Hradčanská lékárna

/ Historie / 54 minut čtení

Farmaceutická historie kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech

Část I. Klášterní lékárna

Karel Nesměrák • Jana Kunešová

(článek zveřejňujeme s laskavým souhlasem autora a webu www.prolekare.cz)

Souhrn

Na základě studia archivních materiálů a zachovaného materiálního vybavení podává práce dosud neznámou historii lékárny v kapucínském klášteře v Praze na Hrad­čanech. Tato domácí lékárna vznikla okolo roku 1680 a byla provozována až do roku 1822. Stať přináší přehled a posloupnost v lékárně působících kapucínských lékár­níků. Je popsána farmaceutická literatura nacházející se v klášterní knihovně, včetně některých rukopisů. Je podán podrobný popis zachovaného vrcholně barokního zařízení lékárny spolu s ikonografickým rozborem jeho ojedinělé výzdoby.
Klíčová slova: farmaceutická historie • kapucíni • kláš­terní lékárny • baroko

Úvod

Spojení klášterů s farmacií je staré jako sám monastický způsob života. Už v prvních klášterech byly zřizo­vány útulky pro nemocné, chudé a staré osoby. Ostatně i otec západního mnišství sv. Benedikt z Nursie (480-543) byl vyhlášeným lékařem a vyznal se i v přípravě léků. Jeho velká řehole ve 37. kapitole pře­depisuje: “Infirmorum cura ante omnia et super omnia adhibenda est, ut sicut revera Christo, ita eis serviatur, quia ipse dixit: Infirmus fui, et visitastis me. Et: Quod fecistis uni de his minimis, mihi fecistis.” (Péče o nemocné především a nadevše vyzdvižena jest, a jako samému Kristu budiž jim slouženo, neboť on sám řekl: Nemocný jsem byl a navštěvovali jste mne. A: Cokoliv jste učinili z těchto maličkých, mě jste učinili.) Kromě přirozené křesťanské lásky k bližnímu svoji roli v rozvoji klášterního lékárenství hrála i praktická potřeba uchránit komunitu od nemocí. O nemocné se v klášteře obvykle staral vybraný člen konventu – infirmarius, často v sobě spojující osobu lékaře i lékárníka.
V barokní době, kdy u nás došlo k mohutnému rozvo­ji monastického života, si většina klášterů pořídila vlast­ní, ať již veřejnou nebo soukromou lékárnu. Důvodem byla buď odloučenost kláštera od města, nebo ekonomic­ká výhodnost, neboť klášterní lékárna neodváděla daně a nepodléhala vizitacím. Rovněž při velkém počtu členů barokních konventů byl její provoz lacinější než nákup léků z lékáren světských. Specifickou součástí byly lékárny v klášterech milosrdných bratří a alžbětinek, vzhledem k jejich hospitálnímu působení. Časem se síť klášterních lékáren rozrostla natolik, že dokonce začaly ekonomicky ohrožovat lékárníky světské. Provoz řádových lékáren byl proto postupně omezován panovnickými nařízeními, zejména císařským zákazem klášterům obchodovat s léky z roku 1747 a dekretem Marie Terezie z roku 1750, kte­rým zakázala komerční činnost klášterních lékáren v místech, kde již byla lékárna veřejná. Klášterní lékár­ny tak mohly nadále sloužit pouze potřebám kláštera, popřípadě vydávat léčivé přípravky zdarma chudým. Konečně dvorský dekret z 20. května 1770 zcela rušil všechny klášterní lékárny tam, kde existovala veřejná lékárna; výjimkou byly lékárny milosrdných bratří. Ostatní klášterní lékárny byly bud přeměněny na lékárny domácí, sloužící jen vnitřním potřebám konventu, nebo prodány. Neblahý vliv na osud mnoha klášterních lékáren mělo josefinské rušení klášterů, při němž byly někdejší klášterní lékárny bud prodány světským lékárníkům, nebo zlikvidovány. Z dějin našich klášterních lékáren byly dosud zpracovány některé lékárny cisterciáků, jezuitů, servitů, velká pozornost byla věnována lékár­nám alžbětinek (Praha, Brno) a zejména milosrdných bratří (Kuks, Letovice, Nové Město nad Metují, Prostějov, lékárny na Slovensku, Valtice).

Prakticky dosud žádná pozornost nebyla věnována klášterním lékárnám kapucínského řádu. Posláním kapu­cínského řádu, který se v prvních desetiletích 16. století vyčlenil z františkánského řádu, je především kázání evangelia nejchudším vrstvám, duchovní správa a misie a starost o chudé a nemocné. Prostota a chudoba kapu­cínského řádu vedla k jeho velkému rozšíření a popularitě i ve vysokých vrstvách společnosti. Z hlediska dějin farmacie je známé působení kapucínů jako lékárníků u francouzského královského dvora. O kapucínských lékárnách, s výjimkou lékárny v italském Bassanu, však nebyly dosud publikovány žádné studie.
Lékárna kapucínského kláštera v Praze na Hradča­nech, jejíž historie a vybavení je předmětem tohoto sdě­lení, patří k našim nejstarším dochovaným historickým lékárnám, navíc je unikátní autenticitou své barokní podoby. Nebyla totiž vzhledem ke svému osudu nijak modernizována, a tak se v ní dochovaly i farmaceutické preparáty z barokní doby. Dále je v tomto sdělení věno­vána pozornost i farmaceutické literatuře dochované v hradčanské klášterní knihovně. Navazující druhá část sdělení bude věnována historii kapucínského balzámu, léčivé speciality, která byla v klášteře vyráběna od kon­ce 18. století do roku 1950. Jako prameny byly vedle zachovaného zařízení lékárny použity zejména materiály z archivu Provincie kapucínů v ČR a hradčanského kláš­tera (uložen v Národním archivu, fond 31: Kapucíni – provincialát a konventy; dále jen NA RK), rukopisná historie české kapucínské provincie ve dvaceti třech svazcích Annales Patrum Capucinorum provinciae Boemiae (dále jen Annales capucinorum) uložená v Kapucínské provinční knihovně v Praze a některé dal­ší rukopisy a staré tisky z téže knihovny.

Historie lékárny v kapucínském klášteře na Hradčanech

Kapucínský klášter u kostela Panny Marie a sv. andě­lů v Praze na Hradčanech byl jako nejstarší klášter řádu menších bratří kapucínů v Čechách založen z popudu pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé; k slavnostnímu položení základního kamene došlo 21. května 1600. Budova kláštera (dnes čp. 99/VI) vznikala postupně, v několika stavebních etapách. Ve druhé sta­vební fázi, probíhající v letech 1665-1668 podle plánů řádových „fabricatores”, jimiž byli P. Caesarius z Mnichova, P. Elzearius ze Slezska a bratr Vít ze Štras­burku, vznikly v rámci dokončení konventu i místnosti, v nichž byla o málo později umístěna klášterní lékárna. Existenci alespoň příruční skříňky s nezbytnými léčivy 

lze předpokládat už od počátku vzniku konventu. Datum založení vlastní domácí lékárny není známo, ale její zří­zení je možné dát do souvislosti s narůstajícím počtem řeholníků a morovými epidemiemi, které na konci 17. století opakovaně postihovaly Prahu. Jak udává sedmý svazek Annales capucinorum na straně 150, pro­vinční kapitula konaná 5. prosince 1679 uložila kvardiánu hradčanského kláštera P. Markvartu z Halberstadtu zřídit při klášteru nemocnici (“exstruatur Lazaretum juxta Monasterium Hradczicense“). Proto byla následující­ho roku zakoupena od Jana Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka zahrada v bezprostředním sousedství kláštera. Letohrádek zahrady přestavěli kapucíni na laza­ret (dnes čp. 98/IV) a spojili s klášterem vysutým můst­kem. Dále byla v právě dokončeném východním křídle druhé kvadratury zbudována klášterní lékárna. Kapucín­ské kláštery budovali řádoví stavitelé a bratři laici, takže o postupu výstavby archivní prameny prakticky mlčí. Lze jen odhadnout, že repositoria vyrobil některý z klášterních bratří-laiků, stojatky a nezbytné zařízení pak byly zakoupeny. Lékárna zahájila svůj provoz nedlouho po roce 1680.

Hradčanští kapucíni si lékárnu nepořídili pro výděleč­nou činnost, ale z důvodu finanční úspory. Vzhledem k privilegiu pražských lékárníků, vydanému Leopol­dem I. roku 1671, by totiž právo veřejného prodeje nej­spíše nezískali. V pražských městech byly v 17. a 18. sto­letí hned dva kapucínské kláštery, kromě hradčanského to byl novoměstský u sv. Josefa na dnešním náměstí Repub­liky (založen roku 1630), které měly v té době dohroma­dy více než 100 řeholníků, pro které se již vyplatilo udr­žovat a provozovat domácí lékárnu, která navíc mohla zásobovat léčivy i další kapucínské kláštery v Čechách (a nelze vyloučit, že některé léky byly darovány chudým mimo klášter). Jak bude podrobněji zmíněno, lékárnu spravovali vyučení lékárníci z řad laických bratří, takže provoz takové lékárny byl lacinější než kupování léků z pražských apatyk. Jednalo se tedy o soukromou domá­cí lékárnu, jejíž provoz nespadal pod císařská nařízení omezující a později i rušící klášterní lékárny. Tomu odpo­vídá i její umístění v hloubi kláštera, v klausuře (obr. 1). Bohužel domácí charakter lékárny zároveň způsobil, že se nedochovaly žádné písemnosti vzniklé přímo z jejího provozu. Nepřímými údaji jsou tak vedle jmen lékárníků v katalozích členů řádu jen sporé zmínky v Annales capu­cinorum; případně se tu a tam v klášterních účtech mihne položka vztahující se k lékárně (příkladem může být výdaj osmnácti florénů z ledna roku 1742 za nákup theriaku).
Josefínské církevní reformy na konci 18. století pod­statně omezily činnost kapucínského řádu: Došlo k nucenému snížení počtu noviců (načas dokonce k úplnému zákazu jejich přijímání), rozdělení českomo­ravské řádové provincie na českou a moravskou, násled­ně i ke zrušení devíti klášterů (mj. i na Novém Městě pražském). V hradčanském klášteře byl nuceně snížen počet řeholníků, takže na konci 18. století zůstalo v celé Praze jen 30 kapucínů, oproti více než 120 řeholníkům o 60 let dříve. Hradčanský klášter měl být dokonce roku 1786 zrušen, ale nakonec k jeho likvidaci nedošlo. Za těchto okolností byla činnost lékárny postupně utlumována, až nejspíše samovolně skončila. Poslední klášterní lékárník zemřel roku 1822, ale je otázkou, zda jeho titul nebyl již jen čestný vzhledem k tomu, že tuto funkci vykonával po 47 let. Nejpozději roku 1822 byla tedy lékárna uzavřena a dále neužívána. Důvod, proč si lékár­nu kapucíni ponechali a zařízení třeba neodprodali svět­skému lékárníkovi, spočívá pravděpodobně v tom, že takový prodej byl vzhledem k vysokému počtu praž­ských lékáren a zejména zastaralému zařízení lékárny neuskutečnitelný. Velký hradčanský klášter navíc netrpěl nedostatkem místa, tudíž nebylo nutné místnosti lékárny vyklidit. Díky tomu se z ní staly farmaceutické Pompeje.

