Jaroslav Agapit Pátek (1913–2002)

Agapit Pátek se narodil v Opočně u Náchoda. Po smrti rodičů se ocitl v sirotčinci, který v Opočně vedly řeholní sestry. V roce 1925 nastoupil do Serafínské školy při kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech. Podle svědectví br. Juvenála Valíčka (1919–2001) se učil velmi dobře, hrával na housle a všechno zvládal s klidem, proto také dostal přezdívku Angličan.

Jak bylo tehdy zvykem, po zakončení kvinty vstoupil v srpnu 1932 do noviciátu v Praze. Po roce složil první sliby a další tři roky pak s ostatními adepty kněžství strávil na studiích filozofie v holandském Breust-Eijsdenu. V roce 1936 se vrátil a na kapucínském teologickém učilišti v Olomouci pokračoval v přípravě na kněžství. V srpnu 1936 zde složil věčné sliby a v červnu 1939 přijal kněžské svěcení. Následující rok ještě věnoval studiu teologie a poté začal v Olomouci působit jako novokněz.

V září 1942 byl přeložen do kláštera v rodném Opočně a následující rok v srpnu se stěhoval znovu, tentokrát do kláštera v Mělníku, kde zůstal až do února 1947. Následující tři roky, do násilného zabrání klášterů v dubnu 1950, působil v Kolíně.

Společně s většinou spolubratří byl odvezen do internačního kláštera v Broumově. Zatímco část řeholníků byla v září 1950 povolána k Pomocným technickým praporům (PTP), bratr Agapit byl s několika dalšími poslán na práci do kláštera v Králíkách, který před akcí „K“ patřil redemptoristům. Chování bratra Agapita se zřejmě nezamlouvalo představitelům tehdejšího režimu, takže ho za trest přesunuli do přísnější internace v klášteře v Želivi, kde byl držen až do dubna 1956. Následovalo převelení do Králík a v roce 1958 pak do charitního domu na Moravci, který tehdy sloužil mj. jako „domov předčasných důchodců“ pro nepohodlné kněze.

A protože se bratru Agapitovi podařilo časem získat „státní souhlas“, od března 1963 začal působit u sester boromejek ve Znojmě-Hradišti. V roce 1967 se přestěhoval do Broumova, kam si ho vyžádaly Milosrdné sestry svatého Kříže jako zpovědníka. Od dubna 1971 pak působil v jejich domově důchodců v Červené Vodě.

Jeho poslední a zároveň nejdelší kněžská etapa se začala odvíjet od prosince 1978, kdy nastoupil do farnosti Tatenice v okrese Ústí nad Orlicí jako pomocný kněz, tedy bez nároku na plat. Řádným administrátorem farnosti se stal až po smrti oficiálního správce P. Josefa Macíka, který sem dojížděl ze sousední obce Cotkytle. Oba kněze pojilo přátelství i záliba v cestování; společně navštívili všechny země, kam jim tehdejší režim dovolil vycestovat. Dostali se dokonce až na Sibiř. A protože bratr Agapit rád fotografoval, zůstalo po něm – jako vzpomínka z cest – velké množství diapozitivů.

Přestože se velmi zajímal o veškeré dění v provincii, ve své farnosti v Tatenicích zůstal až do své smrti, která přišla 17. listopadu 2002 v podobě náhlé srdeční příhody. Pohřební obřady se konaly 22. listopadu v Tatenicích a o den později také v kapucínském kostele v Olomouci. Jeho tělo bylo uloženo do nového hrobu bratří kapucínů na olomouckém hřbitově.

• Narození: 4. května 1913
• Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1932
• Věčné sliby: 13. srpna 1936
• Kněžské svěcení: 29. června 1939
• Úmrtí: 17. listopadu 2002
• Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově Neředín v Olomouci.