Alexandr Labaca (1920–1987)

Alejandro Labaca Ugarte (v řeholi bratr Emanuel) z provincie Navarra-Cantabria-Aragona, se narodil 19. dubna 1920 v Beizamě (diecéze Vitoria). Kapucínský hábit přijal 14. dubna 1937, první sliby složil 15. dubna 1938 a doživotní 29. září 1942. Dne 22. prosince 1945 přijal kněžské svěcení. O pár měsíců později, 26. srpna 1946, byl poslán na misii do Pingliangu v Číně, kde sedm let pracoval, dokud spolu s ostatními misionáři nebyl vyhoštěn komunisty. Do své provincie se vrátil 4. února 1953, 3. listopadu se svolením představených byl začleněn do provinciální kustodie v Ekvádoru a 4. listopadu 1957 se stal řeholním představeným misijní stanice v Aguaricu. Dne 18. února byl v Aguaricu jmenován apoštolským prefektem a v této funkci setrval pět let. Pak se  této hodnosti vzdal, aby se mohl věnovat apoštolské práci u domorodé komunity v oblasti Nuevo Rocafuerte na hranicích s Peru. V listopadu 1967 se vydal do Ekvádoru a zde v letech 1973–1979 působil jako rádce a v letech 1979–1982 jako řeholní představený. Dne 4. listopadu 1982 byl jmenován apoštolským pro-prefektem misie.

Papež Jan Pavel II. povýšil apoštolskou prefekturu na apoštolský vikariát a bratra Alexandra jmenoval jeho prvním biskupem a titulárním biskupem v Pomarii. Biskupské svěcení přijal 9. prosince 1984 v katedrálním kostele v Coca. Jeho apoštolská činnost spočívala v obhajobě důstojnosti domorodých indiánských obyvatel, která byla neustále pošlapávána latifundisty. Nejvíce se věnoval kmenu Huaorani. Při svých apoštolských cestách využíval misionářských zkušeností sestry Agnese Arango Velásquezové, narozené dne 6. dubna 1937 v kolumbijském Medellínu, kapucínské terciářky Sv. Rodiny.

Oba získali velké zkušenosti s domorodými kmeny v rovníkové Amazonii. Přelétali vrtulníkem nad oblastí a přinášeli dary, které rozdávali indiánům, aby získali jejich přátelství a důvěru. Doufali, že stejného přátelství dosáhnou i u kmene Tagairi (překládá se jako „červenonohý“), kvůli zvyku barvit si nohy na červeno. Výprava byla ovšem nebezpečná, ale oni se rozhodli riziko podstoupit.

Dne 21. července 1987 přiletěli vrtulníkem a spustili se do lesa na lanech, aby domorodce nevyděsili. Vrtulník odletěl, ale druhý den, když přelétal nad oblastí, zahlédl pilot oba misionáře mrtvé, zasažené šípy a s mnoha ranami. S obtížemi se podařilo naložit těla, která byla převezena do sídla apoštolského vikariátu v Coca. Dne 24. července se uskutečnil slavný pohřeb, na němž byla přítomna celá biskupská konference Ekvádoru a nesčetné zástupy lidí. Apoštolský vikář z Aguarico požádal 13. května 1996 za podpory celého episkopátu, aby byla zahájena kauza Alexandrova blahořečení jako mučedníka víry a milosrdenství; v současnosti probíhají úvodní šetření.