčanech smíšený sbor studentů teologie a terciářů. Úroveň jejich zpěvu byla na tak vysoké úrovni, že si je přicházel poslechnut i významný hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster. A od roku 1944, kdy byl jmenován vizitátorem terciářů, se začal intenzivně věnovat právě třetímu řádu. Pokusil se obnovu tohoto dříve velmi živého společenství. Vydával časopis Pozdrav terciářům, pořádal četné duchovní obnovy a v roce 1947 zorganizoval Terciářský sjezd.

 

Akce „K“ samozřejmě znamenala konec všem aktivitám; bratr Zachariáš byl spolu s dalšími nejdříve internován v Broumově. Od roku 1956 pak postupně vystřídal další tábory: Králíky, Hájek, Želiv a Osek. Ani tomu však nezabránilo, aby se přestal věnovat hudbě. Vyprosil si piano a po nocích skládal písně, do kterých promítl celou tíhu tehdejší situace, ale i naději, že zlo nebude mít poslední slovo.

 

Po návratu z internace bydlel bratr Zachariáš v Praze a pracoval ve zdejších papírnách jako seřizovač strojů. Po roce 1968 začal vypomáhat v kapucínském kostele na Hradčanech a v roce 1976 k tomu dokonce dostal i státní souhlas. Lidé ještě dlouho po Listopadu vzpomínali na jeho plamenná kázání, kterými jim v dobách normalizace dodával odvahu. Vedle toho sloužil u sester františkánek na Šlajferce. V 80. letech pořádal i několikrát ročně divadelní představení, do kterých zapojoval děti z širokého okolí a díky kterým rozproudil život kolem Panny Marie Andělské.

 

Polistopadového řeholního života si však už moc neužil. Do kláštera se mohl nastěhovat až v říjnu 1998, po rekonstrukci budov. V roce 2001 si zlomil nohu v krčku a o tři týdny později, zcela nečekaně, v nemocnici Pod Petřínem zemřel.

 

  • Narození: 14. prosince 1914
  • Vstup do řádu (obláčka): 11. září 1932
  • Věčné sliby: 4. října 1936
  • Kněžské svěcení: 29. června 1939
  • Úmrtí: 1. listopadu 2001
  • Pohřben v kapucínském hrobě v Praze na Břevnově.

 

Dekret o osvobozování a uzdravování

 


PROVINČNÍ DEKRET

O EXORCISMECH, O MODLITBÁCH ZA OSVOBOZENÍ, ROZVÁZÁNÍ, O UZDRAVOVÁNÍ RODOVÝCH KOŘENŮ A O UZDRAVOVÁNÍ PAMĚTI

Číst dál...

famiglia cappuccina mDen kapucínské rodiny

3. červenec je v kapucínském kalendáři zvláštním dnem, neboť je výročím vydání papežské buly „Religionis Zelus“ (3. července 1528), kterou byla před 491 lety schválena kapucínská reforma.

Číst dál...

Eduard Štěpán Zimmermann (1921–2006)

 

Štěpán Zimmermann, rodný bratr Vavřince Zimmermanna, se narodil v Třebíči-Zámostí. Přestože měla rodina devět dětí a patřila mezi ty chudé, Štěpánovi se po obecné škole dostalo ještě čtyřletého studia na třebíčské měšťance. Po delším hledání řemesla se nakonec vyučil zahradníkem a v letech 1942–1945 pracoval v městském a poté zámeckém zahradnictví v Třebíči.

 

Pak musel nastoupit vojenskou službu, ale už v dubnu 1946 opět pracoval jako zahradník, tentokrát přímo v zahradách Pražského hradu. I přes možnost slibné kariéry vstoupil v srpnu 1947 do řádu kapucínů. O rok později složil první sliby a na doživotní si spolu s bratrem Vavřincem musel počkat až do prosince 1990.

 

Stepan 11

 

Dne 26. dubna 1950 přišla v rámci Akce K, tedy likvidace řádů a zábor klášterů komunisty, řada na kapucíny. Bratr Štěpán byl spolu s ostatními internován v Broumově, poté v Hejnicích, v Hájku u Prahy a nakonec v Želivě, odkud jej propustili v září 1955.

