Blahoslavení mučedníci z Gondaru: Agathangel z Vendôme (1598–1638) a Kassián z Nantes (1607–1638)

• Agatange Noury se narodil 31. července 1598 ve Vendôme.
• V roce 1618 zahájil noviciát mezi kapucíny v Mans.
• V roce 1620 byl poslán do Poitier, kde pokračoval ve studiích.
• Teologii studoval v klášteře v Rennes.
• V roce 1625 byl vysvěcen na kněze.
• V roce 1628 byl poslán na misie do Levanty.
• Do Aleppa dorazil dne 29. dubna 1629.
• V roce 1633 mu byla svěřena misie v Egyptě, kam byl poslán také otec Kassián.
• Cassian Lopez-Nieto se narodil dne 14. ledna 1607 v Nantes.
• Dne 16. února 1623 oblékl kapucínský hábit v klášteře v Angers.
• V letech 1631-1632 pečoval o nakažené morem v Rennes.
• Jako misionář dorazil v roce 1633 do Alexandrie a připojil se k otci Agatangelovi.
• V roce 1638 oba misionáři dostihli karavanu, která putovala do Egypta.
• Když konečně dorazili do Deboreh v Serawě na Eritrejské náhorní plošině, byli uvězněni.
• Jako vězni byli potupně převezeni do Gondaru, kam dorazili 5. srpna 1638.
• Dne 7. srpna byli postaveni před soud a odsouzeni ke smrti oběšením, ke kterému však nedošlo, protože byli ukamenováni rozběsněným davem.
• Beatifikační proces těchto dvou mučedníků byl po prvním pokusu v 17. století, zahájen dne 10. ledna 1887.
• Dne 7. dubna 1904 sv. Pius X. uznal pravost jejich mučednictví a dne 1. ledna 1905 byli prohlášeni blahoslavenými.

„Pro lásku k Ježíši ukřižovanému a jeho svaté Matce, ať se oheň vaší horlivosti rozhoří proti těmto nesmírným skandálům. Co se mě týče, nebudu [za ně] odpovědný při Kristově soudu, který bude soudit náš všechny a prosím ho s láskou, aby mě povolal mezi dobré a věrné služebníky, kteří mu budou horlivě sloužit.“ (bl. Agatangel z Vendôme)

Celopal lásky v jednotě

Pravděpodobně by zůstali ve stínu či přímo v zapomnění dva kapucínští misionáři, Agathangel z Vendôme a Kassián z Nantes, umučení dne 7. srpna 1638 v Gondaru, pokud by služebník Boží Guglielmo Massaja, který po dobu 33 let pracoval v horní Etiopii, neshromáždil ústní svědectví podaná místními katolíky, a kdyby po příslušných prověřeních, neobjevil jejich hrob. Při procesech uvedl 10. ledna 1887, že katolíci rozptýlení v různých provinciích rozlehlého etiopského území svým synům a vnukům vyprávějí o utrpení a ctnostech těchto služebníků Božích, jejichž svaté ostatky byly uloženy poblíž města Gondar, směrem na jih, u vstupu do muslimské čtvrti. První pokus o zahájení beatifikačního procesu se uskutečnil již v 17. století za papežů Urbana VIII, Inocence X a Alexandra VII, s podporou francouzského krále Ludvíka XIV.  Ke skutečnému zahájení však došlo až 13. června 1887 a 1. ledna 1905 je papež Pius X prohlásil mimořádně slavnostním způsobem za blahoslavené.

Tito dva mučedníci v kultu a v pamětech nemohou být rozděleni. Jejich tak krátké a intenzivní životní příběhy – 40 let jeden a 31 let druhý – nemohou být vyprávěny odděleně. A přestože každý z nich byl formován odlišným kulturním a zeměpisným prostředím, misionářské nadšení a apoštolská horlivost je spojuje v jedinou jiskřičku světla, podobnou zábleskům, které se v nocích následujících po jejich mučednické smrti uvolňovaly z kupy kamenů, kterými byli ubiti a vytvářely jediný ohnivý sloupec, téměř rudé spirály jakoby z velké kadidelnice.

