Pietro Privitera da San Pietro Clarenza (1881–1939)

Narodil se v San Pietro Clarenza v diecézi Catania 8. listopadu 1881 Františkovi a Anně Lombardovým, zbožným rolníkům katánského vnitrozemí. Pokřtěn byl o čtyři dny později. Jak si to žádá sicilská tradice, dostal jméno dědečka z otcovy strany (Pietro) a na přání matky i další jména – Alfio a Giuseppe: jména světců, jejichž přímluvě se přičítalo, že čtvrtý potomek byl konečně mužského pohlaví. O svátku sv. Aloise Gonzagy roku 1888 šel sedmiletý Pietro k prvnímu svatému přijímání a od té chvíle přijímal eucharistii horlivě a velmi zbožně.

Od útlého věku byl Pietro vychováván křesťansky, v atmosféře modlitby a spontánní mariánské zbožnosti. Po úspěšném ukončení základního vzdělání začal pracovat na poli, aby pomohl rodině v obtížné finanční situaci. Mládí strávil tradičně po sicilsku: těžkou prací, v odříkání a námaze. Pracovní den vždy končil modlitbou růžence a v neděli chodil na bohoslužby tak radostně, že to bylo výzvou i pro ostatní. Jeho zbožnost se projevovala také konkrétní láskou k bližnímu, zvlášť po strašlivém zemětřesení v Messině.

Když byl během první světové války povolán do zbraně, strávil část prvního roku vojenské služby v Monreale (Palermo), kde se seznámil s kapucíny a jejich životem. Roku 1916 byl poslán na frontu a zůstal tam téměř dva roky. Ani během vojenské služby nezanedbával modlitbu a každodenní rozjímání, kdy prosil Boha, aby válku ukončil. Potvrzují to dopisy, které z fronty posílal svým sestrám. Člověka až dojme, když čte časté prosby, aby sestry daly sloužit mše a konaly skutky milosrdenství jako oběť za obnovení míru.

Po skončení vojenské služby požádal o povolení ke vstupu do kapucínského řádu. Byl přijat 12. března 1920, kapucínský hábit oblékl 15. května 1921 v klášteře v Caccamu, kde složil 20. května 1922 první sliby. Dne 13. června byl představenými poslán jako sběrač almužen do kláštera Monreale, zvaného „Casa Santa“ (svatý dům).

Pietro Privitera, který se stal bratrem Petrem ze San Pietro Clarenza, je typickou postavou pokorného bratra kapucína, prostého a chudého, jenž v jednotvárnosti dní dokázal vydat svědectví o životě zasvěceném lásce k Bohu a k bližnímu. Tento opravdový syn sv. Františka žil chudě a byl apoštolem mezi chudými, rolníky a potřebnými všeho druhu, kterým jako pravý bratr lidí se svolením představených láskyplně rozděloval velkou část toho, co při sběru almužen nashromáždil.

Zemřel v Partinicu (Palermo) 4. října 1939, obklopen přízní a úctou všech, kdo jej znali. Všichni jej oplakávali a byl ihned po smrti považován za svatého. Jeho hrob byl nejprve na hřbitově v Partinicu, nyní jsou jeho tělesné pozůstatky v novém místním kapucínském kostele Panny Marie Fatimské a přichází k nim dosud mnoho poutníků. Řada věřících dosvědčuje, že se mohli přesvědčit o účinnosti jeho přímluvy u Pána.

Úsměv bratra Petra byl pro svět paprskem Božího světla. Jeho charakteristický pozdrav „Pochválen buď Ježíš Kristus!“ zněl u mnoha dveří v centru Monreale, v Partinicu, San Giuseppe Jato, San Cipirrellu a okolních vesnicích. Přítomnost tohoto bratra jakoby trvala a svědčila o evangeliu lásky a milosrdenství, předzvěsti nového času, o nějž všichni prosí. Dne 1. července 1985 byly zahájeny procesy pro jeho blahořečení. Nyní se připravuje Positio super virtutibus.