Giampietro da Sesto San Giovanni (1868–1913)

Povolání k hlásání evangelia těm, kteří ještě neslyšeli živé Slovo Páně, našlo v br. Giovanni Pietrovi da Sesto San Giovanni nebo Giampietrovi, jak se mu obvykle říkalo, promptní odpověď, která se stále více zakořeňovala v naprostém sebedarování a v důvěřivém odevzdání se Boží Prozřetelnosti. Přinášet víru, evangelizovat, dávat naději uplatňováním lásky konkrétními gesty, to bylo pro br. Giovanniho Pietra metodou, díky které je i dnes znám jako „Boží muž“ a „věrný služebník“.

Zemřel ve věku 45 let, z nichž dvacet dva let působil jako kněz a devatenáct jako misionář na severovýchodě Brazílii mezi Fortalezou a Manausem, bránou Amazonie. Nebál se ani oběti ani neznámého, ale zůstal pevný s jistotou, že si ho Bůh povede a dá mu sílu. Tak i v bolesti vyvolané masakrem v Alto Alegre, kde byli zabiti 4 bratři kapucíni, sedm sester kapucínek z Kongregace kapucínek z Loana, kterou založila svatá Maria Francesca Rubatto, dvou kapucínských terciářů a více než 270 domorodců, kteří žili v Kolonii São José da Providência, dokázal služebník Boží rozeznat znamení milosti Boží, která ho ještě jednou volala k tomu, aby ještě hlouběji zapustil kořeny svého misijního povolání. 

I založení Sester misionářek sv. Františka z Assisi v Brazílii, institutu, který se zrodil v misiích z brazilských dívek a žen, a jehož účelem byly misie, svědčí o jeho velkém misijním nasazení. Byl vtělením dvojí charakteristiky bratra kapucína, a to radostné strohosti a věrné blízkosti lidem, a tak je služebník Boží i dnes zdrojem inspirace pro bratry kapucíny, kteří jsou povoláni být hlasateli evangelia a misionáři.

Br. Giovanni Pietro se narodil 9. září 1868 v Sesto San Giovanni, v diecézi Miláno. Téhož dne byl pokřtěn jménem Clemente ve farnosti Santo Stefano. Jeho rodiče Carlo Recalcati a Giuditta Strada, rolníci, věřící křesťané, vychovali Clementa k víře, k pozornosti vůči těm nejchudším a v zachovávání příkazů církve. Jako adolescent spolupracoval na aktivitách farního oratoria, kde uzavřel přátelství se Stefanem Caimimim a společně docházeli do konventu bratří kapucínů v Milánu-Monforte. Následně byl přijat do kapucínského noviciátu a 2. března 1885 složil časné sliby. V Bergamu, kde studoval filozofii a teologii složil 17. září 1888 věčné sliby. 23. května 1891 byl v Milánu vysvěcen na kněze. Jeho přítel z mládí, Stefano Caimi ho o nějaký rok předešel při vstupu mezi bratry kapucíny, ale společně 10. listopadu 1894 odcestovali z Janova na severovýchod Brazílie na misii, kterou krátce předtím otevřeli bratři kapucíni z Lombardské provincie. 25. listopadu 1894 s více než 1 700 italskými emigranty vplula jejich loď do přístavu Recife.

3. prosince 1894, na svátek sv. Františka Xaverského po poněkud nepohodlné cestě služebník Boží dorazil do São Luis de Maranhão, kde ho přijal jeho bývalý novicmistr, otec Carlo da San Martino Olearo, představený kapucínské misie v Brazílii, ale nemoc beri-beri (endemická polyneuritida) mu zabránila ve výkonu jeho pastorační služby a byl poslán do vsi Rosario, aby se léčil. Zde, když se vzchopil, vedl svou první lidovou misii a 20. dubna 1898 byl jmenován vikářem konventu Carmo a São Luis, kde se věnoval plodné apoštolské službě a organizaci křesťanské komunity.

13. března 1901 došlo k události, která poznamená život misie i osobní život služebníka Božího, a to byl masakr v Alto Alegre. Zpráva o tom se dostala do São Luis 21. března 1901 a způsobila otci Carlovi da San Martino Olearo velký šok, takže už nebyl schopen řídit misii. Otec Giovanni Pietro tak by povolán, aby ho nahradil.

Bylo dost problémů, které musel řešit, a zároveň se obával o život bratří a o misii. Nejdůležitější byla situace v kolonii Alto Alegre. Služebník Boží Giovanni Pietro se velmi snažil otevřít školu pro dívky, ale narážel na mnohé problémy, když hledal řeholní sestry, které by se ujaly jejího vedení. Konečně v Canindè narazil na skupinu pěti dívek, které projevily zájem stát se zasvěcenými františkánkami. To bylo první jádro toho, z čeho později vznikla Kongregace sester misionářek sv. Františka z Assisi v Brazílii. Obláčku a přijetí řeholního jména měly v Bélemu 18. prosince 1904. 

Mezitím br. Giovanni Pietro pokračoval ve své službě řeholního představeného provázené dlouhými a vyčerpávajícími pastoračními návštěvami bratrských společenství bratří kapucínů roztroušených na rozlehlém území misie.

Když skončilo jeho funkční období představeného, 22. dubna 1909 byl poslán nejprve do kolonie Prata a následně do Belému. Na konci tříletí služby představeného otce Stefana da Sesto San Giovanni (1909-1912), ho bratři zvolili ještě jednou za řeholního představeného. Služebník Boží se znovu s odvahou dal do služby v tomto novém mandátu. V listopadu 1913 ukončil návštěvu v Canindé a vracel se do Fortalezzy. Tam už na pokraji sil, musel podstoupit tři následné chirurgické zákroky.

2. prosince 1913 požádal o zpověď, svátost nemocných a o viatikum. Pak ztratil vědomí. 5. prosince 1913 v 10.30, na první pátek v měsíci, který je věnován Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, služebník Boží zesnul v pokoji.

Proces blahořečení začal 12. září 1997, osmdesát čtyři let po jeho smrti a dokumenty provázející žádost byly odevzdány 10. ledna 2005. Návrh byl předán konzultorům a teologům v lednu a v květnu 2018. Kardinálové a biskupové 26. dubna 2022 na svém řádném zasedání uznali, že br. Giovanni Pietro da Sesto San Giovanni měl v hrdinském stupni božské, kardinální i další ctnosti.

Přejít na začátek