Ondřej z Palazuela a jedenáct druhů (1883–1936)

Služebník Boží Miguel González González (v řeholi bratr Ondřej) se narodil 8. května 1883, kapucínský hábit přijal v Kastilské provincii 31. července 1899, sliby složil v následujícím roce a kněžské svěcení přijal 19. září 1908. Byl profesorem filozofie, definitorem a provinčním archivářem, spisovatelem a uznávaným duchovním vůdcem. Dne 20. července 1936 musel opustit madridský kláštera, 30. července jej příslušníci milicí Lidové fronty vyvlekli z penzionu, kde se společně s ostatními kněžími ubytoval, odvezli ho za město a téže noci zavraždili, přestože se ohrazoval, že nikdy nikomu neublížil. I přes všechno příkoří však neztratil svou vyrovnanost. Stojí v čele skupiny jedenácti dalších bratří z klášterů v Madridu a El Pardo, které marxisti porůznu povraždili bez soudu pouze proto, že byli řeholníci nebo kněží:

Ferdinand ze Santiaga (Fernando Olmedo Reguera), narozen 10. ledna 1873, hábit přijal 15. února 1901, sliby složil 15. února 1902, vysvěcen na kněze byl 31. července 1904 v madridském klášteře. V letech 1908 až 1917 byl sekretářem generální kurie řádu, od roku 1922 provinčním sekretářem a v posledním období zároveň i provinčním definitorem. Dne 20. července 1936 jej zatkli příslušníci milicí v místě, kde společně s dalšími spolubratry vedl klášterní život. Odvlekli ho do jedné z mnoha tajných „cekas“, kde ho 12. srpna zavraždili v rozvalinách kasáren Montagna v hlavním městě, poté co prohlásil, že je kapucínský kněz.
Řehoř z La Maty (Quirino Diez del Blanco) se narodil 25. března 1889, obláčku měl 8. září 1904, řeholní sliby složil dne 10. září 1905, kněžské svěcení přijal 6. června 1914. Byl profesorem v semináři El Pardo. Milice ho zatkly v jeho úkrytu, byl odveden do vězení a společně s dalšími uvězněnými, které vyzpovídal, byl odvlečen na jezdecké závodiště a zde byl v časných ranních hodinách 26. srpna 1936 zavražděn.
Josef Maria z Manily (Eugenio Saz-Orozco Mortera) se narodil 5. září 1880, obláčku měl 2. října 1904, řeholní sliby složil 4. října 1905, vysvěcen na kněze byl 30. listopadu 1910 v madridském klášteře. Poté se stal kazatelem, opakovaně byl zvolen představeným kláštera. Byl ctitelem Nejsvětějšího Srdce Páně a Svaté rodiny, jako řeholník vynikal chudobou a milosrdenstvím. Zavražděn byl v prvních hodinách 17. srpna 1936 v již zmíněných kasárnách Montagna.
Alexandr ze Sobradilla (Juan Francisco Barabona Martín) se narodil 10. ledna 1902, obláčku měl 11. srpna 1918, řeholní sliby složil 15. srpna 1919, vysvěcen na kněze byl 18. prosince 1926. Stal se představeným kláštera v El Pardo, 21. července 1936 se slzami v očích prosil milicionáře, aby ušetřili život řeholníků a studentů semináře. Po krátkém zatčení byl propuštěn a nalezl útočiště u jedné zbožné rodiny, kde žil ponořen do téměř neustálé modlitby. Dne 15. srpna byl odvlečen a nazítří byla jeho mrtvola nalezena v jedné ulici se strašlivě znetvořeným obličejem.
Karel z Alcobilly (Pablo Merillas Fernández) se narodil 17. června 1902, obláčku měl 15. srpna 1919, řeholní sliby složil 20. srpna 1920, vysvěcen na kněze byl 24. června 1928. Působil jako profesor v semináři El Pardo, měl vytříbený umělecký vkus a velké schopností v oblasti mechaniky. Když unikl 21. července 1936 zatčení, našel práci v jednom závodě v El Escorialu, po různých peripetiích byl však uvězněn a týrán. Protože byl řeholník a kněz, byl 14. ledna 1937 při převozu zavražděn.
Ramiro ze Sobradilla (José Pérez González) se narodil 5. ledna 1907, obláčku měl 15. srpna 1922, řeholní sliby složil 19. srpna 1923, vysvěcen na kněze byl 14. června 1930. Žil z madridském klášteře, kde dělal pomocného provinčního sekretáře. Dne 15. října 1936 byl vyvlečen z domu svých příbuzných a uvězněn s odůvodněním, že je řeholník. Takzvaným lidovým soudem byl 25. listopadu odsouzen na smrt a ráno 27. listopadu společně s dalšími zatčenými zastřelen v Paracuellos del Jarama.

