Inocenc z Caltagirone (1589–1655)

Služebník Boží Giuseppe Marcinnò (bratr Inocenc) se narodil Pietrovi Marcinnò a Lauře Baronové v Caltagirone dne 24. října 1589. V místní jezuitské škole získal kvalitní humanistické vzdělání. Dne 7. září 1607 vstoupil do kapucínského noviciátu v Agiře a přijal řeholní jméno Inocenc. Absolvoval filozofická a teologická studia v klášterech ve Vizzini, Syrakusách a na Maltě, kde byl roku 1613 vysvěcen na kněze. Po dvouletém pobytu v Římě (1615–1617), kde prohloubil své teologické znalosti a naučil se hebrejsky, se vrátil na Sicílii; tam od roku 1617 vyučoval hebrejštinu na veřejném gymnáziu v Syrakusách. V letech 1619–1629 přednášel teologické předměty v různých konventech syrakuské kapucínské provincie. Mezitím se věnoval pastoraci kázáním v postě, adventu a především během čtyřicetihodinové pobožnosti. Jako provinciální ministr také řídil kapucínské provincie Syrakusy (1635–1638), Messinu (1638–1640) a Otranto (1642–1643). V květnu roku 1643 byl zvolen generálním ministrem kapucínského řádu, který tehdy čítal 21 171 řeholníků, žijících v 1397 klášterech.
 
Během sedmi let své služby (1643–1650) se snažil osobně vizitovat všechny řeholníky, což znamenalo cestu po většině zemích Evropy. Roku 1647 se z pověření papeže Inocence X. pokusil o smíření mezi francouzským a španělským králem. Po skončení svého působení ve funkci generálního představeného se uchýlil do kláštera v rodném Caltagirone, kde 16. listopadu 1655 zemřel. Díky početným zázrakům a předpovědím, které vyslovoval od roku 1623 a jichž se většina naplnila v době jeho generalátu, mu říkali „divotvůrce celé země“. Vyznačoval se velkou přísností života, modlitbou, apoštolskou horlivostí, úctou k eucharistii, kterou šířil především díky pobožnostem čtyřiceti hodin. Dochoval se nám text jednoho jeho pojednání, v němž kapucínům píše o františkánské chudobě.
 
I když bylo již roku 1664 na příkaz generálního ministra Fortunata z Cadore zahájeno shromažďování zpráv a dokumentů pro kanonizační proces, proces informativní byl ve skutečnosti zahájen až v roce 1890. Roku 1992 byl po kladných expertízách historických odborníků potvrzen, dne 28. listopadu 1995 byla na Kongregaci pro svatořečení doručena Positio super virtutibus (dokumentace o ctnostech).
Přejít na začátek