Agathangel se narodil dne 31. července 1598 ve Vendôme otci Františkovi Noury a matce Markétě Bégon, jako třetí ze sedmi dětí. Při křtu dostal jméno František. S kapucíny se seznámil již v útlém dětství. Jeho otec, který byl velmi váženým občanem, působil jako předseda voleného tribunálu a animátor výboru pro vybírání fondů právě v roce 1606, kdy kapucíni vztyčili kříž na předměstí Vendôme na místě, kde byl následně vystavěn nový klášter. Nadšené přijetí, kterého se kapucínům dostalo od místních lidí, a ochota příslušníků všech společenských vrstev podílet se na výstavbě kláštera výrazně ovlivnily malého Františka, kterému bylo tehdy sedm let, o to více, že v následujících letech často doprovázel svého otce, když chodil na jednání s řeholními bratry vzhledem k tomu, že byl apoštolským správcem jejich nemovitostí, a malý František se tak učil vážit si františkánských ctností. Na koleji César-Vendôme absolvoval klasická studia a když dozrálo jeho povolání, kolem dvaceti let, vstoupil do noviciátu v Mans, v kapucínské provincii Touraine-Bretagne pod dohledem novicmistra Jiljího z Monnay.

Po složení řeholních slibů byl v roce 1620 poslán do Poitier, kde po dobu tří let pokračoval ve studiích pod vedením pozoruhodných učitelů jako byl P. Ignác z Nevers, a především pak slavného P. Josefa Tremblaye, který v té době vykonával funkci provinčního definitora a prefekta misií v Poitou. V roce 1624 přešel do Rennes, kde se věnoval studiu teologie. Jeho učitelem zde byl otec František de Tréguier. Následujícího roku byl vysvěcen na kněze a mohl si vyzkoušet, i když jen na krátkou dobu, průkopnický apoštolát při kapucínských tzv. „létajících“ misiích při rekatolizaci v Poitou. V roce 1626 kázal v době postní ve své rodné vesnici. V protireformačním apoštolátu se angažoval až do roku 1628, kdy při jeho pobytu v Rennes okolnosti, které přišly jako na zavolanou a nikoliv bez přičinění otce Josefa z Paříže, ho zainteresovaly do misií v Levantě, kde nahradil jednoho misionáře, který na poslední chvíli před odjezdem do misií vážně onemocněl.

Ale dříve než začneme mluvit o jeho práci, je třeba představit ještě jeho společníka v utrpení Kassiána z Nantes. Narodil se na březích řeky Loiry v krásném kosmopolitním městě Nantes, jako jeden z dvojčat (sourozenec bylo děvčátko), dne 14. února 1607 otci Janovi Lopez-Neto a matce jménem Kvida z Almerasu, v portugalské obchodnické rodině. Pokřtěn byl následujícího dne v kostele sv. Similiána a dostal jméno Consal.  Všichni mu ale říkali Vasenet. První studia absolvoval v koleji sv. Klimenta na předměstí. Vynikal bystrou inteligencí a nevinností, díky kterým byl milován všemi svými učiteli knězi i spolužáky. Rád se věnoval vnitřní modlitbě, rád setrvával v tichu kapucínské kaple, poblíž jejich rodinného domu. Kapucíni se uchýlili pod ochranu vévody Mercoeur v Nantes poté, co je kalvinisté v roce 1589 vyhnali z Angers. Vevoda Mercoeur byl jednou z vůdčích postav Katolické ligy a daroval jim v roce 1593 klášter. Také ze strany místních obyvatel se jim dostalo příznivého přijetí. Vasenetovi bylo sotva devět let, když požádal, zda by se mohl stát kapucínem. Již tehdy pomýšlel na misie do vzdálených zemí, kde by zemřel jako mučedník.

Tento misionářský duch zažíval tehdy ve Francii velký rozkvět díky prozíravým názorům, byť zaobaleným do vznešeného hávu nacionalismu, které prosazoval geniální kapucín Josef Lecrerc du Tremblay z Paříže, v touze po přeměně světa a znovuzískání věřících, kteří přešli k protestantským církvím. Mladík musel pochopitelně čekat, ale jakmile dosáhl patnácti či šestnácti let, vstoupil v Angers do noviciátu a dne 16. února 1623 oblékl kapucínský hábit se jménem bratr Kassián. Chvalitebným způsobem absolvoval zkušební rok a představení je pak poslali na studia filozofie a teologie do Rennes, kde studoval pod vedením otce Františka de Tréguier, jehož žákem byl i Agathangel a jenž se podílel na výchově mnoha hrdinských misionářů, kteří pracovali či zemřeli jako mučedníci lásky při misiích v Palestině, Sýrii a Egyptě.