 

Stejně jako jeho bratr Vavřinec i on se vrátil do Třebíče, kde začal pracovat jako zahradník. Oba dva udržovali čilý kontakt se spolubratry kapucíny P. Metodějem Sládkem a P. Markem Mayerem.

 

Stepan Vavrinec 12

Štěpán (vlevo) se svým bratrem Vavřincem.

 

Když se oba bratři mohli v roce 1990 vrátit zpátky k řeholnímu životu. Do nově vznikajícího noviciátního domu v Újezdě u Uničova si s sebou vzali hlavně věci do kuchyně a také králíky a slepice. Měli mít totiž na starost vaření a zahradu.

 

Bratr Štěpán si až do konce života zachoval příslovečný humor, řeholní věrnost v maličkostech, obdivuhodný životní elán a trpělivost v nesení přibývajících obtíží stáří. Zemřel po krátké hospitalizaci v léčebně dlouhodobě nemocných v Zábřehu na Moravě.

 

  • Narození: 30. května 1921
  • Vstup do řádu (obláčka): 14. srpna 1947
  • Věčné sliby: 8. prosince 1990
  • Úmrtí: 23. listopadu 2006
  • Pohřben v kapucínském hrobě na centrálním hřbitově v Brně.

 

Program formace FraM

 

Následující program formace je pouze doporučením.

 

a. Iniciace


Cíl:
Pomoci mladým lidem, aby se naučili naslouchat Božímu hlasu ve svém srdci a aby objevili bratrské společenství FraM jako vhodné prostředí k tomu, aby se vydali vážně míněnou cestou povolání.

Prostředky:
Účast na setkáních bratrského společenství FraM.
Výměna zkušeností ve skupinkách nebo ve dvojicích.
Účast na modlitbě bratrského společenství FraM.
Účast na některých církevních aktivitách FraM.
Snaha o osobní prohloubení, kterou podporuje skupina.
Tématické rozhovory ve skupinkách nebo krátké přednášky.

Obsah:
všeobecně-lidský:
Jak vidět: druhé, přírodu, sebe, Boha a jak naslouchat: druhým, přírodě, sobě i Bohu.
Analýza a ohodnocení skutečnosti: nejprve pozitivně a teprve potom negativně.
Uvědomování si svého osobního života ve vztahu ke společenské, politické a církevní situaci.

křesťanský:
Křesťanský ideál jako plnohodnotná alternativa života.
Evangelium jako dobrá zpráva pro tebe.
Hodnota života od jeho početí až po jeho přirozený konec.
Konkrétní církev, společenství svatých i hříšníků.

františkánský:
Kdo jsou: František, Klára, Alžběta Uherská?
Co je františkánská rodina? (řeholníci, řeholnice, sekulární františkáni).
Co je FraM.


b. Formace k příslibu ve FraM


Cíl:
Plně začlenit mladého člověka do bratrského společenství mladých jako do společenství, které patří k SFŘ a k františkánské rodině.

Prostředky:
Účast na setkáních bratrského společenství FraM.
Účast na modlitbě bratrského společenství FraM.
Účast na církevních aktivitách FraM.
Snaha o osobní prohloubení, kterou podporuje skupina.
Účast na zvláštních setkáních kandidátů.
Osobní doprovázení formátorem a duchovním animátorem.

Obsah:
všeobecně-lidský:
Způsoby sebepoznání.
Osobní růst, schopnost navazovat a udržovat mezilidské vztahy, schopnost dávat, přijímat a dělit se.
Poznat možnosti, kdy jednat a kdy posloužit druhým.

křesťanský:
Způsoby a prvky osobní i společné modlitby.
Kristus, nový člověk, blízký a přátelský.
Obrácení jako obnova a přeorientování života.
Slavení eucharistie.
Prožívání zvláštních liturgických dob (advent, vánoce, doba postní, velikonoce).

františkánský:
Životopisy Františka, Kláry a Alžběty Uherské.
Františkánské hodnoty: společenství, minorita, nenásilný pokoj, úcta k přírodě.
Řehole SFŘ jako motivační dokument.
Příslib ve FraM – obsah a důvod.


c. Prohloubení svého povolání


Cíl:
Pomoci mladému člověku prohloubit své františkánské povolání a učinit své životní rozhodnutí.

