Anastasius Hartmann (1803–1866)

Služebník Boží Anastasius Hartmann se narodil 24. února 1803 ve vesnici Altwis u Hitzkirchu ve švýcarském kantonu Luzern. Po ukončení gymnaziálních studií v Solothurnu vstoupil 17. září 1821 do bádenského kapucínského noviciátu v Ennetbadenu. Řeholní sliby složil přesně o rok později, dne 24. září 1825 přijal kněžské svěcení. S ohledem na své duchovní a intelektuální schopnosti byl ihned pověřen pastoračními úkoly. Roku 1830 mu byla svěřena formace řeholního dorostu, ve funkcích magistra noviců, duchovního vůdce a učitele filozofie a teologie ve Friburgu a Solothurnu.

Vzhledem k jeho neochvějnosti v misionářském povolání byl v září 1841 poslán na studia do římské koleje sv. Fidela ze Sigmaringen pro zahraniční kapucínské misie, kde se stal později profesorem a vicerektorem.

V listopadu 1843 nastoupil na loď, která mířila k misii v Agře v Hindustánu. Po více než ročním apoštolátu v Gwalioru byl 30. září 1845 jmenován titulárním biskupem v Derbe a apoštolským vikářem nového vikariátu v Patně, centru anglických koloniálních výbojů v severní Indii. V říjnu 1849 mu byla navíc svěřena správa apoštolského vikariátu v Bombaji, který byl centrem rozporů mezi duchovenstvem, a především v oblasti Goa i vážných neshod s portugalským patronátem. Energicky a pomocí dobře promyšlených reforem se snažil o nastolení míru, poslušnosti Církvi a jednoty v duchu Kristově. V březnu 1854 se v důsledku rozdělení vikariátu stal apoštolským vikářem v Bombaji s připojenou správou oblasti Poona.

Roku 1856 vážně onemocněl amébovou úplavicí a musel se vrátit do Evropy, aby se vyléčil a mohl tam jednat o problémech katolických misií v Indii. Dne 12. srpna 1858 byl jmenován prozatímním prokurátorem kapucínských misií a rektorem římské koleje sv. Fidela. Pracoval na reorganizaci misionářské činnosti řádu a byl poradcem Kongregace pro šíření víry. Dne 24. února 1860 mu Svatý stolec znovu svěřil apoštolský vikariát v Patně, kde zůstal až do smrti. Zemřel na následky cholery v Coorjee u Patny 24. dubna 1866. Od roku 1920 jeho tělo odpočívá v katedrále v Allahabádu.

Biskup Hartmann, muž činu a myšlenky, modlitby a studia, zůstává jednou z nejvýznamnějších osobností misionářů Indie. O jeho velikosti svědčí jeho neúnavná podnikavost a organizační schopnosti: zakládal kostely, asistenční a vzdělávací ústavy, staral se o důkladné vzdělání misionářů, odolával sektářsky orientovaným skupinám a při jednání s britskými civilními orgány prokázal velký diplomatický takt. Díky prestiži své osoby a váze svého slova chránil podstatu křesťanského manželství, práva katolických škol a domorodých křesťanů. Zajišťoval náboženskou péči o irské vojáky anglické armády a jejich rodiny. Roku 1850 založil deník The Bombay Catholic Examinet, který dodnes vychází.

Základními zdroji informací o duševním životě a činech monsignora Hartmanna je jeho autobiografie (Die Autobiographie des Dieners Gottes A. Hartmann, vyšlo péčí A. Janna v Ingenbohlu roku 1917) a rozsáhlý soubor dopisů a dokumentů Monumenta Anastasiana, připravená a vydaná opět A. Jannem (5 svazků, Luzern 1939–1948). Pozornost si zaslouží další Hartmannova díla: Masi’bi Tdlfm, seu Catechismus hindostanus (Hindustánský katechismus, Bombaj 1852 a další vydání); Calendarium ecclesiasticum in usum missionariorum O.F.M. Cap. quadraginta annos (1860–1900) complectens (Řím 1859); překlad Nového zákona do hindštiny (Patna 1864, Sardhana 1879); Psychologia arti pastorali applicata (v časopise Analecta O.F.M.Cap. XXIII, XXIII, roč. 1907, s. 19–27, 55–59, 115–118 a souborné vydání v Innsbrucku 1914, překlad do italštiny Asmara 1926); Institutiones theologiae pastoralis usui FF. Mm. Capuccinorum accomodatae (péčí A. Janna, Assisi 1932).

Řádný informativní proces začal roku 1906 v diecézi Allahabad, u Kongregace pro bohoslužbu a svátosti byl zahájen 29. prosince 1909. Následovaly procesy o pověsti svatosti, o absenci liturgické úcty a o spisech. Dne 5. ledna 1976 byla jeho kauza svěřena hagiografickému úřadu Posvátné kongregace pro případy světců. V současnosti je kompletní i Positio o kauze a o ctnostech. Dne 21. prosince 1998 byl vydán dekret o hrdinském stupni jeho ctností.