Jan Norbert Harant (1920–2001)

Narodil se v Sušici. Matka pracovala v sirkárně, otec jezdil s koňmi a později vedl ne příliš prosperující obchod; vychovávali pět dětí. Jan v Sušici vychodil obecnou školu i dvě třídy školy měšťanské, pak (1933) začal studovat na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Byl tam veden jako „privatista“, což znamená, že byl také žákem kapucínské Serafínské školy.

Po sextě studium přerušil a vstoupil do kapucínského noviciátu; přijal řeholní jméno Norbert. Po prvních slibech (1940) přešel do řádového učiliště v Olomouci, kde studoval filozofii. V roce 1942 však nacisté tuto školu zrušili a studentům hrozilo totální nasazení v Říši. Bratr Norbert byl poslán do olomoucké továrny Heikorn, kde pracoval až do konce války.

Novokněží 1948; první řada zleva: Anastáz Polášek, Jan Vícha, Jaromír Křenek, Libor Pinkava; druhá řada zleva: Metoděj Sládek, Norbert Harant, Pavel Knespl

Hned v červenci 1945 se nechal zapsat jako posluchač denního studia na brněnské gymnázium, aby maturitou dokončil své středoškolské vzdělání. Poté odjel do hradčanského kláštera studovat teologii. Zde také v srpnu 1946 složil věčné sliby a o dva roky později jej arcibiskup Josef Beran vysvětil na kněze. Po dalším roku studia teologie nastoupil jako novokněz ke svatému Josefovi.

V rámci akce „K“ byl spolu s ostatními internován v Broumově a po půl roce odveden k PTP do Komárna, později do Hájnika-Silače u Zvolena. Služba mu skončila na silvestra 1953. Dva roky pracoval jako skladový účetní a obalový referent ve Velkoobchodní základně okresního svazu spotřebních družstev v Horažďovicích. V tomto podniku se s ním jen neradi loučili, když získal státní souhlas k duchovní službě.

V červenci 1956 nastoupil jako administrátor v Újezdu u svatého Kříže nedaleko Horšovského Týna a přídavkem dostal ještě farnosti v Bělé, Bernarticích u Tachova a Dubci; od května 1961 také Prostiboř. Na faře mu až do své smrti (1965) pomáhala jeho maminka. Poté za ním tu a tam jezdili příbuzní ze 110 kilometrů vzdálené Sušice. Situace se ukázala jako dlouhodobě neudržitelná také kvůli vleklým zdravotním potížím, kterými bratr Norbert trpěl. Proto požádal, aby byl z pohraničí přeložen někam jinam. Než se tak stalo, skončil v nemocnici, zcela zproštěn služby.

Během dvou týdnů se v péči lékařů zase postavil na nohy a od půlky listopadu 1966 nastoupil jako administrátor v Klenčí pod Čerchovem na Domažlicku; vypomáhal také v Nemanicích, Trhanově a Folmavě. Zde mohl působit plných 27 let – i díky péči Anny Pavlíkové, dietní kuchařky, hospodyně a osobní ošetřovatelky. Pomáhala mu však také s katechezí dětí, která byla časově velmi náročná, ale i finančně – koupila mu nové auto, když to staré vypovědělo službu.

V srpnu 1993 se bratr Norbert i paní Anna mohli přestěhovat do jakž takž opraveného kláštera v Sušici. Norbert se stal kvardiánem a spravoval i farnosti v Mlázovech a Kolinci. Časem mu však začaly ubývat síly a od září 2001 se musel vzdát i pastorace v obou přidružených farnostech. Poslední rok života jej trápila postupující rakovina střev a žaludku, a také počínající slepota. Zemřel 8. listopadu 2001.

• Narození: 11. ledna 1920
• Vstup do řádu (obláčka): 1. srpna 1939
• Věčné sliby: 2. srpna 1946
• Kněžské svěcení: 20. června 1948
• Úmrtí: 8. listopadu 2001
• Pohřben v kapucínském hrobě v Sušici.