Prostředky:
Účast na všech aktivitách bratrského společenství FraM.
Snaha o osobní prohloubení, kterou podporuje skupina.
Účast na letních táborech a na národních a regionálních setkáních.
Účast na setkáních a slavnostech se SFŘ a s dalšími větvemi františkánské rodiny.
Duchovní cvičení zaměřená na rozlišování povolání.
Osobní doprovázení radou bratrského společenství FraM a duchovním animátorem.

Obsah:
všeobecně-liský:
Způsoby sebepoznání a sebepřijetí.
Jak žít citově vyrovnáni.
Zodpovědnost a kreativita ve službě druhým.
Jak si ujasnit svou motivaci (povrchní, niternou).
Láska (láska a sympatie; různé projevy lásky).
Metody dynamiky skupiny (např. vytušit – zhodnotit– uvést ve skutek).
Jak plánovat společné akce skupiny.

křesťanský:
Povolání v bibli.
Různorodost povolání ve světě.
Rozlišování povolání.
Zásadní postoje Ježíšovy.
Blahoslavenství a evangelní rady.
Poslání laika v církvi.
Svátosti a jak je prožívat.
Jak hodnotit skutečnost ve světle evangelia.
Čím křesťanství prospívá společnosti a politice

františkánský:
Aktuálnost Františka, Kláry a Alžběty Uherské.
Prameny františkánské spirituality.
Spisy Františka a Kláry.
Krátké dějiny františkánské rodiny.
Aktuální situace františkánské rodiny.
Řehole SFŘ.
Františkánské pojetí osobnosti.
Sekularita a františkánské sekulární úsilí.
Františkánské příspěvky míru, spravedlnosti a ekologii.

František Emil Boreček (1915–2001)

 

František Emil Boreček se narodil v Němčicích nad Hanou v nemajetné rodině, která vychovávala pět dětí. Jeho život významně ovlivnila dobrodinkyně, která se rozhodla podporovat na gymnaziálních studiích chlapce, jenž by se chtěl stát knězem.

 

Ředitel školy tedy Františka připravil na přijímací zkoušky, jejichž složení mu otevřelo dveře Slovanského gymnázia v Olomouci. Po dobu svých studií (1929–1934) bydlel v Serafínské škole, jejímž prefektem tehdy byl P. Josef Zatloukal a kvardiánem kláštera P. Timotej Kyselý.

 

Karel Cerny 06

Brněnský kapucínský kostel, 50. léta, Mons. Karel Černý druhý zleva, Emil Boreček čtvrtý zleva

 

František se rozhodl být nejen knězem, ale také kapucínem. Prvního srpna 1934 oblékl hábit a přijal řeholní jméno Emil. O rok později složil první sliby a spolu s dalšími bratry odjel studovat filozofii do holandského Breust-Eijsdenu. V roce 1938, po nacistické okupaci, se však studenti museli vrátit do Olomouce, kde pokračovali ve studiu teologie. Aby se br. Emil vyhnul totálnímu nasazení, byl už v roce 1940 vysvěcen na jáhna a následující rok na kněze – o ty totiž nacisté neměli zájem. Ovšem ještě dalších 16 měsíců nemohl ani kázat, ani zpovídat, a pokud to bylo možné, pokračoval ve studiu.

 

Jeho prvním kněžským působištěm se stal klášter na Hradčanech, ale už po měsíci odjel vystřídat P. Bernardina do Olomouce, kde zůstal až do konce války. Tři měsíce strávil ve Fulneku, kde přebíral klášter po německých bratřích, pak byl poslán do Třebíče, kde měl na starost dvě vesnice a školu ve městě. Ale ani tam dlouho nezůstal. V roce 1947 byl přeložen do Brna a před Vánoci 1949 opět do Fulneku, kde jej zastihla akce K.