Teprve po více než 70 letech, během nichž lékárna nej­spíše nikým nenavštěvována tiše odpočívala, byla znovu probuzena k životu. Roku 1895 se do příprav Národopis­né výstavy českoslovanské zapojila i tehdejší Farmaceu­tická společnost v Praze, která ve snaze důstojně pre­zentovat lékárnický stav začala pro svoji expozici shromaždovat staropražské farmaceutické památky. Na možnou existenci lékárny v kapucínském klášteře na Hradčanech byl upozorněn předseda společnosti PhMr. Heřman Rudinger, který místo navštívil a lékárnu sku­tečně objevil. Historie jejího odkrytí, jak ji sám o patnáct let později popsal, nepostrádá prvky tajemna: “Vypravil jsem se nejbližšího dne do zmíněného kláštera a byv las­kavě přijat představeným řádu (jímž byl v té době P. Wolfgang Adolf Šmarda), pronesl jsem svoji žádost, spatfiiti starou lékárnu, která se zde nacházeti má, a prosil jsem, pakli některé vhodné předměty zde jsou, za zapůjče­ní k účelům výstavy. Představený odvětil, že jemu podob­ného nic známo není, avšak poukázal mne na nejstaršího člena řádu, as 80tiletého starého pána (zřejmě P. Reginaldus Damianus Balcar, narozen 1827), kterého dal zavolati. Tento po dlouhém váhání a přemýšlení konečně svěřil nám, že jest zde něco, o čem sám nemá potuchy, že tam dle vědomí jeho žádná lidská noha nevkročila a že se tomu místu všichni vyhýbají, poněvadž tam straší. S úsměvem udělil mně představený dovolení, mám-li odvahu, místnost tu shlédnouti, což arci rád jsem přijal. Trvalo to hodnou chvíli, než milý stfiíbrovlasý sta­řeček s klíči přišel a mne vyzval, bych jej následoval. Na cestě připomínal, že vlastně sám určitě neví, kde to je a že budu muset sám místnosti prohlédnouti, poněvadž on se bojí. Vyžádal jsem si klíče a tak doprovodil mne starý pán na odlehlý starý dvůr a poukázal na místo, kde asi bych měl své štěstí zkusit. Trvalo to dlouho, než jsem vpravil klíč do rezavého zámku a zapotil jsem se, než po značném skřípání zámek jsem otevřel a než pro nahromaděné pře­kážky mně bylo lze dveře otevřiíti. Vkročil jsem schůdkem dolů do úzké chodby tmavé. Po čase, když oko navyklo si na příšeří, spatřil jsem v pravo i levo dveře a uprostřed v pozadí ohniště, na kterém bylo různé haraburdí. Otevřel jsem dveře na pravo a vkročil do malé místnosti oknem opatřené, zkrze jehož špinavé tabulky málo světla vnika­lo; byla to stará lékárnická laboratoř. Byl zde stůl upro­střed a po stranách různá kamna, pískové lázně, alembiky, kotle na fietězích, hmoždíře ap., vše staletým prachem pokryto. Odtud vkročil jsem do dveří na levo a octnul jsem se ve starobylé lékárně. Zajásal jsem spatřiv vysoké tmavé regály plné nádob různých starých tvarů a velikostí, na mnoze krásně pomalované se zbožím všeho druhu. Jaká radost, když na světle otřev starou zásuvku, seznal jsem, že jest malována a že obraz znázorňuje rost­linu, z níž zboží uvnitř chované pochází. Na recepturním stole staré váhy, závaží, různé přístroje, hmoždíře, skleni­ce, vše tak jak by kouzelným proutkem náhle před dávný­mi věky celá 

lékárna byla začarována.” Z Rudingerova vyprávění jasně vysvítá, že lékárna byla prakticky zapo­menuta (ani kvardián kláštera neměl o její existenci poně­tí), a po řadu let do ní nikdo nevstoupil. Uchovala se tak v téměř autentické barokní podobě, včetně zbytků původ­ních léčiv.
Se svolením kapucínského řádu byly stojatky, dvě repositoria a malované dveře lékárny vystaveny na Náro­dopisné výstavě na pražském výstavišti. Po skončení výstavy řád tyto předměty daroval do sbírek tehdejšího Musea království Českého (dnešní Národní muzeum). Do evidence sbírek byly zapsány až roku 1913. Zbý­vající mobiliář byl muzeu věnován v roce 1917, takže v klášteře zůstal z celé lékárny jen malovaný kazetový strop. Mobiliář a stojatky byly v hlavní budově muzea na Václavském náměstí vystaveny až do roku 1962, kdy musely být kvůli obměně expozic přemístěny do depozi­táře na zámku Vrchotovy Janovice. Část stojatek byla v letech 1997-2008 vystavena v dnes již zrušené léká­renské expozici Národního muzea v Ditrichově lékárně v Praze na Malé Straně; od roku 2009 jsou dlouhodobě zapůjčeny do stálé expozice Českého farmaceutického muzea v Kuksu. 

Kapucínští lékárníci

Hradčanskou kapucínskou lékárnu spravoval vždy laický bratr (frater, zkratka Fr.), který většinou nabyl lékárnického vzdělání vyučením ještě před svým vstu­pem do řádu. Protože se jednalo o soukromou lékárnu, nemuseli se podrobit zkoušce před komisí lékařské fakulty, a jejich jména tak nenacházíme v seznamech zkoušených. Ze zachovalých každoročních řádových katalogů a sumárních soupisů příslušníků řádu bylo možné identifikovat lékárníky, kteří – alespoň po část života – vykonávali svoje původní světské povolání i v rámci řádových lékáren. Funkce jednotlivých členů řádu uvádí katalogy až od roku 1760, nicméně funkci lékární­ka je s jistou mírou pravděpodobnosti možné určit i z jiných dokumentů.
Vedle nejstarší řádové lékárny na Hradčanech vznikly během času lékárny v kapucínských klášterech v Brně (po roce 1736) a v Olomouci (po roce 1753); sporná je existence lékárny v klášteře ve Fulneku, kde řádové kata­logy udávají funkci lékárníka výslovně jen v letech 1779-1780, jindy je zde uváděn jen infirmarius. V ostatních klášterech byly pravděpodobně jen příruční skříňky s léky. O tom, jaký význam připisovali kapu­cíni domácím klášterním lékárnám, svědčí zachovaný okružní list provinciála českomoravské řádové provincie P. Serafina Melchera z roku 1749 (reprodukovaný v Příloze I), který potvrzuje, že důvodem vzniku kapu­cínských klášterních lékáren byla snaha o ekonomicky výhodné zajištění léčiv pro členy řádu, zároveň list obsa­huje instrukce k výchově řádového lékárnického doros­tu. Protože potřeby klášterní lékárny byly nakonec dosta­tečně zabezpečeny vstupy nových lékárníků do řádu, byl pravděpodobně jediným v klášteře vyučeným lékární­kem níže uvedený Fr. Methudius Nicolspurgensis.
Ve sledovaném hradčanském klášteře vykonávali funkci lékárníka následující bratři, řazení podle data vstupu do řádu a uváděni pod řádovým jménem sestáva­jícím z přijatého jména a přídomku odvozeného z místa narození:
* Fr. Godefriedus Brunensis je prvním známým lékární­kem v hradčanském klášteře, do kterého vstoupil 25. února 1649 a po více než 40 letech v něm stráve­ných umírá tamtéž 15. listopadu 1689. Za něho, nebo za jeho nástupce, byla zbudována domácí klášterní lékárna.
* Fr. Godefriedus Carolobadensis (zmiňovaný také jako Carolo-Thermensis) – narozen roku 1662 jako Franciscus Fridericus Hoffer v Karlových Varech. Před vstupem do řádu uváděn jako “apothecarius Carolobadensis”. Do řádu vstoupil 16. října 1689 v klášteře v Nise (tehdy patřícímu k českomoravské řádové pro­vincii). Hradčanským lékárníkem byl nejpozději od roku 1693. Zemřel v pražském novoměstském klášte­ře 31. ledna 1706.
* Fr. Marianus Crumloviensis – narozen jako Gregorius Finck v Českém Krumlově. Do řádu vstoupil 23. čer­vence 1707 jako “Apothecarius”. Při posledním praž­ském moru roku 1713 se věnoval ošetřování nemoc­ných v kapucínském lazaretu a 9. září 1713 na něj zemřel. Podrobně o tom píše patnáctý svazek Annales capucinorum na straně 305: “… post paucos dies F. Marianus Crumloviensis Laicus et ob peritiam in Pharmacopaea Fratribus pretiosus alteratione correptus fatetur se Peste infectum, nocturno tempore a Ministris ad Lazarethum deportatus pretiosis sudoriferis

Kapucínští lékárníci
Hradčanskou kapucínskou lékárnu spravoval vždy laický bratr (frater, zkratka Fr.), který většinou nabyl lékárnického vzdělání vyučením ještě před svým vstu­pem do řádu. Protože se jednalo o soukromou lékárnu, nemuseli se podrobit zkoušce před komisí lékařské fakulty, a jejich jména tak nenacházíme v seznamech zkoušených30). Ze zachovalých každoročních řádových katalogů a sumárních soupisů příslušníků řádu31) bylo možné identifikovat lékárníky, kteří – alespoň po část života – vykonávali svoje původní světské povolání i v rámci řádových lékáren. Funkce jednotlivých členů řádu uvádí katalogy až od roku 1760, nicméně funkci lékární­ka je s jistou mírou pravděpodobnosti možné určit i z jiných dokumentů.
Vedle nejstarší řádové lékárny na Hradčanech vznikly během času lékárny v kapucínských klášterech v Brně (po roce 173632)) a v Olomouci (po roce 1753); sporná je existence lékárny v klášteře ve Fulneku, kde řádové kata­logy udávají funkci lékárníka výslovně jen v letech 1779-1780, jindy je zde uváděn jen infirmarius. V ostatních klášterech byly pravděpodobně jen příruční skříňky s léky33). O tom, jaký význam připisovali kapu­cíni domácím klášterním lékárnám, svědčí zachovaný okružní list provinciála českomoravské řádové provincie P. Serafina Melchera z roku 1749 (reprodukovaný v Příloze I), který potvrzuje, že důvodem vzniku kapu­cínských klášterních lékáren byla snaha o ekonomicky výhodné zajištění léčiv pro členy řádu, zároveň list obsa­huje instrukce k výchově řádového lékárnického doros­tu. Protože potřeby klášterní lékárny byly nakonec dosta­tečně zabezpečeny vstupy nových lékárníků do řádu, byl pravděpodobně jediným v klášteře vyučeným lékární­kem níže uvedený Fr. Methudius Nicolspurgensis.
Ve sledovaném hradčanském klášteře vykonávali
funkci lékárníka následující bratři, řazení podle data
vstupu do řádu a uváděni pod řádovým jménem sestáva­jícím z přijatého jména a přídomku odvozeného z místa
narození:
Fr. Godefriedus Brunensis je prvním známým lékární­kem v hradčanském klášteře, do kterého vstoupil 25. února 1649 a po více než 40 letech v něm stráve­ných umírá tamtéž 15. listopadu 1689. Za něho, nebo za jeho nástupce, byla zbudována domácí klášterní lékárna.
Fr. Godefriedus Carolobadensis (zmiňovaný také jako Carolo-Thermensis) – narozen roku 1662 jako Fran- ciscus Fridericus Hoffer v Karlových Varech. Před vstupem do řádu uváděn jako „apothecarius Carolo- badensis“. Do řádu vstoupil 16. října 1689 v klášteře v Nise (tehdy patřícímu k českomoravské řádové pro­vincii). Hradčanským lékárníkem byl nejpozději od roku 1693. Zemřel v pražském novoměstském klášte­ře 31. ledna 1706.
Fr. Marianus Crumloviensis – narozen jako Gregorius Finck v Českém Krumlově. Do řádu vstoupil 23. čer­vence 1707 jako ,,Apothecarius“. Při posledním praž­ském moru roku 1713 se věnoval ošetřování nemoc­ných v kapucínském lazaretu a 9. září 1713 na něj zemřel. Podrobně o tom píše patnáctý svazek Annales capucinorum na straně 305: „… post paucos dies F. Marianus Crumloviensis Laicus et ob peritiam in Pharmacopaea Fratribus pretiosus alteratione cor- reptus fatetur se Peste infectum, nocturno tempore a Ministris ad Lazarethum deportatus pretiosis sudo- riferis alijsq[ue] quibusdam arcanis curatus nil profecit, sed per pestis 10 dierum spatio ingentibus doloribus et lanquoribus, qui alios curabat se ipsum curare non valens, in mortis falcem incidit praevia Sacra- mentorum susceptione die 9. Octob[ris] annos Religionis numerans 6.” (… po několika málo dnech bratr Marian z Krumlova, laický bratr – za zkušenost v lékárenství (ostatními) bratřími ceněný – změnami (na těle) zachvácen, ukazuje se morem nakažený, je nočního času od služebníků dopravený do lazaretu (a drahými léky na vyvolání pocení a jinými jakýmisi arkány léčený, nic mu neprospívá, naopak morem desátého dne, velmi značně rozbolavělý a zemdlelý – ten který jiné léčil, sám sebe vyléčit nemoha – pod kosou smrti padl po předchozím přijetí Svátostí dne 9. října [1713] počítaje 6. rok v řádu).
* Fr. Seraphinus (Silesius) Zukmantlensis – příjmením Henzel, původem ze Zlatých Hor. Do řádu vstoupil 12. května 1712 jako “chyrurgus” a záhy se stal čtvr­tým hradčanským lékárníkem, jak o něm Annales capucinorum uvádí v zápisu těsně navazujícím na výše uvedený popis skonu Fr. Mariana: “Apothecae destitutae suo Provisore R. P Custos compulsus est in locum Fratris Mariani substituere F. Seraphinum Silesium Neo-Professum in Chirurgia bene versatum et Pharmacopaeae non ignarum. Ille namq[ue] qua Novitius Ponti in Monte ferrato Excell[entissi]mo D. Comiti Felici Popp[e]l de Lobkovitz domesticam restauravit Apothecam.” (Lékárně, zbavené svého správ­ce, je ctihodným páterem kustodem přikázán místo bratra Mariana nahradit bratr Seraphinus ze Slezska, neoprofes (tj. před nedávnem složil věčné sliby), s chirurgií dobře obeznámený a v lékárenství nikoliv nevzdělaný. Který, ještě jako novic kláštera v Mostě, na zámku Jezeří nejvznešenějšímu panu hraběti (Old­řichu) Felixovi Popelovi z Lobkovic domácí lékárnu obnovil.) Zemřel na Hradčanech 28. září 1716 a je pohřben v klášterní kryptě.

