Matteo da Agnone (1563–1616)

Tento služebník Boží se narodil pravděpodobně v roce 1563 v Agnone v oblasti Alto Molise (dnešní provincie Isernia). Jeho otec se jmenoval Giuseppe Lolli, jméno matky neznáme. Pokřtěn byl jako Prospero a od dětství projevoval bystrou inteligenci ve škole i při hrách se sestrami. Když si jednou hráli se spolužákem se střelnou zbraní, kterou spolužák tajně vzal svému otci, vystřelila a jeho kamarád zemřel. Ačkoliv byl malý Prospero nevinný, musel opustit rodnou vesnici. Rodiče jej ukryli ve vzdálené vesnici u jedněch přátel. Asi ve třinácti letech odešel do Neapole studovat filozofii a medicínu. Zůstal tam tři roky a studoval u jezuitů, mezi nimiž si také našel duchovního vůdce. Na radu blízkého přítele, který se později stal kapucínem pod jménem Tomáš z Triventa, zvolil si přísný řád kapucínů a zaklepal na bránu kapucínského kláštera Concezione v Neapoli. Byl přijat a okolo roku 1579 poslán do noviciátu Sessa Aurunca, kde přijal kapucínský hábit a s ním i jméno bratr Matouš.

Během ročního noviciátu musel po mnoha letech znovu přijít do Agnone, když zemřeli jeho rodiče, aby dohlédl na konání příbuzných. Po návratu do noviciátu složil řeholní sliby a byl přidělen do Aversy. Jeho sestry se však zasadily o to, že byl přeložen zpět do rodného kraje Foggia, do kláštera zasvěceného sv. Archandělu Michaelovi.

Provinční představený Silvestr z Rossana jej určil pro klášter v Serracapriole. Pravděpodobně v roce 1586 byl pak poslán na studia do Boloně, aby navštěvoval přednášky slavného znalce Bonaventurovy teologie Pietra Trigosa z Calatayud. Roku 1592 dokončil studia, byl vysvěcen na kněze a generální ministr Girolamo da Polizzi Generosa mu dal kazatelský patent. Ihned byl poslán kázat v adventu a v postě roku 1593 do Modeny, o rok později do Boloně a do Castelnuovo dei Terzi, v roce 1595 do Bozzola a do Ferrary.

Z tohoto období pochází dodnes zachovaný rukopis jeho kázání, který představuje hlavní doklad pro popis jeho duchovního a kulturního světa, cele zaměřeného na Kristovo utrpení a na Marii neposkvrněnou a nanebevzatou. Jeho usilovná kazatelská činnost ohrozila jeho zdravotní stav, roku 1596 musel svou pastorační činnost přerušit. Když se konečně vrátil do provincie, byl zvolen představeným a učitelem (lektorem) logiky ve studijním konventu ve Vastu v provincii Chieti. Roku 1598 byl na tři roky zvolen provinciálem, ale i během tohoto období si našel čas na kázání v Manfredonii, Troii, Serracapriole a v Monte Sant’Angelu. Při kázání v Agnone se veřejně usmířil s matkou kamaráda z dětství, kterého kdysi nechtěně zabil, což všechny obyvatele vesnice velmi dojalo. Jeho působení bylo natolik účinné, že se lidé rozhodli vybudovat kapucínský klášter, jehož stavba byla ukončena roku 1608.

Mezitím byl bratr Matouš zvolen magistrem noviců a tuto funkci zastával i v následujících letech. V roce 1601 byl rovněž pověřen funkcí generálního vizitátora provincie Bari. Po svém návratu do provincie roku 1602 byl představeným, definitorem a lektorem v Serracapriole, ve Vastu a v Agnone. Současně pokračoval v kazatelské činnosti na různých místech. Byl velmi komunikativní a při své učitelské činnosti ve škole používal na svou dobu neobvyklá skripta, s jejichž pomocí vyučoval.

Roku 1613 se stal generálním definitorem, kvardiánem a lektorem v Agnone a zůstal tam až do roku 1616. Během těchto let zemřel jeho blízký přítel a současně představený a provinciál otec Tomáš z Triventa. Matouš byl u něj během jeho smrtelného zápasu a oslavil jej v dojemné pohřební řeči.

V době, kdy se v Boloni připravoval na své kněžské svěcení, došlo k události, při níž vyšlo najevo jeho mimořádné charisma osvobozovat od zlých duchů, kterého se mu dostalo od Boha a které z něj udělalo jednoho z nejmocnějších exorcistů v dějinách církve. Zatímco byl jednoho dne ve své malé kapucínské cele ponořen do studia a do modlitby, v přilehlém kostele, aniž by o tom věděl, konali kněží exorcismus na jedné posedlé ženě. Byl to jeden z dlouhé řady exorcismů, neboť zlý duch už velmi dlouho odolával modlitbám církve. V jednom okamžiku však démon, donucen Boží mocí, pravil: „Jestli chcete, abych odešel, musí sem přijít bratr Matteo da Agnone, jehož pokoru nemohu snést!“ A vskutku stačilo, aby pokorný bratříček přišel, a žena byla osvobozena. To byl začátek jeho dlouhého působení ve službě exorcisty. Bylo spočítáno, že za celý svůj život tento služebník Boží osvobodil nejméně 650 posedlých.

Kromě toho měl i ducha proroctví a duchovního rozlišování, milost hluboké modlitby, v níž byl často uchvácen do extáze, dar jemné lásky k chudým a nemocným. V jeho přítomnosti vždy vládlo ovzduší duchovnosti a lidové zbožnosti. Zemřel v Serracapriole a během svých posledních okamžiků si nechal předčítat ze svého spisku Prohlášení v hodině smrti a stále se přitom upřeně díval na kříž. Diecézní proces o pověsti svatosti byl oficiálně zahájen 19. června 1996.