 

Emil Borecek 01

 

Nejdříve byl internován v Broumově, pak v Králíkách a nakonec v Oseku u Duchcova. V prosinci 1951 absolvoval politické školení u svatého Ignáce v Praze, což byla podmínka pro působení v diecézi. S pomocí vládního zmocněnce se mu pak podařilo získat státní souhlas pro místo kaplana v brněnské katedrále; jeho úkolem bylo zpovídat kněze a řeholní sestry. Tím pádem se také vrátil domů: od roku 1952 až do své smrti totiž bydlel v kapucínském klášteře, respektive v tom, co po odebrání Trenckova křídla a celé kvadratury pro potřeby Moravského muzea zbylo. V roce 1965 byl bratr Emil oceněn čestným titulem konzistorní rada.

 

Kapucínský kostel nejdříve spravoval Mons. Karel Černý (1879–1963), který od biskupské konzistoře dostal pověření hned druhý den po akci K. Po vyhnání bratří však lidé přestali do zdejšího kostela chodit, jak vzpomíná Vladimír Rampula, který zde tehdy ministroval. Nevěděli, co se přesně stalo a báli se, že by mohli být sledovaní policií. Po čase se ale vrátili a poměrně rychle si zvykli na novou situaci. Deportace kapucínů a faktické zrušení řádu se ocitlo na okraji jejich zájmu.

 

Emil Borecek 02

Zleva: Anastáz Polášek, Emil Boreček (1999)

 

V roce 1961 – v rámci reorganizace správy některých brněnských farností – ztratil kapucínský kostel svoji samostatnost a byl přiřazen ke katedrále svatých Petra a Pavla jako filiálka, která měla podléhat přímo petrovskému faráři. V té době jím byl Ludvík Horký (1913–2008). Tím angažmá Karla Černého skončilo.

 

Pro bratra Emila se tím zřejmě mnoho nezměnilo. Až uvolněnější 60. léta mu připravila něco nového – častější setkávání se svými spolubratry. V roce 1964 dostal souhlas k výpomoci ve zdejším kostele Martin Cyril Ptáček. O tři roky později zde vypomáhá i Longin Vilém Novák, který pracuje jako dělník v Chiraně a bydlí v soukromém bytě na Botanické ulici. Od 1. května 1969 získal státní souhlas také poslední zdejší kvardián Eduard Václav Dospiva, a tak se z Vejprt na Chomutovsku, kde byl duchovním správcem domova důchodců Dukla, stěhuje rovnou do brněnského kláštera. Ve městě bydleli ještě další dva kapucínští kněží, oba zaměstnanci ČSAD a oba bez možnosti duchovní služby: Klétus František Petěrka a Felicián Josef Macháč.

 

Emil Borecek 03

 

Společenství však nemělo dlouhého trvání. V roce 1971 náhle umírá Eduard Dospiva a o šest let později, po těžké nemoci, i Longin Novák. Martin Ptáček, který si z vojenské služby u PTP odnesl silné poškození zraku, mohl jen zpovídat. A tak bratr Emil žil od konce 70. let v klášteře sám a zdejší provoz s tehdy už kapitulním vikářem Ludvíkem Horkými zvládali díky výpomoci různých kněží-důchodců. V 80. letech to byl i Felicián Macháč, který se v roce 1988 do kláštera nakonec i přestěhoval.

 

Vrátit se k řeholnímu životu uprostřed komunity bratří mohl bratr Emil až v roce 1990. Ještě dalších deset let vykonával službu zpovědníka. Zemřel po krátké nemoci, pohřeb se konal 19. května.

 

  • Narození: 6. června 1915
  • Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1934
  • Věčné sliby: 16. srpna 1938
  • Kněžské svěcení: 6. dubna 1941
  • Úmrtí: 14. května 2001
  • Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.