Antonín z Olivadi (1633–1720)

Giovanni Antonio Pontieri (bratr Antonín) se narodil roku 1633 v Olivadi (Catanzaro) a kapucínský hábit oblékl v roce 1670. Tento vynikající řečník strávil více než třicet let v Kalábrii a na Sicílii horlivým kázáním. Díky němu si vysloužil obdiv lidu a uznání ze strany autorit církve: byl považován za svatého kazatele a horlivého apoštolského misionáře. Programem jeho evangelizační práce bylo zřizování kaplí, hospiců a náboženských bratrstev, katecheze o pravdách víry a katolické morálce i služba zpovědníka. Svou inspiraci čerpal v rozjímání o utrpení Ježíše Krista a ve zbožné úctě k Panně Marii Bolestné. Založil klášterní hospic Plačící Madony v Campotenese, který poskytoval útočiště chudým pocestným. Podpořil blahoslaveného Anděla z Acri v jeho rozhodnutí stát se kapucínem. Současně s úkoly apoštolátu mu byl svěřován i úřad představeného a odpovědnost za vzdělávání spolubratrů. V roce 1698 byl zvolen provinciálem, o dva roky později však na funkci rezignoval, aby se mohl cele věnovat kazatelské činnosti a misiím. Dvě jeho díla, sepsaná s cílem povzbudit věřící, měla značný úspěch: Anno doloroso, ovvero Meditazioni sopra la Passione si Gesù Cristo (Bolestný rok, neboli rozjímání nad utrpením Ježíše Krista; Neapol 1692–1709, Torino 1923 – toto dílo se dočkalo třiceti vydání); Anno doloroso, ovvero Meditazioni sopra la vita penosa della B. Vergine (Bolestný rok, neboli úvahy nad svízelným životem blahoslavené Panny; Neapol 1698, Bassano 1848 – vyšlo v patnácti vydáních).


Protože jej provázela pověst svatosti, byly mu přičítány zázraky uskutečněné za jeho života i po jeho smrti, která jej zastihla dne 22. února 1720 ve Squillace. Kauza jeho beatifikace byla zahájena roku 1733.