* Fr. Marianus Waldsassensis (uváděn i jako Marianus Palatinus) – narozen 7. května 1698 ve Waldsassen v Bavorsku jako Johannes Philippus Zeidler. Před vstupem do řádu byl podle řádového katalogu “Apothecarius Carolobadii apud D.“, vyučil se tedy v lékárně Ondřeje Bechera v Karlových Varech. Do řádu vstoupil 7. listopadu 1719, noviciát odbyl v Mostě. Kromě hradčanského kláštera působil v letech 1736-1738 v Brně a později roku 1754 v Olomouci. Časově se tyto pobyty shodují s datem vzniku lékárny v příslušném klášteře. Snad byl Fr. Marianus budovatelem tamních lékáren (jeho výji­mečné postavení jako řádového lékárníka zmiňuje dokument v Příloze I). Roku 1759 odchází (nikoliv ve funkci lékárníka) do Brna, kde zemřel 19. srpna 1769.

* Fr. Demetrius Falkanoviensis – narozen 21. května 1699 v Sokolově jako Antonius Branback. Do řádu vstoupil 31. května 1720 jako “Apothecarius“, novici­át odbyl v Brně. Od roku 1761 v klášteře v Sokolově, kde zemřel 31. října 1767.
* Fr. Carolus Nachodiensis – narozen 21. dubna 1725 v Náchodě jako Martinus (někdy uváděno Wenceslaus) Springer, před vstupem do řádu “Apothecarius“. Do řádu vstoupil 25. května 1746. Vykonával většinou funkci infirmaria, lékárníkem v hradčanském klášteře byl jen po tři roky 1774-1776, poté přešel ve funkci lékárníka do Brna, kde zemřel 21. ledna 1779.
* Fr. Methudius Nicolspurgensis – narozen 29. září 1722 v Mikulově jako Franciscus Widholm, před vstu­pem do řádu “schmigmator” (mydlář). Do řádu vstou­pil 29. srpna 1747. V letech 1747-1756 byl v hradčan­ském klášteře žákem a pomocníkem Fr. Mariana Waldsassensis (viz Příloha I), od roku 1754 byl pomocníkem lékárníka v brněnském klášteře, kde zemřel 4. července 1803.

* Fr. Nicasius Olomuciensis – narozen 11. dubna 1731 v Olomouci jako Anton Hampl. Do řádu vstoupil 20. března 1751 jako “Apothecarius“. Na Hradčanech působil jen v roce 1754, pak byl od roku 1756 až do své smrti lékárníkem v olomouckém klášteře, kde zemřel 24. ledna 1783.
* Fr. Victor Przibislaviensis (omylem uváděn i jako Przibramiensis) – narozen 29. září 1733 v Přibyslavi jako Michael Dippner. Do řádu vstoupil 24. července 1755 jako “Apothecarius“. Od roku 1757 byl na Hrad­čanech pomocníkem Fr. Mariana, kterého ve funkci klášterního lékárníka nahradil roku 1759. Od roku 1768 byl lékárníkem v brněnském klášteře, kde zem­řel 1. září 1771.
* Fr. Norbertus Teuto-Brodensis – narozen 30. září 1739 v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě jako Anton Lutz. Do řádu vstoupil 20. října 1759 jako “Apothecarius“. Byl nejvíce putujícím kapucínským lékárníkem: nejprve byl v letech 1761-1768 lékárníkem brněnské­ho kláštera, poté pět let na Hradčanech, v letech 1774-1776 opět v Brně, pak dva roky ve fulneckém klášteře a od roku 1779 opět v Brně. Zemřel 23. pro­since 1802 v Třebíči.
* Fr. Absolon Stoltzmulzensis – narozen 7. ledna 1746 v Tlustomostu v Horním Slezsku jako Josephus Pieg­za (také Biegza). Vyučil se v lékárně “U bílého jedno­rožce” u Antonína Josefa Galli na Starém Městě pražském v letech 1768-1772, jak o tom svědčí dochovaný výuční list (obr. 2). Do řádu vstoupil 17. března 1773, noviciát vykonal v Českých Budějo­vicích. Poté byl v letech 1776-1822 lékárníkem na Hradčanech, kde – jako poslední hradčanský “Apothecarius” – zemřel 22. března 1822.

Obr. 2. Výuční list posledního lékárníka hradčanského kapucínského kláštera Fr. Absolona občanským jménem Joseph Piegza, vydaný 16. května 1772 staroměstským lékárníkem Antonínem Josefem Galli v lékárně “U bílého jednorožce” (rukopis a ruční malba na papíře 47,5 x 27,0 cm, NA ŘK, listina 140)

Časový rozsah, ve kterém vykonávali uvedení bratři funkci lékárníka hradčanského kláštera, udává tabulka 1.

Tab. 1. Posloupnost lékárníků v hradčanské kapucínské lékárně

 

Období

Lékárník

1680-1689

Fr. Godefriedus Brunensis

1693-1706

Fr. Godefriedus Carolobadensis

1707-1713

Fr. Marianus Crumloviensis

1713-1716

Fr. Seraphinus Zukmantlensis

1721-1735

Fr. Marianus Waldsassensis

1736-1745

Fr. Demetrius Falkanoviensis

1745-1753

Fr. Marianus Waldsassensis

1754

Fr. Nicasius Olomuciensis

1755-1759

Fr. Marianus Waldsassensis

1759-1768

Fr. Victor Przibislaviensis

1768-1773

Fr. Norbertus Teuto-Brodensis

1774-1776

Fr. Carolus Nachodiensis

1776-1822

Fr. Absolon Stoltzmulzensis

 

Farmaceutická literatura v klášterní knihovně

V souladu s řádovými předpisy mohli kapucíni jako žebravý řád své knihovny budovat z darů kléru, díky štěd­rým finančním příspěvkům na nákup knih od dobrodinců z řad šlechty či měšťanů, případně odkazy či výhodnými koupěmi z pozůstalostí. Knihovna hradčanského kláštera navíc od počátku plnila funkci centrální mateřské kni­hovny ostatních konventů česko-rakouské, od roku 1673 česko-moravské kapucínské provincie. Navzdory josefín­ským reformám i pohnuté minulosti klášterů v naší nedávné historii se její fondy zachovaly ve značné auten­ticitě a vysokém počtu. Klášterní lékárníci potřebovali přirozeně k výkonu své funkce i příslušnou odbornou lite­raturu, která je v knihovně zastoupena poměrně hojně. Tyto ke své činnosti nezbytné tisky mohli do kláštera při­nést buď ze svého předešlého působiště, případně mohli o jejich nákup zažádat představeného. O potřebě tako­výchto knih výmluvně vypovídá upomínka provinční kapituly v Linci zachycená v řádových regulích roku 1642: “Ať je v našich klášterech vlastněna kniha, v níž jsou zaznamenány všechny poznatky lékařství a farmacie, aby se kterýkoliv bratr mohl dovědět z medicíny vše, co kdy bylo sepsáno“. Z lékopisů najdeme v knihovně především Dispensatorium pharmaceuticum Austriaco-Viennense z roku 1729 (sign. 5 B 32), jehož exemplář vykazuje stopy opotřebování a zároveň byl opatřen vle­penými záložkami označujícími jednotlivé třídy (Classis) lékových forem. Zdá se, že právě tohoto lékopisu bylo v klášterní lékárně používáno. Další v knihovně dochova­né lékopisy jsou ze 17. nebo 18. století:
* Fuller, Thomas: Pharmacopoeia extemporanea, sive Praescriptorum chilias. Venetiis 1722 s přívazkem Jackson Josephus: Enchrididion medicum practicum. Venetiis 1722 (sign. 3 G 73).
* Melich, Georg: Dispensatorium medicum sive De recta medicamentorum … Francofurti 1601 (sign. 4 J 155)
* Pharmacopoeia Collegii regalis medicorum Londinensis. Francofurti 1751 (sign. 4 I 162)
* Schroder, Johann: Pharmacopoeia medicochymica, sive Thesauruspharmacologicus … Francofurti 1677 (sign. 7 G 227)
* Zwelfer, Johann: Animadversiones in Pharmacopoeiam Augustanam et annexam ejus mantissam. Noribergae 1657 (sign. 8 C 9)
* Zwelfer, Johann: Pharmacopoeia regia, seu Dispensa­torium novum … Noribergae 1657 (sign. 6 C 17)
Žádná z knih však nenese stopy opotřebování či uží­vání. Jen Fullerova Pharmacopoeia extemporanea je na předsádce opatřena poznámkou “Pro Simplici usu Fr. Absolonis” – byla tedy určena pro osobní použití posled­ního hradčanského lékárníka Fr. Absolona Stoltzmulzensis. Novější lékopisy či dispensatoria v knihovně zastou­peny nejsou, domácí charakter lékárny a postupný útlum její činnosti se tedy projevily i v tomto směru. Dále jsou ve fondu knihovny zastoupeny následující latinské a německé farmaceutické příručky:
* Coler, Johannes: Oeconomiae oder Haufibuchs. Th. 6. Pharmacopaeus, oder Haufiapoteck genant. Wittemberg 1601 (sign. 4 E 234)
* Muller, Friedrich: Lexicon medico-galeno-chymico- pharmaceuticum … Francofurti 1661 (sign. 4 B 55)

* Sommerhoff, Johann Christoph: Lexicon pharmaceutico-chymicum latino-germanicum et germanico-latinum … Norimbergae 1713 (sign. 12 D 9)
* Woyten, Johann Jacob: Deutsches Vollstandig-Medicinisches Lexicon. Leipzig und Dantzig 1701 (sign. 13 E 28)

