Kapucínský klášter v Sušici

Do Sušice kapucíni přišli díky pozvání místního purkmistra, sušického děkana Šebestiána Zbraslavského ze Svatavy, hraběte Jindřicha Libštejnského z Kolowrat a jeho syna Františka Oldřicha, majitelů žichovického panství. Později se k žádosti připojil i samotný císař Ferdinand III.

Na provinční kapitule r. 1641 zazněl důvod pozvání bratří – aby poskytli duchovní útěchu obyvatelstvu postiženému třicetiletou válkou. Následující kapitula již jmenovala prvního představeného komunity – P. Karla Slezského.

Pro stavbu kláštera byla zakoupena děkanská zahrada a pozemek patřící ke špitálu chudých. Pět domů koupil pro stavbu kláštera hrabě Jindřich. Churavějící hrabě František Oldřich svěřil starost o klášter Janu Antonínu Losymu. Druhým fundátorem se stal sám císař Ferdinand III. Špatné hospodářské poměry však způsobily, že k položení základního kamene došlo až 17. 9. 1651.

Nejprve byl postaven kostel. Ten byl na přání císaře Ferdinanda III. zasvěcen Felixi z Cantalice. Císařovna-matka Eleonora, nevlastní matka Ferdinanda III. věnovala klášteru ostatky tohoto prvního kanonizovaného kapucína, které obdržela při jeho blahořečení. Velkou slavností bylo vysvěcení kostela 24. 10. 1655, kterému předsedal kardinál Arnošt Harrach. Teprve v letech 1668 byla stavba kláštera dokončena.

Od té doby do sklonku 18. století působilo v klášteře 13–23 řeholníků, většinou českého původu, nejvíce v letech 1763–1766. Obživa řeholníků i činnost kláštera byla z větší části financo­vaná z darů dobrodinců z řad šlechty i sušického měšťanstva. Kapucíni se mimo duchovní službu odvděčili sušickým pomocí za velkého požáru, který postihl město v roce 1707. Při požáru vyhořelo téměř celé město, včetně obou kostelů. Plameny nepohltily kostel zasvěcený Felixovi ani klášter, přestože vyhořela klášterní zahrada a různé přístavky kolem kláštera.

Za vlády Josefa II. a později za napoleon­ských válek klášter přišel nejen o všechny cenné předměty, ale i počet bratří byl státními zásahy velmi redukován.

Roku 1682 se začalo s realizací nápadu kapucínského kazatele Ladislava z Bíliny vystavět na vrchu Stráž nad Sušicí poutní kapli Anděla Strážce. Alžběta Meržková věnovala na stavbu pozemky, Rozina Weissenregnerová  peníze, stavbu pak dofinancovala městská rada v Sušici. V kapli vše vysvětluje dřevěná nápisová deska. Kaple Anděla Strážce byla vysvěcena roku 1683, v roce 1735 ji obepnu­ly ambity.

Ještě jednou byl kapucínský klášter vystaven požáru. Dne 31. 12. 1949 byl uvnitř kostela úmyslně založen požár, aby tak celý objekt vyhořel. Přes nepatrné škody se zlý úmysl nepovedl.

Činnost kláštera trvala bez přerušení do konce dubna, respektive do začátku května 1950, kdy komunisté řeholníky internovali v rámci druhé vlny likvidace mužských řádů. Klášter pak zabrala armáda. Velká klášterní zahrada byla zničena výstavbou frekventované silnice a řadou vojenských skladů, dílen a garáží.

Do kláštera se kapucíni vrátili po částečné rekonstrukci 16. 8. 1993. V klášteře působili dva kněží a jeden řeholní bratr. Postupné stárnutí, nemoci a smrt donutily kapucíny k opuštění kláštera v listopadu 2001.

Na mimořádné provinční kapitule věnované osudu kláštera v Sušici roku 2002 bratři vyjádřili touhu zachovat kapucínskou přítomnost v Sušici a v budoucnu obnovit komunitu. Určitým překlenutím chybějící komunity byla dočasná přítomnost jednoho z našich bratří kněží. K návratu komunity došlo rozhodnutím br. provinciála ke dni 1. 10. 2007.

S novou komunitou začala rozsáhlá rekonstrukce celého objektu. Oprava vlastního kláštera a přilehlých prostor je již téměř hotová, na řadu přichází oprava kostela (první od roku 1944). V roce 2020 bylo dokončeno restaurování oltáře s milostným obrazem Panny Marie Sušické. V roce 2022 se pracuje na obnově zpovědní chodby a snad se i přistoupí na opravu části střechy.

Klášter je otevřený pro exercicie, rekolekce, duchovní doprovázení a jiné hlavně duchovní akce. Při klášteře působí několik společenství dospělých i mládeže, bratři se zapojují do pastoračních aktivit farnosti, působí v nemocnici, domově důchodců a vypomáhají v širokém okolí.