Svaté spolusestry

15. května 2022 byly svatořečeny dvě naše spolusestry. Aby nám přiblížil jejich životní osudy, napsat u této příležitosti náš generální ministr inspirativní list. Následujícího znění:

Všem bratřím kapucínům

všem sestrám kapucínkám

matky Marie Františky od Ježíše, Anny Marie Rubatto

a matky Marie od Ježíše, Caroliny Santocanale

Dvě sestry velké kapucínské rodiny

Drazí bratři

a drahé sestry

ať vás Pán obdaří pokojem!

  1. S velkou radostí a vděčností Pánu 15. května 2022 oslavíme kanonizaci Marie Františky od Ježíše (občanským jménem Anna Maria Rubatto), zakladatelky Sester kapucínek matky Rubatto, a Marie od Ježíše (občanským jménem Carolina Santocanale), zakladatelky Sester kapucínek od Neposkvrněné z Lurd; dvou žen, které dokázaly reagovat na potřeby a nouzi chudých lidí. Tato událost je také živoucím a brilantním znamením hlubokého společenství mezi Řádem menších bratří kapucínů a velkou rodinou, která v průběhu doby vyrostla přidružením mnoha ženských a mužských institutů.

  2. Oba instituty se staly součástí velké kapucínské rodiny dekretem o přidružení tehdejšího generálního ministra br. Pacifika da Seggiano: 10. června 1909 pro Sestry kapucínky matky Rubato a 8. prosince 1909 pro Kapucínky Neposkvrněné z Lurd. Od té doby s námi sdílejí dar, který sv. František z Assisi přijal od Pána: žít spolu v chudobě a v minoritě.

  3. Obě zakladatelky se s kapucíny setkaly v různých dobách a různým způsobem, v osobách otce Angela da Sestri Ponente pro matku Rubatto a otce Giovanniho Maria Schiavo pro matku Santocanale. Stalo se to tak, že v jejich rodícím se bratrském společenství rozkvétá život bez vlastnictví, kde Bůh je Všechno, Dobro, veškeré Dobro, svrchované Dobro. Jak to bylo i pro sv. Františka, věrného služebníka Kristova, chudoba a bratrství se pro ně staly znamením pokorné lásky, která si nic neponechává pro sebe a která v tom, že všechno vrací Bohu, nachází skutečný pokoj, dokonalou radost a jednotu společenství.

  1. V dobách, kdy se vytvářela jednota Itálie, obě sestry sjednocují svým způsobem sever, kde působila matka Marie Františka od Ježíše (Rubatto) a jih, kde působila matka Marie od Ježíše (Santocanale), a to se stejnou návazností, kterou pojí láska a oddanost těm nejchudším. Oni chudí byli pro matku Rubatto i mnozí, kteří emigrovali z Itálie do Uruguaye, Argentiny a Brazílie. Chudí pro matku Santocanale byli ti, kteří na Sicílii přišli o všechno; mezi nimi i ti, kdo byli sami, sirotci a bez jakékoliv materiální podpory a pomoci.

Z následujících krátkých poznámek o jejich životě můžeme pochopit, jak se jejich „ano“ stalo plodným a jak hojnost milostí, kterou jim dal Pán, se přenášela i na kapucíny.

  1. Marie Františka od Ježíše, občanským jménem Anna Marie Rubatto se narodila v Carmagnole (Turín), 14. února 1844. Když jí bylo čtrnáct, zemřel jí otec a když jí bylo osmnáct, zemřela jí i matka. Tak opustila rodný kraj a přestěhovala se do Turína. Zde se stala dvorní dámou šlechtičny Marianny Scoffone a věnovala se i nemocným z Cottolenga a výuce katechismu.

V létě 1883 se nachází v Loanu (Janov). Když vycházela z kostela, potkala jednoho nezkušeného mladíka, který byl zraněn do hlavy kamenem spadlým z lešení. Ihned mu pomohla. Budova, která se stavěla byla určena pro ženskou komunitu, pro niž otec kapucín Angelico da Sestri Ponente, hledal ředitelku. Vytušil, že Anna Marie je osoba, kterou hledá.

Ona zůstala překvapená: má 40 let a dobře zařízený život. Po hluboké modlitbě a po poradě s duchovním vůdcem a se sv. Janem Boscem, se rozhodla, že se stane součástí nové řeholní rodiny. Tak se 23. ledna 1885 zrodil institut Sester kapucínských terciářek z Loana (od r. 1973 Sestry kapucínky matky Rubatto).