Žádná z uvedených knih nenese stopy častého použí­vání. Kromě těchto příruček obsahuje knihovna i řadu různých herbářů a medicínských spisů.
Hradčanská klášterní knihovna chová i dva rukopisy s farmaceutickým obsahem. Pod sign. 43 D 33 je uložen papírový rukopis velikosti 31,5 x 20,0 cm o 84 dochova­ných listech (zbylé chybí), bez desek, nadepsaný “Aus verschiedenen sicheren buchern ausgezogen ingleichen auch hierein fleißig eingetragene artzneijen und recepter” (Léky a recepty z různých zaručených knih vytaže­né, a rovněž sem pilně zanesené). Podle chronogramu v nadpisu rukopisu lze jeho vznik klást do roku 1741, autor se skryl za iniciály MAKFNE. Rukopis je psán německy (výjimečně latinsky) jedním autorem, docho­vaná část rukopisu obsahuje 514 nejrůznějších receptů opsaných z dobové literatury. Z dobových populárních přípravků je například uvedena Grün ungarisches Wasser, Salben der Königin Maria, v Praze proslulé Pilulae Emmanuelis seu Jesu Christi, či řádová specialita Aqua saphorum bavorského kapucína Maximiliána. U řady přípravků je uveden i jejich autor, jen namátkou: von König aus Franckreich, von der Juliana Graffin zu Naßsau von der Kaÿß. Maj. leib balbirein (= Leibbarbier) Hans Petterle (tedy od osobního císařova lazební­ka), von einem jesuitter Apoteker. Poněkud překvapivě, na klášterní lékárnu, je uvedena i řada přípravků pro děti a ženy. Rukopis mohl sloužit jako receptář v klášterní lékárně, možná byl používán i pro výuku, protože na fol. 33v-38rje latinsko-česko-německý slovníček názvů rost­lin (“Verzchiedener Kreüter Nahmenn“). Druhým farma­ceutickým rukopisem (sign. 42 E 35) je tenký sešit veli­kosti 20,2 x 15,5 cm o 36 listech, nadepsaný “Arcanum Domesticum Oder Ein zu Vershindenen Krankheiten dienlicher Hauß Buch Nebst Andere Geheimnissen Vers­hindenen Authoren Zusammentragen Durch P: Bonagratia Capucinum pro suo et aliorum usu. A. 1778″ (Arcanum domesticum neboli domácí kniha prospěšná pro různé nemoci, spolu s jinými tajemstvími různých auto­rů, sestavená P. Bonagratiem, kapucínem, pro jeho a jiných použití. Roku 1778.). Autor rukopisu, kapucín­ský kněz P. Bonagratius Brunensis (narozen 3. září 1750, do řádu vstoupil 13. května 1768, zemřel 23. září 1809 v Brně), v něm na fol. 1v-25r shromáždil pestrou směs receptů a výpisků z farmaceutické literatury, následova­ných různými historickými poznámkami. V rukopisu je navíc založeno jedenáct dobových receptů. Rukopis be­zesporu nesouvisel s provozem hradčanské lékárny, vznikl jako produkt specifického zájmu svého autora o farmacii a zdraví.

Konečně lze k farmaceutické literatuře hradčanského kláštera přiřadit i dva rukopisy zachované v kapu­cínském provinčním archivu. Rukopis nadepsaný Materia medica (NA RK, rukopis 97), vzniklý na pře­lomu 18. a 19. století, obsahuje na 177 foliích jednak latinské výpisky o jednotlivých léčivých látkách, s občasnými českými glosami, a dále část “Preparata” obsahující předpisy na přípravu léčivých přípravků (opět s českými glosami). Autorem či majitelem ruko­pisu byl (podle poznámky na fol. 1r) snad Leopold Ledvinka, narozený roku 1781, kterého se však nepo­dařilo podle řádových katalogů ztotožnit. Druhý ruko­pisem (NA RK, rukopis 112) je sešit o 52 stranách obsahující soubor lékařských předpisů předepsaných v letech 1840-1846 pacientům z řad kapucínů, který svědčí o tom, že funkce řádových lékárníků v19. stole­tí zanikla a léky byly připravovány (a zakupovány) ve světských lékárnách, neboť na konci každého roku je provedeno vyúčtování ceny a poznámka o jejím zapla­cení ze strany náboženského fondu.

Vzhled, vybavení a výzdoba hradčanské kapucínské lékárny

Hradčanskou lékárnu tvořila soustava dvou, respekti­ve tří, místností (viz obr. 1). Větší místnost rozměrů 595 x 400 cm byla pomocí dnes již neexistující dřevěné přepážky rozdělena na dvě nestejné části: menší rozmě­rů 230 x 400 cm tvořila úzkou chodbičku bez oken (v inventáři označována jako “Eingang“, vstup do lékár­ny), větší rozměrů 360 x 400 cm, přístupná dveřmi v dřevěné přepážce, byla lékárenskou oficínou (v inventáři označovanou jako “Dispensations Zimmer“) osvětlo­vanou oknem v čelní stěně, které je dnes nahrazeno dveř­mi. Ze vstupní chodbičky byla dále přístupna úzká léká­renská laboratoř (595 x 150 cm) určená pro uskladnění zásob a některé lékárenské práce. Vedle této soustavy místností se v klášteře nacházela ještě oddělená laboratoř (“Laboratorium“), sloužící farmaceutické výrobě specia­lit prodávaných mimo klášter.

Obr. 3. Ukázky čtvercové a obdélníkové kazety z kazetového stropu hradčanské kapucínské lékárny

 Z někdejší lékárny se na místě dochoval pouze malo­vaný kazetový strop větší místnosti. Strop má rozměry shodné s rozměry místnosti a je rozdělen na dvě nestejné části. Západní menší část (nad bývalou vstupní místnos­tí lékárny) je tvořena osmi čtvercovými kazetami, východní větší část (nad někdejší oficínou) tvoří dvanáct obdélníkových kazet. Mezi oběma částmi stropu je patr­ný širší předěl, do nějž kdysi zapadala dřevěná stěna dělící místnost na zmíněné dvě části. Kazety byly vyzdo­beny stejným umělcem, který provedl i výzdobu vstup­ních dveří do oficíny a repositorií. Obě části stropu se ale tematicky i kompozičně liší (obr. 3). Na kazetách tvaru čtverce se objevují v symetrickém uspořádání jen rost­linné a květinové motivy, na kazetách tvaru obdélníka jsou do volně variovaných rostlinných sestav zakompo­nována vyobrazení ptáků; některé z nich lze identifiko­vat: páv korunkatý, hýl, dudek chocholatý (?), holub či hrdlička, střízlík (?), krahujec (?), čáp bílý, bažant kolchidský (samice), vlaštovka obecná. Ve dvou přípa­dech se v nich navíc objevuje pavučina s pavoukem a motýl či včela. Kazetový strop byl restaurován v roce 1996.

Obr. 4. Dveře do lékárenské oficíny hradčanské kapucínské lékárny s obrazem kostlivce

Neméně zajímavou výzdobu nesou dveře do oficíny (velikosti 93,0 x 183,5 cm), původně umístěné v někdejší dřevěné dělící stěně mezi vstupní místností a oficínou. Ze strany vstupní místnosti jsou opatřeny šedozeleným nátěrem, ze strany oficíny olejomalbou s vyobrazením kostlivce-zahradníka (obr. 4). Malíř ho zachytil jako frontálně stojící figuru, která má na hlavě klobouk s pérem a přes rameno přehozenou motyku, na níž má zavěšen koš s léčivými bylinami. Na tyči motyky stojí nápis “Herbis non Verbis Corpus Curatur” (Tělo je léčeno rostlinami ne slovy.); toto obecné rčení, známé již od antiky mohl malíř či jeho inspirátor najít mimo jiné ve výše zmíněném Schroderově díle Pharmacopoeia medico-chymica. Na přirozenou omezenost lékárníkových snah upozorňuje skeleton receptem, který drží v pravici, a na němž jsou verše “Recipe Contra UIm Mortis non est Medicame[n] in hortis.” (Recept: Proti šlehnutí smrti není léku v zahradách.), citát ze 74. kapitoly proslulých Flores mediciane Scholae Salerni, a poznámka “Fiat cito” (Budiž [vzato] rychle), jakési laskavé memento mori poukazující na rychlost, s níž život člověku utíká. V místě výroby a skladování léčivých přípravků byla volba námětu kostlivce coby personifikace Smrti velmi příhodnou. Skeleton tu sice vystupuje v přátelské podo­bě coby zahradník, zároveň však symbolicky – jako dveřník – střeží pomyslnou bránu mezi světem pozem­ským a nebeským naznačeným krajinnou kulisou s nízkým horizontem a oblaky evokujícími svět, který je již mimo chápání smrtelníka, podřízen pouze vůli Boží. Násada motyky jistě záměrně evokuje násadu kosy, atri­butu personifikované Smrti i Chrona, antické personifi­kace Času, který měří všem stejně. Je to přeci právě Smrt, kdo vymezuje pozemský život člověka, a ona je tím, kdo mu ho také nakonec odnímá; je tím “nejposled­nějším zahradníkem” náš všech. Personifikace Smrti v podobě skeletona byly ostatně zvoleny za námět uni­kátní freskové výmalby krypty kostela Narození Páně v areálu pražské Lorety, kterou menší bratři kapucíni od jejího založení duchovně spravují. Krypta leží jen něko­lik desítek metrů od zdí kapucínského konventu a prostor lékárny. Malby v ní vznikly patrně roku 1664. Jejich autor není znám, na rozdíl od maleb v oficíně jde ale o práce umělecky zdatnějšího bratra laika. Dveře oficíny byly restaurovány roku 1992, pozornost historiků farmacie zaujaly i na výstavách českého baroka v Praze v roce 2001 a v Paříži v roce následujícím.

Malby na kazetovém stropě i na nábytku oficíny pro­vedl patrně neškolený ovšem zručný malíř, nejspíše některý z řádových bratrů. Botanicky správná vyobraze­ní rostlin (včetně těch na čelech zásuvek repositorií a na kameninových nádobách) svědčí o tom, že jejich tvůrce pracoval s četnými grafickými předlohami z dobových herbářů či knih popisujících péči o zahrady a sady, pří­padně s reálnými rostlinami. Grafické stylizaci jsou poplatná poněkud strnulá pojetí malovaných ptáků na kazetách stropu s anatomicky nesprávnými pozicemi kří­del i výhradně červeně malovanými zobáky a nohama. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že všichni identifi­kovaní ptáci jsou druhy jedlé, dobovými příručkami čas­to doporučovaní v různých podobách k léčebným úče­lům. K práci s léčivy byly jistě nezbytné i anatomické znalosti. V klášterní knihovně se zachovalo basilejské vydání slavného spisu Andrea Vesalia De humanis corpori fabrica libri septem z roku 1555 (sign. 4 A 19), jehož ilustrace ze stran 46 (lebka) a 203 (celý skelet) malíř jen s drobnými obměnami doslovně citoval v malbě kostlivce na dveřích oficíny. O důvěrné obezná­menosti řádových bratrů s lidskou anatomií vypovídá dobře skutečnost, že například v knihovně brněnského kapucínského konventu byla pro studijní účely dokonce nainstalována pravá lidská kostra.

