Bohuslav Zachariáš Tuček (1914–2001)

Bratr Zachariáš pochází z moravsko-slováckého Lanžhota. Když mu bylo devět let, zemřel mu otec. O tři roky později našel širší rodinu ve společenství chlapců olomoucké Serafínské školy, tedy víceletého internátního kapucínského gymnázia.

Kapucínský hábit oblékl v roce 1932, do roka a do dne složil první sliby, po nichž odjel studovat filozofii do holandského Breust-Eijsdenu. Vrátil se po třech letech a v Olomouci složil věčné sliby, poté pokračoval studiem teologie. V roce 1939 byl vysvěcen na kněze a po roce povinného doplňkového studia odešel na své první působiště, do Prahy.

Zacharias Tucek 01

Zleva: Antonín Kovář, Zachariáš Tuček, Bonfil Bošek, Robert Viktorín (1999)

V hradčanském klášteře měl jako pomocník novicmistra na starost mladé bratry, vedle toho zpovídal novicky a kandidátky Školských sester. V roce 1942 „povýšil“, protože novicmistr P. Tomáš Kolinko byl jako Němec odvelen na ruskou frontu, kde o dva roky později padl. Vzhledem k tomu, že byl bratr Zachariáš na tento post příliš mladý, bylo zapotřebí dispenze z Římské kurie. Nakonec však jen dokončil, co už bylo započato: dovedl devět noviců ke slibům. Až do konce války totiž už žádní další novicové přijímáni nebyli. Od srpna 1943 měl proto bratr Zachariáš na starost bohoslovce, i to však byla jen krátká epizoda. V dubnu 1944 zabraly hradčanský klášter jednotky SS a přeměnili ho na vězení pro uprchlé vojáky. Studenti kvůli tomu museli přestěhovat do kláštera v Opočnu, kde se připojili ke studentům filozofie, kteří byli nuceni se tam uchýlit už v roce 1942.

Bratr Zachariáš zůstal v Praze, oficiálně byl sice vikářem komunity u svatého Josefa, prakticky ale žil na Hradčanech. Tam se také v červenci 1945 stal kvardiánem. Situace to nebyla jednoduchá. Po odchodu nacistů zde vznikl internační tábor pro poválečné repatrianty a budovy byly v naprosto havarijním stavu. Sklepy zavlhly navážkou zeminy při přeměně na protiletecké kryty. Chodby porostla plíseň a hniloba, střešní konstrukce byly narušené a na zahradě zůstala betonová kulometná hnízda. A aby toho nebylo málo, koncem roku musel shánět pro 1500 Němců čekajících v klášteře na odsun alespoň tu nejnutnější obživu.

Od května 1946 do srpna 1947 jezdil spolu s dalšími bratry vypomáhat do pohraničí a do komunit řeholních sester, což byl v té době jeden z mála zdrojů, jak uživit komunitu 30 hradčanských řeholníků. A protože vyčerpání na sebe nedalo dlouho čekat, byl přeložen na klidnější místo u svatého Josefa, kde zůstal až do akce „K“ (1950).

A paradoxně právě do tohoto vypjatého období spadají dvě velká díla bratra Zachariáše. V roce 1943, jakožto vynikající hudebník, založil na Hradčanech smíšený sbor studentů teologie a terciářů. Úroveň jejich zpěvu byla na tak vysoké úrovni, že si je přicházel poslechnut i významný hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster. A od roku 1944, kdy byl jmenován vizitátorem terciářů, se začal intenzivně věnovat právě třetímu řádu. Pokusil se obnovu tohoto dříve velmi živého společenství. Vydával časopis Pozdrav terciářům, pořádal četné duchovní obnovy a v roce 1947 zorganizoval Terciářský sjezd.

Akce „K“ samozřejmě znamenala konec všem aktivitám; bratr Zachariáš byl spolu s dalšími nejdříve internován v Broumově. Od roku 1956 pak postupně vystřídal další tábory: Králíky, Hájek, Želiv a Osek. Ani tomu však nezabránilo, aby se přestal věnovat hudbě. Vyprosil si piano a po nocích skládal písně, do kterých promítl celou tíhu tehdejší situace, ale i naději, že zlo nebude mít poslední slovo.

Po návratu z internace bydlel bratr Zachariáš v Praze a pracoval ve zdejších papírnách jako seřizovač strojů. Po roce 1968 začal vypomáhat v kapucínském kostele na Hradčanech a v roce 1976 k tomu dokonce dostal i státní souhlas. Lidé ještě dlouho po Listopadu vzpomínali na jeho plamenná kázání, kterými jim v dobách normalizace dodával odvahu. Vedle toho sloužil u sester františkánek na Šlajferce. V 80. letech pořádal i několikrát ročně divadelní představení, do kterých zapojoval děti z širokého okolí a díky kterým rozproudil život kolem Panny Marie Andělské.

