Sušická pouť na Andělíčku

Na Andělíčku, na poutním místě historicky spjatém s kapucínským řádem, proběhne od soboty 31. srpna do pondělí 2. září 2019 pouť. Na programu, jehož vyvrcholením bude nedělní mše sv. v 11 h s o. biskupem Pavlem, se bude podílet celá místní komunita a také br. Kryštof.

 

Jako příspěvek k této pouti bychom Vám rádi přiblížili jednu milou a vtipnou vzpomínku návštěvnice našeho kostela. Tady je její text, který souběžně vychází i ve Farním listu...

 

Jak to bylo tenkrát? To chodil bohatý průvod až na kopec a holčičky – jako já – připjaly blankytná křídla na bílé šatičky a coby andělíčkové putovaly v čele. Jak jsme se natřásaly v té bílé kráse nových andělských říz! Od schodů nás vítaly písničky domažlických dudáků v čisťounkých krojích, mezi davem se proplétaly též krojované tetičky i babky z Chodska. Kostelíček naplněný malými i dospělými, kolem kostelíka krámky s obrázky, růženci, ale také kyselými okurkami a různými sladkostmi. A ty se stávaly cílem poutě po prožité slavnostní mši svaté. A pak – odstrojit andělská roucha a hurá na náměstí, kde těch krámků a krámečků bylo mnohem více.

 

Ve spleti uliček jsem s naší hospodyní Nánou hledala ten nejzamilovanější – zmrzlinový. Ta lahoda! V horku a mumraji lízat kopečky barevné studené dobroty! Ale bdělá hospodyně měla na paměti maminčiny obavy, aby se z té studené radosti nevyklubala angína. A tak se hledalo něco k zakousnutí. Což o to! Krámků s různými sladkostmi bylo habaděj, ale který vybrat? Byly jsme s Nánou vždy dobrotiska a tak jsme hledaly nevelký stánek pana Maršáta, který měl malý krámek u starého kamenného mostu (dnes už zbořen most i domek), kam jsme občas zamířily, abychom daly vydělat. A tak i tentokrát.

 

„Vyber si“, pobídla mě předobrá hospodyně. Moje oči bloudily po vystaveném zboží, míjely koláčky, perníková srdce i husí hovínka. Zastavily se zpět u lineckých koláčků. „Tohle“, vyslovila jsem krátkou větičku a bezděčně jsem mávla rukou s kornoutkem zmrzliny k žádanému zboží. Ale běda! Sluníčko, které vysílalo ty nejžhavější paprsky – vědělo totiž, že se loučí s létem – roztavilo ledovou dobrotu do tekutého skupenství. Zmrzlinová kaše vypadla z objetí měknoucí oplatky, přistála nedůstojně na vystaveném zboží, rozlévala se v potůčku i kapičkách, zasáhla koláčky, spěchala dál na medová kolečka, perníkové panenky a koníčky… stále dál a dál.

 

S údivem jsem sledovala svůj prázdný kornoutek a roztékající se dobrotu přede mnou. Co dělat! Pan Maršát měl tentokrát dosti slušný výdělek a my prázdnou peněženku.

 

Ale pouť je od toho, aby byla radostná. Naše předobrá hospodyně nelkala nad utracenými penězi, vše jsme vzaly s humorem. Veselé, rozesmáté jsme se vracely s plným pytlíkem sladkostí, bez zmrzliny a bez peněz. S radostí jsme však už ve dveřích hlásily, že jsme tentokrát vykoupily celý „Maršátovec“. A to byla hláška i pro další roky. Vždy nás tato příhoda rozesmála a vzpomínám na ni s úsměvem dodnes.

 

AdelicekMariepout

 

Autorku vzpomínky poznáte na snímku docela snadno, je to ta holčička vpravo vpředu s křídly..., její křestní jméno je Marie. A mezi historickými fotografiemi Sušice můžete najít další fotografie z pouti. Jednu z nich zveřejňujeme a zveme na současnou pouť.

 

Andelicekpouthist

 

[29. srpna 2019]