Obr. 5. Kameninová lahev na Aqua papaver eratica

Přehled o mobiliáři lékárny poskytují dochované inventáře klášterního vybavení. Inventáře z roku 1786 udávají jen některé cennější položky (měděný destilační aparát, železný hmoždíř). Inventář z roku 1850 (a jeho mladší podoby z let 1859 a 1871) oproti tomu umožňuje velmi detailní vhled do vybavení lékárny (Příloha II). Zároveň umožňuje srovnání s publikovanými inventáři barokních klášterních lékáren z rušených klášterů bene­diktýnů v Kladrubech a cisterciáků v Plasích, oproti nimž je patrné výrazně chudší vybavení lékárny hrad­čanské. Otázkou je, zda v inventáři popsané předměty byly skutečně v době sepsání inventářů z 19. století na místě, či zda se nejednalo jen o mechanicky opisované soupisy, protože například v inventářích z roku 1859 a 1871 zcela chybí počty příslušných předmětů a je zde řada chyb opisovače (zkrácené popisy položek 432, 434, 444 a 486, chybné rozdělení položky 522 na dvě nové položky, chybí položky 440, 454, 469 a 490) a od inven­táře z roku 1850 se naprosto neliší. Inventář z roku 1850 si tak umožňuje učinit představu i o těch částech vyba­vení lékárny, které se do sbírek Národního muzea nedo­staly. Takovou je především položka 434, portrét proslu­lého lékaře Jana Františka Lowa z Erlsfeldu (1648-1725), o kterém se díky inventáři dozvídáme, že byl “Kloster-Ordinarius” tedy klášterní lékař, což je informace z jiných pramenů neznámá (obraz je bohužel nezvěstný). Položky 468 a 469 jsou nejspíše neodborně popsané destilační aparáty. Zajímavá je položka 463, lahve z tvrdé kameniny s cínovým hrdlem, které byly určeny k uchovávání destilovaných vod. Nádoby byly vyrobeny v saském Waldenburgu ve druhé polovině 17. století, a teprve v Praze byly stejným umělcem, kte­rý vytvořil výzdobu repositorií, stropu i vstupních dveří, opatřeny signaturami a malbou rostlinné části, z níž pří­slušná voda pocházela (obr. 5). Z původního počtu 24 lahví se jich dochovalo 20, jejich obsahem byly následu­jící vody Aqua agrimoniae, bethonicae, borraginis, buglossiae, cardui benedicti, carvi, cerefolii, chelidoniae, cochleariae, euphrasiae, malvae, menthae, papaveris erratici, pimpinellae, salviae, verbenae, veronicae, violarum, jeden nápis je zcela setřený a obsahem poslední lahve byl Spiritus vini. Tyto nádoby byly umístěny v laboratoriu, aby se zajistila nižší teplota pro jejich skla­dování. Oficína byla totiž vytápěna kachlovými kamny (položka 491), přestože kapucínské kláštery jako klášte­ry přísné observance se obvykle nevytápěly. Svoji roli zde ale hrála snaha zabezpečit potřebnou teplotu pro léčiva uskladněná v oficíně. Zajímavým dokladem pro to, že lékárna byla jen pramálo modernizována, je v soupisu chybějící pilulkovnice (nebo alespoň signet), která byla do praxe zavedena roku 1762. Přitom pilul­ky se v hradčanské lékárně prokazatelně vyráběly (dodnes zachovaná stojatka i s obsahem “Massa pilularum tartareae Schroederi“), zůstalo nicméně u tvarování v ruce. Inventář rovněž ukazuje, že i vstupní chodbička lékárny sloužila k některým lékárenským pracím (Rudiger zmiňuje, že se zde nacházelo ohniště, nejspíše v jihozápadním rohu místnosti).

Obr. 6. Dva pohledy na repositoria hradčanské kapucínské lékárny v někdejší expozici v Národním muzeu

Dochované zařízení lékárny vedle stojatek sestává z repositorií a táry. Dosud jediný, velmi stručný popis repositorií podal Sládek. Repositoria bezpochyby vyrobil souběžně s kazetovým stropem krátce po roce 1680 některý z laických bratří. Spodní oddíly repositorií tvoří zásuvky, horní části pak volné police. Dnešní sesta­vení repositorií (obr. 6) ale neodpovídá původnímu rozmístění v klášteře; bylo uměle vytvořeno až po roce 1917 v expozici Národního muzea (zachováno je i v depozitáři ve Vrchotových Janovicích), bezesporu ve snaze prezen­tovat repositoria v kompaktním stavu. Kromě mnoha jiných indicií je nejmarkantnější, že současná sestava s dveřmi uprostřed dvou repositorií a s 48 zásuvkami nad nimi má šířku 460 cm, přičemž šířka oficíny je pouhých 400 cm. Porovnáním rozměrů repositorií s rozměry míst­ností a popisem v inventáři lze rekonstruovat pravděpo­dobné původní sestavení repositorií následovně:

1. V oficíně bylo umístěno celkem šest, vzájemně nespojených, repositorií:
* repositorium šířky 310 cm, výšky 300 cm a hloubky 42 cm, ve spodní části se sedmi velkými zásuvkami, nad nimi s 33 malými zásuvkami, a v horní části se třemi ver­tikálními oddíly se sedmi policemi;
* repositorium shodné s předchozím, v němž však byla jedna velká zásuvka vlevo nahrazena třemi středními zásuvkami, převzatými z následujícího repositoria, obě tato repositoria stála u severní, resp. jižní, stěny oficíny;

* repositorium šířky 150 cm, výšky 300 cm a hloubky 42 cm, ve spodní části se čtyřmi velkými zásuvkami (dochovala se pouze čela někdejších zásuvek), nad nimi s původně 12 středními zásuvkami, z nichž byla později střední řada zrušena (a tři zásuvky přesunuty na před­chozí repositorium, jedna zcela zrušena), a v horní části se dvěma vertikálními oddíly s osmi policemi;

* repositorium shodné s předchozím, patrné ještě na fotografiích původní expozice lékárny v Národním muzeu, které je toho času nezvěstné – tato dvě reposito­ria stála u dřevěné dělící stěny, mezi nimi byly ve středu stěny vstupní dveře do oficíny s obrazem kostlivce;

* dnes již neexistující repositorium (položka 475 inventáře), šířky asi 100-105 cm, jehož dolní část vyso­kou 80 cm tvořilo 48 zásuvek s čtvercovým čelem (dnes druhotně umístěných nad dveřmi do oficíny), nad nimiž byla jedna nebo více polic a zcela nahoře zasklená skříň­ka; toto repositorium, původně stojící vedle okna u východní stěny, bylo pravděpodobně rozebráno při výše uvedeném sestavování jednotlivých repositorií do celku v Národním muzeu;

• repositorium, lépe řečeno police, šířky 105 cm, výš­ky 96 cm a hloubky 30 cm, tvořené čtyřmi policemi, umístěné nad vchodovými dveřmi do oficíny a tvořící tak jednotnou úpravu s policemi ostatních repositorií (dnes nahrazeno zbytkem předchozího repositoria s 48 zásuvkami);
2. V laboratoři vedle oficíny byla umístěna (pravděpo­dobně u severní stěny) dvě shodně veliká a uspořádaná repositoria šířky 175 cm (resp. 177 cm), výšky 300 cm a hloubky 42 cm, ve spodní části s osmi středními zásuv­kami, nad nimi s osmnácti malými zásuvkami, a v horní části vždy s jedním vertikálním oddílem s osmi policemi (které jsou dnes druhotně umístěny po stranách dveří s kostlivcem).

Všechna repositoria jsou velmi prostá, zdobená pouze vlnovkovitě vyřezávanými bočnicemi, dřevo je opatřeno nátěrem tmavě zelené barvy. To odpovídá jak chudému kapucínskému řádu, tak tomu, že oficína nebyla určena pro přístup veřejnosti, a repositorium tedy mělo být přísně účelné.

Obr. 7. Ukázky výmalby lékárenských zásuvek z repositorií hradčanské kapucínské lékárny

Jednotlivé zásuvky mají vždy menší hloubku než samo repositorium. Velké a střední zásuvky mají hloubku 30 cm, malé zásuvky pak 25 cm, přičemž hloubka repo­sitorií je 42 cm. Úplnému zasunutí zásuvky do reposito­ria brání dřevěná lišta v dráze zásuvky. Za zásuvkou je tak nejméně 10 cm volného prostoru, což přispívalo k cirkulaci vzduchu za zásuvkami a k uchování obsahu zásuvky v suchém stavu. Další zajímavostí je, že malé zásuvky mají schodovitě vyříznuté bočnice, což umožňu­je po povytažení zásuvky do poloviny její hloubky a jejím sklopení v repositoriu lepší přístup k jejímu obsahu. Zásuvky jsou opatřeny latinskými signaturami, u malých zásuvek jsou signatury doplněny naturalistickým znázorněním rostlinné části, která je v příslušné zásuvce ucho­vávána, výjimkou jsou zásuvky obsahující kořeny nebo čajové směsi, které jsou zdobeny drobnými, dnes špatně čitelnými krajinomalbami (obr. 7). Ty jsou provedeny rovněž podle grafických předloh, v nichž se objevují ved­le běžných krajinných průhledů antické ruiny i puristicky vyhlížející architektura příznačná pro kapucínské stavby. Všech 26 středních zásuvek nese známky přemalo­vání původních signatur, mj. nejsou opatřeny obrazy rost­lin v nich uchovávaných jako zásuvky malé. Byly nejspíše druhotně přemalovány a opatřeny signaturou pro dvě rostliny na jedné zásuvce (např. HB: GRATIOL: HYPERICO:), aby se zvýšila skladovací kapacita repositorií (tomu nasvědčuje i chybějící rozdělení zásuvky střední příčkou, rozdělení se nejspíše dosáhlo vložením dvou papírových krabic do zásuvky). Ještě více technicky překvapující je řešení 48 zásuvek s čtvercovým čelem. Mimo dvě skutečné zásuvky jsou ostatní zcela netradičně tvořeny pouze čelem, střední vzpěrou a zadní stěnou zásuvky, chybí tedy bočnice a dno zásuvky (obr. 8). Proč bylo takové řešení zvoleno a jak vyhovovalo provozu, se lze jen domnívat. Snad byly na obou stranách střední vzpěry připevněny plátěné kapsy, do nichž se umístil pří­slušný obsah (např. jednotlivé magdaleony emplaster), a zůstával tak suchý a přístupný pro cirkulaci vzduchu. Podobné řešení není známo z žádného jiného dochované­ho lékárenského repositoria. I v tomto případě obsaho­vala většinou jedna zásuvka dva přípravky či drogy. Pře­pis signatur ze zásuvek repositorií dokumentující část používané materia medica, přináší tabulka 2. Názvy v zásuvkách uchovávaných čajových směsí a emplaster odpovídají používanému Dispensatorium pharmaceuticum Austriaco-Viennense 1729, případně je lze identifi­kovat v jiných dobových lékopisech.

Obr. 8. Ukázka technického řešení zásuvek s čtvercovým čelem z repositorií hradčanské kapucínské lékárny

Repositoria byla v průběhu času drobně upravována, o čemž svědčí jak zmíněný přesun tří zásuvek mezi jed­notlivými repositorii, tak na několika místech provedené přemalování signatur (u zásuvek střední velikosti) nebo jejich zamalování (zejména u zásuvek s čtvercovým čelem), či skutečnost, že u velkých zásuvek sloužily původně k jejich otevírání kovové kroužky (zachován na jedné zásuvce) později nahrazené dřevěnými táhly.

Obr. 9. Ukázky stojatek z hradčanské kapucínské lékárny.: vlevo dřevěná stojatka (Lignum aloes), vpravo skleněné stojatky: Essentia macis, Oleum caryophyllorum, Regulus antimonii tartarisatus, Regulus ferreus cum succuspomorum, Massa pilularum tartareae Schroederi, Lapis medicamentosus

V policích repositorií byly přirozeně uloženy stojatky. Kromě zmíněných dvaceti čtyř lahví z tvrdé kameniny to byly stojatky dřevěné, skleněné, z mléčného skla (v inventáři omylem označované za porcelánové) a majolikové, jichž se zachovalo kolem 300, ve velké většině včetně původního obsahu (obr. 9). Dřevěné sto­jatky jsou soustružené, běžného válcovitého tvaru. Skle­něné stojatky, z poměrně nedokonalého čirého nebo nazelenalého skla, jsou několika druhů: kulovitého nebo kapkovitého tvaru na úzké kruhové noze, válcovité a šestihranné lahve, ve tvaru pohárku a konečně válcovi­té nádoby se širokým hrdlem. Majolikové stojatky a stojatky z mléčného tvaru jsou většinou pohárkovitého nebo válcovitého tvaru. Hrdla stojatek jsou kryta uzávě­ry z pergamenu či kůže, převázanými motouzem. Signa­tury na nádobách, obvykle vedené šikmo, jsou psány čer­ně s červeně zvýrazněnými počátečními písmeny; hojně využívají v té době běžných lékárenských značek.

