Kostel Nalezení svatého Kříže

Kapucínské kostely (i kláštery) po celém světě mají typickou architekturu, a jsou si proto velmi podobné. Byly totiž stavěny podle jednotného belgicko-vlámského vzoru, který se navracel k původním ideálům chudoby, jež hlásal svatý František z Assisi.

Stejně tak i brněnský kapucínský kostel je jednoduchá raně barokní stavba; vysvěcen byl 7. května 1656. Průčelí zdobí pouze velký dřevěný misijní kříž a mozaika z 50. let 20. století nad vstupním portálem. Zobrazuje svatého Františka z Assisi, jak káže ptákům. Nahradila fresku Nalezení svatého Kříže z 18. století, kterou zničily povětrnostní vlivy.

Z kapucínských dějin

Hlavní oltářní obraz, jak napovídá samotný název kostela, zachycuje svatou Helenu v císařském rouchu nad právě nalezeným Kristovým křížem a vzkříšení mrtvé ženy, která se jej dotýká, čímž potvrzuje jeho pravost. Obraz v roce 1655 namaloval německý malíř a spisovatel Joachim von Sandrart a patří k nejvýznamnějším barokním oltářním malbám v Brně. (V roce 2016 byl obraz kompletně restaurován akademickým malířem Igorem Fogašem za přispění Jihomoravského kraje a Statutárního města Brna.)

Kostel 01

Výzdoba kostela převážně odráží kapucínské dějiny; na obrazech jsou zachyceni první řádoví světci: Felix z Cantalice († 1587), Fidel ze Sigmaringen († 1622) a Josef z Leonessy († 1612). V boční kapli najdeme působivý výjev stigmatizace svatého Františka z Assisi a v přední části kostela pak jeho současníka, významného františkánského kazatele, Antonína z Padovy. Většina obrazů pochází z poloviny 18. století a nad jejich autorstvím visí otazník, snad šlo o řádové malíře. Dva obrazy visící vedle Sandrartova díla se donedávna připisovaly rakouskému malíři Lukáši Krackerovi. Jeho autorství se však ukázalo jako sporné (během restaurování, r. 2016). 

Zázračný obraz madony

Nejasnosti obestírá rovněž obraz Panny Marie Pasovské na bočním oltáři svatého Fidela. Velmi pravděpodobně jde o dílo, jež kapucínská kronika zmiňuje jako „zázračný obraz“. Váže se k němu totiž legenda o zázračné pomoci, které se mělo dostat na přímluvu Matky Boží majiteli obrazu, císařskému radovi Františku Antonínu de Cattani. Před svou smrtí jej odkázal bratřím kapucínům, aby byl v kostele vystaven veřejné úctě. Obraz je věrnou kopií slavného díla Lucase Cranacha staršího (zřejmě z roku 1641); originál (1537) se nachází v bavorském Pasově.

Ještě starší původ má gotická socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně v přední části kostela. Tato varianta známé Kladské Madony (60. léta 14. století) pochází z první čtvrtiny 15. století.

Kostel 02

Barokní rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami, které se týkaly i kostela. Roku 1753 byla vedle kaple sv. Františka přistavěna kaple sv. Fidela a celý kostel získal nový klenutý strop. V roce 1747 byla v souvislosti s oslavami svatořečení Fidela ze Sigmaringen a Josefa z Leonessy vystavěna kruchta a o rok později už mše svaté doprovázely první pevné varhany.

Větší část výzdoby interiéru kostela, která se nám dochovala do současnosti, pochází právě z tohoto období barokního rozkvětu. A to včetně velkého tepaného relikviáře, který roku 1751 darovali manželé Barnabáš a Viktorie Orelli.

V roce 1765 pak zkrášlily terasu před vstupem do kostela sochy františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, zleva Josef z Leonessy, Fidel ze Sigmaringen, František z Assisi, Antonín z Padovy a Felix z Cantalice. Postava svatého Vavřince z Brindisi od českého sochaře Čeňka Vosmíka doplnila tuto pětici až v roce 1927.

Kostel 05 485

Meziválečná zdobnost

Druhá velká vlna změn spadá do 20. století, mezi dvě světové války. Kostel získal nové varhany poháněné elektřinou, kvůli kterým musela být kruchta rozšířena o přední oblouk. Jejich design napodobuje barokní a renesanční prvky. Rovněž část vitráží v secesním stylu pochází z 20. let minulého století; jejich autora však neznáme. Mladší vitráže, z 30. let, patrně vytvořila brněnská dílna Jiřího Říhy.

Fotografie z tohoto období dokládají, že kostel byl nově vymalován, a to s četnými dekorativními prvky na stěnách i stropu. Oblouk mezi lodí a kněžištěm nesl výjev Poslední večeře. Na snímcích z přelomu 70. a 80. let už najdeme jen čisté bílé stěny.

Návrat k jednoduchosti

V roce 2012 prošel interiér kostela rozsáhlou rekonstrukcí, vedle nového osvětlení a šetrnějšího vytápění se mu dostalo i kompletní výmalby. V roce 2014 následovala oprava fasády a o rok později náročná oprava varhan.