Humilis z Janova (1898–1969)

Giovanni Bonzi (řeholním jménem otec Humilis z Janova), zakladatel Malých služebnic Dítěte Ježíše a akce „Františkánský úsměv“, se narodil 21. dubna 1898 v Janově a zemřel tamtéž 9. února 1969.

Pocházel z dobře situované rodiny, získal diplom z účetnictví a od roku 1917 pracoval v janovské spořitelně. Ve dvaceti letech (1918) vstoupil ke kapucínům a dostal jméno Humilis z Janova. Po vysvěcení na kněze (25. ledna 1925) byl poslán do Říma, kde na Gregoriánské univerzitě roku 1928 ukončil studia teologie a tomistické filozofie. Téměř dvacet let (1928–1945) působil jako učitel na řádovém studiu v Janově a současně kázal, věnoval se duchovnímu vedení, asketické a historické publicistice. Působil také v různých funkcích v řádu i v diecézi: byl jmenován vizitátorem různých řeholních domů v Janově (1940–1941), soudcem církevního soudu v ligurské oblasti (1943), vicepostulátorem v kauze služebnice Boží M. Františky Rubatto, zakladatelky kapucínských terciářek v Loanu (1943). Po válce se stal propagátorem díla „Františkánský úsměv“, jímž chtěl pomoci opuštěným dětem. Proto roku 1946 založil nový zbožný spolek. Dílu Františkánského úsměvu  se věnoval v posledních 24 letech života (1945–1969). S pomocí kapucínů a velkorysých příznivců se toto dílo rozšířilo z Janova i do Savony, La Spezia a dalších míst. Dne 26. ledna 1960 mu prezident Italské republiky udělil zlatou medaili „za neobvyklé a dobrovolné výkony ve prospěch základního vzdělání a výchovy dětí a mládeže“.

Po smrti byl prozatímně pohřben na hřbitově v Staglienu v hrobce rodiny Berettů a očekává se, že jeho ostatky budou převezeny do kostela vedle jeho institutu v Coronatě. U delegovaného tribunálu v Janově probíhá diecézní proces o životě a ctnostech tohoto služebníka Božího.

Scroll to Top