Bl. Arsenius z Trigola (1849–1909)

Blahoslavený Boží se narodil v Trigolu, v provincii Cremona, a to 13. června 1849. Když byl ještě dítětem, toužil sloužit Bohu, proto přesvědčil rodiče, aby mu dovolili vstoupit do semináře sv. Markéty v Cremoně. Protože byl dobrý a uměl se modlit, byl kvůli nedostatků kněží předčasně poslán do jedné farnosti, a tak musel dělit svůj čas mezi studium a pastorační povinnosti. 21. března 1874 přijal kněžské svěcení a byl poslán jako koadjutor faráře do Paderna di Ossolaro a pak do Cassana d´Adda, kde potkal dívku jménem Pasqualina Giuseppina Fumagalli.
Z touhy zcela se odevzdat Bohu se rozhodl, že se stane řeholníkem a požádal o vstup do Tovaryšstva Ježíšova. Biskup Geremia Bonomelli, který ho považoval za vynikajícího mladíka přijal jeho žádost s těžkým srdcem. 14. prosince 1874 zahájil služebník Boží svůj noviciát v Les Alleux (Francie). Své první sliby složil roku 1877.
Slavné sliby složil v Benátkách následujícího roku jako duchovní koadjutor (operarius). Ve své apoštolské službě byl všemi vážen, zvláště pak si ho vážily řeholní sestry různých řádů, kterým dával duchovní cvičení a duchovně je doprovázel.
V těchto letech velkého duchovního nasazení znovu potkal Fumagalliovou, kterou propustily sestry notrdamky, protože byla vzpurná a neposlušná. Založila řeholní institut utěšitelek a otevřela domy v Turíně a v Milánu, aniž by měla dovolení od příslušných biskupů. V Turíně se situace vyhrotila, když kněz don Francesco Bono, který sestry duchovně doprovázel, se spolu s několika řeholnicemi rozhodl, že se od Fumagalliové oddělí, a založili Institut sester Božího narození.
Jelikož služebník Boží poslal dvě dívky z Benátek do institutu Fumagalliové do Turína, byl napomenut svými představenými a byl označen za nemoudrého a nevhodného. Byl poslán do Piacenzy, kde provinční rada jezuitů 24. března 1892 rozhodla propustit ho kvůli velké nerozvážnosti, aniž by vyjmenovala činy, jimiž se provinil. Rada ho donutila napsat žádost o propuštění. Vrátil se do Trigola. Pak ho Fumagalliová poslala dávat exercicie do Turína, kde mu arcibiskup Davide Riccardi svěřil duchovní péči o institut založený Fumagalliovou, tedy o sestry Panny Marie utěšitelky. Duchovní si však všiml slabé poslušnosti Fumagalliové a dělal si starosti kvůli neustálému napadání milánské a vatikánské kurie. V prosinci 1892 se proto rozhodl oddělit turínské sestry od Fumagalliové a změnil i jejich sídlo. Tato nová kongregace byla v lednu 1893 uznána různými církevními orgány i oficiálně. Fumagalliová se však nevzdala a obžalovala služebníka Božího ze všech možných ničemností a dokonce poslala dopisy i papeži. Byl to turínský arcibiskup, který ho bránil před nesmyslnými obviněnými. V té době napsal řeholi a konstituce na základě ignaciánské spirituality, složil mnohá duchovní cvičení a dosáhl i kanonického uznání onoho institutu. To se stalo 20. června 1895.
Roku 1896 přesunul služebník Boží mateřinec a noviciát do Milána, kde měl sídlo, zatímco v Turíně ustanovil za duchovního vůdce Mons. Giuseppeho Casalegna. Služebník Boží řídil institut deset let.
Na první generální kapitule konané roku 1899 začala roztržka mezi milánskou a turínskou provincií nového institutu. Roku 1902 milánský kardinál bl. Andrea Carlo Ferrari poslal inspekci do mateřince, kvůli obviněním z „diktátora“, které se týkaly služebníka Božího, ale nenašla nic z toho, čeho se obávala. Nicméně byl služebník Boží odvolán a kardinál rozhodl, že budou vyměněny všechny představené. Situace se však moc nezlepšila, neboť nové představené rozhodly spálit všechny osobní listy služebníka Božího a nařídily mlčet o něm v celém institutu.
Ještě jednou byl služebník Boží povolán, aby opustil „svou zemi“ a podstoupil další vstupní zkoušku. Tak ve svých 53 letech, 21. června 1902, poté co obdržel souhlas kurie z Milána, Cremony, Turína a provinciála Jezuitů, začal pod novým jménem jako br. Arsenius z Trigola období noviciátu u menších bratří kapucínů v Milánské provincii. Na konci noviciátu, po složení časných slibů, byl poslán do Bergama, aby duchovně doprovázel mladé kapucínské studenty. Roku 1907 znovu v Miláně vypukl případ Fumagalliová, pročež jeho provinciál, který se obával, že P. Arsenius bude kompromitován, se rozhodl poslat ho do Lovere, kde pobyl několik měsíců. Když nebezpečí pominulo, byl povolán do zpět Bergama. Poslední tři roky tam strávil v pastoraci a péčí o třetí řád. Bergamský biskup Giacomo Radini Tedeschi si ho často volal, aby se s ním radil.
Roku 1909 začal mít služebník Boží zdravotní problémy. Po přesunu do provinční ošetřovny v Bergamu v noci 10. prosince 1909 zemřel na srdeční výduť.
Sestry hned nesdělily informaci o jeho úmrtí, ale přesto jeho pohřeb, který se slavil se vší kapucínskou prostotou, zažil impozantní účast lidu, což svědčilo o dobru, které jako kněz zasel. Byl pohřben na hřbitově v Bergamu, ale pak byly jeho ostatky přeneseny roku 1940 na hřbitov v Cepino Imagna a následně, 13. října 1953, do kaple mateřince sester Panny Marie utěšitelky v Miláně.
7. října 2017 byl v Miláně prohlášen za blahoslaveného.