Tab. 2. Soupis signatur zásuvek z repositorií hradčanské kapucínské lékárny

Zásuvky

Obsah

 

velké

Cera alba, Cera citrea (= flava), Colophona, Herba varia, Pix navalis, Rad. cichorii, Rad. graminis, Rad. liquiritiae, Rad. scor- zonerae, Semen varia, Vitra alba, Vitra communa, Vitra varia

střední

Flores

malvae arboreae, papaveris rhoeados, rosarum rubrum, sambuci, tiliae

 

Herba

abrotani, absinthii, acmellae, adianti nigri, agrimoniae, alchimilliodii, althenae, anserianae, arnicae, artemi- siae, auriculae muris (= Hieracium pilosella), basilicon (= Ocimum basilicum), betonicae, brancae ursinae (= Heracleum sphondylium), buglossi, bursae pastoris, calaminthae montanae, capilli veneris (= Asplenium adiantum-nigrum), cardui benedicti, cerefolii, chamaedryoides, chamaepiteos, chelidonii majoris, euphrasi- ae, farfarae, foeniculi, fragariae, fumariae, gratiolae, herniariae, hyperici, hyssopi, lichenis islandicae, mil- lefolii, musci (= Lycopodium clavatum), ononidis, origani, urvae usri, veronicae

malé

Decoctum

aperitivum majus, carminativum, emolliens, florum et fructuum, foliorum senae, pectorale

 

Flores

anthos (= Rosmarinus officinalis), borraginis (= Trichodesma africanum), buglossi (= Anchusa officinalis), chamomillae, lavandulae, liliorum convalliorum (= Convallaria majalis), primuale veris, rosarum Damaso- cenum, sambuci, tiliae, tunicae (= Syzygium aromaticum), violarum

 

Herba

acetosae (= Rumex acetosella), absinthii (pontici ?), absinthii vulgaris, agrimoniae, alchemillae, althaeae, auriculae murris (= Hieracium pilosella), basiliconis (= Ocimum basilicum), betonicae, bursae pastoris, capilli veneris (= Asplenium adiantum-nigrum), cardui benedicti, centauri minoris (= Centaurium erythra- ea), cerefolii, chamaedryoides, chamaepiteos, chelidonii, cichorii, hepaticae nobilis, epithymi, farfarae, fra­gariae, fumariae, hederae terrestris, hyperici, hyssopi, majoranae, malvae, marrubii, matri sylvae (= Galium odoratum), matricariae, melissae, menthae, mercurialis, nicotianae, pimpinellae, plantaginis, prunellae, rosmarini, ruthae hostensis, ruthae murariae, salviae horetnsis, saniculae, scabiosae, scolopendrii, scordii veri, veronicae, violarum

 

Radix

acetosae, althaeae, apii, aristolochiae rotundi, asari, asparagi, barbae caprinae (= Filipendula ulmaria), cala- mi aromatici, capparis, caryophyllatae, chamomillae, cyperi rotundi, doronicae (= Althaea officinalis), foe­niculi, gentianae, helenii, hellebori albi, hellebori nigri, imperatoriae, iridis, florentinae, iridis nostratis, polypodii, rubiae tinctorum, saniculi albi, tormentillae

čtvercové

Emplastrum

ad fonticulos, ad rupturas, album coctum, benedicti et betoniae, citrinum, cum assa foetida, cum spermate ranarumm, (de ceroneam) exicrocum, de labdano, de minio, de ranis cum mercurio, defensivum album, defensivum rubrum, diachylum cum gummis, diaphoreticum, diapompholygos, emolliens, fillii Zachariae, mehiollori, nigrum

 

Flores

anthos (= Rosmarinus officinalis), aurantiorum, borraginis (= Trichodesma africanum), calcatrippae, cyani, cynoglossae, staechadis citrinae (= Chenopodium botrys), hypericorum, lauri, liliorum album, lupuli, urti- cae, valerianae, verbasci, tanaceti

 

Radix

boeoniae (= snad paeoniae), lupuli, morsus diaboli (= Succisapratensis), urticae, violarum

Z ostatního zařízení oficíny se dochoval pultový písařský stůl a tára. Tára (viz obr. 6) má šířku 134 cm, hloub­ku 73,5 cm a výšku 88 cm, a je opatřena devíti zásuvka­mi a jedněmi dvířky. Její pracovní plocha je potažena hnědou kůží a levá bočnice je opatřena držákem na uklá­dání špachtlí a tlouků (známý i z jiných lékáren, např. z repositorií brněnských alžbětinek).

Příloha 1

Instrukce provinciála Serafina Melchera ze 17. března 1749 o lékárnách a lékárnících v klášterech českomoravské kapucínské provincie (NA RK, karton 217). V latinském textu zachovány zvláštnosti originálu, písařské zkratky roz­vedeny.

Fr. Seraphinus Capricollensis Ordinis Minorum Capucinorum per Boemiam, Moraviam, et Silesiam Minister Provincialis Bratr Serafinus Capricollenský (= Glucholazy ve Slezsku) provinciál řádu menších (bratři) kapucínů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 
Urget Nos praeceptum Charitatis, et Seraphicae Regulae, ut omni meliori modo infirmorum necessitatibus provideamus. Reqvirit vero etiam Sacra paupertas ut Fratrum industria, qvantum possibie est, expensae in medicinas subleventur, ideo in pluribus Conventibus Apothecae quedam majores, aut minores, juxta proportionem Familiae, instructae sunt, et instruuntur, quae peritorum fratrum cura administrandae, et conservandae sunt. Quia vero etiam de ejusmodi fratrum peritorum continua successione Reverendissimis Patribus Superioribus curam genere incumbit, et jam nullus in hac arte edoctus reperitur Candidatus, et incertum omnino quando quispiam se insinuabit, e junioribus Fratribus Laicis Nostris Linguae Latinae gnavis successive unum, alterum(q)ue ad hanc artem a Nostris Fratribus bene peritis addiscendam applicare in Congregatione Nostra Trebiczensi Anno 1748 fuit conclusim.

Vede nás přikázání blíženecké lásky a serafínské řehole ať zajis­tíme nejlepším způsobem všechny nezbytné potřeby nemocným. Vyžaduje však pak svatá chudoba i přicinlivost bratří, jak je jen mož­né, aby výdaje na léky byly umenšovány; proto v mnohých konven­tech lékárny — ať již větší nebo menší, podle velikosti řeholní rodiny zřízeny jsou a jsou zřizovány, které zkušených bratří jsou vedeny a opatrovány. Ze zvláště také péče o nepřetržitou posloup­nost těchto zkušených bratří nejctihodnějším otcům představeným působí starost — a nyní žádný v tom umění (lékárnickém) vyučený kandidát (pro vstup do noviciátu) se nenachází, a je zcela nejisté, kdy se nějaký ohlásí — byl z našich mladších bratří laiků latinského jazyka znalých požádán jako nástupce jeden anebo dva k vyučení v tom umění (lékárnickém) od našich dobře zkušených bratří, jak na naší kongregaci v Třebíči roku 1748 bylo usneseno.

 Statuitur igitur virtute praesentium, ut F. Marianus Waldsassensis pro eo tempore Pragae in Hradschin Apothecarius, et ejus aliquando Successor in officio, sicut in aliis bene regulatis infirmariis Nostrae Religionis sit Capo de infirmari seu Infirmariae et Infirmariorum Praefectus, et omnes ad obseqvium infirmarium corporale pertinentes Fratres ejus ordinationes et dispositiones exequi teneantur. Ipse qvoque cum Obedientiae merito Fideliter instruat in arte pharmaceutica Fratrem illum, vel illos, qui eidem a Reverendissimis Patribus fuerint dati ad instructionem, et sit etiam illorum Magister in disciplina religiosa sicuti Cocus solet esse suorum Tyronum Juniorum Fratrum Magister, et in illos habeat candem authoritatem.

Ustavujeme také současně, že bratr Marián Waldsassenský — toho času lékárník v Praze na Hradčanech, — a jeho jakýkoliv nástupce v úřadu, budiž pro všechna dobře vedená infirmária naší řehole hlavou infirmárií — neboli infirmárií a infirmářů představený a všichni k infirmáriím příslušející bratři budou vázáni jeho naří­zeními a směrnicemi. Sám také se zásluhou poslušnosti řádně vyučí v umění lékárnickém bratra toho, nebo ty, kteří od ctihodných otců (představených) budou dáni k vyučování; ať je také oněm (bratrům) učitelem v náboženství stejně jako kuchař sám je svým učedníkům, mladším bratřím, učitelem a u oněch má jasnou autoritu.

 Ipse autem frater, quem in praesenti assigno F. Methudium Nicolspurgensem Lacium olim Philosophiae Studiosum, vel fratrum a Reverendissimis Patribus Superioribus Majoribus pro addiscenda, et practicanda arte pharmaceutica, et subinde etiam chyrurgica designati, et positi in virtute Sanctae Obedientiae fratri p. t. Apothecae Hradsennesii, et Infirmariae Praefecto, tamquam suo unico etiam in disciplina, et correctione religiosa post Reverendissimi Patri Gvardiani Magistro subesse, et diligenter se ad omnia ea, quae illi traduntur et ad perfectionem artis pertinent, addiscenda applicare, et se quoque in actuali Frater infirmorum obseqvio exercere teneatur. Ten pak bratr — kterým nyní ustanovuji bratra-laika Methuda Mikulovského, kdysi posluchače filosofie — nebo bratří určení od cti­hodných otců vyšších představených k učení se a provozování umění lékárnického, a současně také chirurgického, a podřízení pod závaz­kem svaté poslušnosti bratru plným titulem představenému lékárny hradčanské a infirmária, a také již svého jediného jak v umění (léká­renském) tak v náboženství (po ctihodném otci kvardiánovi) určené­ho učitele, a pilně se k tomu všemu, co jim uloží a co k zdokonalení umění (lékárnického) přísluší, mají řádně vyučit; a také ať pilně dodržují skutečnou poslušnost bratru infirmářovi
Ut vero tales Discipuli in profectu non impediantur, eximuntur a frequeti exitu, et praesertim a peragendis circis forensibus, atque etiam tempore praecipuestivo, dum plura Laboranda obveniunt, a freqventando choro tempore pomeridiano, ad Scholas autem Spirituales cum Fratribus junioribus aliis vocentur, et compareant, donec a Reverendissimis Patribus Superioribus fuerunt emancipati.Aby pak takovým učedníkům nebylo překáženo v rozvoji, vyjímá­me je z častého vycházení (mimo konvent), zejména od pochůzek po okolních ulicích, a také předepisujeme dobu, po kterou se mají věno­vat pilné práci: od obvyklé odpolední chórové modlitby, až než jsou voláni společně s ostatními mladšími bratry k duchovnímu vyučová­ní, na nějž půjdou, pokud by od nejctihodnějších otců představených nebyli omluveni.
Ita pro bono communi Statuo et ordino, atque observandum commendo. Datum in Conventu Nostro Pragae ad S. Mariam Angelorum die 17. Aprilis 1749.Toto pro dobro společenství ustanovuji a nařizuji, a k dodržování doporučuji. Dáno v našem pražském konventu u P. Marie andělské dne 17. dubna 1749.

Příloha II

Seznam vybavení hradčanské kapucínské lékárny podle Inventarium der Kirche und des Klosters der P. P Capuciner am Hradschin aufgenommen im Jahre des Herrn 1850 (NA RK, karton 373). Německý text editován i s dobovými gramatickými zvláštnostmi.

 

Inv. č.

