Bl. Leonard Melki
Služebník Boží Leonard (občanským jménem: Youssef Houais) Melki se narodil v libanonské vesnici Baabdath (region Metn) mezi koncem září a začátkem října 1881, jako sedmé z jedenácti dětí. Pravděpodobně byl pokřtěn 8. října téhož roku a biřmován 19. listopadu 1893. Přitahován příkladem bratří, rozhodl se stát kapucínem a misionářem. 28. dubna 1895 vstoupil do menšího semináře svatého Štěpána poblíž Konstantinopole, který patřil Východnímu apoštolskému institutu. Zde 2. července 1899 oblékl kapucínský hábit a své první sliby složil 2. července 1900. V konventu Bugià poblíž Smyrny dokončil filozofická a teologická studia, 2. července 1903 složil věčné sliby a 4. prosince 1904 byl vysvěcen na kněze. Po závěrečné zkoušce 23. dubna 1906 byl přidělen k misii do Mezopotámie.
Polem jeho misijního apoštolátu byla města Mardin, Mamuret-ul-Aziz a Orfa, kde se horlivě věnoval zpovědní službě a kázání, výuce, vedení školy, pastoraci mládeže, františkánskému třetímu řádu a jiným bratrstvům, až na několik krátkých odpočinkových pobytů ve své rodné vsi. 5. prosince 1914 došlo k prvnímu vojenskému vpádu do kapucínského kostela v Mardinu, poté následovaly násilnosti a obtěžování misionářů, které vyvrcholily příkazem opustit konvent. Služebník Boží, aby nenechal svého osmdesátiletého spolubratra samotného, se na poslední chvíli rozhodl, že u něj propter caritatem zůstane navzdory nebezpečí. 5. června 1915 byl služebník Boží zatčen a šest dní brutálně mučen, aby se zřekl své víry a přijal islámské náboženství. 11. června, na svátek Nejsvětějšího Srdce, byl postaven do čela konvoje 416 mužů, a zahájil tak dlouhou cestu deportace, která směřovala do Diarbekiru. Mezi deportovanými byl také blahoslavený monsignor Ignace Maloyan, arménský katolický arcibiskup z Mardinu. V polovině této dlouhé cesty, poté, co se znovu odmítli zříci své víry, byli všichni zabiti na místě zvaném Kalaat Zirzawane a jejich těla byla naházena do studní a do jeskyní.
Nepřátelské nastavení vůči křesťanům a období pronásledování se vyskytovaly v různých částech Osmanské říše obecně a v oblasti Mezopotámie obzvláště od roku 1894, kdy masakry organizovala nebo vyvolávala sama ústřední vláda. S vypuknutím první světové války se pronásledování církve rozšířilo, bylo systematické a násilné, vyšel najevo plán masové deportace a vyhlazování, a stalo se tak „první genocidou dvacátého století“ (prohlášení svatého Jana Pavla II. a Kerekina II., 27. září 2001). Vraždění začalo v noci z 23. na 24. dubna 1915 v Konstantinopoli, kdy došlo k prvnímu zatýkání mezi arménskou elitou. Při tomto Medz Jeghern („velkém zločinu“ nebo „velkém zlu“) zemřelo více než jeden a půl milionu křesťanů (Arméni, Syřané, Chaldejci, Asyřané a Řekové). Spolu s nimi bylo bez procesu zabito mnoho zahraničních biskupů, kněží, řeholníků a misionářů, včetně dvou Božích služebníků, ve dvou různých termínech a na různých místech, ale za podobných okolností.
4. června 2022 byl papežem Františkem prohlášen za blahoslaveného.