Bonaventura Barberini z Ferrary (1674–1743)

Ctihodný Bonaventura z Ferrary byl osobností mimořádného vzdělání, vůdčích schopností a svatého života. Narodil se 30. října 1674 v bohaté rodině a ve svých sedmnácti letech vstoupil mezi kapucíny v Boloňské provincii. Pro svůj zdravotní stav byl brzy poslán domů, ale roku 1694 se vrátil, složil řeholní sliby a v červnu 1702 byl ve Ferraře vysvěcen na kněze. Protože byl velmi inteligentní a žil příkladným řeholním životem, byla mu svěřována i velká odpovědnost: nejprve byl provinciálem a v letech 1733–1740 generálním ministrem řádu. Byl vyhledáván pro svou přesvědčivou a obsahově bohatou výmluvnost, procestoval největší města Itálie. Papež Inocenc XII. jej jmenoval apoštolským kazatelem (1721–1740). Tuto funkci si udržel takřka dvacet let a jeho kazatelské umění bylo u papežského dvora velmi ceněno. Jeho osobnímu vlivu je nutno přičítat také rozhodnutí papeže Benedikta XIV., který kapucínskému řádu udělil poctu a povinnost jmenovat jednoho apoštolského kazatele (apoštolské breve Inclytum Fratrum z 2. března 1743). Spolu s řízením řádu vykonával i další funkce u římské kurie: byl konzultorem Kongregace Posv. Obřadů (str. 315), Svatého oficia a examinátorem biskupů.

Pro svou vlídnost, statečnost, vzdělanost a skromnost si Bonaventura vysloužil obdiv vlivných a lásku věřících. Přestože nebyl ani biskup, ani člen kardinálského sboru, dostal mnoho hlasů při papežské volbě v roce 1740. Papežem však byl zvolen Prospero Lambertini, Benedikt XIV., který jej jmenoval arcibiskupem ve Ferraře a sám jej 18. září 1740 vysvětil. Ihned po svém uvedení do funkce začal Bonaventura vizitovat svou diecézi a připravoval slavení diecézní synody. Bůh si jej však 15. října 1743 povolal k sobě. Byl pohřben ve ferrarské katedrále, o několik let později byly jeho ostatky převezeny do kapucínského kostela sv. Maurelia a vystaveny k uctívání věřících. Kauza jeho blahořečení byla zahájena dne 8. července 1875.

Bonaventura byl nejen kazatelem, ale také spisovatelem a zůstalo po něm mnoho nevydaných rukopisů i vydaných knih. Zvláštní zmínku si zaslouží Kázání pronesená v Apoštolském paláci, vydaná ve třech svazcích v Benátkách roku 1752. Během jeho generalátu bylo zahájeno vydávání sbírky všech dokumentů, týkajících se kapucínského řádu, Bullarium Capuccinorum (Řím 1740).