Německý originál

Počet

Český překlad
 

14. In der Apotheke, und zwar:

  

V lékárně a sice
 

a. Im Eingange:

  

a. Ve vchodu:

422

Oelgemalde ohne Rahmen

3

olejomalby bez rámů

423

Kleiner Tisch vom weichen Holze

1

malý stůl z měkkého dřeva

424

Sieb mittlerer GroBe

1

síto prostřední velikosti

425

Holzerer Trommeln zum durchsieben

4

dřevěné bubny k prosívání

426

GroBer messingener Morser mit einem StoBel von Eisen

2

větší mosazný hmoždíř s tloukem ze železa

427

Eiserner Ofenschaufel

1

železná přikládací lopatka

428

Feuerzange

1

kleště do ohně (kelímkové)

429

Kleine Holz-Axt

1

malá sekyrka na dřevo

430

Kupferner Kessel mittlerer GroBe

1

měděný kotlík prostřední velikosti

431

Kleinere Kesseln von Messing

3

malé kotlíky z mosazi
 

b. In dem Zimmer rechts (Laboratorio):

  

b. V místnosti napravo (laboratoř):

432

Auf Leinwand mit Oelfarben gemaltes Marienbild

1

na plátně olejovými barvami vymalovaný obrázek
 

im angestrichenen holzernen Rahmen

  

Marie (Panny) v natřeném dřevěném rámu

433

Oelgemalde ohne Rahmen

1

olejomalba bez rámu

434

Auf Leinwand mit Oelfarben gemaltes Portrait

1

na plátně olejovými barvami namalovaný portrét
 

das Kloster-Ordinarius Doctors Joannes Franciscus

  

klášterního ordinaria doktora Jana Františka Lowa
 

Low Ritters von Erlsfeld

  

rytíře z Erlsfeldu

435

Angestrichene, holzerne Wandschranke

2

natřené, dřevěné přístěnné skříňky

436

dto, dto Krauter-Schubkasteln

108

totéž, totéž zásuvky na byliny

437

dto, dto groBern dto

22

totéž, totéž větší totéž

438

dto, dto Krauter-Buchsen

316

totéž, totéž stojatky na byliny

439

Langliche Schachteln

7

podlouhlé krabičky

440

Runde schachteln

15

kulaté krabičky

441

GroBer Pult-Tisch vom weichen Holze

1

větší pultový stůl z měkkého dřeva

442

Kleiner Tisch vom weichen Holze

1

menší stůl z měkkého dřeva

443

Kleine, angestrichene Handalmar vom weichen Holze

1

malá, natřená ruční skříňka z měkkého dřeva

444

In einer Nische ein holzerner Aufsatz mit Fachere

1

ve výklenku dřevěný etažér s přihrádkami
 

und einer weiB angestrichenen Leinwandthurn

  

a s bíle natřenými, plátnem potaženými, dvířky
 

versehen

    

445

Stuhl vom weichen Holz

1

židle z měkkého dřeva

446

Holzerne Banke

2

dřevěná lavice

447

Sandkapelle

1

písková lázeň

448

GroBe Marmorstein Tafel

1

velká mramorová deska

449

Bilder-Presse

1

lis [tiskařský ?] na obrázky

450

Wagen mit messingenen Schalen

3

váhy s mosaznými miskami

451

Zerlegbares Pfundgewicht von Messing

1

rozkládací sada librových závaží z mosazi

452

Unzen-Gewichte in stucken dto

6

uncová závaží v kusech z téhož

453

1/2 lt Gewicht in einem stuck dto

1

půl lotové závaží v kusu z téhož

454

1 lt Gewicht dto dto dto

1

jedno lotové totéž totéž totéž

455

Messer

2

nůž

456

Scheren

2

nůžky

457

Eisen-Zange

1

železné kleště

 

 

Inv. č.

Německý originál

Počet

Český překlad

458

Hammer mit holzernem Stieln

1

kladivo s dřevěnou násadou

459

Stemmeisen

1

dláto

460

Spachteln von Eisen

7

špachtle ze železa

461

Steinmorser

1

kamenný hmoždíř

462

Porzellan-Tiegeln

21

porcelánový kelímek

463

Steinflaschen mit Zinnhálsen

24

kameninová lahev s cínovým hrdlem

464

ZinngefáB

1

cínová nádoba

465

Trichter von WeiBblech

2

trychtýř z bílého plechu

466

Reibschalen von Glas

2

třecí miska ze skla

467

Alkoholmesser

1

lihoměr

468

Sehr groBe Glasflaschen

3

dosti velká skleněná lahev

469

GroBe Glasflaschen

15

velká skleněná lahev

470

Karb

1

nádoba na hašení vápna

471

Handborstwisch

1

ruční smetáček
 

c. In dem Zimmer links (Dispensations- Zimmer):

  

c. V místnosti nalevo (dispensační místnost)

472

Angestrichener, holzerner Wandschrank mit

1

natřená dřevěná přístěnná police s 23 zásuvkami
 

23 Schubkástchen

    

473

dto dto dto 24 dto

1

totéž s 24 zásuvkami

474

dto dto dto 15 dto

2

totéž s 15 zásuvkami

475

dto dto dto 48 dto, oben mit einem Glaskasten

1

totéž s 48 zásuvkami, navrchu opatřené jednou
 

und unten mit einem holzernen Kasten versahen

  

skleněnou skřínkou a pod tím s jednou dřevěnou skříňkou

476

Lángliche Schachteln nebst vielen porzellanenen,

21

oválné krabice vedle mnoha porcelánových,
 

gláserner und holzerner Buchsen

  

skleněných a dřevěných stojatek

477

Kleine Bilder in einfachen holzernen Rahmen

2

malý obrázek v jednoduchém dřevěném rámečku

478

Pult-Tisch

1

pultový stůl

479

Morsersáulen von Holz

2

dřevěný sloupkový hmoždíř (stoupa)

480

Angestrichener holzerner Bucherschrank

1

natřená dřevěná police na knihy

481

Angestrichener Stuhl vom weichen Holz

1

natřená židle z měkkého dřeva

482

Angestrichenes Waschkastel dto

1

natřená mycí skříňka z téhož

483

Kleines, grUn angestrichenes Tischel

1

malý, zeleně natřený stolek

484

Kleines unangestrichenes Tischel

1

malý nenatřený stolek

485

Stuffenleiter von weichen Holz

1

schůdky z měkkého dřeva

486

Wanduhr von Stahl im grun angestrichenen

1

nástěnné hodiny z oceli v zeleně natřené
 

holzerner Kasten

  

dřevěné skříňce

487

BUchbindermesser

1

knihvazačský řezák

488

Waschbecken von Zinn

1

zinková nádoba na mytí

489

Eiserne Gewichte

2

železné závaží

490

Steinerne Gewichte

6

kamenné závaží

491

Brauner Kachelofen

1

hnědá kachlová kamna

492

Luftstrohsack

1

dmychadlo
 

17 Im Laboratorium:

  

17 V laboratoři:

518

Sandkappelle

1

písková lázeň

519

Kessel mit dazu gehorigem Helm von Kupfer

2

nádoba s příslušejícím helmem z mědi
 

(: Diestilior-Aparat:)

  

(destilační aparát)

520

Kupferner Krug

1

měděný džbán

521

GroBer Tisch vom weichen Holze

1

velký stůl z měkkého dřeva

522

Holzerner Stánden mit eiserner Reifen

1

dřevěný stojan se železnou obručí

523

Alter holzerner Stuhl

1

stará dřevěná židle

524

Kleine Holz-Axt

1

malá sekyrka na dřevo

525

Feuerzange

1

kleště do ohně (kelímkové)

 

Farmaceutická historie kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech

Část II. Kapucínský balzám (Balsamum capucinorum)

Souhrn

Druhá část studie se věnuje historii kapucínského balzá­mu, léčivé speciality, která byla v kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech vyráběna od konce 18. století do roku 1950. Jednalo se o lihovou tinkturu, jejíž receptura vycházela z přípravku Oswalda Crolla. Hlavními složka­mi byly Balsamum Peruvianum, Gummiresina myrrha, Gummiresina olibanum a Styrax spolu s různými rostlin­nými drogami. Balzám byl užíván jako antiseptický, protizánětlivý a analgetický. Balzám se stal oblíbeným lido­vým léčivem a byl prodáván i do zahraničí (Německo, Polsko, USA, Irsko, Belgie). Prostředky získané z prodeje balzámu složily na financování oprav kláštera a místní bohovědné studium. Dále jsou zmíněna i další farmaka spojená s názvem kapucínského řádu.

Úvod

Druhou kapitolu farmaceutické historie hradčanského kapucínského kláštera představuje zde po dlouhá léta (i po zániku funkce domácí lékárny) provozovaná far­maceutická výroba. Kapucínský řád patří mezi řády žebravé, u nichž je činnost jednotlivých klášterů financová­na nikoliv z výnosu nemovitého majetku, ale z almužen. Právě snaha o získání dalšího finančního toku pro život kláštera stála nejspíše za zrodem zdejší farmaceutické výroby; inspirací mohli být karmelitáni od kostela Panny Marie Vítězné, jejichž meduňková voda byla po Praze věhlasná.

Kapucínský balzám

Hlavní vyráběnou specialitou se stal proslulý Kapu­cínský balzám (Balsamum capucinorum), který měl být podle tradice objeven někdy v druhé polovině 18. století přímo v hradčanském klášteře, a jako arkánum pak vyrá­běn a prodáván po více než 200 let. Zachovaný archivní materiál, mezi ním zejména rukopisný text o čtyřech stranách nadepsaný “Eigentliche bes[c]hreibung der Balsam doctoris Borri sonstwo Balsamus Innocentii XI gemacht” (Vlastní popis balzámu doktora Borriho jinde vyráběného jako balzám Innocence XI.) ukazuje, že se jednalo o jeden z mnoha v 18. století připravovaných umělých balzámů. Balzámy byly v barokní farmacii vel­mi oblíbenou lékovou formou. Jednalo se o lihové rozto­ky aromatických látek, které napodobovaly dražší a vzácnější balzámy přírodní. Praotcem těchto umělých balzámů bylo Balsamum vulnerarium (Zajizvující bal­zám) proslulého německého lékaře Oswalda Crolla (asi 1563-1609), který působil i v Praze na dvoře Rudolfa II. a který jeho recepturu publikoval roku 1609 ve svém spisu Basilica chymica:

Rp. Florum hypericum                libram unam
      Florum cheiri
      Florum verbasci
      Florum chelidoniae
      Florum centauri minoris
      Florum aristolochiae
      Florum prunellae
      Florum chamomillae
      Gummiresinae myrrhae
      Mumiae transmarinae
      Gummiresinae olibani          aa unciam unam et semis
      Foliorum rosarum rubrum    unciam semis
      Masticis                              unciam unam
      Styracis liquidi                    uncias duas
      Spiritus vini                        mensurae duae

Crollova receptura byla následně různě napodobována a modifikována, nicméně hlavní součástí všech příprav­ků byly obvykle čtyři látky: Balsamum Peruvianum, Gummiresina myrrha, Gummiresina olibanum a Styrax. Z nich se spolu s rostlinnými drogami (kromě jiných jsou prakticky ve všech recepturách uváděny Flores hyperici a Radix angelicae) připravil lihový extrakt, v dobové ter­minologii nazývaný balzámem. Největší proslulosti dosáhly Balsamum de Burrhy (zvaný také Balsamum Innocentii IX.) italského alchymisty Josepha Francisca Borriho (1616-1695)6), a konečně Balsamum Hierosolymitanum) (Jeruzalémský balzám) františkánského léká­níka Antonia Menzani di Cuna (1650-1729) z roku 1711, který je dosud vyráběn a jehož výborné protizánětlivé, antiseptické a antioxidační účinky potvrdily i novodobé klinické testy.

I Kapucínský balzám je modifikací Crollovy receptu­ry, byť značně změněnou a doplněnou o mnoho dalších ingrediencí. Podle Hagera bylo jeho složení následující:

Rp.  Balsami Peruviani
       Balsami Tolutani
       Styracis liquidi
       Terebinthinae laricinae
       Seminis myristicae pulverati
       Myrrhae pulveratae
       Radicis angelicae concisae
       Radicis gentianae concisae              aa 10,0 g
       Croci
       Corticis cinnamomi cassiae contusi
       Mastixes pulveratae
       Succini pulverati
       Benzoes pulveratae                        aa 5,0 g
       Ligni santali rubri pulverati              15,0 g
       Kalii carbonici depurati                    7,5 g
       Spiritus vini diluti                           1000,0 g

lekar10

Obr. 1. Fr. Christinus Jonáš při adjustaci kapucínského balzá­mu (foto podle filmu z roku 1938)

Vzniklá tinktura měla být po několik dní udržována v teplu, poté zcezena. Tento typicky barokně kompozitní přípravek byl oblíben zejména v Rakouské monarchii a v Bavorsku a používán jako panacea pro vnitřní i vnější aplikaci. Hlavní účinky byly antiseptický, protizánětlivý a analgetický. Kdo a kde recepturu formuloval, není zná­mo; nejstarší nalezenou datovanou zmínku o kapucínském balzámu uvádí spis Medicina castrensis chirurgica z roku 1745, která mezi prostředky na léče­ní ran vypisuje i “der berühmte sehr durchdringende Capuciner-Balsam” (slavný, velmi pronikající kapucín­ský balzám). Dodnes je kapucínský balzám vyráběn v Krakově.

