Raniero da Sansepolcro (1511–1589)

Narodil se v Sansepolcru, centru toskánské Valtiberiny v provincii Arezzo roku 1511. Rodiče Novello Sfaldelli a Gentile de’Carlucciová mu dali na křtu jméno Santo, které si změnil po vstupu ke kapucínům. Prostý pasáček v důsledku velké morové epidemie osiřel a aby uživil sebe a svou sestru, musel začít pracovat na poli.

Poté, co pocítil Boží povolání, požádal o přijetí do kapucínského řádu, který byl ještě v počátcích a potýkal se s problémy počátečního pronásledování. Byl přijat a okolo roku 1532 oblékl hábit. Své řeholní sliby složil v klášteře v Narni jako bratr laik.

Tento pokorný, chudičký a pracovitý bratr přiložil svou ruku k dílu při budování více klášterů a jiných míst pro potřeby řádu. Žil přísným životem, k náročnému kapucínskému pokání přidával dobrovolně další posty, noční bdění, bičování a jiné umrtvování. Kvůli svým ctnostem i lásce a úctě k zachování řehole byl několikrát i jako pouhý bratr laik zvolen představeným různých klášterů (Romita di Terni, Narni, Porcaria). Vedl a řídil je rozvážně, vždy v nich vládl pokoj a jeho bratři byli spokojeni. Bůh jej obdařil mimořádnými dary, měl schopnost uzdravovat a dostalo se mu zvláštních vidění. Protože měl velkou úctu k dítěti Ježíšovi, mohl jej ve viděních mnohokrát chovat v náručí. Jeden z jeho současníků o něm řekl: „Když uslyšel, že někdo mluví o Ježíškovi, pociťoval v duši takovou horoucnost, že jeho křehké tělo nemohlo snést žár lásky, a tak skákal a gestikuloval, že vypadal jako opilý.“ Láska jej naplnila, a tak ve své prostotě a čistotě ducha často říkal, že si připadá, jako kdyby žil neustále mezi chóry andělskými. Zemřel v pověsti svatosti v klášteře v Todi dne 25. srpna 1589.

Krátce po jeho smrti mu začala být prokazována veřejná úcta: jeho obrazy a tělesné pozůstatky byly vystaveny k veřejnému uctívání, byl mu dán titul „blahoslavený“ a k jeho poctě byla sloužena mše s vlastními modlitbami. Roku 1625 byla z příkazu papeže Urbana VIII. vydána nová pravidla Svaté inkvizice o veřejné úctě ke svatým, a protože jeho případ nebyl zařazen mezi uznané výjimky z těchto pravidel, bylo nutno v roce 1628 zahájit proces jeho blahoslavení podle nových pravidel. I když byl do té doby nazýván a uctíván jako blahoslavený, musel začít být označován jako ctihodný.

Dne 3. března 1629 tentýž papež Urban VIII. podepsal zahájení jeho procesu. Jeho kauza však měla těžký průběh, narazila na nečekané obtíže, mezi které patří i zničení některých procesních akt, a proto zatím nebyla dovedena ke zdárnému výsledku. Teprve v roce 1995 byl Kongregaci doručen dokument Aminadversiones, díky němuž mohl být proces znovu zahájen.