Josef Bocci (1885–1974)

Josef Bocci (občanským jménem Giulio) se narodil 15. března 1885 v obci San Elpidio a Mare v diecézi Fermo provincie Ascoli Piceno. Kapucínský hábit přijal 2. června 1900, první sliby složil 2. června 1901 a slavné 2. listopadu 1907. Na kněze byl vysvěcen v katedrále v Rimini 21. prosince 1907 a první mši sloužil v kapucínském kostele v Pesaru. Během první světové války vykonával nepřetržitě vojenskou službu. Svůj život strávil v klášterech v Montegiorgio, Cingoli, Civitanova M. a především v Pesaru, kde prožil více než čtyřicet let. Byl rektorem semináře a vychovatelem, představeným kláštera a dvakrát generálním kustodem. Od roku 1930 vedl „Dílo kapucínských povolání“, které sám založil. Pozorně sledoval znamení doby a svoje zvláštní charisma, a proto se věnoval péči o kapucínská povolání. Do tohoto úkolu zapojoval mnoho věřících prostřednictvím dopisů a tisku. Založil „Františkánský dům“ v Pesaru a laický institut „Františkánské sestry duchovních povolání“, o který pečoval s láskou až do smrti. Byl duchovním vůdcem velmi vyhledávaným jak mezi kněžími, tak i věřícími. Své stáří strávil jako animátor mariánského růžence a duchovních cvičení. Zemřel náhle večer 23. listopadu 1974 v klášteře v Pesaru, který byl 47 let centrem jeho apoštolské činnosti. Kauza jeho beatifikace byla oficiálně zahájena pesarskou kurií dne 16. června 1995.