Jezuald z Reggio Calabria (1725–1803)

Ctihodný Jezuald z Reggio Calabria se narodil 18. října 1725 Františkovi Melacrinovi a Saverii Melissariové. Při křtu dostal jména Giuseppe, Marco, Antonio a Luca. Studoval v biskupském semináři pod duchovním vedením oratoriána Salvátora Votana a vynikal zde svou inteligencí, zbožností a milosrdnou láskou vůči nemocným. V patnácti letech vstoupil ke kapucínům a noviciát prožil v klášteře Fiumara di Muro. Měl všestranné znalosti v teologických oborech a výborně ovládal klasické i moderní jazyky (latinu, řečtinu, hebrejštinu, aramejštinu, francouzštinu a španělštinu). Byl jmenován lektorem a vyučoval filozofii ve Fiumara di Muro ještě před svým kněžským svěcením, které přijal roku 1750. Následně byl poslán do Boloně, aby se zdokonalil v teologii a řečnictví, ale představený místního kláštera napsal provinciálovi v Reggio Calabria, že mu místo studenta poslal učitele. Pokračoval pak ve studiích ve Florencii a Římě.

Po svém návratu do Kalábrie byl pověřen vyučováním v řádové škole a v arcibiskupském semináři. Současně se věnoval kázání, k němuž jej zvali všichni kalabrijští i sicilští biskupové. Ve velmi složitých politických poměrech doby napoleonských válek byl zvolen provinciálem. Pětkrát po sobě kázal v katedrále v Reggiu čtyřicetidenní cykly postních kázání, vždy na jiné téma. Reformoval klášter v Terranově, hlásal evangelium po celé jižní a střední Kalábrii a byl nazýván „apoštolem Kalábrie“. Byl obdařen mimořádnými dary a schopnostmi konat zázraky, jeho častá vytržení mysli byla řádně prokázána v průběhu procesu blahořečení. Mezi nejznámější zázraky patří pěší přechod přes hladinu Mesinské úžiny.

Papež Pius VI. mu dne 9. září 1791 nabídl na návrh krále Ferdinanda IV. biskupství v Martiranu, ale Jezuald tuto nabídku z pokory rozhodně odmítl. Roku 1802 byl zvolen provinciálem, ale předpověděl, že nedokončí tříletí. Zemřel v Reggiu dne 28. ledna 1803. Na jeho pohřeb přišlo mnoho lidí, laici i příslušníci duchovenstva, a všichni se snažili získat alespoň kousek z jeho hábitu. Byl pohřben v kapucínském kostele ve městě, odkud byl později převezen do poutního kostela Panny Marie Utěšitelky, který je spravován kapucíny z Reggia.

Pověst o jeho svatosti a zázracích vedla k okamžitému zahájení informativního procesu, který započal výnosem papeže Pia IX. ze dne 27. dubna 1871. Dne 12. února 1903 byla potvrzena platnost ordinariátních procesů.

Spiritualita ctihodného Jezualda je charakteristickou spiritualitou kapucínskou: hluboká pokora, intenzivní zbožnost, úcta k Nejsvětější svátosti oltářní a Panně Marii Utěšitelce, ochránkyni Reggia. Početné byly i jeho aktivity: nešetřil se při modlitbách ani při pomoci chudým, nemocným a potřebným. Byl skutečným obnovitelem kapucínské provincie Reggio po nepokojích roku 1799.

Napsal početná historická, vědecká a asketická díla, ale z pokory je nikdy nedal do tisku. Jeho rukopisy jsou většinou uloženy v archivu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, pouze některé kopie se nacházejí v Městské knihovně v Reggiu a v soukromých sbírkách. Dva jeho dopisy byly uveřejněny v časopise Eco di S. Francesco (Hlasy sv. Františka, 1895, strana 176–178). Kapucínský historik Melchior z Pobladury zdůraznil jeho vědecké, humanistické a literární zásluhy.

Přejít na začátek