Bernardo Francesco Solanus Casey, šestý z šestnácti synů, se narodil v Prescottu ve Wisconsinu (USA) 25. listopadu 1870 Bernardovi Jamesovi Caseymu a Ellen Elisabeth Murphyové, irským emigrantům.

Měl silnou a energickou povahu, altruistické smýšlení a slušnou dávku humoru. Miloval sport, a zvláště basketbal. Ještě než se stal řeholníkem, byl zemědělským nádenníkem, dřevorubcem, pekařem, vězeňským strážným, řidičem tramvaje. Roku 1892 ve věku dvaavaceti let vstoupil do diecézního semináře svatého Františka Saleského v Milwaukee. Jelikož neměl na to, aby zaplatil plné školné, dělal holiče svým spolužákům. V důsledku jeho již ne mladého věku a nedostatečného vzdělání měl při studiu takové obtíže, že po pěti letech v semináři mu představení doporučili, aby zapomněl na kněžství a doporučili mu, aby se stal řeholníkem.

Bernardo Francesco přijal jejich radu s pokorou a s důvěrou a 14. ledna 1897 oblékl kapucínský hábit v konventu sv. Bonaventury v Detroitu. Po absolvování noviciátu složil 21 července 1898 sliby a pokračoval ve studiu teologie v Serafínském semináři v Milwaukee. Vyučovací jazyky – němčina a latina – mu studium neusnadnily. Navzdory těmto problémům se představení rozhodli, že ho nechají vysvětit na kněze, jak pravil ředitel studia: “Vysvětíme br. Fancise Solana a jako kněz bude pro lidi něco jako farář arský”. 24 července 1904 přijal kněžské svěcení jako kněz simplex, který nesmí zpovídat a kázat na veřejnosti.

Zastával úkoly, které bylo obvykle svěřovány bratřím laikům, takže se rychle stal zákristiánem, vedoucím ministrantů a pak i vrátným. Poté, co sloužil v různých klášteřích provincie, nakonec skončil v konventu sv. Bonaventury v Detroitu jako vrátný, kde více než dvaadvacet let přitahoval zástupy lidí, které za ním chodily kvůli pověsti o jeho svatosti a o mimořádných milostech, které se připisovaly jeho modlitbám.

I deset hodin denně trávil na vrátnici, aniž by si dopřál oddychu nebo si vzal dovolenou. Jeho apoštolské působení bylo dobrým slovem, láskou, trpělivostí a poslušností.

28. července 1954 otec Francesco Solanus oslavil padesáté výročí svého kněžství. Jeho zdraví se však postupně začalo zhoršovat, a tak po několika hospitalizacích, 31. července 1957 zemřel v konventu sv. Bonaventury v Detroitu.

Blahořečen byl 18. listopadu 2017 v Detroitu.