Karel z Motrone (1690–1763)

Ctihodný Karel z Motrone byl lidovým kapucínským misionářem. Občanským jménem Giusto Grotta, se narodil v Motrone (Lucca) roku 1690, pravděpodobně 4. února. Kapucínský hábit přijal 7. listopadu 1709 v klášteře v Palanzaně u Viterba. Po studiu filozofie a teologie v Bagnoregiu a v Římě byl vysvěcen roku 1717 na kněze a protože mu nebylo povoleno připojit se k misionářské výpravě do Konga, začal se intenzivně věnovat kazatelské činnosti. V letech 1724–1726 byl vojenským kaplanem na papežských galérách v docích Civitavecchia a později byl kvardiánem v klášterech v Gallese (1726) a Farnese (1733–1734).


Čtyřicet let byl lidovým misionářem v italských krajích Lazio, Abruzzo, Marky, Umbrie a Toskánsko. Působil vyzbrojen výsadami vedoucího misie a s pověřením papežů a biskupů, téměř všude byl činný jako kazatel a zpovědník kléru a řeholnic. Celkem vykonal čtyři sta šestnáct misijních kurzů, z nichž každý trval patnáct až dvacet dní, čtyřicet dva postních cyklů kázání, třicet jedna adventních, asi pět set duchovních cvičení pro duchovenstvo a ženské komunity a téměř stejný počet pro veřejnost. Zemřel 28. dubna 1763 ve Viterbu, kde dával duchovní cvičení dívkám z konzervatoře sv. Františky Římské. Byl pochován v tamějším kapucínském kostele sv. Pavla. Informativní proces proběhl ve Viterbu a v Římě roku 1772. Dne 23. února 1782 papež Pius VI. podepsal výnos o zahájení kauzy jeho blahořečení.

Metoda Karla z Motrone byla hodně podobná metodě sv. Leonarda z Porto Mauritio: jejími stěžejními body bylo zdůraznění posledních věcí člověka, výuka katechismu a útěcha duší prostřednictvím zpovědi. Považoval se za „misionáře chudých“, a tak upřednostňoval kázání po vesnicích, požadoval lepší životní podmínky pro potřebné, organizoval charitativní pomoc. Z určitého ohledu mělo jeho dílo trvalý sociální dopad a předběhlo svou dobu. Mezi církevními osobami netoleroval „lumpy po boku Ukřižovaného“ a připomínal jim povinnost pečovat o náboženské vzdělání lidu a důstojně udělovat svátosti. Tam, kde to bylo možné, například v Rieti, zakládal kněžská sdružení pro výuku katechismu. Proto, aby jeho mise měly trvalý dopad, zakládal různé způsoby lidové zbožnosti k Nejsvětější Trojici, ke Kristovu utrpení, k eucharistii a k Panně Marii Vítězné, jejichž úcta přetrvala v mnohých osadách Lazia až dodnes.