Antonín Maria z Lavauru (1825–1907)

Léon Clergue (řeholním jménem Marie-Antoine) se narodil 23. prosince 1825 v Lavauru hluboce věřícím rodičům. Už od mládí směřoval ke kněžství, a proto byl poslán do malého semináře l’Esquile v Toulouse, kde byl mimořádně iniciativní a projevoval velkou lásku k chudým. Kněžské svěcení přijal 21. září 1850 a byl jmenován vikářem v Saint-Gaudens. Vynikal milosrdenstvím, obnovil velmi sešlou kapli svatého patrona města. Byl však přitahován řeholním životem. Po dlouhých modlitbách a měsíci duchovních cvičení podnikl roku 1855 pětihodinovou pěší pouť do mariánského poutního kostela Garaison, kde získal jistotu o svém povolání. Odešel do Marseille a zde 13. června přijal kapucínský hábit, jméno bratr Antonín Maria a zahájil rok noviciátu. Brzy se výrazně zapojil do apoštolské a misijní činnosti řádu. Vyprávění o konverzích, které během padesáti let svého apoštolátu způsobil, připomíná příběhy Zlaté legendy v moderní verzi. Jeho životopisci připomínají jen ty nejslavnější, skutečnost však byla bohatší.

Představení jej pověřili založením kláštera kapucínů v Toulouse. Byl postaven velký klášter „Côte Pavée“, který se stal opěrným bodem Antonínova působení po zbytek jeho života. I v době liberálních perzekucí dokázal svou prestiží udržet odpůrce v uctivé vzdálenosti. Byl vyhledávaným kazatelem na velkých poutních místech, dovedl dát poutím život. Na jeho popud se začalo praktikovat večerní procesí s pochodněmi v Lourdách i průvod s Nejsvětější svátostí s prosbami. Na lurdské Kalvárii dal postavit dvě jeskyně (Espelugues) zasvěcené Bolestné Panně Marii a Marii Magdalské. Vytvořil také poutní tradici v auvergneském Quézacu.

Jestě dnes v mnoha farnostech na jihovýchodě Francie mají na památku misie, kterou kázal, misijní sochu nebo kříž. Na sklonku svého života chtěl zanechat mariánské poutní místo i svému rodnému městu. Na kopci Pech de Lavaur, který je dominantou krajiny, byl postaven poutní kostel Panny Marie Utěšitelky. Zemřel 7. února 1907 v toulouském klášteře, kde žil jako poustevník. Jeho pohřeb byl skutečným triumfem a jeho hrob byl velmi uctívaný. Proto byly jeho tělesné ostatky přeneseny do klášterní kaple. Jeho kauza byla zahájena 12. srpna 1949 v Římě.