Bernard z Visantone (1878–1936)

Bernard z Visantone (1878–1936)

Služebník Boží Joaquín Frade Eiras (v řeholi Berard z Visantoñe) se narodil dne 5. dubna 1878. Kapucínský hábit oblékl v kastilské provincii 28. listopadu 1900 a řeholní sliby složil 29. listopadu následujícího roku. Na kněze byl vysvěcen dne 10. října 1905. Získal doktorát z filozofie a licenciát z církevního práva, mnoho let vyučoval ve studijních domech své provincie, kde byl i studijním rektorem. Navíc byl i představeným kláštera, provinčním definitorem a v letech 1919–1922 provinciálem. Roku 1930 se uchýlil do asturského kláštera v Gijònu na severu Španělska, kde působil jako zpovědník. Dne 21. července 1936 jej společně s ostatními bratry tamní komunity zatkly milice Lidové fronty, které obsadily klášter a řeholníky převezly do jezuitského kostela. V něm kapucíni s mnoha dalšími zatčenými prožili několik dní ve strádání a v modlitbě. Dne 14. srpna byla skupina odsouzenců na smrt, v níž se nacházel i otec Bernard, převezena na hřbitov v Jove. Kapucín dal všem rozhřešení, vojáci vystřelili a on padl k zemi s výkřikem: „Ať žije Kristus Král!“

Společně s ním byli zatčeni a zavražděni další dva kapucínští kněží:

  • Ildefons z Armellady (Secondo Pérez Arias), který se narodil 2. května 1874, 9. června 1900 se stal knězem a pak vstoupil ke kapucínům. Obláčku měl 29. května 1902, řeholní sliby složil 31. května 1903. Byl profesorem kněžského semináře v El Pardo, několikrát byl představeným kláštera a působil jako horlivý kazatel.
  • Archanděl z Valdavidy (Ángel de la Red Pérez), který se narodil 26. února 1882, obláčku měl 10. listopadu 1899, řeholní sliby složil 13. listopadu 1900, na kněze byl vysvěcen 5. června 1909. V letech 1912 až 1926 působil jako misionář ve Venezuele a pak ve vlasti jako vytrvalý zpovědník a vyhledávaný duchovní vůdce.

Ke komunitě v Gijónu patřil rovněž Domicil z Ayoó (Felipe Llamas Barrero), narozený 3. září 1907, obláčku měl 2. srpna 1923, řeholní sliby složil 3. srpna 1924, kněžské svěcení přijal 30. května 1931. Byl skvělým kazatelem. Když v červenci 1936 vypukla revoluce, kázal právě mimo klášter. Dne 3. srpna byl zadržen milicemi a uvržen do vězení v Candás. Odmítl svléknout hábit, který si ponechal téměř do konce svých dní. Po půlnoci dne 6. září byl odvezen na hřbitov v Peonu ještě s 22 zatčenými, kterým dal rozhřešení a společně s nimi padl zastřelen s výkřikem: „Ať žije Kristus Král!“

Osud otce Berarda sdíleli také dva bratři laici:

  • Alexius z Terradillos (Basilio González Herrero) se narodil 23. května 1884, obláčku měl 18. dubna 1906, řeholní sliby složil 19. dubna 1907. Působil jako vrátný kláštera a vyznačoval se duchem modlitby, bezmezným milosrdenstvím a dobrotou.
  • Eusebius ze Saludes (Ezequiel Prieto Otero) se narodil 19. února 1885, obláčku měl 2. února 1907, řeholní sliby složil 2. února 1908. V letech 1919 až 1927 působil jako misionář ve Venezuele.

Další bratr laik, kuchař z kláštera v Gijónu, Eustach z Villalquite (Bernardo Cembranos Nisral), se narodil 2. srpna 1893, obláčku měl 2. května 1920, řeholní sliby složil 6. května 1921. I on byl 21. července 1936 uvězněn, pak byl převezen do jiného vězení, kde strávil zbytek života v usebranosti modlitby. Byl zavražděn brzy ráno dne 31. srpna na neznámém místě.

Řádné procesy těchto sedmi služebníků Božích byly zahájeny 10. března 1953 biskupskou kurií v Oviedu a otevřeny Kongregací pro bohoslužbu a svátosti 28. ledna 1954. Dne 28. června 1997 byla Kongregaci doručena zpráva historických expertů, která měla doplnit informativní proces.

Přejít nahoru
KAPUCÍNI
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.