Z klášterů v Madridu a El Pardo byli zavražděni tito bratři laici:

Aurel z Oceja (Facondo Escanciano Tejerina) se narodil 4. února 1881, obláčku měl 31. prosince 1908, řeholní sliby složil 10. ledna 1910. Byl společníkem provinciála, věrný v zachovávání Řehole a vždy ochotný pomoci. Když upadl do rukou lidových milicí, přiznal, že je kapucínský řeholník a byl proto zastřelen 17. srpna 1936 u cesty z Madridu do Estramadury.
Gabriel z Aróstegui (Lorenzo Ilarregui Gofii) se narodil 10. srpna 1880, oblékl hábit 31. prosince 1910, řeholní sliby složil 1. ledna 1912. Po dobu 24 let působil jako zahradník a ošetřovatel dobytka v klášteře El Pardo. 21. července 1936 se ukryl na blízké hoře, milicionáři ho však našli a nutili ho, aby se rouhal Bohu, což rozhodně odmítl. Nejprve byl internován v klášteře, kde musel posluhovat okupantům, ale 23. srpna po večeři byl zavražděn u dveří do semináře, když jej přistihli při modlitbě růžence.
Primitiv z Villamizaru (Lucinio Fontanil Medina) se narodil 12. února 1884, obláčku měl 8. března 1914, řeholní sliby složil 9. března 1915. Dne 21. července 1936 v okamžiku vyhnání z kláštera v El Pardo měl za sebou 21 let služby v kněžském semináři. Našel útočiště u neteře v Madridu, kde se mu z počátku podařilo uniknout zatčení, ale 19. května 1937 v něm jeden milicionář poznal kapucína z El Parda a byl odvlečen do tajného vězení, kde zmizel beze stopy.
Saturnin z Bilbaa (Emilio Serrano Lizarralde) se narodil 25. května 1910, obláčku měl 10. září 1930, řeholní sliby složil dne 13. září 1931 v madridském klášteře. Byl to skutečně zbožný, andělský řeholník. Ve svém úkrytu v domě jedné zbožné rodiny se připravoval na utrpení. Když ho milicionáři odhalili, oblékl si svůj nejlepší oděv a radostně šel vstříc smrti, s níž se potkal 26. srpna 1936 v jedné opuštěné ulici hlavního města.

Mezi kapucínské mučedníky byl zařazen také Norbert Cembranos z La Verdury, který sice nebyl řeholníkem, ale trvalým terciářem. Narodil se roku 1891 ve Villalquite (diecéze León). Šest let vykonával svou pokornou a tichou službu v klášteře El Pardo. Zadržen byl společně s jedním kapucínem a byl pokládán za řeholníka. Zastřelen byl 24. září 1936 na neznámém místě v Madridu.

Informativní proces o mučednické smrti těchto dvanácti služebníků Božích byl zahájen diecézní kurií v Madridu dne 5. dubna 1956, následovaly řádné procesy o písemných dokumentech a absenci liturgické úcty, zahájené u Kongregace pro bohoslužbu a svátosti 22. prosince 1960. Dne 14. března 1997 byl vydán dekret potvrzující platnost informativního madridského procesu.