Viktricius Weiss (1842–1924)

Služebník Boží Anton Nikolaus (řeholním jménem bratr Viktricius) se narodil 18. prosince 1842 v Eggenfeldenu v řezenské diecézi zbožným rodičům, lékaři Janu Antonínovi Weissovi a Marii Anně rozené Zauneckerové, jejichž manželský svazek byl požehnán čtrnácti potomky. Od raného dětství vynikal jemným charakterem a dobrými způsoby. Středoškolská studia absolvoval v Landeshutu, posléze studoval filozofii v Mnichově a teologii v semináři ve Freisingu, vždy s nejlepšími výsledky. Roku 1866 byl vysvěcen na kněze. Nejprve působil jako kooperátor ve farnosti sv. Voršily na předměstí Mnichova, o tři roky později byl jmenován prefektem semináře ve Freisingu, kde v roce 1871 složil závěrečné zkoušky z teologie.

Roku 1875 přijal hábit menších bratří kapucínů a přijal jméno Viktricius z Eggenfeldenu. V období 1884–1905 byl pětkrát zvolen provinciálem bavorské provincie. Šest let byl představeným sv. Konráda z Parzhamu. Přestože vykonával náročné funkce, nikdy nepřestal kázat a zpovídat. Jeho příjemné vystupování, duch modlitby a svatost jeho života k němu přitahovaly zástupy lidí a přinášely hojné ovoce.

V posledních letech života téměř oslepl a ohluchl, ale všechno snášel trpělivě a vesele, přestože se mu udělaly i těžké vředy na nohou. V posledních měsících života bylo celé jeho tělo poseto hnisajícími ranami, které se snažil všemi prostředky ukrýt před spolubratry. Zemřel 8. října 1924 v klášteře ve Vilsbiburgu. Jeho tělo je dosud uloženo neporušené v kostele tohoto kláštera.

Kauza jeho blahořečení byla zahájena dekretem papeže Pia XII. ze dne 23. prosince 1952. Zanechal po sobě několik spisů: Expositio Regulae I Ordinis (Výklad řehole prvního řádu), De cultu divino in ecclesia africana secundum scripta Tertulliani et S. Cypriani (O bohoslužbě africké církve podle spisů Tertuliána a sv. Cypriána), Meditationes (Rozjímání), Exercitia spiritualia (Duchovní cvičení), Sermones (Kázání), Diarium (Diář).