Kassián v sobě stále pěstoval své misijní povolání, a když byl vysvěcen na kněze, doufal, že nastal ten pravý okamžik k uskutečnění jeho přání. Právě v té době však v Rennes náhle vypukla epidemie moru, který řádil v letech 1631–1632. Bylo to znamení? Kassián se během epidemie zcela oddal službě nakaženým v  nemocnici umístěné mimo město. Nákaza se mu vyhnula, a proto pak pokračoval ve studiu. Otec Josef z Paříže, který své misionáře vybíral velmi pečlivě, byl tehdy provinciálem v Paříži a poznal v něm člověka vhodného pro tento úkol. Otec Kassián tedy dostal obedienční listinu a po krátkém zastávce v hlavním městě se vydal do Marseille, kde se nalodil k plavbě do Egypta, kde na něj již čekal otec Agathangel.

Ten dorazil do Aleppa dne 29. dubna 1629 a s velkým nasazením se pustil do studia arabštiny a snažil se získávat odloučené věřící k návratu k jednotě s katolickou Církví a zvláště se zaměřoval na odpadlé biskupy a arcibiskupy. Vskutku se mu podařilo přesvědčit mnoho Arménů a Syřanů a také jednoho řeckého biskupa, který představoval velmi účinnou pomoc při katolické misii v Sýrii, což vyvolávalo velkou nevraživost ze strany maronitských autorit. Agathangel své pracovní nadšení zaměřil z Aleppa na početné osady v Libanonu a vysloužil si dokonce přezdívku „apoštol Libanonu“. Dalším prvkem jeho misionářské práce bylo úsilí o osvobozování křesťanských otroků.

Mezitím bylo dokončeno organizování nové misie v Egyptě. Tu P. Josefem z Paříže svěřil v roce 1633 právě otci Agathangelovi. Mezi prvními misionáři, kteří dorazili z Francie, byl i otec Kassián. Setkali se v Alexandrii a po celý zbytek svého apoštolského působení se snažili  dosáhnout sjednocení koptské církve s církví římskou. Oba se věnovali studiu jazyka gheez (jazyková skupina tvořená dialekty severní Albánie). Agathangel se snažil posílit své styky s koptským patriarchou Matějem III, který novým arcibiskupem pro oblast Etiopie jmenoval mnicha Arminia, jenž se zdál být otevřen misiím, ale byl zkažen jedním dobrodruhem, luteránem z Lubeccy, kterému se přezdívalo mnich Pier Leone, a který hrál proti oběma mučedníkům na straně zla.

Před svým odjezdem do centrální Etiopie, zkušený misionář Agathangel a horlivý mladík Kassián posílili svého ducha v Palestině návštěvou svatých míst. Pak s pomocí benátského kupce dostihli v roce 1638 karavanu směřující přes Nubijskou poušť k břehům Rudého moře. Využili i dalších karavan a tak se jim podařilo přejít Massau a dorazit do Deborechu v Serawě na eritrejské náhorní plošině, kde se jim však nedostalo vřelého přijetí, ale byli uvězněni. Byl to výsledek zhoubného působení luterána, který ovlivnil nového arcibiskupa. Do Gondaru byli pak přepraveni velmi potupně, zcela nazí a přivázáni k ocasům zvířat, na kterých jeli jejich věznitelé. Na místo dorazili 5. srpna 1638. Otec Agathangel se odvolával na arcibiskupa, neboť nic nevěděl o pletichách, které proti nim splétal proradný Pier Leone. Vše pochopil, až když stanuli tváří v tvář před abunou Markosem (novým koptským arcibiskupem), od kterého se jim dostalo jen potup a vyhrůžek.

Dne 7. srpna 1638 byli znovu vyslýcháni vladařem Etiopie Basilidem, obhajovali před ním katolickou víru a otec Kassián, který dobře ovládal místní jazyk, obnovoval své vyznání víry. Oba byli okamžitě odsouzeni k smrti. Uprostřed rozběsněného davu byli oba mučedníci vlečeni k místu popravy. Všechno bylo připraveno, ale… chyběly provazy, na kterých by byli oběšeni. Oba tedy nabídli šňůry ze svého řeholního hábitu. Tak byli pověšeni na šibenici. Stalo se to v poledne, ve stejnou dobu, kdy byl Ježíš přibit na kříž. Ve chvíli popravy jeden významný habešský úředník přijal katolickou víru a odmítl schismatické vyznání. Ale abuna Markus, který tajně přihlížel uprostřed davu, přikázal dokončit exekuci obou mučedníků ukamenováním. Jeden z hozených kamenů vyrazil otci Agathangelvi oko. Hromada kamení zakryla zakrvácené mrtvoly. Obyvatelé Gondaru v noci spatřili, jak z těchto hromad kamení vychází velký sloup světla.