Přesná receptura kapucínského balzámu vyráběného ve sledovaném hradčanském klášteře je stále uchovává­na v tajném archivu provinciála a není přístupná, nicmé­ně jistá vodítka poskytují dochované archivní doklady. Z nich je patrné, že k výrobě balzámu klášter nakupoval následující suroviny (řazeny abecedně): Balsamum Peruvianum, Benzoe, Camphora, Flos caryophylli, Gummiresina myrrha, Herba chamaedryos (= glechoma), Lignum santali rubrum vel violaceum, Mastix, Radix gentianae, Stryrax, Terebinthina veneta (= Balsa­mum pini laricis). Svépomocí byly v klášterní zahradě pěstovány jako suroviny pro výrobu: Angelica officinalis, Hypericum perforatum, Hyssopus officinalis, Lavandula officinalis, Ocimum basilicum, Origanum majorana, Rosmarinus officinalis, Salvia officinalis, Teucrium scordium a Verbascum densiflorum. Další představu o složení hrad­čanské receptury poskytuje dopis z roku 1949, který udává následující složení (s tím, že většina drog nebyla uvedena): Salvia officinalis 0,40 %, Origanum majorana 2,04 %, Styrax 3,50 %, Mastix 4,00 %, Benzoe 10,60 %, Lignum santali 0,40 % a Spiritus 79,06 %.

Je patrné, že hradčanská receptura byla oproti Hagerem uvedené mnohem složi­tější.

lekar11

Obr. 2. Leták ke kapucínskému balzámu z druhé poloviny 19. století (vlevo) a z první poloviny 20. století (vpravo)

Přesná datace zahájení výroby Kapucínského bal­zámu v hradčanském klášte­ře není pro nedostatek pra­menů možná. V roce 1948 je v daňovém přiznání uvá­děno, že výroba je přes 200 let stará; existence laborato­ře pro výrobu je doložena podle inventářů kláštera nej­později k roku 1786. Za inspirátora výroby (a snad i autora receptury) můžeme bezpochyby považovat některého z klášterních lékárníků, nejpravděpodobněji Fr. Mariana Waldsassensis nebo posledního z nich Fr. Absolona Stoltzmulzensis. Výroba balzámu byla od lékárny oddělena a probíhala v místnosti nazývané “Laboratorium“, umístěné vedle vlastního komplexu lékárenských místností. Balzám byl vyráběn i po zániku funkce vlastní lékárny, přičemž výrobcem byl vždy jeden z laických bratří (obr. 1), který byl seznámen s recepturou jinak uchovávanou v tajném archivu provinciálově. První jmenovitě známý “balsamkocher“, jak jej označují archivní prameny, byl Fr. Georgius (občan­ským jménem Václav Czarda, psán i Zarda, narozen 31. října 1792 v Mělníce, vstup do noviciátu 25. ledna 1814 jako “pomocník ci tovaryš krejcovský”, věčné sliby 4. listopadu 1816, zemřel 25. května 1850 na Hradčanech na choleru), který kromě výroby balzámu zastával v klášteře funkci cellaria. Posledním řeholníkem, který se výrobě věnoval, byl Fr. Christinus (občanským jmé­nem Josef Jonáš, narozen 3. února 1878 v Chlumku na Moravě, do noviciátu vstoupil 3. března 1903, věčné sli­by 9. července 1909, zemřel 27. ledna 1957 v Moravci).
Přestože podle zákona byl klášterům obchod s léčivy zakázán, byl často s němým souhlasem úřadů tolerován, proto se roku 1868 klášteru dokonce podařilo získat živnostenské oprávnění k výrobě balzámu, které pražský magistrát udělil 16. července 1868 pod č.j. 51104. O objemu výroby nás informují zachovalé výkazy příjmů a výdajů výroby balzámu. Podle nich byla v polovině 19. století měsíční výroba okolo 1000 lahviček, tedy asi 30 litrů balzámu, za který klášteru ply­nul čistý zisk okolo 150 zlatých měsíčně, ten byl (i v dalších letech) používán na financování oprav kláštera a bohovědné studium. Kromě balzámu byly podle zacho­vaného provozního deníku přinejmenším v letech 1856-1865 v klášteře vyráběny dvě další speciality: Hoffmannské kapky (Spiritus aetheris) a Meduňkové kapky (Spiritus melissae compositus). Ve druhé polovině 19. století se vedle kapucínského balzámu začala v klášteře vyrábět i takzvaná Svatojosefská kapucínská mast, což byl v masťovém základu (snad v Unguentum hydrargyri rubrum) rozmíchaný kapucínský balzám. Název získal přípravek podle místa distribuce, jímž byl novoměstský kapucínský klášter u kostela sv. Josefa na dnešním náměstí Republiky. Pro výrobu této masti byl klášter roku 1885 vyšetřován magistrátem, a byla mu následně úředně zakázána, zákaz však nebyl respekto­ván. Podobně byly čas od času podnikány administrativ­ní kroky i proti výrobě balzámu, jako byl roku 1911 pokus o zrušení živnostenského oprávnění, klášteru se však vždy podařilo svoji výrobu uhájit.

Balzám byl prodáván nejen v hradčanském klášteře, ale i prostřednictvím jiných kapucínských klášterů v Čechách a na Moravě a vyvážel se i do Drážďan a Polska. Distribuován byl v malých skleněných lahvič­kách o objemu asi 50 ml, doprovázených i tištěným letá­kem s názvem “Moc a účinek anglického kapucínské­ho balzámu, též s jeho vnitřním a zevnitřním (= vnějším) užitkem“, ve kterém byly uvedeny indikace a způsoby aplikace balzámu (obr. 2). O jeho popularitě svědčí mimo jiné řada zmínek v dobové literatuře. Například v povídce Karla Václava Raise Výprava z hor má pan farář obstarat v Praze paní mlynářce kapucínské “kapky z Josefského plácku“, tedy z kapucínského kláštera na dnešním náměstí Republiky. Samozřejmě se vyskytly i “pokrokové” hlasy brojící proti balzámu jako neúčin­nému zastaralému prostředku, jakým byl roku 1897 ano­nymní článek v Národních listech. Konečně dokladem jeho popularity je i to, že jej na přelomu 19. a 20. století začaly vyrábět i některé světské lékárny, například lékár­na U bílého anděla v Praze na Poříčí nebo U zlaté koru­ny v Litoměřicích.
Největšího rozkvětu dosáhla výroba kapucínského balzámu v hradčanském klášteře v období mezi oběma světovými válkami, například roku 1937 činila roční výroba 1200 litrů balzámu, změny doznal i příbalový leták (obr. 2). V té době se balzám vyvážel do Německa, Irska, Belgie a Spojených států amerických, přičemž vývoz činil asi 10-15 % z výroby. Byly dokonce činěny pokusy o registraci balzámu u Food and Drug Administration, která ale požadovala přesnou recepturu, kterou však přirozeně kapucíni nebyli ochotni poskytnout. Po okupaci českých zemí roku 1939 byl vývoz balzámu do zahraničí zastaven a objem výroby pomalu klesal z důvodu nedostatku surovin (za rok 1941 udán objem výroby 665 litrů). V únoru 1942 byla výroba zcela zasta­vena v důsledku odepření přídělu lihu. Velkou ranou pro klášter bylo jeho zabrání jednotkou SS v březnu 1944, po němž následovaly značné stavební úpravy objektu, při kterých byla zcela zničena laboratoř pro výrobu balzá­mu. Byla znovu zřízena roku 1946, ale v jiné místnosti poblíž vchodu do klauzury. Výroba balzámu byla obno­vena v únoru roku 1947, měsíční objem výroby činil asi 100 litrů, výroba kapucínské masti již obnovena nebyla. V důsledku poválečného přídělového hospodářství byla výroba postupně omezována špatnou dostupností suro­vin, až byla pro jejich naprostý nedostatek v únoru 1950 zcela zastavena. O dva měsíce později, 28. dubna 1950, byl klášter přepaden Státní bezpečností ve druhé vlně Akce K, jíž byly de facto likvidovány mužské řeholní domy. Tato událost znamenala i dosud definitivní zánik výroby kapucínského balzámu v klášteře. V současné době jsou podnikány pokusy o její obnovení v olomouckém kapucínském klášteře.

Kapucínská farmaka

S názvem kapucínského řádu se pojí ještě několik dal­ších farmak. Vedle Kapucínského balzámu (resp. Svatojosefské masti) existoval ještě jeden přípravek obdobné­ho názvu a indikací, v hradčanském klášteře však nevyráběný. Bylo to Emplastrum capucinorum, jehož složení udává wurttemberský lékopis z roku 1750:

Rp.  Gummi amoniaci

       Olibani

       Mastixes

       Terebinthinae

       Tutiae praeparate      aa unciam unam

       Euphorbii

       Pyrethri

       Salis communis         aa uncias duas

       Cerae flavae

       Picis navalis              aa uncias tres

Předpis končí zajímavou poznámkou: “Rev. Patres Capucini, qui preces per multas horas, genitibus flexis exsequntur, hoc emplastro uti solent, ad nodos duros resolvendos; unde nomen.” (Ctihodní otcové kapucíni, kteří modlitby po mnoho hodin klečíce na kolenou pro­vádí, jsou tuto náplast zvyklí používat na změkčování tvrdých mozolů (na kolenou); odtud její jméno.).
Podle literatury byly Semen sabadillae a Semen staphisagriae označovány i jako kapucínské semeno či kapucínské lusky. Z prvních se připravovala Unguentum sabadillae s insekticidním účinkem proti vším, známá pod lidovým názvem Kapucínská mast. V souvislosti se stejným účinkem se pod názvem Kapucínská mast mohla skrývat i Unguentum hydrargyri (někdy pro odlišení nazývaná Mast kapucínská šedivá). Ze sabadilly se rov­něž připravoval Capucinerpulver (Kapucínský prášek) stejného určení jako mast. Z dalších specialit spojených s názvem kapucínského řádu jsou zmiňovány oblíbené františky (Candelae fumales), nazývané též kapucínky, a Pilulae laxantes vel capucinorum – lidově Pilulky kapucínské (německy Kapuzinerpillen, někdy spojované též s voršilkami pod názvem Pilulky uršulinské). Aqua capucinica byla synonymním názvem pro Liquor hydrargyri nitrici oxydulati. Konečně v některých lékárnách byla pod názvem Klášterní kapky či Kapucínské kapky dispensována Tinctura amara.

Název kapucínského řádu rezonuje i v některých německých lidových názvech rostlin: fazol šarlatový (Phaseolus coccineus) byl označován jako Kapuzinerbohne (kapucínský bob), kozák březový (Leccinum scabrum) jako Kapuzinerpilz (kapucínský hřib), lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) jako Kapuzinerkresse (kapucínská řeřicha), a konečně žlutá růže (Rosa foetida) jako Kapuzinerrose (kapucínská růže).

Závěr

Farmaceutická historie hradčanského kapucínského kláštera má dva tematické okruhy. Prvním je existence a provoz domácí lékárny v letech 1680-1822 vedená jedenácti známými řádovými lékárníky, z níž se vedle cenného, vrcholně barokního mobiliáře s unikátní výzdobou, zachovala řada stojatek s autentickým obsa­hem. Druhou část historie představuje farmaceutická výroba provozovaná klášterem od konce 18. století až do jeho násilného zrušení roku 1950. Kromě výroby Hoffmanských a meduňkových kapek to byla především výroba proslulého kapucínského balzámu, léčivé specia­lity s řadou indikací.

Je nám milou povinností poděkovat všem, jejichž pomoc a pochopení umožnily vznik tohoto sdělení: pro­vinčnímu sekretáři a archiváři Provincie kapucínů v ČR Mgr. Tomáši Pracnému OFMCap.; knihovnici Kapucín­ské provinční knihovny v Praze Mgr. Vlastě Scheuflerové; pracovnicím studovny I. oddělení Národního archivu v čele s PhDr. Helenou Klímovou; Mgr. Ludmile Fiedlerové a Ivaně Klímové z pracoviště Oddělení starších čes­kých dějin NM na zámku Vrchotovy Janovice; kolegovi z katedry analytické chemie PřF UK RNDr. Václavu Čer­venému, Ph.D. a paní Evě Kocmanové z Knihovny che­mie PřF UK.

Přejít nahoru