Polistopadového řeholního života si však už moc neužil. Do kláštera se mohl nastěhovat až v říjnu 1998, po rekonstrukci budov. V roce 2001 si zlomil nohu v krčku a o tři týdny později, zcela nečekaně, v nemocnici Pod Petřínem zemřel.

  • Narození: 14. prosince 1914
  • Vstup do řádu (obláčka): 11. září 1932
  • Věčné sliby: 4. října 1936
  • Kněžské svěcení: 29. června 1939
  • Úmrtí: 1. listopadu 2001
  • Pohřben v kapucínském hrobě v Praze na Břevnově.

Rubival malyDalší kapucín biskupem

Svatý otec přijal rezignaci biskupa diecéze Grajaú, kterou podal Mons. Franco Cuter OFMCap.
Papež jmenoval biskupem diecéze Grajaú (Brazílie) ctihodného otce Rubivala Cabrala Britta OFMCap., který doposud vedl kolej Pavla VI. Ve Vitória da Conquista.

Číst dál...

Čtení jmen kněží v Praze

Ve čtvrtek 29. září od 14 h se můžete zapojit do Svatováclavského čtení jmen katolických kněží pronásledovaných, vězněných či zavražděných během 2. světové války. Čtení se koná před kapucínským kostelem sv. Josefa na náměstí Republiky.

Dekret o osvobozování a uzdravování

 


PROVINČNÍ DEKRET

O EXORCISMECH, O MODLITBÁCH ZA OSVOBOZENÍ, ROZVÁZÁNÍ, O UZDRAVOVÁNÍ RODOVÝCH KOŘENŮ A O UZDRAVOVÁNÍ PAMĚTI

Číst dál...

Dumvzahpane2Křest knihy

O čtvrté neděli adventní byla ve fulneckém kapucínském kostele slavnostně pokřtěna nová publikace Dům v zahradě Páně.

Číst dál...

Eduard Štěpán Zimmermann (1921–2006)

Štěpán Zimmermann, rodný bratr Vavřince Zimmermanna, se narodil v Třebíči-Zámostí. Přestože měla rodina devět dětí a patřila mezi ty chudé, Štěpánovi se po obecné škole dostalo ještě čtyřletého studia na třebíčské měšťance. Po delším hledání řemesla se nakonec vyučil zahradníkem a v letech 1942–1945 pracoval v městském a poté zámeckém zahradnictví v Třebíči.

Pak musel nastoupit vojenskou službu, ale už v dubnu 1946 opět pracoval jako zahradník, tentokrát přímo v zahradách Pražského hradu. I přes možnost slibné kariéry vstoupil v srpnu 1947 do řádu kapucínů. O rok později složil první sliby a na doživotní si spolu s bratrem Vavřincem musel počkat až do prosince 1990.

Stepan 11

Dne 26. dubna 1950 přišla v rámci Akce K, tedy likvidace řádů a zábor klášterů komunisty, řada na kapucíny. Bratr Štěpán byl spolu s ostatními internován v Broumově, poté v Hejnicích, v Hájku u Prahy a nakonec v Želivě, odkud jej propustili v září 1955.

Stejně jako jeho bratr Vavřinec i on se vrátil do Třebíče, kde začal pracovat jako zahradník. Oba dva udržovali čilý kontakt se spolubratry kapucíny P. Metodějem Sládkem a P. Markem Mayerem.

Stepan Vavrinec 12

Štěpán (vlevo) se svým bratrem Vavřincem.

Když se oba bratři mohli v roce 1990 vrátit zpátky k řeholnímu životu. Do nově vznikajícího noviciátního domu v Újezdě u Uničova si s sebou vzali hlavně věci do kuchyně a také králíky a slepice. Měli mít totiž na starost vaření a zahradu.

Bratr Štěpán si až do konce života zachoval příslovečný humor, řeholní věrnost v maličkostech, obdivuhodný životní elán a trpělivost v nesení přibývajících obtíží stáří. Zemřel po krátké hospitalizaci v léčebně dlouhodobě nemocných v Zábřehu na Moravě.

  • Narození: 30. května 1921
  • Vstup do řádu (obláčka): 14. srpna 1947
  • Věčné sliby: 8. prosince 1990
  • Úmrtí: 23. listopadu 2006
  • Pohřben v kapucínském hrobě na centrálním hřbitově v Brně.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc