Bernard z Visantone (1878–1936)

Služebník Boží Joaquín Frade Eiras (v řeholi Berard z Visantoñe) se narodil dne 5. dubna 1878. Kapucínský hábit oblékl v kastilské provincii 28. listopadu 1900 a řeholní sliby složil 29. listopadu následujícího roku. Na kněze byl vysvěcen dne 10. října 1905. Získal doktorát z filozofie a licenciát z církevního práva, mnoho let vyučoval ve studijních domech své provincie, kde byl i studijním rektorem. Navíc byl i představeným kláštera, provinčním definitorem a v letech 1919–1922 provinciálem. Roku 1930 se uchýlil do asturského kláštera v Gijònu na severu Španělska, kde působil jako zpovědník. Dne 21. července 1936 jej společně s ostatními bratry tamní komunity zatkly milice Lidové fronty, které obsadily klášter a řeholníky převezly do jezuitského kostela. V něm kapucíni s mnoha dalšími zatčenými prožili několik dní ve strádání a v modlitbě. Dne 14. srpna byla skupina odsouzenců na smrt, v níž se nacházel i otec Bernard, převezena na hřbitov v Jove. Kapucín dal všem rozhřešení, vojáci vystřelili a on padl k zemi s výkřikem: „Ať žije Kristus Král!“

Společně s ním byli zatčeni a zavražděni další dva kapucínští kněží:

Ildefons z Armellady (Secondo Pérez Arias), který se narodil 2. května 1874, 9. června 1900 se stal knězem a pak vstoupil ke kapucínům. Obláčku měl 29. května 1902, řeholní sliby složil 31. května 1903. Byl profesorem kněžského semináře v El Pardo, několikrát byl představeným kláštera a působil jako horlivý kazatel.
Archanděl z Valdavidy (Ángel de la Red Pérez), který se narodil 26. února 1882, obláčku měl 10. listopadu 1899, řeholní sliby složil 13. listopadu 1900, na kněze byl vysvěcen 5. června 1909. V letech 1912 až 1926 působil jako misionář ve Venezuele a pak ve vlasti jako vytrvalý zpovědník a vyhledávaný duchovní vůdce.

Ke komunitě v Gijónu patřil rovněž Domicil z Ayoó (Felipe Llamas Barrero), narozený 3. září 1907, obláčku měl 2. srpna 1923, řeholní sliby složil 3. srpna 1924, kněžské svěcení přijal 30. května 1931. Byl skvělým kazatelem. Když v červenci 1936 vypukla revoluce, kázal právě mimo klášter. Dne 3. srpna byl zadržen milicemi a uvržen do vězení v Candás. Odmítl svléknout hábit, který si ponechal téměř do konce svých dní. Po půlnoci dne 6. září byl odvezen na hřbitov v Peonu ještě s 22 zatčenými, kterým dal rozhřešení a společně s nimi padl zastřelen s výkřikem: „Ať žije Kristus Král!“

Osud otce Berarda sdíleli také dva bratři laici:

Alexius z Terradillos (Basilio González Herrero) se narodil 23. května 1884, obláčku měl 18. dubna 1906, řeholní sliby složil 19. dubna 1907. Působil jako vrátný kláštera a vyznačoval se duchem modlitby, bezmezným milosrdenstvím a dobrotou.
Eusebius ze Saludes (Ezequiel Prieto Otero) se narodil 19. února 1885, obláčku měl 2. února 1907, řeholní sliby složil 2. února 1908. V letech 1919 až 1927 působil jako misionář ve Venezuele.

Další bratr laik, kuchař z kláštera v Gijónu, Eustach z Villalquite (Bernardo Cembranos Nisral), se narodil 2. srpna 1893, obláčku měl 2. května 1920, řeholní sliby složil 6. května 1921. I on byl 21. července 1936 uvězněn, pak byl převezen do jiného vězení, kde strávil zbytek života v usebranosti modlitby. Byl zavražděn brzy ráno dne 31. srpna na neznámém místě.

Řádné procesy těchto sedmi služebníků Božích byly zahájeny 10. března 1953 biskupskou kurií v Oviedu a otevřeny Kongregací pro bohoslužbu a svátosti 28. ledna 1954. Dne 28. června 1997 byla Kongregaci doručena zpráva historických expertů, která měla doplnit informativní proces.