František z Bergama (1536–1626)

Tento služebník Boží se narodil v roce 1536 v Berbennu v bergamské oblasti Valle Imagna Felicitě Mazzoleniové a Pietru Passerimu. Byl pokřtěn ve farnosti sv. Antonína jménem Giovanni Francesco. V jednom dokumentu z roku 1547 se o něm píše: „První (ze synů Petrových) má deset let.“ Společně s otcem, obchodníkem s látkami, se přestěhoval do Romagne, později odešel do Ancony a Říma na studia, která úspěšně dokončil v Padově. Na radu a přímluvu sv. Filipa Neriho, jenž byl vůdcem jeho duchovního života, byl roku 1560 přijat do kapucínského noviciátu v Tivoli, kde byl magistrem otec Tolomeo z Cremy. Dne 17. března 1561 složil řeholní sliby, pak byl vysvěcen na kněze. Životopisci k tomu dodávají, že se tak stalo na příkaz představených a považují to za svědectví o jeho pokoře.

Byl zvolen magistrem noviců a dlouho vykonával úřad kvardiána téměř ve všech klášterech římské provincie, mezi nimiž byly Scandriglia, Palestrina, Monte S. Giovanni, Bagnaia, Orvieto, Subiaco, Rieti, Anticoli, Anagni. Na začátku října 1601 byl poslán do Sieny jako zpovědník sester kapucínek v nedávno založeném klášteře. Cestou se v klášteře ve Frascati setkal s papežem Klimentem VIII., který slyšel o jeho svatosti a chtěl jej osobně poznat.

Skoro všichni ho již v té době považovali za svatého, jak pro jeho pokoru, tak pro jeho kajícnost (posty, noční bdění, bičování, únava), milosrdenství vůči chudým (hlavně v letech hladomoru, jako například v období 1571–1572 a 1591–1592), trpělivosti a hlubokému životu modlitby, zaměřené především na Kristovo utrpení a Matku Boží Pannu Marii. Velkou část noci trávil v rozmluvě s Bohem, jednou jej spolubratr zastihl ve vytržení před oltářem, často byl vídán s mimořádně projasněnou tváří.

Od března 1624 až do své smrti měl důvěrné vztahy s anděly, kteří jej podle jeho vlastního svědectví mnohokrát těšili nebeskou hudbou. Také jeho zázračné schopnosti mu zjednávaly úctu již za života: zjevení, proroctví, rozmnožování potravin, uzdravování (tak například v Subiaku „uzdravil prostitutku trpící již tři roky souchotinami“). Od 28. září 1626 se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat, 2. října řekl: „Dnes se slaví přenesení ostatků naší sv. Kláry a já odejdu se sv. Klárou,“ krátce poté vyslovil jméno Ježíšovo a zemřel.

Jeho mrtvé tělo mělo být podle původních instrukcí pohřbeno na tajném místě, což nás nepřekvapí, pokud je pravda, že jeho ctitelé „na něm rozstříhali dobře devět hábitů“. Nakonec bylo na několik dní vystaveno věřícím k uctění. 4. října 1626 vydal papež Urban VIII. příkaz, aby ještě před jeho pohřbem byly sepsány informace o jeho ctnostech a zázracích. Tímto úkolem byl pověřen otec František z Janova, který byl v té době generálním prokurátorem kapucínů.

Ctihodný byl nakonec pochován v druhé pohřební kapli kapucínů v Římě; nápis na jeho hrobce připomíná, že byl spřízněn s kardinálem Cinziem Passeri-Aldobrandinim, synem Julie Aldobrandiniové, sestry Ippolita Aldobrandiniho (pozdějšího papeže Klimenta VIII.). Giulia Aldobrandiniová se v Senigallii provdala za Aurelia Personeniho, který byl bratrancem ctihodného. Zajímavý nápis nacházíme rovněž na olejomalbě v bergamském klášteře kapucínů. Kanonizační proces byl zahájen 24. září 1785.