Bl. Aurelius z Vinalesy (1896–1936)

  • José Ample Alcaide (bratr Aurelius) se narodil 3. února 1896 ve Vinalese.
  • Do kapucínského řádu vstoupil 7. srpna 1912 ve Valencijské provincii (Španělsko).
  • Řeholní sliby složil dne 10. srpna 1913.
  • Na kněze byl vysvěcen 6. března 1921.
  • Od roku 1923 až do své smrti byl ředitelem kapucínského studentátu v Orihuele, vyučoval tam i v diecézním semináři a byl provinčním definitorem.
  • Po 13. červenci 1936 musel klášter opustit, protože ve Španělsku vypukla občanská válka.
  • Uchýlil se do rodného domu, ale 28. srpna 1936 byl revolučními milicemi zajat.
  • Téhož dne byl popraven poblíž obce Foyosu (diecéze Valencie).
  • Dne 11. března 2001 jej papež Jan Pavel II. blahořečil spolu s 232 dalšími mučedníky z dob španělské občanské války (1936–1939), mezi nimiž bylo 49 členů františkánské rodiny.

„Bratr Aurelius zůstal od okamžiku zajetí až do své smrti ve všem věrný Kristu. Byl klidný až do poslední chvíle a dodával nám všem odvahu. Když byla poprava připravena, vybídl abychom litovali svých hříchů, což jsme udělali. Když pak recitoval formuli rozhřešení, jeden z milicionářů mu dal dvě facky… Bratra Aurelia to nevyvedlo z míry a dál recitoval modlitbu rozhřešení, až do konce. Hned když skončil, ozvaly se výstřely a všichni jsme padli k zemi a volali při tom společně s ním: »Ať žije Kristus Král!«.“ (Rafael Rodrigo, svědek mučednictví blahoslaveného Aurela)

Ať žije Kristus Král!

aurel

José Ample Alcaide se narodil 3. února 1896 ve Vinalese (diecéze Valencie, Španělsko), jako třetí ze sedmi dětí Vincenta Ampleho a Manuely Alcaide. Byl pokřtěn druhý den po narození, 4. února, ve farnosti sv. Honoráta, biskupa, a biřmování přijal 21. dubna 1899. První školní léta strávil v serafínské škole v Massamagrellu (Valencie). Kapucínský hábit přijal ve valencijské provincii 7. srpna 1912. Časné řeholní sliby složil 10. srpna následujícího roku, 18. prosince 1917 složil sliby doživotní. Poté byl poslán do Říma, aby ve věčném městě dokončil svá studia. 26. března 1921 byl arcibiskupem z Filipos, Mons. Giuseppem Palicou, vysvěcen na kněze.

Po návratu do Španělska byl roku 1923 jmenován učitelem a rektorem kapucínského filozofického a teologického učiliště v Orihuele (diecéze Alicante), současně vyučoval i v tamním diecézním semináři a byl provinčním definitorem. 18. července 1936, po vypuknutí revoluce a španělské občanské války, musel spolu s ostatními bratřími opustit klášter v Orihuele. Ukryl se ve svém rodném domě ve Vinalese, kde jej 28. srpna našla a zajala revoluční marxistická milice a společně s dalšími třinácti katolíky byl odveden na popraviště do rokle poblíž Foyosu. Všem dodával odvahu, vyzpovídal je a udělil jim rozhřešení a společně s nimi padl s hlasitým výkřikem: “Ať žije Kristus Král!” Jeho tělo bylo pochováno na hřbitově ve Foyosu. Po skončení občanské války byly 17. září 1939 jeho tělesné pozůstatky exhumovány a přeneseny na hřbitov ve Vinalese. Dnes jsou uloženy v kapli kapucínských mučedníků v klášteře sv. Magdalény v Massamagrellu.

Spolu s ním bylo blahořečeno dalších jedenáct kapucínů a pět sester kapucínek, obětovaných na různých místech valencijské arcidiecéze. Řeholníci po svém vyhnání z klášterů totiž většinou hledali útočiště u rodičů a příbuzných a doufali, že zde budou v bezpečí a snad i ochranou spoluobčanů. Mnozí z nich však zemřeli mučednickou smrtí proto, že byli řeholníky, přičiněním místních revolučních výborů nebo s jejich souhlasem.

Společníky otce Aurelia byli především tito kněží:

  • Ambrož z Benaguacilu (Ludovico Valls Matamales, narozen 3. května 1870, vysvěcen 22. prosince 1894), apoštol zpovědnice i pera mezi chudými v Masamagrellu. Byl zavražděn v noci 24. srpna 1936 poblíž Algemesi na cestě z Valencie do Barcelony.
  • Petr z Benisy (Alejandro Mas Ginester, narozen 13. prosince 1876, vysvěcen 22. prosince 1900) byl kazatelem kláštera v Masamagrellu. Ukryl se u jedné ze svých sester, byl však milicionáři odvlečen v noci 16. srpna 1936 a zastřelen na opuštěné cestě poté, co jim nabídl odpuštění.
  • Jáchym z Albocáceru (José Ferrer Adelì, narozen 23. dubna 1879, vysvěcen 19. prosince 1903) dlouhou dobu působil jako misionář v Kolumbii a byl šiřitelem eucharistické úcty a pobožnosti tří Zdrávasů. Byl také rektorem kněžského semináře v Masamagrellu. Když jej milicionáři v jeho úkrytu v Rafelbufiolu objevili, byl 30. srpna 1936 odveden do rodné vesnice a krátce na to zavražděn poblíž Villafamés.
  • Modest z Albocáceru (Modesto Garda Marti, narozen 17. ledna 1880, vysvěcen 19. prosince 1903) byl kvardiánem kláštera v Ollerii. Šlo o člověka, který měl velkou schopnost prokazovat lásku nemocným a chudým, působil čtrnáct let jako misionář v Kolumbii. Utekl do své rodné vesnice, ale byl společně se svým bratrem knězem odhalen a zastřelen dne 13. srpna 1936.
  • Germán z Carcagente (José Garrigues Hernández, narozen 12. února 1895, vysvěcen 9. února 1919) byl z kláštera ve Valencii a původně byl profesorem a zástupcem magistra noviců. Revolucionáři jej našli v rodné vesnici a byl zavražděn v noci 10. srpna 1936.
  • Bonaventura z Puzólu (Julio Esteve Flors, narozen 9. října 1897, vysvěcen 26. března 1921) byl profesorem filozofie. Byl zavražděn dne 25. září 1936 v okolí Giletu společně se svým otcem, bratrem a jinými místními katolíky. Všem bylo oporou svátostné rozhřešení, které jim před smrtí udělil.
  • Jakub z Rafelbunolu (Jacob Mestre Iborra, narozen dne 10. dubna 1909, vysvěcen 26. března 1932) byl profesorem teologie v klášteře v Masamagrellu. Když se ukrýval ve své rodné vesnici, dozvěděl se, že 26. září 1936 bylo zatčeno přinejmenším 22 osob, mezi nimi osm jeho bratrů. Dostavil se na revoluční výbor a nabídl se výměnou za propuštění alespoň svých bratrů. Jeho nabídka byla odmítnuta, byl poslán k ostatním vězňům a společně byli zastřeleni na hřbitově v noci 28. září jen proto, že byli katolíci.
  • Ve skupině zastřelených byl i jáhen Jindřich z Almazory (Enríquez García Beltrán, narozen 16. března 1913, těsně před kněžským svěcením), který byl uvězněn 4. srpna 1936 a po klidném a radostném čekání na smrt zavražděn dne 16. srpna v kamenolomu u Castellónu.

K těmto mučedníkům byly přidáni i tři bratři laici:

  • Fidel z Puzólu (Mariano Climent Sanchis, narozen 8. ledna 1856) byl osmdesátiletým bratrem z kláštera ve Valencii. Byl brutálně odvlečen z domu svých příbuzných a 28. září 1936 zabit poblíž Sagunta.
  • Berard z Lugar Nuevo de Fenollet (José Bleda Grau, narozen 23. července 1867) byl krejčím a sběračem almužen kláštera v Orihuele a byl znám svou úctou ke jménům Ježíše a Marie. Z domu své sestry byl odvlečen a společně s dalšími dvanácti vězni zabit v Puerto de Benigamin dne 30. srpna 1936.
  • Pacifik z Valencie (Pedro Salcedo Puchades, narozen 23. února 1874) byl z kláštera v Masamagrellu, kde po mnoho let působil jako sběrač almužen. Milicionáři jej zatkli v domě jeho bratra zemědělce v Castellaru poblíž Valencie. Byl zabit 12. října 1936 a jeho tělo se známkami dlouhého mučení bylo nalezeno v zavlažovacím kanálu.

Ke skupině řeholníků patří rovněž pět sester kapucínek, zavražděných marxisty v letech 1936–1937 v diecézích Valencia a Torrosa.

  • Tři z nich byly rodné sestry s příjmením Masiá Ferragut, které složily sliby v klášteře Agullent: Maria Ježíš (narozena 12. ledna 1882, magistra novicek), Maria Veronika (narozena 15. června 1884), Maria Felicitas (narozena 28. srpna 1890). Všechny tři utekly do rodného domu v Algemesi a byly zavražděny 25. října 1936 v lokalitě Cruz Abierta poblíž Alciry, společně s matkou a další sestrou jménem Josefína od Očišťování Páně (narozena 10. června 1887), která byla bosá augustiniánka a byla spolu s nimi blahořečena.
  • Další dvě kapucínky jsou: Isabela Calduch Rovira (narozena 9. května 1882 v Alcalà de Chisvert), magistra novicek v klášteře Castellón de la Plana, zavražděná dne 13. dubna 1937 na hřbitově v Cuevas de Vinromá. Milagro Ortells Gimeno (narozena 29. listopadu 1882 ve Valencii), magistra novicek kláštera ve Valencii, zavražděna 20. listopadu 1936 poblíž města Paterna.

Diecézní procesy těchto služebníků Božích byly zahájeny dne 17. prosince 1956 na diecézní kurii ve Valencii. Informativní proces na Kongregaci posvátných obřadů byl zahájen 8. července 1959. po skončení tohoto procesu je všechny  prohlásil za blahoslavené papež Jan Pavel II. dne 20. prosince 1999 v Římě.

logo loreta

logo hrobka

logo hradcany

logo olomouc