Pod novým jménem sestry Marie Františky od Ježíše, z pověření janovského arcibiskupa, se Anna Marie stala první představenou. Již za tři roky byl institut v plném rozkvětu. Roku 1892 osobně otevírá dům v Montevideu (Uruguay). Roku 1899 otevírá dům v Alto Alegre na severu Brazílie, aby pomohla misii „Sv. Josefa od Prozřetelnosti“ bratří kapucínů. 13. března 1901, jen za osmnáct měsíců po příjezdu sester, bylo všech sedm řeholnic pozabíjeno spolu se čtyřmi kapucíny, dvěma terciáři a 240 věřícími.

Roku 1902 matka Marie Františka podnikla svou poslední cestu, která se natáhla na dva roky, z Janova do Montevidea. Zemřela v Montevideu 6. srpna 1904. 10. října 1993, byla v bazilice sv. Petra blahořečena svatým Janem Pavlem II.

  1. Marie od Ježíše, občanským jménem Carolina Santocanale se narodila v Palermu 2. října 1852. Od dětství měla touhu vstoupit do kláštera Sv. Kateřiny, ale rodiče byli proti.

Roku 1880 se přestěhovala do Cinisi k babičce. Po dlouhé nemoci s pomocí faráře a po setkání s blahoslaveným Giacomem Cusumanem, který založil „Sousto chudého“, založila nové dílo na základě františkánské Řehole. 13. června 1887, v kostele Collegio di Maria, v Cinisi, přijala s dalšími dívkami terciářský hábit.

Protože vybrané místo bylo pro společný život nedostatečné, dostala od rodičů dovolení žít v domě prarodičů. Sem se přesunula s prvními sestrami 11. února 1891, a začaly svůj apoštolát: navštěvovaly chudé a sloužily jim a nemocným. Později přijala i určitý počet sirotek.

Když se ještě více narostl počet sester, pocítila potřebu dát si Řeholi, která jí byla schválena spolu s dekretem o přidružení institutu k Řádu menších bratří kapucínů. 13. června1910 Carolina, pod novým jménem Marie od Ježíše, oblékla kapucínský hábit.

První světová válka měla svůj dramatický dopad i na tento institut, ale přišly ještě těžší zkoušky, když arcibiskup z Monreale, i když chválil vykonané dílo, ale viděl i scházející prostředky k udržení, ji vyzval, aby uzavřela noviciát.

Odrazování a nepochopení měly dopad na její zdraví. „Paní“, jak ji s úctou a se zbožností nazýval lid Cinisi, byla nucena přesunout se do Palerma ke svým bratřím, aby se tam léčila. Nabrala sil a vrátila se do institutu. 24. ledna 1923, jí arcibiskup dal svolení znovu otevřít noviciát a dal jí dekret potvrzující institut. Zemřela 27. ledna 1923 v Cinisi. 13. června 2016 byla blahořečena v Monrealském dómu.

  1. Velká hodnota přičlenění k Řádu, která je u obou těchto kanonizací, nám připomíná účast na jedinečných a vzácných duchovních dobrech františkánského charismatu, v nichž byly silně zakořeněny a s nimi spojeny. Podpora bude ve vzájemné pomoci ve společném růstu v přilnutí k evangeliu a v jeho hlásání.

  2. Vy, drahé sestry, nám připomínáte a ukazujete, že žít v prosté, pokorné, stálé, věrné službě vykonávané s radostí, bez nároku na uznání, vytváří samotné bratrství a dává mu život, ale především nám připomíná, že máme být s lidmi tak, že dáváme konkrétní a živoucí odpovědi na jejich utrpení. Díky, drahé sestry, neboť připomínáte nám bratřím, že je naší povinností být věrní známému výrazu „bratři lidu“.

  3. Mé přání, drahé sestry, je, abyste dokázaly zachovat neporušený svůj styl života, ne v prostém opakování gest či zvyklostí, ale abyste oživovaly intuici a základní inspiraci svých matek zakladatelek: rozhodnou schopnost milovat všechny a každého a chtít pro ně to nejlepší. Ať vaše služba „malomocným“ dneška je vždy založena na tváři ukřižovaného Krista a na mateřském pohledu Marie, Neposkvrněné Panny.

  4. Drazí bratři a drahé sestry, tyto dvě ženy, které nám dnes církev ukazuje v jejich svatosti života, ať nám přicházejí na pomoc a vyprosí nám skutečný pokoj a autentickou jednotu a společenství, a ukáží nám, jak být i dnes věrnými nástroji v rukou Páně, které se sklánějí k potřebám lidí, aby jim daly zakusit Boží dobrotu a aby k Němu směřovaly celý svět.

Žehnám vám.

S bratrským pozdravem

Řím, 12. května 2022

Na památku sv. Leopolda Mandiče

Br. Roberto Genuin

generální ministr OFMCap.

Scroll to Top