Honorát z Paříže (1566–1624)

Ctihodný Honorát se narodil 18. ledna 1566 v Paříži ve šlechtické rodině, jako druhé z devíti dětí Karla Bocharda de Champigny a matky Isabely Allegrainové, kteří žili hlubokým duchovním životem a své děti vychovávali s velkou láskou a péčí. Po přijetí na vyšší studia v jezuitské koleji Chaumont se brzy stal pro ostatní vzorem lásky ke studiu a intenzivního duchovního života.

Uslyšel v sobě hlas Boží, který jej volal k dokonalejšímu životu a rozhodl se pro kapucínský život. Poté, co překonal odpor svého otce, který se soustavně stavěl proti jeho rozhodnutí, mohl uskutečnit svůj sen a 15. září 1587 oblékl kapucínský hábit v konventu sv. Honorata v Paříži. Po noviciátě složil řeholní sliby a změnil své křestní jméno Karel na Honorát. Byl poslán na teologická studia do Říma, kde byli jeho spolužáky další dva slavní francouzští kapucíni, Angel de Joyeuse a Benedikt z Canfieldu.

Později byl poslán do Benátek, kde byl jeho učitelem sv. Vavřinec z Brindisi, pod jehož vedením udělal obdivuhodné pokroky. Na kněze byl vysvěcen v Paříži roku 1595 a poté se věnoval s velkým nadšením apoštolátu. Vynikal především jako kazatel, šiřitel eucharistické úcty, duchovní vůdce, byl vzorem dodržování řehole a prožívání ducha chudoby.

Díky svým ctnostem byl pověřen významnými řádovými funkcemi. Nejprve byl magistrem noviců, pak definitorem a provinciálem pařížské provincie (v letech 1598, 1612, 1621), generálním kustodem řádu ve Francii roku 1602, provinciálem v Lotrinsku (1606) a od roku 1618 se stal generálním definitorem řádu. I jako představený si zachoval lásku, mírnost a pokoru, kterou vynikal už v počátcích svého řeholního života. Dokázal řídit a vést druhé moudře a rozvážně, čímž si získal úctu a sympatie všech. Je autorem rozsáhlého vynikajícího asketického spisu, který byl vydán v Paříži roku 1622 a byl nazván Académie Evangélique pour l’instruction spirituelle de la jeunesse religieuse et vrayment chrétienne (Evangelní škola pro duchovní poučení nábožné a skutečně křesťanské mládeže).

Spíše než vysoký věk jej oslabila intenzivní práce a nepřetržité pokání, a tak vážně onemocněl, když přišel do chaumontského kláštera, aby tam předsedal provinční kapitule, kterou sám svolal. Když na vlastní žádost zbožně přijal svátostnou útěchu, dne 22. září 1624 klidně zemřel.

Jeho pohřbu se zúčastnily světské i církevní autority a velké množství věřících. Všichni byli svědky pověsti svatosti, která jej obklopovala a která nabývala stále větších rozměrů, protože byla živena zázračnými uzdraveními na jeho přímluvu a početnými milostmi. Diecézní proces byl zahájen v Langres 1. září 1863, kauza jeho blahořečení byla zahájena 10. března 1870. Platnost a hodnota apoštolských procesů byla uznána dne 22. března 1897 a jeho proces byl postoupen historické sekci.

Scroll to Top