Josef Felicián Macháč (1915–2003)

Felicián Macháč pocházel z Mořkova na Novojičínsku. Po ukončení zdejší obecné školy odešel na gymnaziální studia do serafínské internátní školy při kapucínském klášteře v Olomouci. V roce 1932 vstoupil do noviciátu, který byl tehdy v Praze na Hradčanech.

Po prvních slibech (1933) byl spolu s dalšími bratry-juniory poslán na studium filozofie do holanského Breust-Eijsdenu. V roce 1936 se vrátil do Olomouce, kde na čerstvě otevřeném (1935) kapucínském teologickém učilišti studoval další tři roky. V roce 1938 zde složil věčné sliby a v roce 1939 přijal kněžské svěcení.

Následující rok ještě dokončoval teologická studia a poté byl přeložen do kapucínského kláštera v Chrudimi. V roce 1945 odešel jako kaplan do Třebíče-Jejkova, kde působil jako katecheta, zpovědník sester františkánek a nakonec i kvardián. Než komunisté rozjeli likvidační akci K, stihl ještě zajistit novou střechu na kostele a faře, a navrácení části majetku, který klášteru za okupace zabavili nacisté.

Po záboru kláštera Státní bezpečností v dubnu 1950 byl bratr Felicián internován ve sběrném klášteře v Želivi, odkud byl propuštěn v roce 1952. A protože nesměl působit jako kněz, začal pracovat jako dělník v brněnských teplárnách. Později přestoupil do Kovopodniku města Brna a poté do Fučíkových závodů, kde pracoval jako pomocný dělník, později jako frézař a nakonec jako slévač u strusky. Deset let před odchodem do důchodu prožil u benzínového čerpadla v brněnském ČSAD.

Díky uvolnění režimu v roce 1968 a díky pozvánkám od spolubratří, kteří žili v zahraničí, se bratr Felicián vydal na cesty po významných poutních místech. Navštívil západní Německo, Rakousko, Francii a Itálii, kde vedle Benátek a Neapole zavítal také do San Giovanni Rotondo a setkal se P. Piem. Pozvání ho zavedlo rovněž do tureckého Efezu, kde jako správce kaple Zesnutí Panny Marie působil jeho spolužák z Breustu P. Filibert.

Kromě bratra Feliciána, který bydlel na ulici Tábor 22, žilo v Brně během 50. až 70. let ještě osm jeho spolubratří. S výjimkou Emila Borečka, který už od roku 1952 působí při kapucínském kostele Nalezení svatého Kříže, a Martina Ptáčka, jenž kvůli silně poškozenému zraku pobírá invalidní důchod, pracují ostatní bratři v dělnických profesích; Klétus Petěrka až do důchodu bez naděje na státní souhlas k duchovní činnosti. Evarist Rozsypal souhlas získá a roku 1968 odjíždí do Znojma na faru svatého Mikuláše. Na stejné místo, byť bez povolení komunistů, se později stěhuje i Lev Trojek. O dalším kapucínském knězi, Jaroslavu Zárubovi, který v Brně žije až do své smrti roku 1990, se zatím nenašly žádné podrobnější informace.

Roku 1969 se z Vejprt na Chomutovsku do Brna stěhuje bývalý kvardián Eduard Dospiva. Se státním souhlasem v kapse se vrací tam, odkud jej před necelými dvaceti lety komunisté vyhnali. V kapucínském kostele se vedle Emila Borečka, oficiálně vypomáhajícího Martina Ptáčka a Longina Nováka setkává i s dalšími bratry – občasně docházejícím Klétem Petěrkou a právě Felicánem Macháčem. Duchovním správcem kostela byl tehdy Ludvík Horký, farář při katedrále na Petrově, později kapitulní vikář diecéze.

Podle vzpomínek Juvenála Antonína Valíčka, rovněž kapucína, se bratr Felicián aktivně zapojoval v rámci obnoveného bratrského společenství, kterému politické uvolnění po roce 1968 přálo: „[Do komunity] přichází pravidelně, pomáhá podle svých možností, účastní se hodinek [modlitby] i společného stolování“; nic však nenasvědčuje tomu, že by bratr Felicián v té době získal státní souhlas. Kapucínské společenství však nemělo dlouhého trvání, v roce 1971 umírá Eduard Dospiva a o šest let později i Longin Novák.

Bratr Felicián mohl v kostele vypomáhat zřejmě až v 80. letech a roku 1988 se do brněnského kláštera přestěhoval natrvalo. A po obnovení řeholního života v roce 1990 se stal plnohodnotným členem první komunity. Od roku 1989 dojížděl nějaký čas do Zlína-Štípy, kde duchovně pečoval o komunitu Milosrdných sester svatého Kříže. Zemřel 17. října 2003 v ranních hodinách a byl pohřben 25. října na Ústředním hřbitově v Brně.

• Narození: 14. března 1915
• Vstup do řádu (obláčka): 1. srpen 1932
• Věčné sliby: 16. srpna 1938
• Kněžské svěcení: 26. června 1939
• Úmrtí: 17. října 2003
• Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.