Bl. Florian Stepniak (1912–1942)

Bl. Florian Stępniak (1912–1942)

Blahoslavený Florián se narodil ve vesnici Żdżary nedaleko Noweho Miasta dne 3. ledna 1912. Jeho rodiče byli rolníci a jmenovali se Pavel Stępniak a Anna Misztalová. Pokřtěn byl 4. ledna 1912 a dostal jméno Josef. O matku přišel ještě v útlém věku, a tak se otec znovu oženil. Po skončení základní školy ve Żdżarech pocítil velkou touhu studovat a stát se kapucínem. Díky kapucínům v Nowem Miastě zakončil i vyšší střední školu a v roce 1927 i studia v kapucínské koleji svatého Fidela v Łomżi. Nebyl příliš nadaný, ale doplňoval tento nedostatek vytrvalostí a pílí. Jeden z jeho spolužáků, bratr Kajetán Ambrożkiewiecz, jej popsal takto: “Byla to svatá duše. Byl kamarádský, přímý, veselý, ale také už trochu zralejší než my, hraví chlapci s hlavou v oblacích.” Ještě jako student gymnázia se stal františkánským terciářem. Později se obrátil se žádostí o vstup do Řádu ke kapucínům v Nowem Miastě, kde dne 14. srpna 1931 vstoupil do noviciátu a přijal jméno Florián. V noviciátu si všimli jeho horlivosti, velkodušnosti a zbožnosti, která byla nadprůměrná. Časné sliby složil 15. srpna 1932 a po studiu filozofie, dne 15. srpna 1935 i sliby doživotní. Ve studiích teologie pokračoval v Lublinu.
 
Po skončení studia byl 20. června 1938 vysvěcen na kněze a pak byl poslán na studium biblistiky na katolické univerzitě v Lublinu. Při vypuknutí války 1. září 1939 byl v Lublinu. V těchto těžkých měsících se nestáhl jako jiní do kláštera, ale odvážně pokračoval ve zpovídání věřících. Díky pronásledování se mnozí kněží museli skrývat a nebylo nikoho, kdo by pohřbíval zemřelé. Odvážně a velkodušně se této služby ujal Florián. Vlastně tak naplňoval větu, kterou nechal jako program svého řeholního a kněžského života vytisknout na primiční obrázek: “Jsme připraveni dát vám nejen Evangelium, ale i náš vlastní život.” Do této krátké věty bychom skutečně mohli jeho život shrnout.
 
Dlouho ale v Lublinu působit nemohl. Spolu s ostatními bratry kláštera byl 25. ledna 1940 zatčen gestapem a uvězněn v lublinském zámku. I přes to, že zatčení jej šokovalo, nezhroutil se a neztratil svou vrozenou radost a optimismus. Všichni kapucíni byli 18. června 1940 přesunuti do koncentračního tábora Sachsenhausen nedaleko Berlína. Ani zde, v hrozném životě lágru, neztratil svou veselou náladu. Po převozu do tábora v Dachau dne 14. prosince 1940 dostal číslo 22738. Jeho spolubratři jej nazývali “duchovním otcem” bloku odsouzených na smrt a “sluncem tábora”.
 
Zima však zlomila jeho organismus. Byl silný a robustní, a proto potřeboval hodně jídla. K hladu se připojila i nemoc, díky níž byl v létě 1942 poslán do táborového špitálu, tak zvané “uličky”. V tomto období byli všichni, kdo nebyli schopni pracovat anebo byli nemocní, určeni jako invalidé k převozu do “lepších podmínek”. A tam byl poslán i Florián. Po několika týdnech pobytu na ošetřovně se i přes minimální dávky potravy zotavil a byl propuštěn. Nedostal se však zpátky do svého bloku, jako rekonvalescent byl přidělen do bloku pro invalidy číslo 29. Na jeho chování si bratr Kajetán Ambrożkiewiecz, jeho společník v neštěstí lágru, vzpomíná takto:
 
“Někteří přátelé kněží, kterým se podařilo dostat nazpět z bloku invalidů, vyprávěli, že bratr Florián Stępniak do tohoto nešťastného baráku přinesl světlo. Lidé, kteří v něm byli zavřeni, byli vlastně odsouzeni na smrt. Umírali po desítkách, mnohé z nich ve skupinách odváděli neznámo kam. Až později jsme se dozvěděli, že byli zabíjeni v plynových komorách v okolí Mnichova. Ten, kdo nebyl v koncentráku, si jen těžko dokáže představit, co pro tyto lidi ponořené do atmosféry smrti, na nichž kůže jen plandala, znamenalo klidné slovo útěchy a povzbuzení, co pro ně mohl znamenat úsměv kapucína, který byl zbídačený stejně jako oni.”

Když přišlo na řadu písmeno “S” (podle příjmení, Stępniak), byl Florián vyveden do oddělení invalidů, i přes to, že se cítil dobře a že mohl dále pracovat. Byl zabit v plynové komoře dne 12. srpna 1942, jeho tělo bylo pravděpodobně spáleno v peci. Správa koncentračního tábora poslala rodičům do Żdżarů jeho hábit a napsala jim, že jejich syn Josef zemřel na angínu.

Přejít nahoru
KAPUCÍNI
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.